PANICKÁ PORUCHA PP8

Dimi, Ty jsi ta od Lamky, že? Záda jsou potvůrka. Doporučuju hned najet na cvičení, buď sestavy na záda, jóga, Pilates nebo tai chi. Jóga i tai chi by měly dokázat uklidnit i Tvou mysl. Sebelítost je emoce, která ním škodí. Musíš se jí zbavit, snaž se co to dá překulit vše do pozitivna. Tlaku ma hrudníku se zbavíš i protahovacími cvíčeními. Dost by Ti mohla poomoci dobrá masáž. Nevím, jaké tam máš možnosti, ale thajská by Tě pěkně protáhla a odblokovala dráhy a jestli máš možnost chodit plavat, pak vřele doporučuju, ale ne dlouhé plavání pouze stylem prsa se zakloněnou hlavou, splývání, leh na zádech ve vodě a znak. Sauna, vše, co je relaxační a uvidíš, že se pomalounku odblokuješ i psychicky přeladíš. alkohol bych raději vynechala, mohou to být jeho dlůsledky, alkohol není kamarád :( Navíc přechod zima-jaro nese těžce téměž každá citlivka. Ty se měj krásně! Bude zase dobře, ale je třeba, abys pro to něco udělala. Hodně štěstí...

Ahoj vsem, omlouvam se, ze se ozyvam po tak dlouhe dobe, ale nemela jsem pristup k pc.... Myslela jsem, ze uz mi bude lepe,ale diky tomu, ze v Oxfordu pracuji od rana do vecera, zacaly me opet bolet zada, diky tomu i pocituji tlak na hrudniku a uz uz se vidim jak omdlevam... Nejhorsi na tom je, ze kdyz je mi spatne, snazim se usnout... Me nervy jsou napjate jako struna, stale placu a to nemluvim o tom, kdyz se napiju.. Placu, lituji sebe, jine, lituji vsechny a vse... Nezbyva mi, nez doufat v to, ze bude lepe... I Vy doufejte a bojujte..... Mejte se krasne...

Ahoj holky všechny zdravím a už vím proč mi je tak blbě novolunní,,,,,,,,,,,,,,a tak to je

Pajko,jedjá...no jo, taky ho chci překonat.:-)

Limakos má novoluni? a to za sněco nevím, tak asi na mě nepůsobá zatím dnes nic.Hlavně že jsem dobře,zdravě dietně naplnila sud.
padám válet sudy a pást kozy.

Pajko ja mel dlouho klid a zas 2 dny mam nejake nery. Kurna.

Limakos, a já si říkám, co je zase v luftě a ono novoluní. Tož blbě, ano zcela negativně působí...

Dituš, kde měli tu knížku "Nadměrný sud a jak ho překonat"? :-) potřebuju totiž překonat nadměrný sud a to co možná nejrychleji :-)
Jinak u nás taky krásně slunečné ráno, až jsem z něj měla DPDR až na hranici ataky, ale je to pryč, překonala jsem ji...
Mám se taky velice rychle-výraz hodný Oscara :-), ale odjedu, zpomalím, možná udělám pár autoprsoportrétů :-) a nějaký třeba zase pošlu... A jak píšeš o kytkách, tak jsem tento týden v úterý cca 100km na jih od nás potkala v zahradě jedné firmy kola planě divoce kvetoucích fialek, sněženek a primuleček, pohlazení...

Dáši, Tobě i Anduličce rychlé uzdravení !!!

Caute, jak na vas dneska pusobi novoluni ?

AHoj Martino,no nazdar.Mraky.Záchod??:-)

Dáši-to je mi vás líto,sakrajs.Snad atb zaberou,musí.
Julčí jsem na narozky lehce nazdobila obývak,tak jsem si na tebe vzpomněla,zkusím poslat nějaká fota.Výzdobu jsme s J ráno odstrojily a vzaly do mš,at ji využijí v pondělí,kdy bude maškarní dopoledne:-).
Budte brzy zdravííí.

