Dá se odpustit nevěra?

já před třinácti roky...Nestojí.Ale asi někde bude chyba...U něj,u tebe.Tohle je vždycky složitý.
Pro Jednu - je hezké hledat něco pro sebe,ale z vlastní zkušenosti vím,že takovou tu partnerskou lásku(souznění,pocit mít někoho vedle sebe),žádný koníčky,přátelé ani děti nenahradí.Chvilku to pomůže,ale není to dlouhodobé řešení.

já před třinácti roky...Mirečko-takoví chlapi bohužel jsou-tedy většina. Musíš vše zvážit. Pokud on není gambler, nemakačenko, alkoholik ani kurevník, který při svých bokovkách nebere ohledy na nic a na nikoho a pokud máte řádku let za sebou a bylo tam leccos hezkého a máte děti a bez něj bys měla finanční problémy-pak to nehroť. Pokud je tam nějaký faktor mnou výše jmenovaný, jdi od toho, pak najdeš pravděpodobně lepšího chlapa, který si bude vážit toho, že tě má....pokud on není vyložený zmetek, jak jsem psala, využij situce jak to půjde a hledej ve svém životě taky něco pro sebe, nejen koníčky, zájmy, volný čas pro sebe samu, ale případně přítele pro hezké chvíle a radost, věř, že zklamání bolí, ale čas rány hojí a život jde dál....

já před třinácti roky odpustila ale cítila jsem že už to nikdy nebude stejné. Mezitím jsem i tušila že to nebyla ani první ani poslední. Před půl rokem praskla natvrdo další nevěra. Hledala jsem jestli existuje chlap co se neřídí jen svým orgánem a zatím jsem nenašla. Nemám možnost odejít (finanční problémy) a tak žiju ve vztahu kdy se sice k sobě chováme slušně ale z mé strany už nikdy tam láska nebude. A stojí takový vztah za to?

Děkuji Ti za Tvůj...Ahoj, mě se to také stalo. Ale udělal to když byl opilí a nepamatuje si to. A poté co se přede mnou složil jak ho to mrzí jak mě miluje a že mu to nic nedalo. Odpustila jsem mu to. Je to čerstvé takže nevím jak se budu v budoucnu chovat a také mam strach z toho že mu to budu stále předhazovat. Ale snažím si z toho dělat srandu. Pomohlo mi svěřit se své kamarádce která v tom má zkušenost. Zkus mu dát šanci, vždycky se můžete rozejít ale dávat vztah opět dohromady je složité...aspoň já mam na to takovou reakci...

Hezké dopoledne děvčata-Helenko, Pavli - a díky .... jak je to úsloví ? Že ženská vydrží víc než člověk ? Tak nějak ne ? A je na tom hodně pravdy, hodněkrát jsem se o tom v životě přesvědčila, nejen na sobě, ale i u jiných žen. Mojí mamince zahýbal otec už dost brzy po svatbě, u ní tedy ztráta iluzí vzala za své hodně brzy. Přesto s ním zůstala, což já bych nedokázala. Protože můj otec je jiný případ než můj muž. Krom toho, že ubližuje, umí pychicky deptat a toho je můj muž dalek. Ti dva mi v podstatě sebevědomí zašlapávali do země, po celý můj život, kde jeden přestal poté, kdy jsem odešla z domova, druhý navázal po čase. Ženská si to uvědomí ve chvíli, kdy si po boku svého muže přestává připadat jako ženská a cítí se lecčím jiným-matkou, prodavačkou, učitelkou, úřednicí, pradlenou, kuchařkou, uklízečkou. Tady už je něco špatně. Muž je v práci nebo za svými koníčky-náš model-a po příchodu nachází manželku doma-s jídlem, nad žehlicím prknem.... kolik chlapů tohle ocení? Kolik jich časem nezneužije cíleně nebo i podvědomě faktu, že si je svou ženou stoprocentně jistý ? Tady jsem hodně chybovala a je hodně co napravovat.
Strašně dlouho jsem svůj život spojovala jen s ním a dětmi a jejich potřebami-a to není zdravé-pro vztah, pro zdravé sebevědomí, pro život ženské. I ona musí mít něco jen pro sebe. Škoda, že na to přicházím tak pozdě...stejně jako na skutečnost, kolik je kolem mně zajímavých věcí, lidí, chlapů ... a že není potřeba žít pro někoho, kdo si toho neváží a považuje to za samozřejmost a že citově se od partnera i odpoutat může paradoxně přinést veliký kus úlevy. Mějte se moc hezky...

