PEKARNA U ZLATE MAMY

Krakonoš mě vyslal z dálky, přiložit a zavřít okna.
ZDRAVÍM PEKAŘÍKY, KTEŘÍ MILUJÍ ŽIVOT I PŘES JEHO KRUTOSTI.

Odcházej jednou s vyčitkou,že si nedal vědět pár slov,co a jak...Ty lidumile a pseudohumanisto hrající si na spravedlivého a poctivého,věci se nedají řešit a dělat tak,jak chceš jen ty,musíš taky brát ohled na druhé,ach to ego.Dokážeš-li ve své masochistické touze po devastaci svého těla a mozku,který nerozpozná fakta ta,kdo se ku tvé osobě staví upřímně,bez snahy tě využít a ty,kteří ti to zaručeně neprovedou,na světě zavládne klid.
Jsi můj velký dlužník a nejmenuješ se Ivan,možná v příštím životě zúčtujeme.Lží z úst mužských padlo moc a moc.Za všechno dobré dík.
Člověk.K.

kde jste dobří lidé, kam jste se vytratili?

si nejsem jist, jestli by...si jistá jsem. Babička je krásná klasika a pokud někdo zničil tuto diskuzi ,tak neuškodí vyplnit ten čas než se někdo vrátí,babičkou.

předlouho jsem tu nebyla. Chi popřát všem hodně zdraví a lásky a spokojenosti. Na tebe kuku nezbylo nic!

den všem lidem dobré vůle. Je snad už po děštích a není tak horko. Počasí co vyhovuje snad každému. Mějte krásný den pekaříci.

každý si přisvojuje právo...Napiš nám ty chytrolíne, čím ti mění život někdo, kdo sem dává babičku?
Nenapíšeš nic normálního je prudíš a prudíš jako ostatěn poslední dobou každý na doktorce. Jakým právem sem teda píšeš o ničem ty? Jsi snad někdo ze starousedlíků a nebo jsi přesně takový, jakým nazýváš ty toho jenž nám sem dává aspoň tu babičku. Ty nevnášíš sem ani klid ani pohodu a to babička ano.

Já myslím,že by se jim to...každý si přisvojuje právo měnit ostatním život. I ty. Ale postupovat takto je naprostý nesmysl. Jsi stejný kopírák jako kuku

a ty???Ty určitě ne.si nejsem jist, jestli by Vinaří, Sam, Kopřiva nebo Břéťa a Amazonka tady louskali Babičku

Jsi původní návštěvník...a ty???Ty určitě ne.

Nesouhlasit můžeš a je ti...Jsi původní návštěvník chytráku?

si myslím, že prudiči budou a nezmizej. Anonymně se tu mohou vyřádit a slabší jedince dohnat i k sebevraždě. U nás ve městě si jedna dívenka kvůli kyberšikaně vzala život a já osobně bych to trstal velice tvrdě! Tavový člověk by se něměl volně pohybovat mezi námi natož mít přístup k internetu. Být to moje dcera, ten člověk by už nebyl mezi námi! Proto bycha na to co děláte můžete si zahrávat se životem druhých a být vrah!

Základní škola a čeština...Nesouhlasit můžeš a je ti to platné jak mrtvýmu zimník. Když to nechceš číst, stačí neklikat na pekárnu a jít jinam, než tu prudit. Co z toho máš,že tu prudíš a nic normálního kludnýho nenapíšeš? Konzervuj si doma maso a dej pokoj lidem dobré vůle.

tu někdo kopíroval...Základní škola a čeština by měly být někde jinde, ne tady. Opisování babičky je opravdu trapný počin. Lépe je Pekárnu zakonzervovat, než zahlcovat internet takovými zbytečnostmi

docela zvláštní, že admin...tu někdo kopíroval sviňárny jako kuku, tak neřeknu.Tohle kopírování knihy se mi nezdá být pritvné ani trapné.Babička je suoper a aspoň tu nečteme sprsťárný oplzlosti a hanebné osočování.