Ahoj Pajko.Lily,Báro...Oli.

Dito,
modrá /obloha/ je dobrá! Tady je stejně krásně a včera bylo taktéž. Zítra mají přijít mraky, taky, taky :-(

Zuzko,
to jsou fibromyalgie - bolesti neurčitého původu, by řekl zkušený dr., jiný by možná řekl - nic vám není.

Dáši,
manželového spolupracovníka žena při chřipce omdlela na záchodě, odrala si pusu a posunula sanici a něco měla i se zuby:-( Pár dní na to jí srazilo babičku auto. Teď otěhotněla a už dvakrát krvácela, naposledy včera ráno v 5 h. ji opět muž vezl do nemocnice. A na stejném místě, kde srazili babičku, srazili přesně před 10 lety jejich dědu - oba měli z pekla štěstí!

Jiři,
tím, co píši Dášce viz. výše, chci navázat i na Dandy - na pos..ného i záchod spadne!

PŘÍJEMNÝ PÁTEK VŠEM - M

Hahoj Duchmery,ano , je to asi hezký čas,pokud se nejedná o stáří již nemohoucí,pokud jde o důchodcovství,je-li zdravý kořínek:-),důchod obstojný-finančně,tak se dá docela příjemně užít.To ,co dosud člověk nestíhal či se nevěnoval lecčemu z různých důvodů,teprv vychutnává,výlety-cvičení-péče o tělo...ted je doba více možností,ale taky finančně náročnější.Nějak bych to přirovnala trochu k MD.Akorát s tím rozdílem,že je práce kolem dětí,domácnosti,protože pokud staří lidé jsou sami či jen dva doma, mohou mít na sebe víc času.Samosebou za předpokladu dobrého zdravíčka.A to je pak fajn...Jenže vidina stoupajícího čísla směrem od data narození výš,hm,ta je jistě pro leckoho depresívní.

Nevím,miláčkové,jak kde,ale tady od pul 7 ráno krásně kýčovitě modrá obloha bez mráčku a zoncna pere do oken,že jsem si musela zatáhnout část,at na vás tady vidím:-).Dopíjím si tu hónem první dnešní café,Lindouš usnula,čekám na dovaření kuřecí polívečky a brambor ve šlupce-zachovávám vitamíny:-)-a posypu si je strouh.nivou,k tomu mích.zelenin. salátek s jabl. octíkem.

