Dá se odpustit nevěra?

Někdo má za koníčka pěstovat kytky, někdo se stará o psa a spousta inteligentních lidí se stará o svý děti a svýho koníčka (starání se o děti) neukončí s žádným věkem, svýho psa taky nikdo nepřestane opečovávat poněvadž dosáhl určitýho věku, pak se nedivím, že touto výchovou vyrostou zmetci kteří ve stáří spíš nemohoucí rodiče týrají než opečovávají (jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá), a někdo upřednostní minimalizování nervovýho zatížení svých dětí před z-idealizovanou svou partnerskou budoucností, je to spíš čest takovýho člověka a ne nějaká chyba ve výchově dorostenců na VŠ, a hloupý řeči typu: nech je ať si poradí sami přeji každýmu kdo bude volat o jakoukoliv pomoc, vždyť je dospělý né??? tak co si neporadí sám!! A dotyčné bych přál hodně vnitřní síly zvládnout dopady rozdováděného manžela než ji zvyklávat ze svých skutečbě charakterních výchovných procesů.

Nehledala bych bokem, hledala...Pavlo, spálit tedy mosty, tlustá čára za dvaceti lety společného života a jít svou cestou ? Je to taky cesta ... rozvod, smutek dětí, nerváky, ale kdoví... na druhé misce vah ta zachovaná hrdost-té se sice nenajíme, ale jistě je to cenná devíza ...zatím si nejsem jistá, zda to chci, ale dospěju k tomu možná a on to má ve svých rukách, kam to půjde, já vztah bourat nezačala...

Nehledala bych bokem, hledala bych nový život...se vším všudy...

Nesouhlasím, že je...holt každá matka může mít poněkud jiný názor.

Myslet na děti,které jsou...po kavárnách opravdu nevysedávám. Dík za názor, byť je mimo mísu.

Myslet na děti,které jsou...následky rozvodu nesou hlavně děti, pro ty končí rodina, zázemí. Chlap a ženská jako jedinci to ustojí většinou lépe, nejvíc na to doplatí nevinní, děcka, ten názor nezměním. Děti na vysoké nejsou výdělečně činné a něco to stojí. Je povinnost rodičů se o ně postarat a to vzdělání jim umožnit. Píše tu někdo, kdo děti nemá, to je evidentní. Jinak nevím, o jakých standartech je řeč, psala jsem, že třeba dovolenou si dovolit nemůžem, zaplatíme jídlo, bydlení, hypotéku a potřebné dětem, toť vše.
Spíš než názory na to, zda se mám rozvést nebo ne, mi napište, zda byste si v mém případě hledali chlapa, to mně zajímalo prvotně, když jsem napsala, jen se zajímám o názor na mou situaci...

povíte mi, jak byste se...Myslet na děti,které jsou na VŠ?Vždyť to jsou už dospělí jedinci,kteří snad pochopí vaše problémy.Třeba by taky nebylo od věci je trochu zaangažovat do jejich vzdělání.Nebo ne?
A mimochodem,děti jsou společné zrovna tak jak majetek atd.Řeči o tom,jak bude po rozvodu špatně jen svědčí o tom,že nechceš slevit z nějakých standartů na které jsi zvyklá,zamyslel bych se nad tím.Následky rozvodu bys samozřejmě nenesla jen ty,ale i tvůj manžel.
Ale buď v klidu,takové dilema nemáš jen ty,znám hodně ženských co řeší to samé jak ty,ale ve finále jste jak kavárenští revolucionáři.

Já nevim...ale ty děti...děkuji za názory. Ale nejde o výměnu života v luxusu za ten běžný. Žijem od výplaty k výplatě, ale nějak vyjdem. Pak by to bylo o přežívání-tedy mluvím o případné době po případném rozvodu. Můj manžel moc nevydělá, já ještě méně, máme dvě děti na vysoké a hypotéku na dům. Dost vysokou. Takže žádný nadstandart u nás není, ale to mně netrápí, zvykla jsem si žít skromně, třeba na to, že nemohu jet na dovolenou jako mnozí kolem mně nebo třeba na to, že na dárky k vánocům šetřím od léta.... je možné, že hrdost půjde stranou. Co ta rada manžílka-najdi si taky ? Přijde mi to všechno tak ubohé-i ta jeho bokovka, kterou tak moc pálilo dobré bydlo a hledala povyražení prostřednictvím inzerátů-lovkyně...něco o tom vím, něco řekl a dost se v mých očích shodil. Škoda. měla jsem ho za hodně lepšího. Život běží a člověku se otvírají oči ...

Já nevim...ale ty děti vážně časem poznají, že něco není jak má být...a budou si myslet, že to tedy projde a proč se tak nechovat.Otázkou je, jestli vyměnit luxus za řekněme běžný život.Před 15ti lety jsem ten luxus vyměnila, hubou v bláte, ale dneska jsem na to hrdá:o))no..a nevěru řeším znovu, tedy neřeším, stravuji...Žijeme fakt jen jednou....