Helena to napsala skvěle, člověk pak zjistí, že vlastně bez toho druhého může být..a je mu líp.Taky jsem to teď trochu po...... svoji přehnanou aktivitou..a najednou jsem zjistila, že sice bulím, že něco končí,a bulet budu...ale je mi tak nějak líp. Nevím jak to popsat,nejsem asi dost silná, abych to zvládala s noblesou, ale vážně mi je trochu líp, volněji..Najít si chlapa jako bokovku, někdo to dá bez problémů, ale problém to neřeší. I když, co je vlastně problém:jeho nevěra,tvoje trápení,budoucnost dětí, ztracená důvěra..když chlap ulítne jednou někde na večírku, dá se to snad pochopit,pokud to ale trvá déle ..nevím, myslím,že tam už to lepení bude vždy jen lepení.A pravdou je, že ve většině případů(kromě chronických záškodníků a falešných kamarádek-utěšitelek)do toho člověk spadne, ani neví jak. Třeba si jen něco dokazuje..a sám neví jak z toho. Držím palce :o)at už se rozhodneš jakkoliv..

Jedna, díky za poděkování. Jen tě musím ubezpečit, utěšit, ujistit...prostě to je jen momentální situace, co cítíš. Jak píšeš o té ztracené síle, že jí už tolik zpět nezískáš. Nenene, tak to rozhodně není. Co tě nezabije, to tě časem posílí a i tady platí, vše zlé....Prostě to vím podle sebe, jsem ted naprosto jiná-lepší, silná a pohodová,jako snad nikdy předtím. Jen jednu možná radu? Mně muž žádal také,at počkám a zatím si najdu někoho...Já nečekala a brzy jsem to udělala./ samozřejmě spíš na oko / A to bys viděla, jak rychle se s milenkou rozešel.To už spolu bydleli. Chtěl se vrátit domů,jenže já to oddalovala a nakonec se rozvedla. Protože jsem zjistila, že mně už nic nebolí. Ale to je jiná kapitola,jen jsem chtěla sdělit, že když muž zjistí, že jeho vždy čekající partnerka se chytá jinde, často se vrátí-když mu to je dovoleno. Potřebuje přerušit ten pro ně otravný pocit, že najde svou ženu pokaždé tam,kde očekává.Tak se zamysli. Neseď doma, choď s přáteli do společnosti a jemu nesděluj,kam odcházíš..Jakmile začneš vycházet hned vstříc a víc než napůl cesty, uteče opět. Je to koloběh, kdo víc miluje, trpí. Vztahy mají být vyrovnané. Držím palce a přeji úspěch-at už je jakýkoli.

Myslím si, že takové...no a já si zas myslím že to co člověk dětem dá,v čem je vychová,se mu pak vrací.Domov důchodců by jako místo odložení kvůli nezájmu hrozil hlavně tehdy,kdy by se matka v dětství dětem dost nevěnovala.I když někdy bývá DD optimální řešení i tam,kde jsou super vztahy.

Vratte se k tématu diskuse....nemyslím, že by na to šlo jednoznačně odpovědět. Že ano. Nebo že ne. Záleží na tom, jaké to manželství předtím bylo, co předcházelo, na pohnutkách, důvodech nevěry, postoji nevěrníka po nevěře a selhání, na vnitřní vyrovnanosti obou, na tom, zda mají k sobě ještě vztah nebo je to mrtvé-na mnoha faktorech. Tohle snad prostě ani nelze paušalizovat, každý případ nevěry je jiný, to není šablona, je to tak moc a moc individuální....nevěra je jednorázový úlet pod vlivem alkoholu na firemním večírku a nevěra je i dlouhodobý vztah se vším všudy, který je na bázi citu a potřebě těch dvou spolu být v té bokovce-jak si tady jednoznačně odpovědět? Na to je to moc široký pojem a k tomu jevu vede mnoho důvodů-jsou i případy jedinců, kteří si prostě o nevěru koledují.

