Těhotenství po čtyřicítce

ml - tak to je spíš výhoda než problém, ne? Kdo by nechtěl vypadat mladě. U nás to bylo naopak - když jsem někam třeba jela s mémou, pouštěli ji, ať se babička s holčičkou posadí, no a s tátou jsem nikdy nikde nebyla.

Tak to věřím.Mám kamarádku a její mamka má 70 let a ona 30.Je to takový nepoměr.Obléká se opravdu na svůj věk-šátek na hlavě apod.Vypadá jak její babička a ne matka.
Já mám problém opačný.Jel jsem s klukem-panská jízda na výlet a všichni říkaly,že jsme bratři.

Já bych moc chtěla, ale přítel ještě ne, je mu 32, mě to připadá akorát, ale nemůžu ho nutit musí chtít taky on :-( Pokud se mi nepovede mít první dítě do 35, tak už to vzdám, moje vlastní dětství je dostatečný důvod. Spousta potenciálních mamin kolem 45 tady si jistě myslí, že ony budou jiné i když budou staré ale není to tak. Naši byli za mlada velmi aktivní lidi, bezdětní takže se spoustou času pro sebe a své zájmy, lítali letadlem a skákali padákem, jenže to vzalo za své s věkem, člověka to hodně změní a s mým narozením a nemocí táty už to bylo úplně všechno jinak. Pořád se jen báli všeho kolem, všude mě máma doprovázela, přitom se starala o nemocného tátu, babičky a dědečky jsem nepoznala, jen tu věčnou úzkost a taky pořád nedostatek, peníze samozřejmě nebyly - nemocný táta a maminka v domácnosti, aby se o něj mohla starat. Přesto myslím, že mě velmi milovali, nikdy nepadla výčitka že bych byla na obtíž.

Marťo-tak honem do toho!!Já jsem se ženil velmi brzy a máme 2 děti.Je nám 33,jsme 15 let spolu a ve 40ceti budeme mět čas na cestování,zájmy apod.Svůj úkol státu splněn:-)))Děcka zabezpečené,my taky.Vyletí z hnízda a my budem ještě mladí.......

ml-od včerejška od 22:05 se neojevujou nové příspěvky.
Natálko, úplně tě chápu. Mně je 40 a dnes chodím s dětma do baru, oni mají rádi naše známé a my jejich. Nikdo v tom nedělá rozdíly. Asi to ale bude tím, že žijem naplno se vším všudy, ale protože to taky jde, až to nepůjde, bude se to muset podřídit situaci. Já jsem taky trošku ještě laborovala s mateřstvím, ale když to čtu, tak raději už ne. Budu se těšit na vnoučata a dám dětem a i jejich dětem co budu moct.

Jen tak namátkově.Taky máte seklý čas??

Přečetla jsem si celou diskusi, taky se mě to docela týká, naši mě totiž měli úplně náhodou, co byli spolu, nemohla máma otěhotnět. Když se to stalo, bylo jí 48 a myslela, že je v přechodu. Takže si mě všimla až když měla velké břicho a já se už mrskala. Nechtěli tomu vůbec věřit, ale bylo to tak, táta byl o 12 let starší než máma. Asi se jim splnilo jejich velké přání, ale moje dětství nebylo moc fajn. Nic jsem nesměla, doma muselo být ticho, táta byl nemocnej, neznám ho vlastně jinak než sedícího-ležícího, naštvaného, šourajícího se na záchod. NIKDY jsme nebyli na výletě, pamatuju se, jak jsem záviděla holkám ze třídy, co všechno dělají s rodiči a sourozenci. Musela jsem být vynikající ve škole, aby měl tatínek radost a nebyl ještě víc nemocný, dvojka už byla důvodem k výčitkám. A navíc jsem musela být pořád zticha, nosit oblečení jak před 100lety, hlavně puberta byla peklo. Naši mě určitě milovali, ale měli o mě strašný strach a tal mysleli, že třeba hrozným oblečením mě ochrání co nejdéle od zájmu kluků. Bylo by toho moc, víc, než se dá napsat, prostě moje dětství bylo hrozné a nerada na tu dobu vzpomínám. Dnes je mi 30 a už tu nejsou, jsem sama, nemám sourozence, jen pár vzdálených příbuzných, se kterými se nevídám. Můj partner děti zatím nechce, máme prý dost času, ale já nechci, aby měly moje děti staré rodiče, tak nevím. Teď prostě opravdu nevím, jak dál.

Mamča je hodná,ale není s ní to popovídání jako s mladýma mamčama od kamarádek.Je už prostě jiná.A taky se o mě moc bojí,ale na to už jsem si zvykla.Ale to povídání není takový,jak bych chtěla,prostě je už starší a má jiný názory a zajímají ji jiný věci.Já miluju to klábosení s mámama kámošek.To je prostě jiný,já to neumím popsat.Teď jsem doma nemocná,tak koukám po netu a viděla jsem tohle téma a fakt chci říct,že bych chtěla mladší rodiče.

