PEKARNA U ZLATE MAMY

Pohádky a písničky nás přežijí

Spatřil jsem kometu, oblohou letěla,
chtěl jsem jí zazpívat, ona mi zmizela,
zmizela jako laň u lesa v remízku,
v očích mi zbylo jen pár žlutých penízků.

Penízky ukryl jsem do hlíny pod dubem,
až příště přiletí, my už tu nebudem,
my už tu nebudem, ach, pýcho marnivá,
spatřil jsem kometu, chtěl jsem jí zazpívat.

O vodě, o trávě, o lese,
o smrti, se kterou smířit nejde se,
o lásce, o zradě, o světě
a o všech lidech, co kdy žili na téhle planetě.

Vajicka mame k snidani temer...Měla jsem štěstí, že jsem jako dítě bydlela blízko školy. O velkých přestávkách se dříve chodilo na chodbě, pořád dokola. Což se nám s kamarádkou nelíbilo a někdy jsme si odskočily domů umíchat žloutky s cukrem. Škola se tehdy nezamykala. Přesně se mi to vybavuje. Ta kuchyň a to sladké mlsání a taky ta chuť. Domácích vajíček byl dostatek.
Táta kamarádky byl taky chovatel holubů. O neděli mívali nadívané holoubata. Taky jsem okusila, ale kuře je kuře.
Kuře nebývalo takové běžné jídlo jako dnes, a na sto způsobů. Bylo hlavně v neděli, jako sváteční jídlo. Aspoň u nás...

Psát se dá o všem. Třeba...Vajicka mame k snidani temer pravidelne od doby, co jsme si poridili 3 slepicky. Delame je na tvrdo, na mekko, na hnilicku, michana s bylinkami ze zahrady, omeletu s hraskem, s rajcaty, se slaninou, s bramborami... Jako dite jsem casto jedla syriva vajicka s cukrem... Ji to jeste dnes nekdo?

Psát se dá o všem. Třeba o snídani a vaječině. Taková míchaná vajíčka se dají dělat na mnoho způsobů. Na másle, na slanině, na cibulce. Někdo si do nich přidává i česnek. Pořád si pamatuji vaječinu, která se dělala dříve a možná i dnes. Nastavovaná moukou, s pažitkou. Moc mi chutnala.
Vůbec dříve se snídaly většinou párky, vaječina, chleba s marmeládou....
Dnes vytáhneme z lednice jogurt, dětem dáme do mléka křupínky a je vystaráno. Já snídám kafe :-)). Což se nemá. Den se má začínat snídaní. :-)
A u kávy si písnu na Pekárnu. A pak jdu do života. Což se má.:-)

Buď rozum nebo láska, nikdy ne obojí. Alfred Tennyson

Tolik lidí jej celý život hledá, ale nikdy nenajde. Štěstí je blažený pocit klidu a radosti vycházející z neotřesitelné vnitřní spokojenosti s během života.

Štěstí je, že jsme se narodili, byla nám dána možnost udělat se šťastným a nejen sebe.

Vnitřní klid....vybojovali jste si ho někdy? Cítili jste, že už to tak dál nejde a musíte pro to NĚCO udělat?
Já si svůj vnitřní klid vybojovala a hlídám si jej. A budu bojovat, jestli bude V REÁLU zase můj vnitřní klid ohrožený.
Protože život mě naučil, ŽIVOT JE ŠKOLA. A naučí vás více než nejlepší univerzita na světě.
Tak vám přeji hezký den plný vnitřního klidu.

Chtěla bych…

Chtěla bych být ptákem,
co smí letět do nebes.
Chtěla bych být laní,
co úkryt jí dal les.
Chtěla bych být světlem,
co nikdy neuhasne.
Chtěla bych být srdcem
plným lásky krásné.
Chtěla bych být touhou
nikdy nesplněnou.
Chtěla bych být růží
něžně utrženou.
Chtěla bych být domovem
těm, co nemají kam jít.
Chtěla bych být větrem,
proč nemůžu být?
Chtěla bych být tužkou,
co píše verše básníků.
Chtěla bych být deštěm,
co se dotýká lidí i chodníků.
Chtěla bych být útěchou,
co říkají si nešťastní.
Chtěla bych být pláčem,
o tom se nebásní.
Chtěla bych být nadějí,
co umírá poslední.
Chtěla bych být snem,
co zdá se, než se rozední.
Chtěla bych být hvězdou,
co ozářila oblohu.
Však jsem jenom člověkem,
svá přání splnit nemohu.

Láska.
Podle mě je v nejdříve zamilovanost a ta se postupně mění na lásku. Spadnou růžové brýle a protože nikdo není dokonalý a má své chyby, začnou nám třeba ty partnerovy vadit. Myslím velké chyby, né že si nemění pravidelně ponožky :-).
Promluvíte si, vyjasníte, ale každý jsme jiný a povahu, člověka jen tak nezměníš. Tak jediné řešení je rozchod. I když pro druhou stranu to bude bolestné. Vlastně pro vás taky.
Uvedu třeba nedávnou Výměnu manželek. Kde si muž se své partnerky udělal uklízečku. Celý barák denně gruntovat a ještě nespokojenost z druhé strany? Vařit oblíbená jídla....
Ten muž slíbil náopravu, ale nevěřím tomu. Povahu nezněníš. Je na paní, jak se zachová. Jak si obnoví to své "Já".

