www.vesmirni-lide.cz-LIDÉ, PROBUĎTE SE !!!

Pro vkládání komentářů se musíte registrovat nebo přihlásit

Dej kříž na svá bedra- řekl bůh- neb bůh: řka- gloria!

Žehnám ne jen kříži čistému- žehnávám čisté mysli.

Pro vkládání komentářů se musíte registrovat nebo přihlásit

Eusebius Pamphili z Caesareje: Kronika.

Předmluva ve versi dochované v arménštině; podle latinské edice v Migneho řadě Patrologia Latina, sv. 19, sloupce 101-106:

1. Prošel jsem rozmanité dějinné spisy předků. O čem podávají zprávy Chaldejci a Asyřané, o jakých jednotlivostech píší také Egypťané, co vyprávějí též Řekové, že mají za jisté (jako kdyby to bylo možné). Spisy, obsahující časy králů a olympiad (což jsou sportovní hry), a co za veliké činy vykonali barbaři i Řekové, árijci i neárijci; úžasnou brannou moc každého z nich, vojevůdce, mudrce, hrdiny, básníky, dějepisce, filosofy. To vše jsem měl za odůvodněno zpracovat ve stručném shrnutí, nakolik se mi to zdálo být skutečně užitečné a věcně důležité. Dále jsem napřed řečené porovnal se starými historiemi a dobovými popisy, tradovanými Hebrejci, podle svatých Písem – abychom mohli zjistit, jak časný je božsky spasitelný zjev Mojžíšův a po něm následující proroci Hebrejců a co všechno v božském Duchu předpověděli dopředu, a mohli tak i snadno rozpoznat, s kým byli současníky z těch, kteří se hrdinsky vyznamenali mezi Řeky i barbary jednotlivých národů, a v jakých že dobách od počátku působili slovutní lidé mezi Hebrejci, to jest proroci i ostatní, kteří pak po pořádku bývali jejich představenými.

2. Důrazně při tom každému hned zkraje doporučuji, aby se nebouřil a nehádal, jako by znalost časů bylo možné stanovit s kdovíjakou jistotou. Více získáme, povážíme-li pravdivost onoho slova, jež Mistr pověděl ke svým druhům: „Není vaše věc znát čas a lhůtu, kterou si Otec ponechal ve své moci“. Zdá se mi ovšem, že jako Bůh a Vladař učinil tento krátce výstižný výrok netoliko s ohledem ke konci světa, ale se zřetelem ke všem dobám, aby odradil ty, kteří mají sklon opovažovat se podobného bádání s marnou troufalostí.

I toto naše pojednání může přispět k věrohodnosti Mistrových slov, ježto dosvědčuje totéž: že se totiž všeobecné chronografii světa nelze s jistotou naučit ani u Řeků, ani u barbarů, ani u jiných – dokonce ani u Hebrejců ne. Z přítomné práce se lze s plnou platností patřičně poučit vlastně jen o dvojím: Za prvé, že by si nikdo neměl na způsob dotčených lidí namýšlet, že se dobere výpočtu časů s listinně doložitelnou jistotou, neboť by se klamal. A potom chceme každému umožnit, aby si zjednal slušný přehled o stavu bádání a nemusel tak úplně jen tápat v nejistotách.

3. U Řeků nijak neudiví, že si o dávnějších věcích nezachovali paměť. Vždyť si vlastním přičiněním opakovaně přivodili zkázu - a po dlouhou dobu, až do časů Kadmových, úplně postrádali písmo. Neboť teprve Kadmos, jak říkají, jim přivezl první litery ze země Féničanů. A právem také vyčítá v Platonově spisu Solonovi Egypťan: „Ó Solone, vy Řekové jste stále dětmi; řeckého starce nikdo neviděl, a znalostem starého věku se u vás neučí.“ U Egypťanů se ovšem vyprávějí všelijaké přemrštěné historky, a rovněž tak i u Chaldejců. Tito totiž vyčíslují jimi popsané doby na čtyřicet a ještě více myriád let. Zatímco Egypťané si přibájují pošetilé pověsti o bozích a polobozích, nadto pak o podsvětních duších i o některých smrtelných králích. A co by mělo nutit mne, který nade vše ctím pravdu, abych podobné věci prozkoumával do hnidopišských podrobností, když se dokonce i u mých oblíbených Hebrejců naskytují pochyby, jež přednesu ve vhodný čas. – Což jsem pověděl, abych vyplísnil chronografy, lapené do ješitné domýšlivosti.

