PANICKÁ PORUCHA PP8

Čus bus šílenci:-))
Tak jsem už zase v Práglu. Vítám Evíka a vítám Edušu s prckem. Edušo, to se zase všechno srovná, já jsem po dvojčatech bulela pořád jak želva. Na tu dělohu mně po Honzíkovi někdo doporučil spaní na břiše, po dvojčatech to nešlo, páč přišla na svět císařem a to jsem se bála i zakašlat.
Hups...chtěla jsem ještě něco napsat, ale skleroza je fakt hrozná..no snad si ještě vzpomenu.

Ahoj lidičkové,

dneska jenom krátce, počítač obsazen, ale měla jsem čas aspoň krátce prolítnout jedním okem poslední příspěvky.
Evikrk, máš zlatou medaili za odvahu.
Všichni, co jezdíte do teplých krajin a vůbec někam, tak pište, moc ráda si čtu, jak to tam vypadá a vůbec všechno, mně takovéhle cesty nehrozí. Pro mě je zatím vrchol výkonu těch 7 km na okraj Prahy. Ale jak je všechno relativní, před čtyřmi roky bylo pro mě nepřekonatelný vylézt před vrátka.
Jinak krásně sluníčko, celý den práce na pozemku, tentokrát ve dvou, pižlali jsme se synkem stromky a posléze likvidovali větve, sousedi všichni taky makali jak barevný, aby stihli co se dá, než se zase ochladí, příští týden má prý i sněžit.
Goldie, to , jak popisuješ, že doma ti nic není, i když všechno děláš a venku tě to chytá, je typický i pro mě. Kolikrát mi začne být blbě i z myšlenky, že za chvilku musím vylézt a jít třeba i jen na procházku. Jako na houpačce.
Dito, zapomněla jsem se tě zeptat, jestli jsi už byla v tom divadle?
Jinak se ozvu asi až v pondělí, tak všem hezký víkend a ahooooj

Goldie, moc si uvědomuju, že na Tebe nereaguju, ale není to proto, že bys mě nezajímala. Mám PP i agoru, ale projevuje se mi spíše pocity nereálna, zkrátka je hned jasné, že se jedná o psychiku. Takže se mi špatně vyjadřuje k arytmiím, srdečním nebo astmatickým projevům psychického původu. Rozhodně se snaž, pokud máš možnost, sejmout bušení a arytmie na EKG nebo holterovi. Píšu sem v posledních dnech z lázní, připojení je pomalé, na notebook nejsem zvyklá, tak se ozývám jenom stručně. Jan má podobný problém jako já, proto jsem reagovala. Až se vrátím, přečtu si Tvé příspěvky v klidu a napíšu víc. Omlouvám se a přeju, abys byla co nejvíc v klidu a bez potíží.

Jituš, Ty nemůžeš rezignovat. Už teď si sháněj novou práci. Oslov potenciální zaměstnavatele, sleduj informace v tisku, na netu, přes známé, ale nezůstavej pasivní. Sebelítost Ti škodí, to už jsme tu probírali přece tolikrát!

Zdravím vás všechny.Chtěla jsem vám napsat, ženejsem jenom po...z PP a depek a fakt se snažím s tím b ojovat. Např. už tím , že letím lettadlem , jedu dotunelu neb o sevezu výtahem i když jsem z t oh ob yla někdy na mrtvici a mám klaustrofobii. Ale to se dá fakt zvládnot, v letadle je opravdu nejhorší to , že nemúžeš vystopupit a seš vlastně jenom zavřená a nemúžeš vúb ečc nic. tak se snažím chodit na místa, kde mi bylo blbě abych to překonala. I to jak mi včera b ylo, tak jsem se zase pustila pěšky do kopce, doma nic a na na cestě to zase začalo, což mne teda rozhodilo a hlavně naštvalo. Možná to dělá i páteř když kráčím v určitém úhlu, protože doma jsem chodila po schodech a vysávala a nebylo mi nic, chvalab ohu. Takže bojuju takhleuž 7. rok, jednou dole, jednou nahoře, ale ideální to není.

Ahoj všem.
Evi - máš můj obdiv. Já mít ataku před cestou, tak bych do letadla určitě nenastoupila.