Já se ptám proto, že pár mých známých má miminko a otci je 52, takže až bude dítě v tvém věku bude mít otce ještě staršího.
Já měla dítě bylo mně za 3 dny 19, 63 let je babičce mojich dětí, tak si to vůbec nedovedu představit, ale je pravda, že záleží na vitalitě rodičů.
Jak s nimi vycházíš, máš pocit, že se o tebe bojí ví, než kdybys mladší rodiče? Víš jak to myslím, strach je určitě o děti všude stejný, ale takový ten přehnaný. povídáš si s mamčou?

No mamče je 59 a s tátou je to horší,tomu je 63 a je to fakt těžce prudící důchodce.Já myslím,že staří tátové jsou horší než starší mamči.

Natálko, jestli se můžu zeptat, kolik je tvým rodičům? Děkuju za případnou odpověď.

Je mi 15 let a k tomu tématu mám dost co říct,mám totiž starší rodiče.Mám je ráda,ale měla bych o hodně radši rodiče mladší,jako mají kamarádky.Ty mamči jsou prostě jak nejlepší kámošky,všechno chápou jak je a nevzpomínají,jaký to bylo v minulým století.

Lépe než Marie to nikdo popsat nemoh, souhlasím se vším, co napsala.Píšou sem maminy, co chtějí nebo už očekávají dítě a tak určitě vědí do čeho jdou a nechápu lidi, co je odsuzují a píší sem takové věci.Jak jedna paní zde už napsala, píší sem dva druhy lidí jedni co život milují a přejí všem zdavé mimčo a ti druzí, kteří jsou nespokojeni nejspíš sami se sebou a potřebují ubližovat za každou cenu aby se jim ulevilo

záleží na tom, zda si na to rodiče troufají. Pokud ano, je to v pořádku. Všichni stojí ve frontě a nikdo neví, kdy jaká choroba ho postihne a jaký to bude mít dopad na něho samotného a na jeho rodinu. Pokud má žena závažný zdravotní problém, pak je hazard pořizovat si dítě, ale není to pravidlo jen pro maminky po 40. KAŽDÝ potencionální rodič by měl mít tolik zodpovědnosti k sobě a hlavně k budoucímu potomkovi, aby zvážil, nakolik dítě zvládne. Je to závazek na min. 18 let, spíše déle. Já jsem s bratrem dítě pozdních rodičů, měly jsme dětství, při kterém nemám pocit, že jsem byla nějak ošizena, odstrkována díky věku rodičů, spíše se mi děti smály kvůli brejlím. Naopak jsem se dmula pýchou, že pojedu do školy v přírodě a dívčina, co seděla se mnou v lavici nepojede, její maminka (druhý extrém maminka jí měla v 17-18 letech) si koupila kozačky. Dítě má mít dětství a nezáleží na věku rodičů, ale na jejich lásce.

ajaj anonomní příspěvky vypadá na paní Lauru, to se máte na co těšit

jasně, jde o zdravotní stav ženy i muže, jejich životní styl, možnosti...

V neposledním místě jde i o zdravotní stránku.Mladá žena na vrcholu sil je na tom mnohem lépe než ženská v přechodu,který pak rozjíždí i další nemoci.A přechod začíná tak kolem 45 let,u některých žen i dříve.Pokud nevěříte,mrkněte na gynekologický web.

dnes mě mrzí, že jsem do toho ve čtyřiceti nešla, syn je dospělý a mně zbývá profese a partner...dítě by bylo fajn

Dano,já jsem uvedla jen příklad a svou zkušenost s mými rodiči a nevím,že bych něco psala o tom,že by rodiče měli dítě naučit bruslit,ať mladí nebo starší,takže nechápu,proč kritizuješ můj příspěvek,když si ho zřejmě ani nečetla celý nebo si ho špatně pochopila.

myslím, že každá žena má právo se rozhodnou kdy chce mít dítě a pokud se na to cítí ve čtyřiceti, proč ne.Některé názory mi tu přijdou divné.Já měla rodiče mladé, ale nikdy jsme nebyli na horách lyžovat nebo brusit mě taky nikdo neučil, to já sama s kamarádkami, takže bych toto nepřičítala pouze věku rodičů ale jejich pohodlnosti.Moje kamarádka porodila ve 42 a pořád s malým něco kuje a její manžel je velký sportovec a v klukovi se vidí, tak si myslím, že je vše jen o tom jak si s tím vším rodiče poradí,a ne o věku.názor, že dítě nenaučí bruslit je přece pitomost