Včera jsem na vás pomyslela v čekárně u psychiatričky.Seděly jsme tam tři báby,vlastně 4 ,moje malá spinkala v kočáře,dokud ji pokašlávání nevzbudilo.Do ticha čekání a listování v časopisech-já v psychobrožuře(viz níže)-promluvila zvláštní ženština "to je dneska krásně" a čekala na komunikaci...tak jsem si hned řekla,chudera,bud jí hrabe víc než mně,nebo je nervní a bere to jako odvedení pozornosti,prostě do ticha takhle nečekaně pronese monolog.:)a chytala jsem se samozřejmě jen já...úsměv,přitakání,ostatní báby typicky mlčely.A hned paní začla,že má dceru v Anglii a ta je špatná z tamnějšího věčně uplakanýho počasí a chce domů...a už to jelo.Pak naštěstí chvíli koukala dál do časáku a já si dočítala stránku v brožuře doc.Praška a spol.-doporučuji vřele-NADMĚRNÝ SUD A JAK HO PŘEKONAT , příručka pro lidi trpící SOCIÁLNÍ FOBIÍ.-Co je soc. a jiné s ní spojené fobie,Příznaky,myšlenky,emoce,vyhýb.chování,
strach,úzkost a stresové reakce-tělesné i psych.projevy-bludný kruh příznaků,Léčba fobií a techniky nácviku zklidnění před obávanou situací.
NAŠLA JSEM SE I TAM,odtud-už od dětství-pramení úzkosti,stud vyvolává stres a tělo následně pracuje a dře,aby se s tím vyrovnalo.Jenže nám je u toho blbě a divně a ptáme se dokola proč,když přeci...a kdesi cosi.Achjo.A přijde změna prostředí-letadlo,moře,hory,pláže, velká prostranství...a tělo,ač hlava si to neuvědomuje a nepřipouští,reaguje nepřiměřeně.
AD nám pomohou se těchto fyz.příznaků zbavit či aspon jen z větší části je utlumit,zasunout do pozadí,poslat do pr...ale pak je zbytek na tréninku naší mysli-uvědomovat si donekonečna,proč tohle máme, že NEJDE O NEMOC,ale EMOC:-)e.A že ten či onen stav přeci léta známe,takže ho pokud možno prodýcháme a nedovolíme si ten luxus PANIKAŘIT na entou.
Jo.Tohle trénuju zas pár dní.Hlavně v expozičně situovaných ,leckdy už i záměrně! svých stavech. ( ...jdu do města sama s kočárem=opora,ale sama,... jdu do restaurace,koketuju s myšlenku jen tak si zajít sama na kafe,na delší vycházku, nakupuju, ten obchod,tamten,onen, no a nakonec jsem tak prdlá,že vlezu po neskutečné řadě let do velkýho divadla pro dva lístky na dětský muzikál,že pujdu s dcerou-už ted mám čůrání z nervů a pocení při dušení...v lóži či balkoně vlastně...)
Naposled předevčírem na obědě v restauraci.Došlo na příbor,ač v poloprázdné hospudce,přesto stav nedýchání,staženosti, motání od očí,hlavy až k chvilkovému brnění za krkem a kolem úst.A to jsem se těšila,že s kamoškou a jejím mimčem konečně splknem a poobědváme.Tož jsem to vyřešila asi kognitivně behaviorálně:-))))))nebo orálně ...chích...zvedla jsem se a šla houpat kamošce malou v kočáře,at se ona může najíst a já změnila místo,situaci,jidlo at si chládne,jen když klid v mým těle zas vládne.A zavládl.
Odměnila jsem se deckou červenýho po sto letech a extra dobrým obídkem.

Jinak mám po oslavách st.dcery,ještě jedni návštěvníci-tchánovic-zítra maj přijít.
Dá se říci,že se mám docela fajn,jen občas je mi do slz,ale nejdou,nečůůrají ven po tváři,oči moje jedny:-(.
Mám se tak nějak....rychle.Jo,to je to slovo.

A vy se mějte pěkně celý víkend,i kdyby trakaře či vložky padaly.

Torza kuřátek se už vypolívkovala:-),tak je frčím obrat,nudličky vlasovky k tomu a papám,než bude prcouš vzhůru a hulákat mamáá mamáá...pak jdeme do mš a asi procházkou na zahradu do kopce,at je pohyb a hlavně zjistit,co tam nového a rozkvetlého.Prý že hejna sněženek...tak pápá všem!

Zdravím všechny

bylo mi čím dál hůř , proto mi dnes dr nasadila ATB, snad se mi po nich uleví , jsem zdrachaná , vše se se mnou točí , velký vysílení je ted pro mě i uvařit oběd, Aninka už má taky chřipku , tajkže jsme lehli opravdu všichni tř , muž už je z toho skoro venku , jen je bledej a hubenej , já zhubla za pět dní tři kila , ale řeknu vám , že bych je radši měla než tohle...i psychika mrška dala o sobě mírně vědět , došlo i na neurol ,no jo všechno se vším souvisí , doufám že bude líp.