Dneska je u nás pěkné počasí. Vzala jsem si sluneční brýle a vyrazila se psem na procházku. Ještě loni jsem se bála být venku sama a bez mobilu, ale teď ta místa bez lidí vyhledávám. Pěkně jsem si zapřemýšlela a uvedla jsem se do deprese. Mám strach a nevím z čeho. Snad z toho, že budu muset hledat zase práci, možná sama ze sebe, protože poslední dobou už netoužím ani po chlapovi, ani po dítěti. To je obrovská změna v mém myšlení, protože jsem děti vždycky chtěla mít a to i za cenu pěstounské péče nebo umělého oplodnění.

Evokrk,ty jsi dobrá,,,,,,,,,,,,,tak tohle u mě tedy vůbec nehrozí,ale u tebe se asi nemluví o agoře vid?Hlavně ,že jsi ve zdraví doma.Naštěstí jsem za zdrava pojezdila celou Evropu,a země jako Egypt apod.mě nikdy nelákaly.Jo Francie,Spanělsko,atd.a sever to ano,ale jinak,jsem domorodec...........Jizerky to jistí.
Holky,ty počasové hupy mě štvou,pořád mě ted bolí hlava,což normálně nebolí.A ten hnusnej přechod,,,,,,,,,,,,,,
No dnes se potěším z malým Toníkem,jak říkám já dobiju baterky,,,,,,,,,,,,,,,,večer přijedou druzí mladí
V pondělí se mi vrátí Nany z Pece hurááááááááá,tak se to zase normálně zaběhne,doufám
Goldie,,,,,,,,,,,,,nervy a psychika jsou mrcha,já vždy u doktora tlak děsný a normálně nízký až kolabsní,,,,,,,,,,,,,,,,
všem hezký víkend bez depek a blbých stavů

Dituš díky moc za odpov ěď.Toco včera jsem fakj eŠtěb eněla. V klidu d ob rý, ale jak jsem šla domú, tak mi to dělalo skoro u každého kroku takové škubání kolem ohryz ku a dole v krku . A protože jsem b yla sama doma,radšij semskočilarovnou za doktorkou, ale na potvoru při EKG mi to neškubal ani je dnou . Jak jsemodešla tak znova. B ojím se normálně jít ven , ale musím. Přece to musíme překonat.
Pajko nemáš i pro mne nějakou radu. Díky všem

Pajko, máš pravdu. Arabáše už ani zadarmo. Vždyť já lítám každý rok kolikrát, za chvíli poletím zas, protože mladí jdou do Anglie za prací, tak poletím zkontrolovat, jestli mě tam nestrádaj, ale chci civilizaci a ne ozbrojence s kvérem na hotelu, bídu v ulicích a žebrající děti. My jsme chodili z hotelu jen večer a na chvilku, ale my tam byli jak charita, protože jsme polovinu peněz rozdali. Byla tam s náma jedna paní, ta tenhle svět milovala a byla v Egyptě po dvacátý. pro mě nepochopitelný. A tak nám třeba ukázala vdovu se šesti dětma. Ta vdova tam prodávala růže, aby uživila rodinu. Tam není žádné pojištění, vdovský důchod, nic. Tak jsme od ní každý večer zkoupili ty růže, abychom jí trochu pomohli. Nebo tam byl kluk bez nohy. Nežebral, jen tak smutně stál a pak hrozně děkoval. Nemohli jsme dát všem, navíc někteří byli hrozně vlezlí, dotěrní, ale tyhle dva nás vzali u srdíčka a tak než kupovat kýče u vlezlých kšeftmanů, dali jsme těmhle dvěma. Když to tak vezmu zpátky, asi ta cesta nebyla marná. Člověk si znovu začne vážit toho co má a jak se má. Ale už se tam nevrátím, to vím jistě.

Ještě k tomu letišti. Já jsem asi opravdu už byla za vodou, protože to , co jsem tam zažívala, už jsem zapoměla. Nějaké zhoupnutí, motanice ve frontě, to je nepříjemný, ale tohle byla fakt hrůza a nejhorší bylo to v tomhle stavu se rozhodnout. Měla jsem na všechno pár minut. Říkala jsem si pořád, musíš letět ,musíš letět. Protože, kdybychom ten let zrušili a mě se udělalo cestou domů v autě dobře, bylo by to pro mě asi horší, než ta skoro dvoudenní ataka. Jsem ráda, že jsem letěla, ale jsem zas na druhou stranu hrozně nešťastná a zklamaná, že se i přez AD tohle stalo a bere mě to naději na úplný vyléčení. Jsem doma mezi svejma, jsem klidnější. Odpoledne vezmu auto, zajedu si 40 kiláků tam a 40 zpátky našim na hřbitov, seru na nějakou agoru, ale stejně to ve mě zas je a budu mít obavy z každý změny.
Vedle v pokojíku se probouzej mladý, tak já končím a snad se přez den dostanu k tomu si vás přečíst a napsat.

