Vzpomínky na totáč :-))

To ke konci osmdesátých let...Já jsem čistila vagóny za 150 Kč za noc.Když nebylo doma na jídlo,tak jsem musela na noční brigádu a ráno do školy-učila jsem se na dráze,ale bylo to fajn.100 mámě a 5O pro mě.Ale jinak to bylo na prd-táta umřel na rakovinu plic,protože byl za trest v uranových dolech a já nemohla na vejšku.Tu jsem si pak dělala,až po roce 1991 dálkově.Něco bylo fajn,ale něco no,raději na to nemyslet.

Dando, tvoje příspěvky mi...Madlo, já také nastupovala do práce v r. 1972. V 60. letech jsme měli skoro stejné snídaně, svačiny i večeře jako u vás. Hlavně chleba s máslem a kromě trojúhelníčku sýra či 2-3 plátků gothaje také míchaná vajíčka. Úplně jich stačilo 5 pro naši čtyřčlennou rodinu.

Tak moje první výplata...Dando, tvoje příspěvky mi přijdou fakt objektivní, líbí se mi.
Já jsem nastoupila do práce v r. 1972 a moje výplata byla 935 kč čistého měsíčně.
Sardinky tehdy stály 5 kč, ty lepší 7 kč.
Někdy jsme sehnali tresčí játra.
Z 60. let si ale pamatuju, že jsme mívali buď chleba s máslem nebo chleba se sádlem. K snídani, svačině, večeři.
Někdy byl k tomu trojúhelník sýra, rajče nebo kousek gothaje.
Z té výplaty v r. 72 jsme zaplatili asi 450 nájemné s inkasem a skoro pětistovka mi zbyla na jídlo, oblečení a ostatní. Neušetřili jsme nic, ale kulturu (knihy, kino, divadlo) jsme nevynechali.

To ke konci osmdesátých let si studenti v Praze mohli přijít za celodenní či celonoční brigádu na 100 Kčs čistého - třeba za celodenní práci na stavbě, v pekárnách či úklidem v hotelu. V pekárnách se končilo kolem čtvrté ranní. Na Václaváku se od páté ranní roztváželo mléko.

nesmíš kupovat levné...Tak moje první výplata dělala 800,- Kč čistého (400 záloha a 400 dobírka). Tenkrát se bralo 2x měsíčně.

No já si dnes zase vzpomněl na "totáč" protože jsem po 17 letech vyjímečně,opět šel jednou už po 5 ráno do práce, místo na 7. Nechápu, jak jsem to mohl dělat 25 let každý den !

věci jsou udělány tak, aby...nesmíš kupovat levné nekvalitní zboží na stáncích. Já mám deštník z Globusu už několik let stál ke třem stovkám a stále slouží.
Pamatuji když jsem nastoupila jako šička do oděvního závodu, moje hodinová mzda byla 4,60Kč . Punčochy silonky stály v té době 21,- Kč Bylo to kolem roku 1965
Pamatuji na první výplatu, koupila jsem si vlněný propínací svetr - výrobce "MODETA" stál 400,-Kč.
Vzpomněla jsem si, že některé šetřivé ženy praly igelitové pytlíky od mlíka , nastříhaly do proužků a z těch proužků háčkovaly rohožky

důchodky, zmijovky a...Tak já mám deštník v podobné cenové relaci jako Katka, také odlehčený a mám ho už taky několik let, aniž by mě vypekl. Kdybych si měla kupovat 5 deštníků ročně v tzv. levném zboží, tak bych asi dost prodělala.
Na botky důchodky si také vzpomínám, byla to milá frajeřina. Také se doma pletly čepice "debilky" a k nim ze stejné vlny dlouhé šály. Já to tedy moc neuměla, ale měla jsem šikovnou maminku, která mně i sestře ledacos upletla i ušila.