Ano. Pokud tu bude škodit...docela zvláštní, že admin mi maže příspěvky, které nejsou agresivní a nabádají proti kopírování

Ano. Pokud tu bude škodit...Je mi líto,že ženy se tu svěřily a svou vlastní hloupostí, jelikož je nikdy nenapadlo,že se tu najdou hajzlové jim daly možnost ,aby je začala pronásledovat a ničit jim diskuzi jedna taková co ji nešlo o nic víc než ubližovat.Hloupost se nevyplácí,je to smutné,že se najdou tací co zneužijou důvěry lidí.

Ano. Pokud tu bude škodit kuku a Steve tak než se sem vrátí ti kterým byla tato pekárna darována bude tu klasika která ještě nikoho nezabila.Pokud se ti to nelíbí, je tu plno jiných vlákwen, které by tě mohly zaujmout více.

Trapný jsi ty. Nevím co je...Diskuse je zaměřena na kopírování klasiky?

Mimo to přinášela léčivé koření do domu jakás baba z Krkonošských hor, a to babička ve zvláštní opatrnosti měla a množství ho odkoupila. Baba kořenářka přicházívala každý podzim v určitou dobu, a to byla na Starém bělidle hospodou, kdež ji vším dobrým častovali přes den i noc. Každý rok dostaly děti od baby kornout čemerky pro kýchání, domácí paní rozličné vonné kouřidlo a mech, a mimo to povídávala baba celý večer dětem o Rybrcoulovi, jaký je to ferina a co on provádí na těch horách. Líčila dětem hrůzy, když se stěhuje Rybrcoul k své Kačence princezně, tam kdesi na Kačenčiny hory, kde ona přebývá. Ale ta jistá princezna, ona ho u sebe dlouho netrpí a zase za čas ho odhání, a to on prý tak přeukrutně pláče, až všecky potoky v horách se rozvodní. Ale když ho k sobě volá, to se k ní stěhuje s takovým spěchem a s takovou radostí, že všecko, co na cestě mu leží, kácí, vyvracuje a odnáší. Lesy vyvrací, kameny metá z vrchů, střechy snáší, slovem: na cestě, kudy táhne, bývá všecko jako božím dopuštěním vniveč uvedeno.

Kořenářka přinášela každý rok stejné koření a stejné pohádky, ale dětem zdály se vždy nové být a vždy se na babu těšily. Jak se ukázaly na louce naháčky, to říkaly. "No,už přijde brzy bába z hor," a jestli se několik dní opozdila, babička říkala: "Copak se stalo babě, snad na ni pánbůh nedopustil nemoc, aneb snad dokonce umřela?" A bylo povídání o ní, až se opět octla s košem na zádech ve dvoře.

Začasté chodila babička s dětmi na delší procházky, třebas do myslivny, nebo do mlýna, nebo si zašly do lesa, kde ptáčkové líbezně zpívali, kde byly pod stromy nastlané měkounké podušky a tolik vonných konvalinek rostlo, petrklíčů, podlések, kohoutků celé kříčky lýkovce a ten pěkný zlatohlávek (Lilium martagon). Ten jim přinášela bledá Viktorka, když viděla, že sbírají květiny a v kytice vážou. Viktorka bývala vždy bledá oči jí svítily jako dva uhly, černé vlasy měla vždy rozcuchány, nikdy neměla pěkné šaty, a nikdy nepromluvila. U paty lesu byl veliký dub, tam stávala Viktorka celé hodiny upřeně dívajíc se dolů k splavu. Za soumraku sešla až k samému splavu, sedla na omšený pařez, dívala se do vody a zpívala až dlouho, dlouho do noci. "Ale babičko," ptaly se děti babičky, "pročpak nemá Viktorka nikdy pěkné šaty, ani v neděli? A pročpak nikdy nemluví?"

"Když je bláznivá!"

"A jak je to, babičko, když je bláznivý?" ptaly se děti.

"Inu, když nemá člověk dobrý rozum."

"A co to dělá, když nemá dobrý rozum?"

"Kupříkladu Viktorka na nikoho nemluví, chodí otrhaná, zůstává v lese v jeskyňce v létě v zimě."