Myslím si, že takové...to mi nehrozí. Budu do smrti makat, tato vláda to tak nastolila. On ještě někdo ve středním věku dnes počítá s důchodem a tím, že se ho dožije ? Já ten optimismus sama za sebe nesdílím. A pokud by se ta předpověď z příspěvku nade mnou u mně přece jen splnila, zas tak mně to neděsí. Když budu soběstačná babka, pak není důvod, abych šla do domova důchodců a postarám se o sebe. Když soběstačná babka nebudu, nerada bych ležela jak závaží na krku rodině, dětem, které budou mít v této zemi dost svých starostí, práce, povinností a honičky, jak uživit sebe a případná vnoučata. Holt mi to jídlo a mejdlo a plíny podstrčí cizí, pracovní síla za to placená. Cynické to asi je, ale nemám s tímto prostě problém.

Asi je to správný...Borku - díky. Já to s mužským klimaxem špatně nemyslím. Jen mám takový názor, že v určitém věku mohou mít muži pocit, že jim ujíždí pomyslný vlak a pak jdou bezhlavě do určitch věcí. Neříkám, že ženy jsou lepší, dokonce si myslím, že v určitých ohledech jsou horší. Dva kamarádi si v případě podrazu třeba dají s prominutím do huby, ale vyříkají si to a mohou zůstat přáteli a chodit spolu třeba jednou dál na pivo. Ženské přátelství není tak přímočaré, není nesobecké, je tam skryta rivalita, faleš-občas. Znám i skutečně krásná kamarádství žen, taky mám kamarádku, za kterou bych dala ruku do ohně, ale znám i kamarádky, které kámošce svedly muže bez nemenších skrupulí a dokázaly se dál stýkat s ženou milence, dívat se jí do očí, pochválit jí nové šaty a druhý den spát s jejím mužem. Nevím, zda tohle dokáží muži-myslím, že muži své milenky se raději vyhnouu. Je to hodně citově ubohé, ploché, zavrženíhodné, aspoň z mého pohledu ano. Znala jsem i dvě rodiny, kde ta jedna žena spala s mužem druhé a jezdili po společných dovolených a akcích dlouhá léta, než se to provalilo-to musí podvedenou obzvlášť bolet ...mně to, co mně potkalo taky bolí, ale je to týden od týdne lepší. I přes bolest v srdci se na lidi kolem sebe usmívám a ty úsměvy se vracejí a to mně přesvědčuj o tom, že to hezké v životě je v množství zdánlivě zanedbatelných maličkostí. Ti lidé kolem mně, kolegové, přátelé, lidé na ulici, nenesou vinu na tom, co mně potkalo, zaslouží si ode mně pomoc, když potřebují, úsměv, pochvalu, uznání. Je potřeba se tím řídit, ono se to totiž člověku vrací, tu zkušenost mám. Tak s tím bojuju já. Den co den. V mém životě není jen můj muž, je tam přece plno jiných věcí, musí být. A lze z nich i čerpat. Vím, že tohle, co píšu, působí tak, že se snažím utěšovat samu sebe jako chudinka podvedená svým mužem, ale snažím se jen jít po cestě, kde si zachovám důstojnost a ustojím to se ctí.
Ano, možná jsem přes růžové brejle leccos neviděla. Možná vidět nechtěla. Pokud mi už předtím ubližoval, nevěděla jsem o tom. Choval se slušně, to bylo podstatné. Myslím, že se opravdu změnil. Býval to mladý skromný kluk. Později více řešil peníze a s těmi možná i potřeby cosi urvat ze života, dokud to jde-jak to činí mnozí kolem nás.