OLINKO , tobě jsem chtěla napsat , že není žádná ostuda , že jsi se rozplakala u psych., myslím , že tam lidi pláčí běžně , emoce jou ven, když je potřeba, nebuď z toho vůbec smutná , moje velká holka když po maturitě se zhroutila a chodila k psychiatričce , tak ta tam plakávala běžně, jsou na to zvyklí a taky je to projrv lidskosti , nic za by jsme se měli stydět , takže hlavu vzhůru a jseš bezva!!!

mějte se krásně , u nás je jaro a mi zdevastovaní

Mirko, myslím, žes nepochopila moji otázku ohledně strachu. Neptala jsem se ze zvědavosti, natož že bych se chtěla vysmívat a strach bagatelizovat. Netoužím ani znát odpověď, můj dotaz byl o tom, aby si každý z nás pokládal otázky, čeho a hlavně proč se to vlastně bojíme. Proč se kdo bojí metra, volného prostranství, supermarketu, letadla, šílenství či smrti. Odpovědi na své otázky hledám... Někdy odpověď naznačí cestu, jak ze strachu ven.
Mně letadlo vadí pro riziko, které vnímám, i když je procentuálně nejbezpečnější z hromadné dopravy, tak nehody mívají katastrofální důsledky. Start i přistání vnímám nejnapjatěji jako nejrizikovější momenty, ale nejsem strachem paralyzovaná. Vadí mi, že nelze vystoupit během letu, no šlo by, ale bylo by to naposled... I v letadle jsem měla náběh na ataku, na Ibize dokonce ataku, přesto mě ten ostrov okouzlil natolik, že si umím představit tam žít. Možná dokážu občas překonat svůj strach a odmítnout, aby mi PP nebo agorafobie neumožnily zažít to, po čem toužím a tak jdu do boje se svými fobiemi a panikami. Tragicky umřít můžu i "v bezpečí" domova, když nevytáhnu paty z domu. Je fakt, že období, kdy se cítím silnější a odvážnější se střídají s těmi slabšími a krizovějšími, ale zatím mě nikdy neparalyzovaly natolik, abych přestala fungovat v domácnosti i práci.
Přeju vám všem pěkný a klidný víkend...

Zdravím milé panikářky! Ano je to tak, prostě nemožnost utéci. Přiznám se, že jsme si před 9 lety zaplatili vysněnou dovču na Ischii a pak se to stalo - bouračka, únrtí a tak, a já nevěděla co se děje s mou psychikou, no nicméně jsem nasadila AD a Neurol a asi za 3 měsíce jsme holt letěli, pro mě ta nejhorší dovolená v životě - nemožnost utéct z toho letadla, nemožnost utéci z lodi, ataky každou hodinu, no strašný(vzpomínám na to jako na noční můru) a já nevěděla že to je PP(myslela jsem že denně v cizině umírám na infarkt) ještě tehdy a asi ještě tři roky jsem pak žila v nevědomosti než jsem našla vaše stránky. Takže možná i podvědomě se tomu teď vyhýbám. No je fakt že jsem pak asi dva roky nevystrčila hlavu z domu - myslím někam na dovču. Teď už si troufám,tedy v Česku, ale stále mě cizina děsí a vím, že asi Evi z toho taky nebude nic mít, ale zase když už člověk ví co to je, ale vyčerpá to. No to jen tak polemizuji. Moc vás všechny pozdravuji, teď je takové divné období, jak jsem psala, kamarádce umřel manžel, teď jsem se dozvěděla, že známé zemřel také - a to byl takový krasavec a hodný chlap a od maminky v penzionu umírají každý týden někdo a babče je 89 a tak se tak chci připravit, ale nejde to a už se mi teď derou slzy do očí, smířit se nejde, ach jo, stáří je tak nehezký až k nas...... - musím si ulevit. Tak papa všem - jdu něco dělat ať přijdu na jiný myšlenky! M.

Jen v letu zdravím všechny dnešní přítomný. Včera jsem se náhodně setkala s DANDY, moc pozdravuje. Řeší dost vážný problémy, který kolikrát převálcovávají ty její, no je to zajímavý, když se setkáme tváří v tvář s někým, s kým si jen píšeme a přitom o sobě toho tolik víme.
U nás Hani zatím sluníčkově.