Evi, smekám před Tvojí bojovností! Popralasesstím výborně a je fajn, žes to nebzdala. Mám to s těmito zeměmi podobně, byla jsem jen na Krétě a na Ibize, ale arabský svět mě taky neláká. Kdybych mohla znovu, rozjedu se do jásavého Španělska, Ibiza mě okouzlila anebo podobně se mi líbílo i Řecko, Kréta s tou její zvláštní drsností. Egypt bych asi nedala ani zadara. Vadili by mi tam vojáci, nemožnost volného pohybu atd... Tak si teď užívej klidu domova. Pro Tebe, která se roky staráš o hordu mužských, muselo být takové ženskou rukou s láskou připravené přivítání,přímo balsám na duši :-) Teď se Ti to začne pěkně vracet :-)

Evi, vitaj, ty cestovatelko hrdinná. Zatakovaná, ale v dobré náladě :-) snad se mi to jen tak nezdá... Tak Ti přeju, aby se projevil pozitivní efekt dovolenkování a Tvoje duše měla klid.

Jane, to, co popisuješ se jeví jako příznaky derealizací a hlavně agorafobie. Přehraj si na www.diagnozy.cz dokument o agorafobii a taky si počti na www.lundbeck.cz v sekci pro veřejnost, možná i tam najdeš vysvětlení, případněnávod co a jak. Vysazování Neurol spojené s příznaky, které popisuješ, nemusí nutně znamenat závislost, ale prostě fakt, že máš PP a agorafobii a když nedáš lék, rozjede se psychika. Taky je potřeba snižovat velmi pomalu, doslova po kousíčkách a to v době, kdy se člověk cítí zdráv. Stejně jako u AD. Tam rychlost a předčasné vysazenídokáží napáchat taky pěkné škody a nepříjemné stavy. Možná Tritico nebyla pro Tebe správná volba, někomu se trefí hned, někomu je opakovaně tak zle, že AD vzdá a žije "jen" na lécích proti úzkosti. Zkonzultuj se svou doktorkou možnost Buspironu, je nenávykový, protiúzkostný s antidepresivním účinkem, vysloveně má jako indikaci uvedenu PP. Ale rozhodně bys neměl přeskočit na jiný lék a ze dne na den skončit s Neurolem. Místa,kde se řízení bojíš a gradace strachu, když se k nim blížíš, jsou jako z psychočítanky. Zkusil jsi kromě léků i psychoterapii? Moc Ti přeju, aby bylo líp. Taková místa se dají vnitřně ukecat. Pomůže spousta různých fíglíků,které odpoutají od soustředění na strach. Nejlépe je najít na každém z těch míst nějaké pozitivum, detail, který Tě neruší, ale přeladí do klidu. Pomůže hudba, zpívej si nahlas,zpěv Tě rozdýchá a uvolní anebo si prostě někdy z plných plic zoufale zakřič. Vzpomínám si, že tu kdosi kdysi popisoval, jak zařval se staženým okýnkem na křižovatce, byl tomuž a po tom je výkřiku bylo asi okolí vylekanější, než on :-) Prostě tyhle situace mají řešení, ale je třeba pro to něco udělat, je to boj. Bojuj, zvládneš to!