Pro pořádek.děti mám a to...ahoj-víš, nevodím své děti za ručičku, ale je pro mně důležité jejich vzdělání, jejich další život a pro ty základy udělám všechno-od financí po poskytnutí pohody doma pro ně. Mně pro pohodlí rodičů vychovávala stará babička, ani pak po její smrti mé dětství doma už s rodiči hezké nebylo, jsem ráda, že mohu nejen po citové stránce, ale všeobecně poskytnout svým dětem jiné dětství a dospívání. Mně city ze strany rodičů chyběly a to byla chyba. Je pravdou, že ženská jako já se pak hodně upne na rodinu a hledá v ní to, co jí nebylo dopřáno jako děcku-lásku, pohodu, zázemí, oporu. Ale myslím, že mám i dost sil přijímat i ty facky a kopance od života, které zákonitě přicházejí, tak jako ten, který byl uštědřen mně. O prázdninách moje děti brigádují, ale já respektuji, že ty peníze si ponechávají spíše než na studium na věci, po kterých touží-šetří na motorku, koupí si něco na sebe, něco pro své zájmy ( udice, sportovní botky, mobil )-jsem názoru, že si mohou nakládat s penězi, které si vydělají dle svého uvážení, pokud je nevrazí do vyložených kravin. Jistě, taky to putuje třeba na posezení s kámoši na kulečníku, šipkách, v kině, na pivku... ale pořád to beru, proč ne ? Je to nadstadart, který jim já zdaleka vždy poskytnout nemohu. Starší syn si taky vydělal na komp na brigádě. Ukládat jejich peníze z brigád na studium je však nenutím a nebudu. Poskytnout jim za peníze, které vydělám,stravu, šacení a vzdělání opravdu považuji za svou povinnost.
Vím, že jiný chlap můj vztah doma neřeší. Ale to je opravdu na mém muži. Pokud se mnou chce normálně žít, pak je to v jeho rukou, o tom jsem psala. Když mi dá to hezké, nemám důvod to přece hledat jinde. Pokud to nedokáže, bude mně posílat jinam dále, případně opět hledat jinde, pak je to jiná situace a tady mi může jiný muž maximálně zkrásnit život a dokázat, že se ještě budu mít nač a na koho těšit. I to je někdy důležité. Nelze jen pracovat a dávat, je nutné mít taky něco, co nám dodá vnitřní sílu se poprat s bolestnými věcmi. Asi tak jsem to myslela. Je to opravdu na něm, míček je na jeho straně, ta smeč bude taková, co do ní dá..... dík za názor.

Pro pořádek.děti mám a to...některé tvé názory mi fakt připadají jak od bězdětné(ho).To že člověk (konkrétně jedna)myslí na děti nepovažuju za prošlapávání cestičky,každý normální člověk se snaží svým dětem zbytečně neubližovat.Podle mě to jedna řeší optimálně.Ono-najít si nového chlapa,jen aby si vyřešila citové dilema-patří do sorty frází a to spíš chlapských.Držím jedné palce,klobouk dolů pře jejím řešením.

i pro RE.Na děti ale...Dobrá,zodpověz mi tedy otázku-pokud dokážou udržet děti na VŠ teď,proč by je neudrželi potom?
Pochopitelně k dětem mají povinnost oba rodiče,rozvodem rozhodně nekončí starost o ně.Nebo lépe řečeno neměla by.
Ale myslím,že v názorech na výchovu se stejně neshodneme,byl jsem zvyklý se o sebe starat sám od osmnácti,proto vím o čem je řeč.

následky rozvodu nesou...Pro pořádek.děti mám a to dvě,ale nezastávám názor,že se má takhle starým dětem prošlapávat cestička.Pomoci bezesporu ano,ale ne vodit za ručičku.
Standarty beru,nevidím do ,,tvých karet,, to víš nejlépe ty sama.
To,že si najdeš jiného chlapa ti vyřeší tvé citové dilema,určitě se budeš cítit líp,budeš šťastnější,ale neřeší to vůbec nic ve vztahu mezi tebou a manželem.Takže,buď řešíš sebe,pak si najdi chlapa(nota bene když proti tomu tvůj manžel nic nemá..)nebo řešíš vás a pak bych zapracoval na vztahu,ale MUSÍ být vůle u obou,jinak to nemá smysl a lepší pro oba je rozchod.
btw.kavárenští rev.,nepíšeš jak hloupá ženská,tak ti mohlo dojít,kam s tím mířím.

Helenko, díky. Občas... Asi je to správný přístup. Jen s tím klimakteriem… Ženské klimakterium je záležitost fiziologiocká, kdežto to mužské psychická, psychologická, a mnohdy psychiatrická. Ohled by měl být brán pouze na ženské klimakterium, protože to mužské nese jenom rysy egoismu a egocentrismu. Nejde to sice zjednodušovat a generalizovat, ale každý člověk, tedy i chlap v „klimakteriu“ má možnost se rozhodnout. A oni (my:-D) se při svém rozhodování řídí(me) v mnoha případech pouze vlastním prospěchem a potřebami.
A pokud jde o tu změnu, o níž mluvíš, moc se mi to nezdá. Lidé se nemění, nebo alespoň ne nějak zásadně. Spíš je pravděpodobné, že tato stránka ve Tvém muži byla od počátku, jen tu bylo něco, co Ti nedovolilo ji vidět. Možná jsi nechtěla. Nebo v něm spala, protože neměl důvod být nespokojený. Jakmile ten důvod získal, zachoval se tak, jak mu velela přirozenost. Nikdo není dokonalý, každý máme nějaké ty chyby. Jen některé chyby ubližují druhým víc, než jiné…
Každopádně Ti Přeji, ať to zvládneš a ustojíš. Držím palce;-).

