Těhotenství po čtyřicítce

Ne paní Hanko, ve 40 jste v nejlepších letech - tedy pokud máte odrostlé děti a klid pro sebe a své koníčky. Ale ne v nejlepších letech pro příchod potomka - a to je vědecky prokázáno. Právě proto, že člověk musí ještě tak dlouho pracovat a každý rok je dost znát - tak chce kolem 50 - 60 většinou klid. No a když se někdo rozhodne skoro v přechodu mít dítě - budiž mu přáno - bude to on, kdo to bude muset vydržet - třeba v 57 pubertální dítě, což musí být dost horor. A Marie - jsi stejný anonym jak ostatní, tak to pochop.

Škoda,že už se úplně ztratilo původní téma těhotenství.....

Teda ANONYME, to jsi v pěkné kaši když si myslíš ,že ve čtyřiceti je člověk starý. To musíš,ale požádat o úřední odstřel,protože ty už jsi stařec ,nebo stařena dnes ať je ti třeba 25 let.Jsi přesně případ mladého starce.To čtyřiceti letý člověk má ještě půl života před sebou to je čtyřicet let na cokoli. Pokud si chceš stěžovat že stárneš jdi jinam . Tyto ženy si nestěžují, jsou natolik silné, že mají a mají co rozdávatdál. A chtějí si to užít.A né fňukat jako ty ,že léta utíkají . No tak ať člověk je tak starý na kolik se cítí.

Moc tolerance tu ale není, co?

Tohle téma není o toleranci,ale o názorech na pozdní těhotenství.Myslím,že by tu ženy uvítaly víc názorů svých moderních vrstevnic kolem té čtyřicítky a ne vyprávění starých žen.

Když nemáš k tématu co říci tak neurážej. To je přesně ono, o čem píšu, tolerance názoru druhého. Anonyme, napiš tedy něco o sobě, o své rodině, která tě takhle zformovala.

Mrkněte na téma Seniorky na netu.Je tam plno vzpomínek a paní Pavla tam může ty své skvěle uplatnit.

Marie, plně s Vámi souhlasím. Všechno je v lidech.Naši rodiče nás přivedli na svět ve 21 a 23 letech me matky. Já i brácha jsme vyrostli a máme své rodiny. Naše matka pracovala v kanceláři a táta byl dělník. Často jsem cítila mamčin odstup a chlad vůči nám.Stačilo aby jsme donesli trojku ze školy a bylo kázání na dvě hodiny jak ona trpí když má tak tupé děti. Táta nám nikdy nic nevyčetl.Snažil se nám pomáhat jak mohl. Oba s bráchou dnes podnikáme a máme rodinu. Táta už nežije a matku zajímají jen peníze a majetek.Vnoučata má ráda jen ty co se dobře učí, protože jsou chytré po ní. Mám dvě děti na ZŠ a tříletého chlapečka. Když se řekne jedeme k babičce děti se ptají co jsme provedli.Když jsme řekli babičce,že čekáme třetí, jen vytřeštila oči a zařvala víš co tě to bude stát?Nevím co to je aby nás pohladila ,nebo si s námi hrála a to byla mladá když jsme se narodili.Skutečně nezáleží na věku ale na lidech.Někteří jsou od přírody předurčení k rodičovství a někteří prostě ne .Lidé měli děti i za první nebo druhé světové války a vychovali je s láskou .I když to nebylo snadné.Vždy se lidé dělí do tříd,chcete-li vrstev nebo kast.Všude se najdou ti,kteří děti mají i ve větším počtu a ti,kteří mají jedno nebo vůbec.Také v duchu děkuji tátovi,že nám dal lásku a pochopení.

To Marie: souhlasím s vaší dcerou,že jste mimo mísu.Hlavně s vašima úvahama v diskuzi.

no ale to se nestane ze dne na den. Musí se komunikovat a názory má přeci každý svoje. Jde o tu toleranci těch druhých. V pubertě je minimum těch, kteří si s rodiči!! rozumí. Někomu to vydrží déle. Nás naši vyslechli vždy, řekli svůj názor a pravili, že stejně si musíme udělat tak, jak myslíme, že důsledky svého rozhodnutí poneseme sami. Měli jsme důvěru rodičů ale pevně stanovené mantinely. Dokážu to ocenit až nyní, po letech. Ta 44 letá ale už má velké děti a věděla, co čeho jde, že mít dítě je 100% pohotovost na 24 hodin denně!!!! To je právě o tom odpovědném rozhodnutí, zda to zvládnu. Musím přeci počítat, že ne vždy mi bude hej. Já jsem sarkastický pesimista, takže každý, třeba drobný, úspěch beru jako výhru. Nejstarší dceru jsemě měla ve 20, ale dneska mi taky řekne že jsem mimo mísu. Mojí neteř měla švagrová v 18 a když se neteř sešla s mýma rodičema, bylo mezi nima více než 60 let rozdílu a ona byla nadšena z toho, jak ji berou, že to doma nezná. Asi jsme měli opravdu štěstí na rodinu, kde jsme se narodili. Naši dneska už nežijí, takže tam nahoru: DÍKY.