4. Procházeje tedy kvůli vytčené věci staré knihy, položím na první místo chronografii Chaldejců, potom Asyřanů, potom krále médské, nato lydské, a po nich perské. Tam změním stanoviště a zapíši veškerou chronografii Hebrejců, v jejím vlastním pořadí. Po ní opět ve třetím sledu časy egyptské dynastie. K ní připojím i dynastii ptolemajskou, jež vládla nad Egyptem a Alexandrií po Alexandrovi Makedonském. Nato vyložím, jedno po druhém vždy znovu od počátku, jak své dějinné příběhy vyprávějí Řekové: nejprve ti, kteří vládli v Sicyonu – ti, kteří nad zemí Argejců, i oni zajisté, kteří ve městě athénském, od prvního k nejposlednějšímu; oni v Lakedaimonii, v Korintu, i na jakémkoli místě pod nebem jakožto páni moří. Sem přidám i soupis Olympiad, Řeky zhotovený. A když toto vše shromáždím a seřadím, uvedu dále první krále Makedonců a Thessálců a poté i Syřanů a Asijců, kteří se stali vůdci po Alexandrovi. Potom uspořádám veškeré, ovšem v odlišených oddílech, kteří počínaje Aeneou vládli po dobytí Ilionu nad Latinci a později byli nazváni Římany. Po nich pak popořádku ony, již pocházejí z Romiliů, kteří založili město Řím, a ony, kteří počínaje Juliem Caesarem a Augustem byli samovládci, stejně jako konsuly, kteří se mezitím střídali rok co rok.

5. Z tohoto všeho získav látku, přejdu ke kronikářskému kánonu. Uváděje znovu od počátku ty, kteří panovali různým národům, rozdělím je do oddílů podle věku a u každého z nich uvedu čísla letopočtů, aby bylo možné snadněji a rychleji zjistit, ve které době se který z nich vyskytoval. U každé vlády krátce zaznamenám její památné činy, jak si je příslušné národy předávají. Ale více o tom bude pověděno v pozdější úvaze ke druhé knize. Prozatím se pusťme do knihy první, ve které se seznámíme s chronologií Chaldejců, jak si ji předávají po svých předcích.
Eusebius Pamphili z Caesareje: Církevní dějiny.

V překladu J. J. Nováka vydala Česká katolická charita, Praha 1988.

Ve výtahu ze stran 9-25:

Kniha 1. I. Rozhodl jsem se napsat o událostech od doby našeho Spasitele a nástupců svatých apoštolů až po naši dobu, totiž o velkých a obzvláštních událostech, které se udály v historii církve, o činech velkých mužů, kteří vynikajícím způsobem řídili nejvýznamnější křesťanské církve či z pokolení na pokolení ústně nebo písemně hlásali Boží slovo. Dále jsem se rozhodl napsat o mužích, kteří v rozličných dobách se ve snaze po novotě dali strhnout do velmi velkých omylů a honosili se, že jsou zakladateli jakéhosi falešného poznání (gnose), čímž jako draví vlci hanebným způsobem napadali Kristovo stádo. Pak i o osudu celého židovského národa kvůli zločinu vůči našemu Spasiteli. Dále chci napsat o tom, jak často pohanské národy v rozličných dobách zuřily proti Božímu Slovu a kdo v těchto dobách pro toto Boží Slovo dávali krev a podstupovali mučení. Chci psát také o svědectvích víry v našich dnech a milostivé a láskyplné ochraně našeho Spasitele. Při tom však musím začít u prvního příchodu a smrti našeho Spasitele a Pána, Pomazaného Božího. Při tom předem prosím o laskavou shovívavost vůči mé práci. Musím přiznat, že je často nad mé síly splnit, co jsem přislíbil, a zcela vysvětlit, ježto jako první přistupuji k takovému úkolu a do jisté míry se pokouším jít pustou, nevyšlapanou cestou. Upřímně prosím Boha, aby byl mým vůdcem a síla Pána mně pomáhala. Opravdu nenašel jsem lidi, kteří by volili mou cestu, leda že nám příležitostně každý ve své době zanechali útržkovité vyprávění. Jejich hlasy jsou jako pochodeň v dáli a ze staré doby svítící. Jako ze vzdálené hlídky volají ke mně a poučují mne, jakou cestou se mám ubírat, abych své vyprávění vedl správnou cestou bez nebezpečí omylu. Proto vše, co se mému úmyslu zdálo vhodné, jsem z rozptýlených míst shromáždil a potřebná místa starých spisovatelů jako bych natrhal v zahradě moudrosti. Historickým vylíčením chci se proto pokusit organicky je spojit tak, abych i když ne o všech nástupcích apoštolů Pána, přece jen o vynikajících mezi vynikajícími a těšícími se velké pověsti u křesťanských obcí podal svědectví následujícím věkům. Ostatně věřím, že toto pojednání bude potřebné pro budoucnost, poněvadž až dosud jsem nepoznal žádného církevního spisovatele, který by se ujal napsat. Také doufám, že má práce bude velmi užitečná historikům. Ve své dřívější Kronice jsem sice podal jakýsi stručný výtah, avšak bez ohledu na to jsem si nyní umínil co nejpodrobněji vylíčit události.

Jak jsem řekl, mé vyprávění musí začít osobou Krista Spasitele, jeho vznešeným, skutečným a všechno lidské převyšujícím zjevením a stejně tak i naukou o jeho božství. Vždyť každý, kdo chce psát o dějinách církve – a takového si vážím – musí začít u Krista.

II. Kristus má dvě přirozenosti. Jednu, pokud máme na mysli jeho božství, můžeme přirovnat lidské hlavě. Druhou, pokud Kristus vzal na sebe naši trpící lidskou přirozenost, aby nás zachránil, můžeme přirovnat k nohám. Má-li si tudíž naše následující vyprávění činit nárok na úplnost, musí začít u toho, co je hlavní a důležité na Slovu. Tím také současně jasně dokážeme úctyhodné stáří a božský původ křesťanství těm, kteří je považují za něco nového a z ciziny zavedeného, které teprve včera a ne dříve spatřilo světlo světa.

Co se týče původu, důstojnosti, bytí a přirozenosti Kristovy, to nemůže vylíčit žádné vyprávění. „Kdo pomyslí na jeho pokolení?“ říká Boží duch u proroka (Iz 53, 8). Opravdu, jako nikdo nezná Otce kromě Syna, tak zase naopak nikdo nemůže dokonale poznat Syna krom toho, který jej zplodil. Vždyť kdo by krom Otce mohl plně pochopit Světlo, které existovalo dříve než všechen svět, a věčnou Moudrost, Slovo, které jako Bůh má život a bytí od začátku u Otce? Kdo by mohl plně pochopit krom Otce toho, kterého jedině Bůh zplodil přede vším viditelným i neviditelným světem, nejvyššího vůdce nesmrtelných duchových zástupů, anděla veliké rady, vykonavatele skryté vůle Otce, toho, který spolu s Otcem stvořil svět a je druhou příčinou stvoření světa po Otci, pravého a jediného Božího Syna, Pána a Krále veškerého tvorstva; toho, který současně s božstvím přijal od Otce království a vládu, moc a čest, jak se říká v tajemných slovech Písma o jeho božství: …

Na toho (Krista) už od počátku lidského pokolení poukazovali všichni, kteří se vyznačovali spravedlností a ctností Boží bázně. Veliký služebník Mojžíš, před ním již Abraham se svými dětmi a všichni spravedli

Pro vkládání komentářů se musíte registrovat nebo přihlásit

www.vesmirni-lide.cz-LIDÉ, PROBUĎTE SE !!!

Přidat komentář