ahoj, chodím sem číst...Helenko, díky. Občas správné slovo ve správnou chvíli je tím pravým, co povzbudí a zahřeje na duši.
Stále nepřestávám doufat, že muž se ještě může vzpamatovat, nebylo to špatné mnaželství a býval to skromný fajn chlap. Jen se prostě změnil, bohužel k lepšímu to rozhodně nebylo. Já věřím na jev-mužské klimakterium. Asi to existuje, chlapi umí blbnout. Ženské jistě taky. Je potřeba zvážit, co vše je v sázce. Máš pravdu-bolelo to. Hodně. Ale už vím, že tady je jeden lék, jeden jediný-čas. Hojí, pomalu, ale tu schopnost má. A pak naše vnitřní síly, co dokážeme unést. Dostala jsem lekci a hodně mých vnitřních sil je pryč. Už se neobnoví, ale když budu rozumná, mohu zpomalit jejich další výdej. Neřešit a nehrotit to, co stejně není v mých silách řešit. Soustředit se na to, co zmohu, na děti, na mně samu. Denně bychom si měli opakovat, že pokud jsem zdravý či zdravá a přdevším jsou zdravé naše děti, pak to zvládnu. Vím, že jsou to pro čtenáře fráze a otřepaná klišé, ale ono to tak je a já to v těchto ne zrovna pro mně lehkých měsících vnitřně takto cítím silněji než jindy. Mám v sobě dost pokory, ale stupeň, kam nechám dojít ponížení vůči mně, má pochopitelně svoje hranice. A přesně-nechat něco osudu.
Pokud o mně ještě partner trochu stojí a chce v tom vztahu setrvat, vyjdu mu vždy vstříc jistě dál než na půl cesty. Pokud nestojí a nemá zájem, je to jeho volba a pak odejde a nenadělám s tím nic a neovlivním to a s potencionální sokyní se bít o něj nebudu, to neumím a nechci to. A mohu si říct, že za moje utrpení nestál a jít tím životem dál, protože žít se musí a děti jsou největší motivací pro to, co my, kdo je máme, děláme.
Přeji hodně štěstí.

Nesouhlasím, že je...i pro RE.Na děti ale člověk myslí pořád,i když jsou dospělé.Nejde o to,že by je choval ještě ve třiceti v bavlnce,ale myslí na ně.Jinak názory RE mi připadají jako teorie typické pro bezdětného člověka.
A ke studiu-naopak si myslím,že povinnost rodičů je děti ve studiu podporovat.Ukládá to i zákon,alimenty se přece platí dokud děti studují.A student by se měl věnovat především studiu.Brigády-proč ne?Ale neměly by být prvořadé a směřované k tomu,aby se dítě mohlo vůbec finančně na studiích udržet.Studium by mělo být pro studenta prioritou,ne brigády.Ani dříve to tak všeobecně nebývalo,jak je v příspěvku "taky jedné"

přeji ti hezký den a ač se...ahoj, chodím sem číst tvůj příběh..Mnohokrát jsem chtěla napsat, at se nebojíš a ukončíš to. Důvod znáš, ten sama řeším a popisuješ. Po tvém posledním příspěvku jsem se zamyslela, není co dodat. Máš naprostou pravdu,pokud bys odešla, děti by spadly někam jinam.Možná nedochodily školy atd..Mám děti ještě starší, už jsou dávno z domu. Neposluhuji jim, žiji si vlastní život,ale stále je miluji..Kdyby byly v situaci, kde by se rozhodoval jejich další život, zachovala bych se jako ted ty ! A věř, rozvod rodičů "dítě" velmi poznamená, i když je mu 30-cet. Poznala jsem to, zažila něco jako ty, ukončení je dávno za mnou. Dnes je mi úžasně, nový život, jiné lidi kolem sebe, prostě nelituji. Ale dcera se asi nesmířila s tím dalším. Přitom má svoji rodinku, jenže ta její zmizela. Viník je otec a ona s ním i přes mé domluvy nekomunikuje-on už ani zájem nejeví. Udělej vše, přesně jak píšeš a něco nech "osudu". Drž se, ta bolest co cítíš odejde a ty můžeš žít hrdá, sama za sebe, přesto vedle někoho..To je jen na tobě. Hlavně nezapomínat, děti máme navždycky. Já jsem opravdu uplně nezávislá a žiji sama, s dětmi se stýkám přátelsky...jenže ony mně už nepotřebují./naštěstí/Moc ti přeji štěstí, jsi chytrá "holka" :-))