Mně by přišlo líto, kdyby moje dcera radši komunikovala s matkami svých spolužaček jak to tady píše Nikolka - moje matka je ve věku 60 roků, mně je 39 a dceři 17 - a to je tedy pořádný rozdíl v názorech mých a v názorech mé matky. Ale to si ony neuvědomují - možná ta 44 letá, jak tady někdo výše psal - ta opravdu mezi řádky volá o pomoc - zřejmě své dítě moc nezvládá. A kdybyste si přečetli dobře - tak říká, že byla šťastná v období miminkovském - ale neví, jak to bude dál zvládat. Je možné, že i partnera to může být šok a může hledat klid, a nechci si představovat, jak bude kluka zvládat v pubertě a unavená bude bohužel čím dál víc.

tak jsem tu 2 dny nebyla a koukám, jak se nám diskuse zvrhla. Urážky, osočování.... No nic, taková je společnost, musíme to asi tak brát. Každý se musí rozhodnout sám, zda přivede na svět děťátko. Jde o to, jaké se mu vytvoří podmínky, ekonomické, sociální... Věk po čtyřicítce přeci neznamená, že maminka je automaticky na tom hůře, než 25 letá. Podívejte se na srovnávací statistiky, jak vypadají cévy již desetiletých dětí, proč mají vysoký cholesterol atp. Možná, že dnešní čtyřicátníci jsou na tom zdravotně lépe, než o generaci mladší. Ono to úzce souvisí se životním stylem - ti dnešní čtyřicátníci vyrostli v podstatně skromnějších, ale troufám si tvrdit, zdravějšímch podmínkách. Proto může dnešní čtyřicátníce přemýšlet o dalším těhotenství, dnešní, o generaci mladší, asi tuto možnost mít nebudou. Souhlasím také s názorem někoho výše diskutujícího, že maminka po 35. roku věku je více zdravotně hlídaná, než mladší a tudíž miminka těchto maminek nezvyšují statistiky dětí s vadami. Mně je skoro 50, maminka mě měla ve 42 letech, dovedu si představit, že bych tu měla ještě 7 leté dítě. Každý asi není mateřský typ a každý si představuje život jinak. Pro někoho jsou děti přítěží - měla jsem šéfovou, VŠ, 27 let, ona děti nechtěla, ale její manžel ano, tak si dítě pořídila, o těhotenském bříšku mluvila jako o batohu, věděla, že bude mít kluka, neřekla mu jménem jenom ON, HO apod. Téměř ihned po porodu přišla do práce, nebyla se synkem doma ani když byl nemocný, hlídal tatínek, ani nekojila. Domů chodila až když byl synek vykoupaný. Neměla veledůležitou práci, kde by se bez ní neobešli, klasická vedoucí ekonomického oddělení. Když chtěl manžel děti, ať se stará. Někdo má tak širokou náruč a srdíčko, že se tam vejde hodně dětí. Musí ale být pro ně podmínky. My jsme s bráchou chodili na brigády, doma jsme dostali standart, když jsme chtěli něco navíc, museli jsme si na to vydělat. Brácha studoval V?, maminčin důchod (oba rodiče byli starobní důchodci - dělníci) šel na kolej, menzu, na to zbývající si musel vydělat. Nemyslím si, že to byl špatný model, podobný jsem aplikovala i u našich dětí.

Já naprosto souhlasím s Václavem a Laurou.Copak jste tu nečetli příběhy potomků starých matek?Vesměs by si staré rodiče nevybrali a dost si na to stěžovali.Nesmíte přece myslet jen na sebe,ale brát v úvahu i dopad na případné potomky.

václave a vy máte dítě? pokud ne tak už jste na něj ve 43 letech starý? nechci se vás dotknout, ale uvědomujete si, co říkáte?

Hele ty mladíku jeden, vždyť to číst nemusíš, nikdo tě nenutí!!!Vždyť i ten údajný doktor, který má na to školy, psal úplný bludy, takže silně pochybuju o jeho
diplomu!!!

Stačí si na název diskuse připsat - ať sem nechodí nikdo, kdo nepodporuje těhotenství starých bab a máte pokoj. Četl jsem to zpětně a vždy jste vyštípali všechny, kdo nesouhlasil s vámi - jen si tu opěvujte mateřství starých matek /stará jak to píše Laura je každá nad 30 let/. Ale kdyby si přečetl psycholog třeba jen přípspěvky paní /jsem 44/ tak ta se i laikovi může jevit na pokraji zhroucení a uznává, že by to přehodnotila.

No to ty pohádky musely vypadat, když dotyčná se nanaučila dobře napsat ani poruchu, kterou má přiklepnutou. To je inteligence, to hovoří samo za sebe. A že neumí s počítačem, to už tu taky někdo napsal, tak se nedivte - to nebude samochvála.

Když si myslíš,jak jsi inteligentní,jak to,že ani nevíš,že dyslexie se píše s Y.Každý,kdo má tuto poruchu přiklepnutou,snad aspoň ví,jak se píše.Předpona DYS :dyslexie,dysgrafie,dyskalkulie......

Zuzko,tvá samochvála stačí napsat jednou.

Díky děvčata , teď jsem se opravdu zasmála. On pan Václav ve své omezené prostoru nikdy neslyšel o DISLEXII.Já se nemám za co stydět ,až dotyčný pán dokáže alespoň polovinu toho co já, pak mě může oslovit. Inteligent se nesníží k urážkám.A pane Václave i s dislexii jsem vystudovala Hotelovou školu a do dnes pracuji jako recepční . Plynule hovořím třemí jazyky. A napsala jsem pohádkovou knížku která vyšla před vánocemi. Co jste dokázal, ponižovat ženy, urážet a zvedat půlitr????? Jaruško dík , on si pán nedohlédne ani na špičku vlastního nosu.On mě nemůže urazit ani jemu podobní.