V jedné anketě dostali lidé otázku, co je to láska. Odpovědi jsou docela zajímavé.
dého velmi originální. Dovolím si pár z nich citovat:

„Láska prostě je, a kdyby nebyla, nebylo by vůbec nic. Buďme jí proto vděční a nesnažme se ji přetvářet podle svých představ…“
„Láska je směs pachů a vibrací, co člověka nabíjejí mocí cítit to samé, co ten druhý. Je to jakýsi stav mysli, něco jako nirvána v meditaci. Pokud takového člověka poznám, může být v milionovém davu, ale vždycky si ho najdu, srdce mi vždy ukázalo cestu.“
„Láska je, když ucítíte duši té dívky…“
„Láska je pozitivní energie, která rozechvívá moje srdce a duši. Způsobuje to, že ‚objekt‘ mé lásky je v mých myšlenkách, cítím jeho přítomnost, i když je na míle vzdálen.“
„Je to jen zažitá fráze, která se při upřímném bližším pohledu naprosto rozpadá.“
„Láska je pro mě všechno: přijímat člověka takového, jaký je, doplňování se, opora, svoboda, důvěra, obětování, pouto.“
„Láska je svoboda.“
„Lásku prožívám jako velké dobrodružství, poznávám přeci nový svět, někoho nového se spoustou nových ‚věcí‘, které s sebou přináší, a dál se tyhle dva světy pomalu prolínají a vzniká další. To poznávání druhého, při kterém se člověk sám nejvíc pozná, to je pro mě kouzlo lásky.“
„Láska neexistuje. Nezajímá mě to! Sex není láska a srdce není dort.“
„Láska je lidská potřeba žití s jiným člověkem nebo zvířetem. Je to citová touha a závislost.“

Žena je schopná...Možná je to tím, že muži jsou od přírody samci. :-) Ale nemusí tak být.

Přátelství mezi mužem a...Žena je schopná normálního přátelství s mužem. Muž ne, neustále se do toho snaží zatáhnout sex.

Přátelství mezi mužem a ženou existuje. Většinou ale jen na určitou dobu. Je totiž otázka, jak dlouho trvá, než se do sebe muž a žena zamilují, nebo se spolu přinejmenším vyspí. Může se to ale vyvrbit v opravdový a fungující partnerský vztah? A co dělat, když se zamiluje jen jeden?

Přátelství je mezilidský vztah vyznačující se vzájemnou náklonností a porozuměním. Lidé v přátelském vztahu se vůči svým protějškům chovají ohleduplně a chtějí pro své přátele to nejlepší. Důležitá je také vzájemná upřímnost, důvěra a schopnost empatie; přátelé se svým protějškům mohou svěřit se svými pocity a názory bez strachu, že by za ně byli odsuzováni. V přátelství je také běžná vzájemná nezištná pomoc a touha trávit se svým protějškem co nejvíce času.

Přátelství je téměř ve všech charakteristikách shodné s láskou. Na rozdíl od lásky ale přátelé nejsou fyzicky (sexuálně) přitahováni svými protějšky a při krátkodobém odloučení netrpí pocity samoty a prázdnoty. Forma přátelství, kdy člověk cítí ke svému protějšku hluboký obdiv, trvale na něj myslí a při odloučení trpí pocity prázdnoty, se nazývá platonická láska. Tento cit může být, stejně jako zamilovanost, pouze jednostranný.

Plno sněženek a jarních pozdravení.

MDŽ se dá krásně prožít vycházkou, jako byla ta má včerejší. Bylo slunečno a doopravdy se už jaro probouzí.
Vzpomenu ale na podnikové oslavy za totality v tuto dobu. MDŽ. A kytička narcisů a na oběd bramborový salát s řízkem :-). A taky kulturní vyžití, dětský zpěv, nebo nějaký objednaný komik, který nás měl bavit.
Ta včerejší slunečná vycházka byla trumfová.
Nemám ráda plánované oslavy.

Ano

Přeji krásný den. Pro...Imigranti, co k tomu napsat. Mám strach o své děti a vnoučata. Teď to slyšíme a vidíme v TV, ale jestli se neudělá radikální opatření, velmi špatně to dopadne, protože imigranti stále připlouvají. Hodně věcí se nedozvíme, třeba to, co se děje za hranicemi. Je to ta demokracie?
Půjdu od toho raději ke květinám. Dělají mi radost. Ibišek, který rok stávkoval, když jsem jej loni v tuto dobu ostříhala a nekvetl, mi odpustil a začíná zase nahazovat květy na každém stonku.Muškáty jsou připraveny k roubování. Ale teď mám jinou radost, ta je přednější. :-) Beru pyžamo a jedu za dětmi do světa...

