PANICKÁ PORUCHA PP8

ahoj všem, tak už měsíc užívám homeopatika, konkrétně Mercurius Solubilis, který je podle homeopatky jako stvořený pro mě..:)
když jsem do toho šla, věděla jsem, že přijde zhoršení, ale až takové jsem nečekala, je to celkem peklo..beru je jednou týdně a je to jako na houpačce, respektive poslední dobou jsem byla hodně dole, ale zdá se mi, že už je to lepší..no a jak to vlastně funguje..jenom laicky, sama tomu moc nerozumím: homeopatikum je doporučeno na základě zhruba dvouhodinového rozhovoru s homeopatkou, kdy diagnostikuje typ osobnosti a pak určí vhodný lék, tzn. funguje to úplně jinak než běžná chemická AD, kdy jsou na různé problémy předepisovány různé léky, tady je jen jeden, který by měl řešit veškeré problémy globálně..no a teď ta největší sranda: homeopatikum si ten problém v těle najde (postupně) a dostává ho z těla ven tak, že se veškeré stavy šíleně zhorší, a to i takové, které tam předtím nebyly, teda aspoň zdánlivě - např. já jsem nikdy neměla problém s jízdou MHD, teď vystupuju ještě než se zavřou dveře, asi to někteří znáte, prostě peklo..a důvodem je nejspíš to, že ve mně někdy byla lehčí klaustrofobie nebo agorafobie, ketrá se teď dere ven takovýmto způsobem..no a takhle to bude se všema jednotlivýma problémama asi po dobu půl roku..bylo mi doporučeno zvýšit běžná AD, ať můžu normálně fungovat, takže přežívám díky lexaurinu, ale pokud se tímhle všechno vyřeší, tak myslím stojí za to to vydržet..psycholožka říkala, že to mám brát jako krizový stav, chodím k ní teď jednou týdně a říkala, že mají skoro 100% úspěšnost s léčbou PP homeopatiky..budu ráda, když napíšete, co si o tom myslíte
jinak přeji dobrou noc všem..

text

Ahoj všem,
tak dnes se nechválím,ač venku krásně,vyrazila jsem odpoledne s manželem,drobet po obchodech,sice autem a moc to tedy dnes nevím proč nešlo.Tak jsem nějaká smutná...............,divný stav,který už nebyl dlouho......................
Lily........ahoj
Marti.........ahoj
Evakrk. je borec ,,,,,,nezvládla bych to

Oli,
Woodovou čtu někdy také, naposled Plamen duše - je to nádherné!

Lily,
naše mladá dětská dr. má velké psychické problémy, tak její děti vychovává odděeleně její muž a ona jen chodí i nechodí do ordinace a teď nedávno chudák ještě onemeocněla rakovinou. Bývala výtečná lékařka, teď je z ní hromádka utrpení.

Slunečno -
teď jsme přijeli s manželem s krátné projížďky na kole - je sice zima, ale nádherně. I když je nachlazení a chtělo se mu po příchodu z práce klimbat v křesle, tak jsem ho vytáhla nakonec ven. Pak jsem ještě zaskočila do masny a on mezi tím doma převlekl peřiny, což jsem plánovala - děláváme to většinou spolu, ale on nerad převláká - překvapil mě, fakt mile:-)

text

Ahoj všem,

no tos mi teda Zuzko dala s tou Evou, já si taky myslela, že to má z toho napětí před cestou a ona chudák si tu nádheru nemůže užít, jak by bylo potřeba. A už si nepamatuju, jestli psala, že jedou na týden nebo na čtrnáct dní...Pepča jedna hnusná.
Mně je dneska líp než včera, ale úplně ok taky ještě ne. Venku je sice krásně a sluníčko svítí, ale fouká studeně, tak ani na zahradu nic dělat ještě nejdu, i když sousedi /můj vzor/ už makají.
Zuzko, ty ses ptala, co čtu: nic hlubokomyslnnýho, knížky lehké a čtivé a trošku napínavé s dobrým koncem, sem tam psychothrilery, autorky jako Joan Fieldingová, Sandra Brownová, Mary Higgins Clarcová, Barbara Woodová, z chlapů David Morell /ale ne všechno/, Ken Follet /taky ne všechno/ Jeffrey Archer apod.
My teď máme naši knihovnu /chodím tam už 30 let/ zrenovovanou a počítačově zkatalogizovanou, takže to, co se stává tobě, že si půjčíš něco co jsi už četla /a co se mi stávalo běžně/ teď už nepřipadá v úvahu, protože počítač vyplivne, žes tu knihu už měla a tudíž ji tam můžeš nechat. Jo a z detektivek mám ráda Jamese Chase.
Tak se všichni mějte co nejlíp a všem ahooooj

