PEKARNA U ZLATE MAMY

Alešku neboj, pekárna nevyhasne, má dobré základy, jak jsi kdysi psal.
Přeji vše dobré do Nového roku, zdraví a splněné přání.?

Chybí tu Tvá poezie...

...již je tomu 6 let, kdy plamen jsem Vám zažehl :)

...Merry Christmas to all my friends...

Kopřivo, to jsou tvé první svátky v novém bytečku? To bych se tam měl příští léto vypravit... :-)

I já vás všechny zdravím v tomto předvánočním podvečeru a přeji klidné a pohodové svátky vánoční.Všem,kteří to potřebují nebo chtějí přijmout posílám hodně pozitivní energie. Také všem seniorkám,které sem dříve přispívaly /mimo jiné Iva,Nelly,Bosorka,atd./přeji hezké svátky.

Břéťo děkuji,

ale i já bych rád vás všechny pozdravil a popřál pokud možno klidné vánoční svátky

Vánoční stromeček

Miroslav Florián

Stromku, pojď už dál,
zmrzneš na té pavlači,
ať jsi jedle nebo smrček,
ať jsi sebemenší skrček,
jen pojď dál, jsi král
jasanů i akátů,
lip ve vonném brokátu -
ze všech stromů země zdejší
budeš večer nejkrásnější,
ze všech, ze všech nejsladší.

přidávám polínko a přeji všem hezký večer.babina alena

Přeji všem krásné svátky se svými nejbližšími.
Nejen těm co tady chodili, ale taky chodí a chodit budou. ?

Přikládám a Pekárně přeji, aby nevyhasla.
Teplo je v této době hodně potřeba. Teplo...

Zdravím vás a Přeji Hezké svátky.

Napsal jsem vám dlouhý příspěvek, ale bohužel se ztratil. Všem přeju hezké svátky a vyřizuji též pozdrav od DUASe.

Sam,zdravím a moc děkuji,je...Musím jen souhlasit s pegunuškou, Sam napsala jsi citlivý příspěvek. Jinak taky přiložím, ať to tu alespoň v tom vánočním čase příjemně trošičku "doutná". Příjemný večer všem příjemným a spokojeným lidem. Magdi, tebe zdravím zvlášť a posílám hodně sil.

Čas...Sam,zdravím a moc děkuji,je to dojemné,ale pravdivé čtení,jsem z toho naměkko,mnoho z toho vidím také tak,všetně toho dědečka,co byl stále při chuti k jídlu.Že to je zkopčené z netu vůbec nevadí ,mnoho lidí si to rádo přečte.

Není zač, zkopčila jsem to na netu.
Ale to zapínání si pamatuji, karované papuče s kovovou přeskou... a jako dítě si vzpomínám na bílé kotníčkové gumáky, které se nazouvaly na papuče... :-) a ty panenky a háčkovanou sukýnkou na postelích..:-))
Kafe dopito... myslím na vás, Magdi... doufám, že je líp.. holky písnu meilem, vždyť fakt nestihám..:-))
Hezký adventní den všem.

sam...hezký,díky:-)

Čas předvánoční…

Nepamatuju se, že by dědeček s babičkou nadávali na poměry, na politiku, možná to někdy dělali, ale ne přede mnou. Inu, nebyla televize a tak nebyli denně tak masírovaní tím jak se mají dobře, nebo špatně, to podle toho, co bylo zrovna v kurzu, jako se tak děje dnes. Mluvím přibližně o roce 1955,1956, tak nějak kam má paměť sahá o malinko víc, než třeba když mi bylo 5 let, kdy si z tohoto věku pamatuju akorát tak na hezké hnědobílé, perforované střevíčky na tkaničky s konečkama kožených kytiček, nazuté na bílé punčocháče.

Utkvělo mi to v hlavě asi proto, že jsem takto oblečená šla na vratkých nohách z nemocnice po spále a určitě i proto, že jsem si už jako narozená parádnice potrpěla na hezké botky a šatky. Mám v paměti ještě jiné parádní střevíčky a šatičky, no fakt, už tak malá a taková marnivá. A dost už, zase se rozkecávám…

Taky se nepamatuju, že bych viděla oba své prarodiče ve dne ležet na kanapi. Na kanapi, které bylo včele ustlaných postelí s parádním přehozem a vyšívaným polštářkem, s na něm sedící obháčkovanou panenkou. Tam (na tom kanapi)jsem se někdy povalovala akorát já, když pršelo a já si četla.

