Vzpomínky na totáč :-))

to je fakt.Masna je tam...Ještě pro taky 55:
Co já vím, tak restituenti se nejdříve různě mezi sebou soudili, pak to prodali. Majitelem byl někdo ze zahraničí, který s tím nic nedělal ani přes urgence městské části, další pokračování neznám, jen vím, že čas od času se kolem toho strhne nějaký cvrkot - s výsledkem nula.
Tak dobrou.

Pro dnešek se loučím, díky a dobrou noc. Důchodci přeji dobré ráno, protože tak za 2-3 hoďky bude vstávat. Tak zatím...

to je fakt.Masna je tam pořád,ale já tam nikdy nechodila.Pamatuju že mi připadalo legrační že na výloze výsekového masa bylo napsané jméno Červenka.
Kolem Světa taky jezdím.Asi je státu,ne,když restituent se ho vzdal?Vypadá to,že věděl co dělá,když na opravu nemá ani ten stát.A je to fakt škoda.

Já mám knihovnu v...Já mám pocit, že libeňský Svět už nedá do kupy nikdo. Je to ale obrovská škoda.
Když mluvíš o Stírce, tak si tam pamatuji blízko tramvajové stanice prodejnu s výsekovým masem - nebo jak se tomu říkalo. Když jsem měla svého času hluboko do kapsy, tak jsem tam občas maso kupovala. I po revoluci tam byla po otevření fronta a brzy bylo to nejlepší vyprodané. Pak byly výseky zrušeny.

Od potravy duševní přejdu...taky jsem si buřtíky dávala,ale ne často.Do kina jsem chodívala nejčastěji ve čtvrtek dopoledne,měli jsme na střední jeden rok divně vyučování.8-9.30 a pak až nějak v poledne,bylo to akorát tak na dopolední představení v kině Blaník.Chodili jsme dopředu na levná místa,při širokoúhlých filmech to bylo šílené.Pak na hanácký salát do bufetu a zas do školy.

Já chodila do knihovny v...Já mám knihovnu v Ládví,bydlím kousek odtud.A druhou na Stírce,tam jsem chodívala dřív,když jsem se sem přistěhovala.Vnuk moc nečetl,je spíš na čísla,začal až když dostal kindla.Taky jsem ráda.
Ale musím se smát,jak je svět malý.Nedávno mi říkal soused,že liběňský Svět měl restituovat on.Vzdal se toho,protože by nikdy nedokázal dát do kupy tak velký barák a udržovat ho.

Od potravy duševní přejdu k té, která míří do žaludku. Inspirovalo mě k tomu kino, po kterém jsme si rádi dali na Václaváku u kiosku na papírovém tácku buřta s hořčicí a krajíčkem chleba. To tedy bylo pochutnání. Dnes už bych si ho tam nedala.

chodila jsem taky do...Já chodila do knihovny v Libni ke Světům (teď to tam chátrá, restituenti na to kašlou, tak ten obrovský barák, kde byly i restaurace, vinárna, kino atd., snad spadne nebo co) a pamatuji, že když jsem na střední škole onemocněla, tak jsem se v horečkách nejdříve dopajdala do knihovny a s nášupem knih se teprve odebrala do postele. Jinak moje vnučka taky chodí pravidelně do knihovny (v Bohnicích), tak jsem ráda.

Taky si vzpomínám, že byla...chodila jsem taky do knihovny.Chodím i dnes,mám štěstí,v okolí mám 2 hodně blízko.A v knihovně jsem byla přihlášená i ve vesnici,kam jsme ještě nedávno jezdili na chalupu.Tam mají otevřeno jen v pondělí,takže jsem si tam vždycky hned po příjezdu zašla a pak chodila celý měsíc i s dcerou.Poslední várku vracela ochotná sousedka.Tady v Praze mi vyhovuje,že mě automaticky upozorní mailem,když se chýlí výpůjční doba,nemusím si to hlídat.

Taky si vzpomínám, že byla spousta knihoven, těch už dnes o hodně méně. Škoda.

viděla jsi Barbarelu?Viděla a byl to tenkrát trapas, protože nahé scény nebyly na plátně běžné a já tam byla se spolužákem, se kterým jsem tenkrát chodila a děsně jsem se styděla.
Jinak jsem četla taky všechno možné - i ty dívčí románky, naši měli velkou knihovnu, babička s dědečkem taky a já kupuji knížky dodnes.

viděla jsi Barbarelu?

Já četla fakt všechno co mi přišlo pod ruku.Dívčí románky,Shakespeara,cestopisy,klukovské knížky-prostě všechno.Vybírala jsem si podle toho seznamu.Štorcha jsem milovala taky,i mayovky.

to jsem neviděla,ale...Když už jsme u těch filmů, tak si vzpomínám, jak jsme se coby 16tileté holky snažily propasírovat mezi davem na filmy nepřístupné do 18 let. A vždycky se nám to podařilo.

Babička s dědou měli 6...Tak Timur byl i můj sympaťák. Pak mi táta začal "podstrkovat" foglarovky a já pomalu začala měnit svůj "literární vkus". Taky jsem četla Štorcha, pak všechny možné indiánky, hlavně mayovky.

Myslím, že se ten film...to jsem neviděla,ale pamatuju na válečné filmy,na které jsme chodili se školou.Kluci z těch stříleček a partyzánů byli nadšení,my holky už tak ne.Pamatuju na jeden co začínal popravou malého kluka,co pomáhal partyzánům,bylo to tak hnusný,že si to vybavuju i dneska :-(.Vůbec nechápu,jak nás na to mohli brát.

a nevíš jak se jmenoval ten...Myslím, že se ten film jmenoval "Člověk obojživelník" - matně vzpomínám, že tam nějakému mladíkovi za účelem záchrany implantovali žábry, aby mohl žít pod vodou. Dost se mi to tenkrát líbilo.

Při mé první cestě na...do Plané jsem jezdila s kamarádkama ze ZŠ,jejich sestřenice tam dělala vedoucí.Užívaly jsme si to...

Vydru na Želivce jsem...Babička s dědou měli 6 dětí a tedy hrozně velkou knihovnu.Knížky jsme tam balili,číslovali a čísla psali psacím strojem na seznam,vedle název knížky a autora-jinak by se v tom nedalo vyznat.Protože co dítě,to jiný zájem,bylo tam všechno-od Homéra po Foglara.Z ruských si pamatuju Gorkého,který se mi nelíbil,Dostojevského,který se mi líbil a Timura a jeho partu-to jsem milovala,hlavně tedy Timura :-)

já na táborech...Při mé první cestě na tábor jsem brečela steskem už v noci před odjezdem a pak prvních několik dnů večer do polštáře. Pak jsem zjistila, že je to bezva, našla jsem si kamarádky a bylo dobře. Dopisovala jsem si s nima a další rok jsme se tam zase potkaly na "druhém turnusu".