Ahoj všem.
Koukám, že potvora PePina zlobí neustále. Holky...bude brzy jaro, poštolky si to spolu rozdávají každou chvíli jak o život. No zrovna teď koukám na jejich sexuální hrátky:-)
Jsem nervozní, ráno mi psal Honza a psychicky na tom není zrovna nejlíp. Myslím, že už se docela těší domů. Ale snad když tam bude už tepleji a on bude moct ven, tak se mu nálada zlepší. Ještě donedávna tam měli -20° a on byl zavřený doma s těmi čtyřmi raubíři.
Jdu zpacifikovat kluky, tak se mějte fajn bezpepinově a papaaaa.
Oli, náhodou jsi návštěvu u doktora zvládla dobře... alespoň se ti pláčem uvolnilo napětí. Myslím, že si nemáš co vyčítat. Včera jsem na mobil vyfotila Montyho v Ikea tašce, ale kabel k PC mi manžel odvezl. Já ti ho snad nepošlu:-(

Krk a hlávka mě pořád bolí, nějak se u mě tomu bacilu líbí, tak se jdu zase léčit. Si snad dám panáka slivovice, abych ho vypálila.

Zdravím Pajku - oprava

Dituš a ostatní,
tady jsou stránky s nahrávkami meditací:

http://www.drnespor.eu/relaxcz.html

Hani ,
i já Tě zdravím!!!

Miry,
s hemofilem zkušenosti nemám, ale každá "potvora" v krku tělo ničí. Když tak se Ti někdy mrknu na přírodní antibiotickou léčbu, i když je toho málo. Na stafylokoka by trochu měla zabírat tinktura z medvědího česneku, užívám ji, ale zatím "nič moč":-)

Dravím také Pajku,
...zítra jedu opět do Kyjova na revmatologii - pro výsledky imuno testů.

Tak jsem Pajko Evě vyřídila tvůj vzkaz. Odepsala, že Neurol bere a že je jí momentálně líp a že doufá, že jí to vydrží. Je prý hodně v moři a určitě ji potěšilo, že na ní myslíme. Je to hajzl ta PP, takhle otravovat i na dovče...mě je dnes líp než včera, ale, že by to bylo bůhví jak dobré - to ani náhodou. Co se to proboha děje??
Oli - napiš jaké knížky máš ráda. Co právě čteš? Já kolikrát v knihovně bloumám mezi regály, nevím, co si mám půjčit a pak se mi často stane, že knihu, kterou si přinesu a začtu se do ní, jsem už četla!Ale stejně si nepamatuju jak to dopadne, tak jí většinou přečtu znova...

Tak to je mi teda Evy moc líto. Myslela jsem, že měla ataku jenom z psychického vypětí před cestou, ale tohle je moc. Ataka je vyčerpavájící a když jdou rychle po sobě, děs běs. Pozdravujte ji ode mě, vy kdo jste s ní v kontaktu a vzkažte se, ať se nebojí přebít ataku nebo ještě lépe předejít jí Neurolem. Je to lék, který ji zabírá a je to lepší pro zdraví než nezdravá ataka... :-(

teda oprava, ne mail ale sms.

Ahojky, tak zrovna čtu, že se Dita ptá na Evinu Krakonošku a v tom mi od ní přišel mail. Zdraví vás a píše, že je tam krásně teplo (ta se má - to my se moc neohřáli), každý den krásně a tepleji, moře tak akorát (to my měli moře jak led!) Ale prý od toho pondělka, co odlétali má skoro pořád ataky ( chuděra moje, to je děs), ale, že dnes je jí líp. No snad jí to vydrží. Budeme jí držet palce, že jo!!!

AhojVŠEM ..

V rychlosti zdravím, OLI co Krakonoška, už nepsala?,Nic se netrap,mělas nepříjemný zážitek ,ale bud si jistá, že leckdy je takhel i mně...a v dobách největší agory a pepky,po prvním porodu, jsme měla chut kopat do všeho zoufalstím, vzteky z toho hnusu,jak mi je nonstpo blbě a zvlášt,když se všude čekalo a čekalo a es es ..buch buch...
jsme ted samá exúpozicenapíšu později,pádám k psycho a nestíháááám. papappppppáááááááá

Zuzko, naše pocity jsou hodně ovlivněny i tím, jak se u nás PP projevuje. Pokud dominují fyzické potíže typu arytmií, astmatu, konkrétních bolestí, pak rozumím. U mě je to úzkost, neklid, pocity derealizace a to je tak abstraktní, že i přes strachem zatemnělou mysl, nepomyslíš na konkrétní jinou diagnózu, jen obrovský strach ze zešílení a smrti. Vždycky u mě bylo jasné, že se jedná o psychiku, dominoval pocit strachu a strach je všeobecně pokládán za slabost...
Nikdy jsem to tu asi nenapsala, ale výkyvy v účinnosti AD u vás, kteří je berete, mě s ohledem na vaši situaci velice deprimují. Zřejmě zbytečně, protože na druhou stranu jsem si psala a píšu s mnoha lidmi, kterým dlouhodobě pomohly a pomohly jim i ze dna živoření zpět do plnohodnotného a radostného života.

