PEKARNA U ZLATE MAMY

...ty se těšíš,to já zas doufám že až já budu mít dítě,že nebude po mě a že bude tak chytré že se s ním učit nebudu muset :)

..a někdy podléhá že se mu bránit nechce,nechce se vzpýrat,hádat nebo jak někdo říká výměna názorů..ale máš pravdu.

..no já si teď moc chytře nepřipadám..už se těším, až se zase začnu se sprinterkou vzdělávat:-))

..jo když má člověk málo času na rozhodnutí nebo je zrovna třeba nějak oslabený nemocí, tak často podlehne náporu okolí...

jako každé dítko se umí hezky vztekat...když se dívám na video kde mě bylo 3 roky ,já jsem byla parchant :) já bych si nasekala byla jsem hyperaktivní,ale rodiče byly v klidu....

jo mě mnoho lidí taky říká že sem tvrdá palice...i když poslední dobou mám pocit že sem spíš všeho povolná,že dávám na rady ostatních,a jako bych rezignovala...
..ale je to dobře člověk by se měl umět prosadit svou,hlavně aby jí to zůstalo,ale jako matka s ní budeš mít trápení jako každá matka s dítětem,ale aspon o ní nemusíš mít v budoucnu strach,vůbec jestli i bude stejně chytrá po tobě,to se pak sprintérka bude mít na světe dobře...

..uleví se mi, až budeme řešit otázky, do jakého kroužku, na jakou školu, jaké šaty...nyní řešíme např., jestli půjde přes přechod za ruku či ne...a to teda musím občas jít tvrdě proti jejím přáním....

..jo máme podobné zážitky...já jenom mám od malička tvrdou hlavu a většinu věcí jsem si nakonec prosadila po svém...no zdá se, že v tomto bude sprinterka po mně...již teď je pekelně paličatá ...

jo někdy když nad životem hodně přemýšlíš a plánuješ zjistíž že o něco přicházíš kdyby si to nedělala,a pak si překvapená co tě skvělýho potká když si to neplánovala...
..když je toho víc najednou,jako by tě ze všech stran tlačili ke zdi,cítíš tlak a nevíš co dřív a podlehneš.Pak o nějakou chvíli když jsi volná z drápu lvů a tobě se to proleží v hlavě lituješ,jo ale když v tu chvíli to nešlo jinak to k tomu patří i když to není příjemný a člověka to žere a má výčitky...jo ten pocit kdy nemáš čas na vlastní rozhodnutí,že nevíš jak to chceš znám a někdy se mi stane že někdo mě do hlavy natluče to co si on mylsí že je to to co si mylsím i já a to mě na tom nejvíc štve...

ale víš, i ve mne je ta tendence život nějak znásilnit...jen když se podívám zpátky, tak zjistím, že nejlepší věci přišly tak nějak samy...
..no a druhým se opravdu těžko bráníš, vzlášť když se toho sejde víc najednou, tak v něčem podlehneš a uděláš to podle rad druhých..a pak máš blbý pocit, že to není úplně tak, jak si cítila, že by to mělo být nebo že vůbec si neměla čas se rozhodnout a co vlastně chceš..

jo to je ale dar od boha věci neplánovat.fakt!
plánování...je jako nemoc ale málo kdy vyléčitelná.
Mě taky vadí když mě někdo organizuje a plánuje život,protože vím že já si ten život dostak stěžuju svým plánováním sama.
Ale těžko se ubráníš tomu aby ti někdo život neplánoval,mnoho lidí si to neuvědomuje a pak vznikaj zbytečně ty vyhrocujicí situace..

Jo a proto mne vždy vadí, když mi někdo z lidí začne něco plánovat nebo mne nutit do plánování, protože vím, že nakonec to dopadne špatně. Fakt ty neplánované věci, které ti naplánují tam nahoře, jsou nejlepší.

jo a to je možná dobře,prtože já jsem člověk který nad vším hrozně přemýšlý a má vše naplánováno,a věci neplánované jí rozhodí,a když tak furt rozebírám v hlavě věci tak sem ráda za chvilku vypnutí.jo mnoho lidí bilancují i já a možná by bylo líp kdyby to nechaly být a braly to jak to je a co příjde to příjde.Určitě je dobře že taková nejsi, a že přicházej věci samy od sebe...