Takže jsem vlastně odlítala s nějakou virozou, ráno v pondělí před odletem ještě byla u doktorky pro recept na nějaké léky na prljem a tak. Musím říct, že letadlo já miluju, létání se mě hrozně líbí, ale už doma jsem byla taková divná, čím víc se blížil večer, tím nervoznější. V devět večer jsem si brala neurol a vyjížděli jsme na Prahu. Celou cestu vedro, zima, tuhnutí rukou, nohy mě brněly, začala jakoby tuhnout čelist. Před letištěm jsem vyskočila z auta a lapala jen po dechu. Jenže mě neudržely nohy, tak jsem ležela půlkou těla na přední sedačce, nohy na chodníku venku a v hlavně šílený myšlenky, co teď. Manžel neštastnej, kluk vyděšenej a vůbec jsem nevěděla, jestli to je pepka, nebo něco jiného. Už jse asi nepamatuju na ty hrozný opravdický ataky, teď s neurolem a AD už to byl jen slabý odvárek, ale byla to hrůza a nejhorší ten pocit, že jsem nevěděla co budu dělat, co se bude dít dál. Manžel chtěl, že zrušíme dovolenou, já si to v duchu přála strašně taky, ale zvítězila ve mě nějaká zodpovědnost, že se manžel hrozně těšil, pak taky ty vyhozený peníze, kdybychom nejeli. No nakonec se s klukem domluvili, že bude čekat do odletu poblíž letiště a my vyrazili do haly.Manžel táhl kufry a já šla po dalším neurolu jen silou vůle. Tam jsem obsadila záchod, jo jenže ten poblíž odbavení zrovna uklízeli, tak jsem musela na konec odletový haly. No tam jsem slupla další kousek neurolu a prášek na průjem. No zkrátím to, nakonec jsme odletěli, doletěli a odpoledne už jsme se koupali. Ale ta sviňa mě dala tak strašně zabrat, už jsem si myslela, že jsem za vodou a ona se mnou takhle zametla. Já si myslím, že to bylo tím Egyptem. Já tyhle státy moc nemusím, miluju Řecko, jenže tenhle termím byl poslední, co jsme mohli odjet z domu. První dny mi ještě nebylo dobře a představa té jejich bídy, šílenýho zdravotnictví, tak to mě asi dorazilo. Já si myslím, že ta panika na letišti nebyla z toho že jedu, ale kam jedu. Moře tam je úžasný, ale pocit bezpečí a klidu jsem tam neměla. Ale protože jsem magor, už jsem řekla manželoj, že svolá rodinnou radu a v září letíme do Řecka. pro všechny haranty jsme udělali maximum, takže u nás vždycky jednu noc někdo z nich přespí a my prostě zas poletíme. Teď si si říkáte, že jsem cvok, ale já asi jsem. Píšu z bezpečí postele, popíjím kafe a je mě dobře. Ale co vím jistě, budu se držet Evropy a civilizace.

Ahoooooooooj z hor.
Hlásím návrat z tepla, mezi zamrzlé kaluže. Díky všem za sms, povzbuzení, rady a já teď ve fofru napíš, co se mnou ta mrcha mizerná dělala. Pak si vás přečtu. Mám tu mladý, dopoledne odjíždí ke druhé skorotchýni, manžel jel ke klukoj a já mám chvilinku. Ale ještě se musím pochlubit, že mě čekal včera návrat do vygruntovaného baráku, vonícím kachnou, knedlíkem a zelím. Na stole upečená buchta. Jo kamarádky, takhle krásně mě přivítala budoucí snacha. Takže od včera jen peru a jak odjedou tak vám všem pošlu pár fotek a odpovím na maily. Teď jen jdu pozdravit a popsat tu hrůzu na letišti.

Heleno,jsou to spíše závratě a napětí, točení a brnění hlavy, pocení dlaní,pocity jako bych přestával vnimat okolí co se kolem mně dějě (pocit neskutečna).
Nikdy jsem druch těchto záchvatů nemněl, je to něco nového.
Pajko,trvá to teď takové 3 týdny, vždy jak mám nějaký záchvat na určitém místě, tak na druhý den už od rána je ve mně určité napětí, a když přijedu k tomu místu ,kde jse mi to stalo den před tím ,tak to napětí jse automaticky zvýší na maximum. Jsou to zejména, frekventovanější křižovatky, mosty a když mám jet přes centrum, kde těch křižovatek více za sebou. Snažím se myslet na něco jiného, ale většinou je to silnější než já.
S paní doktorkou jsem to probíral a naposled co mi jsem u ní byl, tak mi předepsala nové léky trittco, vydržel jsem je brát 14 dnů, točení halvy, šílená úzkost a jiné,tak jsme zase na neurolu. Na kterém jsem závislý, protože jsem ho zkoušel několikrát vysazovat,to byla síla třes celého těla , bolest halvy, bušení srdce tak že to normálně slyším, nespavost a když jsem si vzal neurol tak po cca půl hoďce byl klid.