No vidíte, jak jsme každý jiný. Já byla naprosto zoufalá, když jsem nevěděla, co mi vlastně je. Byla jsem přesvědčená, že mám nějakou zákeřnou nemoc, na kterou doktoři nemohou přijít a že dozajista natáhnu brka!! Takže, když mi diagnostikovali PP, tak se mi ulevilo, že aspoň vím proti čemu mohu bojovat. Je fakt, že ty AD nejsou všemocná. Vidím to na sobě - Lepší období, když už mám pocit, že jsem z toho venku se střídají s těma špatnýma. Proč - to nevím. Ale pěkně mě to sejří. Dnes je mi blbě od toho dopoledne, i teď se mi klepe žaludek, mám pocit gumových nohou atd. atd... Tak jsem si postěžovala a dobrou noc.

No vidíte, jak jsme každý jiný. Já byla naprosto zoufalá, když jsem nevěděla, co mi vlastně je. Byla jsem přesvědčená, že mám nějakou zákeřnou nemoc, na kterou doktoři nemohou přijít a že dozajista natáhnu brka!! Takže, když mi diagnostikovali PP, tak se mi ulevilo, že aspoň vím proti čemu mohu bojovat. Je fakt, že ty AD nejsou všemocná. Vidím to na sobě - Lepší období, když už mám pocit, že jsem z toho venku se střídají s těma špatnýma. Proč - to nevím. Ale pěkně mě to sejří. Dnes je mi blbě od toho dopoledne, i teď se mi klepe žaludek, mám pocit gumových nohou atd. atd... Tak jsem si postěžovala a dobrou noc.

Oli, nic si z toho nedělej. Podle mě by bylo selhání, kdybys nedokázala čekat a prchla odtamtud bez receptu. Slzy snad aspoň trošku odplavily Tvoje nastřádané smutky a v ordinaci psychiatra nejsou rozhodně ničím výjimečné. Vždyť jsi byla schopná jít i do knihovny a tam se soustředit na to, co sobě a Marušce půjčíš. A doma jste se dokonce obě zasmály svým krásným kočkám. Já Tě chválím, neselhala jsi !!! Naopak...

Lucko, myslím si totéž, co Ty. Kdybych tehdy věděla, co mi je, možná bych měla tendenci si poruchu trošku pěstovat, vymlouvat se na ni a tak jsem vše vnímala podobně jako Ty, tedy jako svoji slabost. A cestování jsem se taky nevyhýbala, nevymlouvala se, naučila jsem se těšit, jak si děti užijí a užila jsem si pak taky. Dokonce i do letadla dokážu vlézt a říkám si, co má být, má být... a kochám se pohledem dolů, na hru světel nad oblaky, v podstatě si i let umím užít (Duchmery, dokážeš pojmenovat, proč Ti letadlo vadí? Co je to, co Ti brání do něj nasednout?), ale oddechnu si vždy, když hladce a bezpečně přistaneme. Neletěla jsem mnohokrát, ale už se létání nebojím. Možná je to tím, že první let trval 12 hodin do USA a ty další na Ibizu a Krétu už proti němu byly bleskovky, i když mezi nimi uplynulo téměř 10 let. Dokážu spokojeně a šťastně existovat bez cestování a stačí mi domovina.

Taky jsem bez AD, pokud se můj stav rapidně nezhorší, myslím, že to tak i zůstane. Fakt je, že mě je doktor nikdy ani nenabídl, spíše jsem vycítila, že má svůj pádný důvod, proč je nemám brát a že ten důvod vlastně ani nechci znát. Dost mě deprimuje a přivádí do rozpaků, že je tolik lidí bere, zaplaví je nadšení, když pomohou, ale pak se časem přesto vrátí stavy mnohdy horší než mám já, která jsem bez nich. Je to extra porucha, která nemá jednotné řešení pro všechny a každý si hledáme svoji cestu. Jednomu pomůže, když ho někdo seřve, jinému naopak pochopení a pohlazení, někoho postaví AD na nohy a dlouhodobě i drží, jinému "pouhá" psychoterapie. PP je o hledání cesty, ale rozhodně bych řekla, že téměř všem přeskládá hodnotový žebříček a posune více k životnímu nadhledu.