..no vidíš a já bych zase chtěla mít čas na to přemýšlet...nějak se mi zdá, že nemám ani na žádnou bilanci čas...otázka je, jestli to vadí, jestli by ta bilance měla smysl...lidi různě bilancují a stejně se většinou k nijaké radikální změně nedopracují... u mne vždy ty nejradikálnější změny, tak nějak přišly samy od sebe...nikdy to nebylo nic moc promyšleného a proplánovaného...

jo zvykli,budu muset na tom zapracovat..

..jo začátek roku je vždy složitý jak v osobním životě tak pracovním,v práci je to samé papírování a firmy chtějí se zlepšovat a přicházet na různé varianty,u nás ve firmě je něco podobného až na to že práce je málo...atd.,doma zas přemýšlíš taky nad ůčtama a jak vyjít,člověk přemýšlí co se za ten rok seběhlo a se začátkem nového roku jak začít jestli jinak či stejně....člověk pak z toho má až migrény.kdyby šlo na chvíli vypnout mozek a zkusit nad ničím nepřemýšlet oddechnout si.Já si zkouším vždy před spaním pustim wolkmena a pěknou muziku (dobrá je schania twain) a zavřu oči a představuju si jak je léto a já běžim po louce a snažím se chytat motýly,relax skvělý,ale stane se mi že se ráno probudím a sluchátka na uších :)

..no jak říkám zvykli si...tak je budeš muset pomalu zvykat i na to, že stále nejsi jenom bavička...

No vlastně naštěstí jen hodně práce, žádná tragédie se mi nestala...jen jak říkám nesnáším začátek roku...a to teda, že se většinou vyvarovávám tomu něco nesnášet...hrozně moc se toho najednou seběhlo ve firmě, výměna účetní, propouštění zaměstnance... no vlastně se zas tak moc o tom bavit nechci, protože jsem to řešila celý den a tak se tím nechci dále zaobírat...

no právě,když se nesměju tak si hned myslý že jsem nějak naštvaná...a když jim to chci vysvětlit tak bud vykřiknou je to jen sranda né,tak klid naděláš a přitom jinak taková sranda s tebou je.....atd.

A copak,hodně práce,unavená,...chceš otom mluvit,copak je?

No jo, kamarádi si holt zvykly na to, že je obdarováváš smíchem...a nechtěj se toho daru vzát...na druhou stranu si myslím, že by si se je neměla bát naštvat...co to je za kamarády, pokud je naštveš tím, že nedeláš srandu a mluvíš vážně...

Já mám dnes taky dost...a to bez legrace...

málo kdy si kamarádi všímaj když mluvím vážně,jen moje dobrá kámoška,jinak ostaní hned bud říkaj co s tebou je,s tebou není žádná sranda tobě je špatně...poštuchujou mě a snažej se ze mě dostat zas toho klauna.Neřekla bych že jsou rozpačití a ani to nedělám často,já vlastně ani nevím proč a proto mě to mrzí....někdy se mi stane že i když mluvim vážně ,tak si ostaní myslí že si dělám legraci automaticky hoděj a dělaj si srandičky smějou se a já jen čučim,jelikož vim že jsem si srandu nědělala,ale jelikož mě je blbý jim říct mluvim vážně a nechci je naštvat tak je přitom nechám a to mě pak mrzí ještě víc...

..snad nechceš říct, že pokud mluvíš vážně, tak si tě nikdo nevšímá...tomu nevěřím...možná, že jen toho klauna děláš moc často a proto jsou lidi z tebe rozpačití, když zvážníš....

obě jsou mé já,ale copak furt musím si dělat ze sebe srandu a máchat rukama aby si se mnou lidi povídaly trochu si mě všímaly.Moje normální tvář,pohodový výraz bez házení čeho si a dělání si ze sebe sama srandu,povídání si o vším možným s normální tváří,aby mě lidi braly jako člověka a né jako klauna,vždyt i klaun má duši.

jo jo :)) to je přesně ono,a jenom matka pozná co sprintérka říká :)

...a co to je být sama sebou...cožpak ten šašek, klaun není tvou součástí?...která tvá stránka se ti zdá opomíjená?

Přetlumočím ti sprinterku:
bába...šišiši hů, děda bába...ňufňuf ?uf...první, druhá, kočár...šišišihů...bába, děda, bába...mňam,mňam......eště...tři....drndrndrn...bába...hafhaf ...pokakaná...sunar...nénéé...hají