Klasická nevěra. Jsi ale na tý blbý straně. Na hrdost se vykašli. Myslíš, že si tě někdo bude víc vážit když ten tvůj bude bezproblémový? Blbost. Lidi ti závidí kde co jen ne partnera bez nevěry, takový dneska vpodstatě neexistují.
A pokud jo tak jen dočasu. Ty se taky změníš. A vaše děti to doma odkoukají a budou pokračovat v započatém "díle". Něřeš neřešitelné a nechoď hlavou proti zdi. Přehodnoť priority. Určitě ti potom nevyjde na prvním místě hrdost jak na začátku. Tyto prázdniny, léto jsou ale vpytli včetně nálady. Zase bude líp.

povíte mi, jak byste se postavili k situaci, kdy muž si najde bokovku a nechce rozvod-jsou tu děti a pro mně jasná prioita jejich blaho a zázemí-a vám jako své ženě by navrhl, aby jste si našli taky chlapa a byla pak spokojená ? Dost husté, že ? Řeknete si-pryč od něj ... je to citový chudák. To byla moje první úvaha, taky bolest, zklamání ponížení. Jsem na něm bohužel finančně závislá a on to ví a zneužívá toho. Uživím se, ale neudržím na soukormé drahé škole dvě děti, nepoplatím hypotéku, mám směšný příjem na dnešní dobu. On návrh na rozvod nepodá a prý, když to udělám já, mám i nést následky-včetně finančních problémů.... bolela mně ta slova, všechno, co dělal, žila jsem s někým a on ten obrázek po dvaceti letech totálně pošlapal. Pak jsem si řekla, že on prostě není chlap, kerý by stál za to, abych se protrápila kvůli němu po zbytek svého života. To přece nejde, je třeba žít dál, i když už mně nemá rád a je jinde-paradoxně mi to jeho chování pomohlo-kdybych ho dál milovala, musela bych se utrápit, když je mimo domov a asi s ní, byť tvrdí, že to skončilo, ale tomu nevěřím, nevěřím mu už vůbec nic, lhal velmi dlouho a v podstatě ve všem. Takto cítím despekt a pohrdání, možná je to pro mně lepší. Měl by mi být lhostejný, jak mít ráda takového muže ... je to smutný život. Dnes už opravdu řeším dilema si jej udělat radostnějším a najít si dle jeho návodu taky kamaráda, přátele, duši spřízněnou, možná taky zklamanou a přitom mít pro děti zázemí, jistotu, finanční zajištění v tom nejzákladnějším pro sebe samu a pro děti jistý nadstandard, na který jsou zvyklé-co byste dělali vy v mé prapodivné neveselé situaci ? Je to zlé, ale je potřeba žít dál. Možná volné manželství ? Nebo jak to definovat ? V současné době si to nedovedu představit, ale rozvod ještě méně. Musím volit mezi dvěma zly a nevím zatím, které je menší. Zachovat hrdost a živořit ? Nebo přistoupit na jeho podmínky a žít slušný standart ? Pořád mi z toho vychází,že je nutné myslet na děti především....

Vždycky si říkám, je to kožené, neubude toho, tak co.V knize Tisíce a jedné noci jsem si přečetl nádhernou myšlenku: "Kdo oře polé mé, šetří koně mé". Chce to nadhled.Ale jinak je to na mašli.

je to celkem jednoduché, ale málokdo to zvládne.
Máte děti? Zkuste o d p u s t i t.
Nemáte děti? Zkuste o p u s t i t.
Obojí chce velkou odvahu a sebezapření.

http://cz.iq-test.eu/#664986

Jen kdybych věděla, že...no možná stojí za to zvážit... jak dlouho se znáte a jak dlouho jste partneři ? čas hraje obrovskou roli, poznat druhého a přijmout ho to není sranda... taky zkus zapracovat na svým úletu, možná jsi se nesmířila sama se sebou a projektuješ si to do této situace... ono někdy je nejtěžší odpustit sám sobě. Znám to, měl jsem žlučníkové záchvaty vždy při návratu ke své přítelkyni protože jsem věděl že ji opustím kvůli druhé a nedokázal jsem to rozseknout hned

jděte dál a nevracejte se k nevěrníkům..Tak by to měl člověk udělat sám pro sebe. Bolest přejde, vždycky přejde.

pozor, já Ti dával...

Právě...ty pochybnosti a domněnky člověka ničí, užírají, až ho sežerou.Ono se lehce řekne věřit, obzvlášt po tom co jsi prožila, mě stačil jeden ulet se sladkýma řečičkama a kde jsem, ale pokud ti na něm záleží a chceš ho, budeš se muset přestat vracet. zapomenout asi nejde, ale jak mi řekla jedna učená paní :jděte dál...a nevracejte se...No...sama uvidím, jestli to půjde..

pozor, já Ti dával...Jen kdybych věděla, že toho nechal, to se nedozvím v tom mu buď budu nebo nedubu věřit. Jenže jak mám věřit. Je o pro mě hajzl, kterého strašně miluji . A teď babo raď

pozor, já Ti dával příklad (na sobě) kdy milovat a snažit se nevedlo k ničemu, opravdu taky záleží na tom druhém- on to odpuštění musí přijmout, přijmout ne jako od poddaného a ne jako poddaný, ale jako člověk který si uvědomuje že jeho chyba tě bolela /bolí/ ale není ran na které by nebylo léku, ten kdo ubližoval také může léčit, druhého i sám sebe. Co je důležitějšího, než na základě vzájemnosti (negenetické) říct druhému I když jsi udělal chybu tak ti věřím, stojíš mi za to ?

je to trošku zmatené :) Ale...Je fajn o někoho konečně slyšet ať to nevzdávám. Miluji ho ať je jakýjkoliv, jen někdy mě přepadne ten pocit ,,jak mi to mohl udělat ´´ On se semnou teď snaží trátit všechen čas a chce ať mu dám šanci ukázat, že bude opět ten milující muž. Jen je to boj ve mě, žít s tím, že mi to dělal od prvního dne, co semnou je. To že já jsem spala či byla v práci a on provozoval virtuální svět,sex i virtuální vztahy. Stále si kladu tu otázku proč, na kterou on mi neumí odpovědět.