Mějte se krásně, mám uspěchané dny plné práce, ale čtu vás, aspoň občas...

ahoj holky, už si několik večerů říkám, že vás musím pozdravit, ale stále dávám do pořádku barák po tom malíři, na venek už to mám uklizeno a hezký, ale teď zas dělám potupně šuplíky a vnitřky skříněk, protože je všude plno bílého jemného prachu, taky ještě po večerech žehlím, protože mám takový hromady prádal, tak se tím prokousávám a večer už jsem ráda, že padnu do postele a nemusím na nic myslet. Včera jsem byla taky u psychiatričky - poprvé u nové, ale ani jsem si moc nepřipadla jako na psycho - byla sama taková nějaká nesoustředěná, sice mě vyslechla jak jsem jí ve zkratce o těch mých potížích řekla, ale vůbec se neptala, ani na rodinné poměry ani se nijak nepokoušela zjistit příčinu, napsala další léky a pak asi 20 minut kritizovala poměry ve zdravotnictví.A dala mi číslo tel., že se mám ozvat, až budu potřebovat. Dobrý, že.Dnes jsem byla v Brně, řezali mi na rameně takový malý kožní nádorek, bála jsem se děsně, ale nic to nebylo - hlavně, aby byla dobrá histolka. Jak jste tady pasli o té nesnášenlivosti hluku, u mně je to čím dál horší, předevčírem tady syn hrál nějakou hru na počítači, kde se střílelo a vybuchovalo a řvaly tam jasíci mutanti, úplně se mi z toho začalo dělat zle od žaludku, nakonec jsem ho sprostě vyhodila - 28 letýho kluka, ale fakt jsem to nemohla vydržet. Oli, taky mě tak strašně deptá a nervuje čekání u doktora, někdy se mi chce bezmocí brečet, už jsem několikrát odjela, když jsem objednaná a stejně hodinu až dvě čekám, vlezu pak do ordinace a nemám chuť se s nikým bavit, takže návštěva účel moc nesplní.Tak jo, jdu si lehnout, už se mi zavírají oči. Pa

Ahoj děvčata! Pročetla jsem pár příspěvků zpátky - u leckterých jsem se pousmála - neb jsem se v tom našla!Mě diagnostikovali přechodové potíže a do toho ty nešťastné rodinné události a tak se to neřešilo jako PP ale právě citlivost v přechodu, brala jsem pár měsíců Seropram v kapkách ale protože mě po půl roce už jen podívání na něj dělalo blbě na zažívání, tak jsem skončila sama a pomalu přešla na přírodní AD a zrovna tak jako u chemických i tady je potřeba zkoušet individuálně. Mě dělá moc dobře - již jsem psala -Avenamax a Novopassit a při vypjatých situacích - minulý týden pohřeb manžela od kamarádky čtvrtinku Neurolu a taky u holiče - bohužel tam panikařím - jak mě napatlá hlavu, jsem v koncích! Mě nejvíc ale pronásleduje agorka a jeden čas dost derealizace, ale ta se po Avenamaxu hóódně zklidnila, že téměř vůbec. Ale děvčata přiznám se, že letadlo bych asi nezvládla, moc vás obdivuji kdo ano, pro mě by to byla asi poslední hodinka, ach jo, zbývá mi republika - už jsem zamluvila na týden Jeseníky v květnu. Luci, jsem ráda že ti Balance trochu pomáhá. Děvčata, já se přiznám že musím pracovat i v 61 letech, kdybych byla doma, strašně bych panikařila, dnes jsem se byla přihlásit na univerzitu třetího věku na semestr ,,Zdraví a životní styl,,! Jsem prdlá, nevím co dřív a ještě tohle! Milá Eduš, vzpomínám na Tebe, toto období je nejkrásnější pro ženu, moc bych se chtěla vrátit do doby, kdy těm mrňouskům vštěpuješ rady a lásku do života a oni Ti tak důvěřují a je tam ještě propojení mezi matkou a dítětem. A porod, buď ráda, že nerodíš za totáče, když si vzpomenu, tak tam byl možná prvopočátek mých dnešních panik!Jinak děvčata v přechodu, nebojte se toho, doplňujte přírodní estrogeny, cvičte, choďte ven, dobře se stravujte a ubude polovic potíží uvidíte! Tak páčko všem a někdy příště Vaše M.