Někdo má za koníčka...přeji ti hezký den a ač se to mnoha lidem jak se zdá, nelíbí, pro mně děti, byť už ne kojenci ani batolala, ale děti s občankou jsou životní priorita a prvně budou oni a pak já. Po nich byl manžel, ale je momentálně odsunut na vedlejší kolej a může si za to sám. Podle toho se snažím chovat. Vím, že muž je dobrý otec a moje děti ho berou. Vím, jak by rozpadem rodiny vnitřně trpěly a tady je jedno, zda těm dětem je dva, deset nebo šestnáct. To, že chlap, kterého jako otce svých dětí pořád ještě pro jeho přístup k děckám ctím je jedna věc, že jako mnažel mně zklamal nesmírně věc druhá, ale pořád je tady priorota zmíněná výše. Proto hodně váhám s tím pálením mostů, s tím novým životem jinde a jinak, s tím zachováním hrdosti, která je sice krásná, ale ... ale váhám. A taky váhám, zda uposlechnout rady manžela a někoho hledat. Mstít se nechci. On prý to skončil, ale když mi to pomůže, tak ˇať jdu do toho-taková slova dokazují, jak ubohý je jeho vztah ke mně, to je jasné... a zda něco ukončil nebo ne -tomu se věřit dá i ne-ale já to nemíním řešit ani po tom pátrat, nechám to být. Kdo chce, příležitost si najde vždy a role policajta je ponižující a směšná pro druhého partnera a okolí. Pátrači a žárlivci byli vždy terčem posměchu, tam se nezařadím. Možná by potřeboval mužík dostat po ťapkách a zkusit, jaké to je, když ten druhý toká jinde. Jsem dost vybíravá a nevím. Jinak bych ty, co chtějí, aby si děti na školu vydělaly brigádami chtěla upozornit, že mého dítěte soukromá škola stojí ročně kolem čtyřicetipěti tisíc-dvacet pět školné, pět adaptační kurzy, sedm roční pronájem nooteboku se zadanou potřebnou konfigurací plus hodně peněz na učebnice. Dále stravenky a dojíždění- brigáda, kde si děcko za dva měsíce prázdnin vydělá čtyřicet pět tisíc se hledá podle mně těžko. Plus ty děti živíme, šatíme, dopřáváme jim koníčky v oblasti sportu. Děti jsou drahá investice, ale s tím jsem si je pořizovala, jsou velkým naplněním mého života a investovat do dětí považuji za přirozené, to, co by měly vydělat brigádami ovšem v poměru na měsíční plat zdaleka nevydělám ani já a to ani s vysokou školou, takže to jsou panské rady. Krom toho si myslím, že část prázdnin by děcko mělo taky mít na odpočinek, kámarády, stanovačku-třeba. V životě se namakají dost, v mládí ať si snad malinko i užijí bezstarostnosti. V téhle zemi s Kalousem v čele to mít jednoduché nebudou. Důchod jim připravil na 72 let ...tak to prostě vidím a zatím čekám. A vidím to tak, že pokud se muž bude ke mně chovat slušně a nebude mně srážet novou avantýrou a ubližovat mi , mohu tomu dát druhou šanci s tím, že když mi do cesty náhodou přijde zajímavý muž a bude mít zájem, bránit se asi nebudu-proč, bylo mi to doporučeno ... aktivně nic nehledám, ale člověk neví a nikdy neříkej nikdy ... každopádně se psychicky nějakou znuděnou vdanou ženskou, co doma měla první poslední a nevonělo jí to a jedním chlapem, co trpí asi syndromem ujíždějícího vlaku srazit na kolena nedám .. pokud nebudou ovšem ohledy z jeho strany, pak je to jiná a konec asi neodvratný. Takže vyčkávací taktika- hezký den přátelé...