Ahoj všem přiznávám,že já bych letadlo nezvládla,tedy zatím ne.A mám naježdíno dost.
No tak dalece moje agorafobie na tom dobře není,i když jí holku dnes a denně přesvědčuju at dá pokoj.
Mirko,Zuzko,Oli a další hezký den,tady pošmourno,bolí mě kebula asi bude pršet

Ahoj všem. Zdravím vás z pošmourné Prahy. Něco se fakt děje - tento týden se pravidelně budím ve 4 ráno. Pak usnu kol. 6 a když musím vstávat nemohu se vůbec probrat. Jsem jak zpitomělá. Bolí mě záda a klouby a hlava - krucifix...
Oli, Lili: Díky za typy na knížky - já mám četbu moc ráda, je to pro mě velkej relax. Sice teď nemám čas na oddychovou literaturu, musím přečíst povinnou jako sociologie výchovy, teorie metodiky výchovy atd. atd.Já mám strašně ráda Wievegha, i když je kritikou odsuzován, mě se líbí, přečetla jsem všechny jeho knihy, to samé s Ivou Hercíkovou, ale i světové klasiky, v mládí jsem četla prakticky pořád a u toho jsem pletla! Detektivky nevím proč, moc ráda nemám, jedině se mi líbí Nero Wolfe a hlavně ten jeho asistet Archie Goodwin. Ještě donedávna jsem četla nahlas svému synovi, měl to rád - tak jsem mu přečetla množství knih, co jsem měla ráda jako malá já (včetně třeba Malého Bobše)i ty, co mě minuly třeba Astrid Lindgrenovou.
Ještě k tomu letadlu - já myslím, že to je normální fobie - jako se někdo bojí třeba výtahu nebo pavouků. Aspoň já to tak cítím. Neexistuje v tom logika. Bála jsem se ho vždy, vůbec mi nepomohlo, že jsem létala často a paradoxně, když se blíží přistání - sednu k okýnku a dívám se na přibližující se zemi ani mi nevadí to houpání a brždění - mám pocit, že když už jsem to přežila až sem, tak už to dobře dopadne. Start přímo nesnáším - mám pocit odsouzeného k smrti. V hlavě mi naskakují zprávy typu - Letadlo se krátce po startu zřítilo....A s Evou Krk - myslím, že ona se létání nebojí, takže její momentální ataky s tím přímo asi nesouvisí....Pokud vím jela tam na 11 dní, tak si to snad užije už v klidu.