důchodky, zmijovky a podobné relikvie se dají sehnat stále, jen to chce být trochu akčnější
deštník mám neustále v kabelce již přes 7 let - odlehčený, váží něco pod 200g - stál sice 500 kč, ale též je to držák
deštník za 50-100 u větnamců - co od toho očekáváš? - já pouze záchranu v situaci, kdy nemám svůj kvalitní deštník u sebe

věci jsou udělány tak, aby jsi si musela za chvíli koupit nové, byt by za levno, ale ona korunka ke korunce a ten rok se ti naskládá třeba i pět nových deštníků, o ponožkách raději ani nemluvit, za socialismu vydržel deštník několik let, nyní vydrží i několik dnů
A vpomínáte na botky důchodky - teplučké, pohodlné, frajerské a lehce nazouvatelné s téměř doživotní životností

Za komunistů bylo zboží...Milane, dej si už konečně mokrý hadr na čelo.To, co napsal(a) Danda je velmi trefné.

Tak já nosila někdy v r....tenkrát se opravovalo všechno, štupovaly se ponožky, deštník se dal do opravy, na vše se používaly záplaty.dnes je pro lidi pohodlnější a často i levnější koupit si vše nové.

Za komunistů bylo zboží...Milane, nepleteš si to s první republikou, kdy se dal koupit rohlík s buřtem za 50 haléřů? Za 30 Kč jsem pořídila za komunistů tak maximálně nejlevnější pantofle na doma. A ještě jsem je musela shánět, protože v nejběžnějším dámském čísle 38 nebyla k mání občas ani bota. Jinak jsi opravdu velký objevitel, když jsi zjistil, že kapitalista potřebuje prodávat, aby měl zisky. To je snad normální a v pořádku. V pořádku je ovšem i to, že na rozdíl od totáče Ty musíš makat a makat, aby sis mohl něco koupit. A když chceš něco kvalitního, musíš makat o to víc. Za totáče se moc nerozlišovalo, kdo opravdu dělá a kdo se fláká. Všichni měli stejnou vejplatu. Asi Ti to hodně chybí, viď? A určitě je pohodlnější si zanadávat než hnout zadkem.

Za komunistů bylo zboží kvalitnější. Boty stály 30,-Kč a odchodily v nich klidně 2 generace. Dnes boty za 1.300,-Kč nevydrží ani rok! Soudruh kapitalista nepotřebuje kvalitní věci. On potřebuje prodávat, prodávat a zase prodávat! Aby měl co největší zisky!!

Tak já nosila někdy v r....Ano, máš pravdu - já v té době nosila šortky a maxikabát, a k tomu šněrovací botky do půli lýtek.
A taky midisukni s rozparkem.
Kabáty se těžko sháněly, člověk musel mít štěstí, a sukně jsem si dávala šít.
A punčocháče do opravy - puštěné oko byla tragédie.

Tak já nosila někdy v r. 1970 maxikabát. A pod ním minisukni. Docela mrzlo, kabát moc nehřál, nožky prokřehlé. Taky se svého času blbě sháněly (kromě jiného dalšího)punčocháče a pamatuji, že tenkrát v době "levna" byly dražší než teď. Ale když začalo utíkat "oko", tak jsem je dávala do opravy a pak byly zase jako nové.

Nabízím služby erotického...moderní doba nám sem vtrhla!

Nabízím služby erotického...bude asi tvojí bejvalky, které se chceš pomstít za to, že se na tebe pro tvou totální debilitu vykašlala. Jdi se svou frustrací jinam, např. na stránky K 213. Tady neotravuj.

Nabízím služby erotického charakteru,věk nerozhoduje.Vykouřím a ještě zaplatím.Prosím dlouze zvonit.
Markéta Sommerová
Borovanského 2220
Praha - Stodůlky

Může se hodit
240

*...Hele ty debile,běž na Jehovity,tam Tě příjmou s otevřenou nárůčí,tam těch debilů je víc.