"A v noci také?" ptal se Vilím.

"I ovšemže také; vždyť ji slýcháváte, že do noci u splavu zpívá, pak jde do jeskyně spát."

"A nebojí se světýlek ani vodníka?" s velikým udivením ptaly se děti.

"I vždyť není žádný hastrman," pravila Barunka; "tatínek to povídal".

V létě přicházívala Viktorka málokdy k stavení prosit, ale v zimě přicházela jako ta vrána, zaťukala na dvéře neb na okno a jen ruku natáhla, dostávši pak kus chleba neb cos jiného, mlčky odcházela. Děti vidouce na zmrzlém sněhu krvavou stopu její nohy, běžely za ní, volaly: "Viktorko, pojď k nám, maminka ti dá bačkory, můžeš u nás být!", ale Viktorka se ani neohlídla, utíkajíc k lesu.

Za letních krásných večerů, když nebe jasné, krásné bylo, hvězdy požáry házely, sedla si babička ráda s dětmi ven pod lípu. Dokud byla Adélka maličká, posadila si ji na klín, Barunka s chlapci stáli u kolenou. To ani jinak být nemohlo; jak babička cosi vypravovat začala, musely se jí dívat všecky přímo ve tvář, aby jim ani slůvko neušlo.

Babička jim povídala o světlých andělích, již tam nahoře přebývají a ty světla lidem rozžehují. O andělích strážcích, kteří střehou dítky na všech cestách života, se radujou, když hodnými jsou, pláčou, když neposlouchají. Děti obracely zraky své k jasným nebesům, kde se třpytěly tisíce tisíců světel, malých mihavých i velikých lesknoucích se v barvách nejkrásnějších. "Kterápak z těch hvězdiček je asi moje?" ptal se jednoho večera Jan.

"To jen Pánbůh ví. Ale pomysli si jen, bylo-li by možno mezi těmi milióny hvězdiček ji nalézt?" odpověděla babička."Komupak asi patří ty krásné hvězdy, co se tak lesknou?" povídala si Barunka."To jsou oněch lidí, jež si Bůh zvlášť zamiloval, vyvolených to božích, kteří mnoho dobrých skutků vykonali, pánaboha nikdy nehněvali, u odpověděla babička.

"Ale babičko," ptala se Barunka opět, když zazněly od splavu žalostné zvuky nesouvislé písně. "Viktorka má také svoji hvězdu?"

"Má, ale je zakalena; a nyní pojďte, ať vás uložím, je čas k spaní," dokládala, když se už hodně setmělo. Pomodlila se s nimi. "Andělí boží, strážce můj", pokropila je svěcenou vodou a uložila na hnízdečko. Ty malé spaly hned, ale Barunka mnohdy ještě přivolala babičku k loži a prosila: "Sedněte si ke mně, babičko, já nemohu usnout," a babička vzala ruku vnuččinu do své ruky a začala se s děvčátkem modlit a modlila se, až oči zavřelo.

Babička chodila spát v deset, to byla její hodina, tu ona cítila na očích. Do té doby měla úkol, který si ráno dala, udělaný. Než šla spát, nahlédla, zdali vše uzavíráno, svolala kočky a zavřela na půdu, aby na děti do pokoje se nedostaly a je nedusily, ulila v kamnech každou jiskřičku, uchystala si na stůl troudníka louč. Byl-li strach před bouřkou, uchystala si hromničnou svíčku, do bílého šatu zaobalila bochník chleba, a kladouc jej na stůl, říkala služebným: "To si pamatujte, v čas ohně má být nejprvnější, co člověk k sobě vzít má, chléb, pak se nezmate."

"Ale babičko, vždyť neuhodí," říkaly služebné; ale to jí nepřišly vhod.

"Jen pánbůh je všemohoucí, co vy můžete vědět. Opatrnosti nikdy nezbývá, to si pamatujte."

Když bylo vše v pořádku, klekla před krucifix, pomodlila se, pokropila sebe i Barunku ještě jednou svěcenou vodou, klokočový růženec položila si pod hlavu a s pánembohem usnula.