Holky všechny vás zdravím a děkuji za vaše přímé i nepříme reakce na moji otázku.
Duchmery, já jsem zase v tom , co popisuješ našla trochu sebe. Taky někdy znervózním u kadeřnice, když mi "kydne" barvu na hlavu. Taktéž to letadlo-přemýšlela jsem proč mi je ta myšlenka na let tak nepříjemná. A přišla jsem na to, že mě vlastně znepokojují situace z kterých nemohu případně utéct. Když jedu v tramvaji a chtěla to vzdát/většinou nevzdávám/, mohu vystoupit.Když by se mě udělalo blbě v autě,lze zastavit a vystoupit.Ale utéct od kadeřníka s barvou na hlavě nebo "vystoupit" z letadla za letu nelze. A to je asi to, co mě na tom znepokojuje.
Jinak co se týče sportování a zdravého životního stylu je nás tady asi málo, co ho provozují víc než já. Ale jen o tom to určitě není.
Lily, děkuji ti za to , jak jsi mi popsala celou svoji peripeti s PP a agorkou. Moc mě to zaujalo.Škoda, že po tak dobrých začátcích ti to sklouzlo do takových blbých poloh.Někdy stačí nějaká událost v životě a vše je zase někde jinde.
Překvapilo mě, že se Pajka ptala Duchmery , proč nechce letět letadlem.Je to jak zeptat se agorafobika, proč se bojí vyjít na ulic,někoho zase proč nezvládá supermarket atd. a třeba tebe Pajko, prč si myslíš, že by jsi mohla zešílet nebo máš strach ze smrti. Každý holt máme tu svoji achylovku někde jinde. A já to naprosto chápu.Bohužel tato nemoc je nevyspytatelná.
Včera jsem byla po delší době u své psychiatričky. Nebývám objednaná, chodím jen tehdy, když se ji chci na něco zeptat, poradit.Včera jsem se ji ptala, jakou má ve své praxi zkušenost s úspěšností léčby AD. Řekla mi, že 80 % jejich pacientů je po léčbě AD vyléčeno. Je pravda, že my , co jsme na diskusích , jsme jen nepatrný zlomek těch co se léčí, léčili.A většinou ti, co jim to s AD nějakým způsobem nevyšlo, nebo ti , kterým nemoc z nějakého důvodu zchronizovala. Můj osobní názor je ten, že každý kdo se neúspěšně léčil třeba u psychologa nebo se to pokoušel zvládnout sám a nemoc ho dlouhodobě trápí a nedá mu plnohodnotně žít, by měl aspoň jednou AD vyzkoušet. Těch 80 % naděje je hodně a rozhodně je to lepší než prožít život bojem s větrnými mlýny. Na to je času dost, když vše selže.
Jéžíš, to jsem se zase rozkecala.Mám dnes dovolenou a jedeme na Vysočinu.
Tak se mějte a doufám, že jsem se někoho nedotkla. Je to jen moje úvaha, můj názor a nemusí být ani pravvdivý.
Ještě jsem chtěla napsat, že bych to letadlo možná zvládla. Ale zcestovala jsem už toho dost a nějak zvlášť mě to neláká. Nechci riskovat abych jak Eva z poměrně stabilizovaného stavu, v jakém před dovolenou byla se zase celá rozhodila a strávila dovolenou v atakách a na Neurolech. Ale nekamenujte mě, je to jen a jen o mých pocitech.
Marti, tobě moc děkuji za tvoji účast, co se mých problémů týče a vyzkouším tvé rady. Akorát s česnekem musím opatrně, dělá mi blbě na žlučník. Měj se a i všichni ostatní. M

Ahoj všem,

jen jsem chtěla poděkovat za laskavá slova k mému extempore a teď mi blesklo hlavou, že jsem chtěla poblahopřát Duchmery k tom, jak bude chodit na universitu třetího věku, Duchmery, ty tam budeš zelenáč a mladice, prý tam studují i dámy přes 80, je to bezva nápad, jak si udržovat mozek v činnosti.
Potom mi ještě bylo líto Báry, jak se zklamala v nové psychiatričce, Báro , proč jsi vlastně psychiatra měnila, s bývalým jsi nebyla spokojená? Ten přístup, který jsi popisovala mi připadá, že ta doktorka se pro tu práci vůbec nehodí. A kolikrát jsem si říkala, že bych chtěla být kočka, protože třeba náš veterinář se ke zvířatům chová tak hezky, jak bych chtěla, aby se doktoři chovali ke mně.
Lenko, ty toho Montyho tajíš, přiznej se, nechceš, aby svou krásou oslnil ještě někoho jinýho... Ale hlavně ti přeju, aby ti už bylo dobře.
Mějte se všichni hezky, ahoooooooj

Jo, Lily,
dr. měla první moře let těžké psych. problémy, které prý začaly už na VŠ. Po ní byla x let bez partnera, tak se držela. Až se vdala, narodily se jí dvě děti po sobě a už v "tom" jela pořádně. Předávkování se léky na psychiku - psala si sama recepty, běhla po lékárnách, kde by jí je ještě vydaly apo. Prostě chudák a tak je hodná :-( Hodní, milí a citliví to mají na světě nejhorší.