Řeknete si někdy, třeba v těžké chvíli TO JE MŮJ OSUD?
Co je to vůbec osud? Byl nám přidělený? Sudičkami? :-) Věřící člověk by řekl, že nám byl dán Bohem. Můžou za to hvězdy? Seskupení planet? Znamení?

Věříte kartářkám? Hledáte u nich radu, ptž. vás zajímá váš další život, chcete-li osud? Zadejte si do vyhledavače OSUD. Vyjede vám množství věštíren, kartářek a vyberte si. Chcete-li.
Můj názor je a není jistě jediný, že za náš osud může naše povaha. A když chceme změnit náš osud, musíme změnit povahu. Což je těžké a jde vůbec změnit povaha?
Ale taky třeba se říká, kdo se narodí pod lavicí, pod lavicí zůstane. Osud? Myslím si, že osud máme ve svých rukou a chceme-li ho změnit, musíme pro to něco udělat. Vylézt na lavici. Nebo se smířit s osudem.

Přeji krásný den. Pro...Páteř, tak to nevím co poradit, jak jsem už psala, mi pomáhaly rehabky a občas dělám cviky, co mně tam ukázali. Jsou to jednoduché cviky vleže. Ale, když jsem pracovala, pravidelně se mi to stejně vracelo. Hlavně, že je Ti lépe.

Ano, pro nás ženy jsou největší štěstí děti.
Štěstí, říkáme si někdy, to jsem ale měla štěstí :-). Ale řekneme si někdy jsem šťastná?
Když to vemu pohledem na svou osobu, třeba nemusím být šťastná, třeba mně stačí, jak jsem spokojená. Joo :-)) to jsou úhly pohledů.
Jinak dnešní procházka byla dopolední, venku je krásně, trochu fouká, ale městečko bylo klidné, příroda se u nás ještě neprobouzí, ale už brzy bude.
Čím více člověku přibývají léta, tím má více času na přemýšlení, na pozorování. Jsem ráda, že nemusím život pozorovat z okna. Vlastně měla bych být šťastná, že. Tak, zase se zaplétám do myšlenek.
Kafe dopito.

Přeji krásný den. Pro začátek chci jen napsat,že se mi trošku ulevilo, ale stále to bolí a páteř se asi vzbouřila a začla hodně zlobit. Dokonce jsem měla zvýšenou teplotu , ale to fakt nevím zda to je od toho. Začala mne bolet i ramena, klouby ramenní a tak si myslím, že si páteř postavila hlavu:-) a dává mi najevo abych konečně už začala s ní něco dělat.
Štěstí, pro mne je štěstí zdravé děti vlastně děti. Je pro mne štěstí , že jsem zatím nepoznala válku a utrpení ve válce. Je pro mne štěstí, že každé ráno otevřu oči a postavím se na nohy(pokud neberu posledních pár dní:)))
štěstí je pro mne že žiju, že žiju a mohla jsem život dát svým dětem. Tak asi tak. Našlo by se toho víc, ale toto je tak asi nejdůležitější štěstí pro mne.
Včera dávali večer film Pád Londýna. Přesně film pro ty sluníčkáře co si do země pustí imigranty a pak je freálné toto. Přesně tak si to oni představují a přesně tak to dělají. A bude hůř pokud jim dovolíme aby se tu roztahovali!

Úvaha jedné, či jednoho z nás.

Co znamená štěstí? Je to snad souhrn nějakých okolností? Mnoho lidí si říká, že mu ke štěstí stačí více peněz, partner či partnerka, lepší práce, úplná rodina a tak dále.

Štěstí je neocenitelná hodnota. Snad i o to více, že je neměřitelná. Nemůžeme říci, zda jsme více či méně šťastní než někdo jiný, jelikož nikdy nemůžeme s jistotou říci, jak na tom dotyčný opravdu je.

Štěstí je ale něco, co chce každý. Někdo má dojem, že jej dosáhne skrz nějakou milovanou osobu. Jistě, láska, tedy alespoň ta pravá, je podstatnou součástí onoho štěstí. Nemusí to být ale nutně láska romantická. Může to být láska mateřská, přátelská, nebo takzvaná sebeláska. Nemluvím teď o narcismu, jen o zdravé úctě a cenění si sebe samotného jako lidské bytosti.

Štěstí ale jako takové neznamená to samé co láska. Štěstí je vnitřní stav, vyrovnanost,klid a radost z každého nadcházejícího okamžiku. Sebeláska by se tedy dala považovat za součást štěstí, jelikož vyrovnanost a spokojenost s tím, kým jsme je jedním ze základních stavebních kamenů.

Ale také není vším. Nedokážeme obecně určit, co jsou zbylé části, jelikož štěstí je vlastně nepopsatelná zkušenost. Každý někdy zažil jistou radost, problém je, že opravdového štěstí dosáhne málokdo. Zvlášť nyní, když máme možnost dosáhnout prakticky čehokoliv, ale miliony lidí trpí právě absencí skutečného a trvalého štěstí.

Mám takový dojem, že jsme zaměnili pojem štěstí s pojmem požitek. Požitek je chvilková radost, jednoduše dosažitelná, ale pomíjivá. Štěstí je trvalé, jen ne tak lehce k mání na trhu.