Babičku si pamatuju, sedící u kamen na šamrlíku s válem na klíně, v domácích šatech a zástěře, v odložených botách (nikdy žádné bačkory), jak tvarovala buchty, které plnila domácími švestkovými povidly, tvarohem z Knířova, či vdolky s mákem, pak přikládala do kamen a hlídala, aby se dílo nespálilo. Pořád měla co dělat, zrovna tak, jako můj bezvadný dědeček. Dědečka si pamatuji v hnědých manšestrákách v odložených, ale vyspravených košilích a hnědých, perforovaných botách.

Nepamatuji se, že by si žehrali na svůj osud, že skončili v jedné místnosti, že nemají mnoho peněz, byli skoro vždycky v dobré náladě, občas babička někoho pomluvila, že kdosi pomlouvá jí a tak podobně.

Bylo cítit a to jsem už jako malá holka cítila i já, že se mají s dědečkem moc rádi, i když babička byla trochu jako generál, tak věděla, že dědeček je nad generály a také to, že mají rádi mě, což už jsem popsala ixkrát.

Babička uměla úplně všechno, od samozřejmostí jako vaření, ručních prací přes vykládání karet, osahávání slepičích prdelek, zda je vajíčko (nebo z jiného důvodu?), po vybírání blech sousedovic vlčačce Donce. To byla úžasná psice a už věděla, že jak si babička navléká brýle, že je zle, že bude na tapetě ona se svými blechami. Bylo to pro Donku utrpení, když musela v klidu ležet na babiččině klíně se zadními nohami na zemi a babička se jí prohrabovala kožichem.

Když dědečkovi babička odešla, vzal to jako fakt, smířil se s osudem, žil sám až do smrti, na jeho stará, osmdesátiletá kolena mělo navrch jídlo, už dopoledne držel lžíci v ruce a těšil se co bude k obědu…

Rádi jsme mu s mužem dělali radost v podobě divadel či biografů, když přijel z Mejta do Prahy. Pamatuju, jak seděl v naší kuchyni u stolu a náš malý synek si hrál pod stolem s jeho bačkorama, které mu rozepínal a zapínal (byl to takový zobáček, který se zaklapoval do kovového žebříčku).

Blíží se vánoce, které jsou pro mě smutné, smutné, ale zase mezi holčičkama a svýma dětma příjemné a šťastné, kdy se u mě střídá pláč s úsměvem…

Vzpomínám, jak o jednom předvánočním čase, výjimečně prožívaném v Mejtě, babička zadělala na dvě obří vánočky, umotala nohavice taženého štrůdlu a poté to všechno nanosila do vedlejší Smékalovic pekárny, aby jí to hezky upekli v peci. Cítím tu vůni, která se bohužel nedá k mému psaní přidat, cítím tu nebeskou chuť…

Cukroví pekla babička sama, bylo to cukroví bez krémů – pracičky, cukroví ze strojku, kočičí oči s domácím džemem a samozřejmě vanilkové rohlíčky.

Vzpomínání…

Je pošmourno, mlhavo, mrholivě a tak se člověku v hlavě i v srdci plaší vzpomínky, krásné vzpomínky, kdy bylo vše jasné, kdy bylo zlo jen v podobě čertů a strašidel, kdy dobro vždycky zvítězilo, doma bylo bezpečí, pro dítě vlastně samozřejmé…

tedy alespoň u nás, u babičky a dědečka ve Vysokém Mýtě, v padesátých letech.

Přikládám a zdravím...čtoucí babičko,mě je taky smutno po seniorkách co tu byly,přikládám zase jedno polínko,snad to větříček trochu rozfouká a zase tu bude útulno a teploučko.Všem lidem dobré vůle posílám pozdrav v tomto předvánočním shonu,já to příliš neprožívám,jsem ráda že jsem jakžtakž v pohodě.Zdravím Magdu na severní Moravu a drž se,prosím

To bude zas kráááásný den.

kuku ma Tonyho mala nedavno...I tobě krásný advent, je vidět, že si ho užíváš.

„Blázen si vždy myslí, že blázni jsou všichni ostatní mimo něj.“
Ryunosuke Akutagawa