Vzpomínky na totáč :-))

Já si vzpomínám, jak holky...Ano protože tenkrát neměly starost, jestli je uživí nebo ne, dále byly samozřejmě omezeny možnosti vlastní realizace o proti dnešku, takže založit rodinu bylo hlavní prioritou v tehdejší době a socialistický stát rodinu podporoval na rozdíl od toho dnešního "demokratického", který podporuje jen bohatou sortu obyvatel a nedoktnutelné cikány a kriminálníky všeho druhu.

Já si vzpomínám, jak holky šílely, pokud ve dvaceti nebyly vdané či neměly vážnou známost. Mít hned děti bylo samozřejmé. Když holka po dvacítce s nikým nechodila, tak se hned říkalo, že z ní bude stará panna. To, že dnes mají děti ženy od zhruba od dvaceti do pětačtyřiceti let či něktré žijí samy a bez dětí a nikdo to neřeší, považuju za velkou svobodu.

Tak já slyšim od všech starších, že tenkrát se měli dobře, daleko lépe než dnes. Každý měl práci, všechno bylo levné a byly sociální jistoty, které dnes nejsou. Neexistovala nezaměstnanost, každý musel dostat práci, myslim si, že je to proti dnešku opravdová idilka. Dnes se každý honí, aby měl na nájem, na slpátky půjček, hypoték, úvěrů, přitom platy jsou nízké a díky krizi se ještě snižují, zaměstnavatelé využívají bezvýchodné situace lídí a zotročují je dle libosti, každý si dělá co chce, demokracie je ohebná jak proutek a ohýbat jí může ten, co má peníze, moc, postavení a patří do privilegované skupiny, je to daleko horší než za totáče.

vzpomínka přímo...Byla to taková strašidelná hra na honěnou. Drželi jsme se za ruce, chodili kolem dokola a říkali : První hodina odbila, smrt tu ještě nebyla a lampa stále svítila, druhá hodina odbila... atd., až přišla poslední hláška, že lampa zhasla. Pak vyrazilo Krvavé koleno a začalo nás honit. Koho chytilo, ten pak dělal Krvavé koleno. Jeden z hráčů byl domluven s Krvavým kolenem na oné hodině, kdy lampa zhasne a začne honička. Je to vlastně taková blbost, ale tenkrát to bylo pro nás malé děti dobrodružné až děsivé.

tuhle hru neznám-ale bylo...Škatule, škatule, hejbejte se...

...šestá hodina odbila a...vzpomínka přímo dušičková a jak to bylo dál?

Taky jsme jako děti hrály...tuhle hru neznám-ale bylo jich hodně-nám se líbila Honzo vstávej,bylo mu toho legrace,nebo na schovku-jé, jednou jsem vlezla do tátova auta-kufr,se zaklapl a já nemohla ven,tak jsem tam usnula a hledal mě celý vojenský útvar-táta byl voják z povolání.To bylo slávy,když mě našel náš Azor.

pátá hodina odbyla, smrt tu......šestá hodina odbila a lampa zhasla!...

Taky jsme jako děti hrály...pátá hodina odbyla, smrt tu ještě nebyla:-))

Taky jsme jako děti hrály hru "na krvavé koleno". Pamatuje se někdo? Z mého nejbližšího okolí to nikdo nezná.

Madlo,do posilovny chodit...Neto, děkuji, ale já to nijak nelámu přes koleno, v mém věku tloustnout znamená stárnout a hubnout - znamená taky stárnout. A pochybuju, že by nějaký lék za mě zpevnil mé letité tělo.
:-)
Ráda chodím, dokonce jsem si pořídila i hole, ale mám na to málo času.
Uvažuju ale o tom, že si ho brzy udělám.

Tome, já taky patřila k...Madlo,do posilovny chodit nemusíš,jestli,chceš naučím Tě recept na hubnutí těla,za pár kaček si pořídíš pár vecí,které koupíš v obchodě,smícháš a pak uděláš zázrak.
klikni n nic a je tam meil-pošli svůj.Když tedy budeš chtít. Nebo napiš své tel číslo ná mé:790236942,to co kámošky propotí na cvičení,Ty lehce dohoníš,a jistě i předhoníš.

Jo, Jíbo, to mohu potvrdit....Tome, já taky patřila k těm dětem, které doslova "prolítaly" dětství, dnes ale nesportuju a mám docela komplex z toho, že nechodím do posilovny.
Všechny moje mladší známé chodí.
Ale je fakt, že naše dětství strávené ve větvích stromů a ve stanech bylo mnohem romantičtější.

přesně tak, neznali jsme...Jo, Jíbo, to mohu potvrdit. Za mého mládí se přišlo ze školy, aktovka do kouta a hurá ven, skoro za každého počasí. Největší trest bylo domácí vězení. Těch her - na četníky a zloděje, na pašeráky, kopalo se na každé louce i v mírném svahu, atd.
Dnes jsou to hodiny u TV, PC apod. Měli jsme setkání po 35 letech ze ZDŠ a jeden spolužák dělá zástupce ředitele a učí tělocvik. Přestože se jedná o vesniskou školu, tak řekl, že teď již chodí do školy absolutně nesportovní a nezdravá děcka. Fyzička skoro nulová.
Moc radostná situace to není, to všechno se může třeba za 30 roků změnit v časovanou bombu.

Dnes jsem si také...přesně tak, neznali jsme nudu.Znali jsme každý strom, každý kámen v okolí. Dělám s lidma a když vidím ty vady páteří u mladých, je to samá skolióza, časté migrény, bolesti zad a krční páteře. V jejich věku jsem nevěděla co to je. Jako masérka poznám jak se v dětství hýbali. My jsme dětství co nejvíce prožili venku.

Dnes jsem si také vzpoměla,když jsem dělala domácí utopence,jaké dobré byly špekáčky za mých dětských let.Jak jsme jako malí kupovali do školy Bompari bombony,nebo Vitacit:-)Vzpomínám také na můj první kazeták,černý s oranžovými tačítky,na značku si již nevzpomenu..Jj,nebylo vždy vše v obchodě k sehnání,to je fakt,ale přesto to bylo nejhezčí období mého života..:-)

Také vzpomínáme, na výborné džusy lehce nahořklé chuti, prodávali se jakoby v kelímku ve kterých se dnes prodávají jogurty, žvýkačky pedra, které se opět vrací.Pamatuji si i, ale bohužel už nevím, jak se to jmenovalo.Byla to malá hnědá krabička, stejná jako teď od masoxu, kde jsou 2kostky, byli v ní také dvě kostky jakési čokolady, rodiče nám to kupovali, pamatuji si, že jsme to ze sestrou měli moc rády, a že to bylo výborné.NA super točenou zmrzlinu, párky v konzervě, no a toho by bylo.Možná to byla divná doba, ale zase, alespoň ty potraviny měli nějakou chuť.

Já jsem ročník 1941, ale mýdlo jsme také kupovali.

Za mého dětství bylo tak...Tak to my jsme žádné kosti doma nevařili a mýdlo chodili kupovat do chemodrogy.

my nezapomínáme, naopak...Za mého dětství bylo tak dobře, že maminka občas vařila kosti na mýdlo. Jsem ročník 1950