Goldie ahoj.Jak jsem už posledně psala,mívala jsem všelijaké druhy ES...nejhorší ty silné,co začaly samozřejmě nečekaně stahem někde v okolí hrud.výběžku u žaludku a šup až takovým zhoupnutím do krku,pak se TO zastavilo,že vypadalo jak srd.zástava,vše trvalo naštěsí pár vteřin,někdy se opakovalo mnohokrát za sebou.Trvávalo třebas i průběžně celé dny po dobu mnoha dní,někdy týdnů,nekecám! Bodejt bych z toho neměla úzkosti,ač posléze byly ES stanovené jako psychosomatické projevy strachu,úzkostí,čili je vyvolávaly myšlenky,mozek no.Jak jinak to popsat,nevím.Po určité době mi AD zabrala natolik,že ES vvymizely a s tím i strach,že mě chytnou naprosto kdykoli a hlavně kdekoli.Páč v tom případě bych zas stupnovala místa,kam radši nejít,takž enakonec sedět doma,jenže časem i tam se s ES nedalo vydržet a nastal kolotoč.Taky pomohla velkou měrou informovanost,četba článků tady na netu ,doktorce a rozhovory s lidmi,co měly či mají totéž.Holter byl plný ES a záchvat PP,což jsem tehdy ještě nevěděla o ní,zrovna tu noc,kdy jsem Hol.měla.Ale ECHo taky OK.Smiř se s psychikou,ber vhodná AD a neboj se.Je to hnus,věřím,že časem tě přejdou.Je důležité si uvědomit,že vlastní vůlí a nucením sebe sama nemyslet na to, na ES a říkat si-neblbni,nestresuj,nic to není apod.-tady už nepomůže.U někoho převládají projevy psychické ,u jiného-ty a já...-fyzické-bušení,ES,třes,náhlé pocity nevolnost až skoro na omdlení,tlaky okolo hrudníku,žaludku,střevní či urologické obtíže,hlavně v rámci dané ataky.Snad jsem ti nějak pomohla.Kdyžtak si to vytisni:-),pokud by ti časem bylo zas vše nejasné,což asi bude. Já si několikrát četla mezi stejnými řádky např.v PP brožuře,podtrhávala,co se mě přesně týkalo ,dokud mi v hlavě neutkvěl jednoznačný,rozumný náhled na věc a hlavně mi nedošlo,vocogou::...bude líp.
Jinak jsem opět hektická ,OLI_rychláá-dnešek ani nemluvím, proto zdravím tak pozdě a všechnýý.
JANE-jak Pajka soudím, že ranní ptáče,ač dál občas doskáče,má-li psychiku pošramocenou a fyzično s ní souběžně také,jsou rána z toho důvodu u většiny z nás těmi nejzátěžovitými úseky dne.Čili prášek bych nebrala jako průvodce tvých potíží.AD jsi nezkusil?? Co na to dr?

Ahoj mamino Eduš, kouku na mail,jestli Jondu neuvidíím...jen řvi řvi řvi,,,já bych řvala,ale naposled taky tak nějak po porodu doma,pamatuju....nešlo mi kojení,vždyt jistě pamatuješ, do 3 ráno jsme bojovali,já i muž študovali na netu,kde je chyba,až jsem vyhledala odbornou pomoc kojasistentky..a kojím dodnes--tomu bych nikdá nebyla bývala věřila:-).Jsem tomu moc ráda.Že tě čekají změny a ledacos se bude muset možná změnit,to víš,znáš z okolí,prostě víc jak jedno dítě ,no.ale určo budou klucí hodní,muž ti pomáhá,takže to půjde,hlavně at děložní trable jsou už ty tam.

Eduš, veliká gratulace. Měla jsem druhé a třetí dítě taky s takovým odstupem a ten starší byl něžný pečovatel své sestřičky. Nálada se spraví, prostě budeš mít nějakou dobu citlivě plačtivé období a pak to zase přejde. Buďte všichni moc zdraví !!!

Jane, taky beru Neurol dlouho, cca 14 let a taky jsem před sedmi lety byla asi půl roku na dávkách až 6 mg a dnes se pohybuju na 1-1,5 mg. Nemyslím, že problém bude v Neurolu, vzhledem k tomu, jak dlouho ho bereš a tyhle projevy jsi neměl. Většina z nás má psychiku citlivější po ránu a v první polovině dne. Zkusil jsi to probrat s psychologem nebo psychiatrem? A co Ti vlastně na ranním řízení vadí nejvíc? Co je ta nepříjemnost, která Ti brání řídit? Já mám s řízením taky problém, alevím,že nesouvisí s Neurolem, ale mojí agorafobií a Neurol mně naopak pomůže do auta nastoupit, chopit se volantu a jet. Závislý z mého pohledu nejsi, to by Ti Neurol nezabíral a měl bys potřebu ho zvyšovat a zvyšovat bez efektu pomoci. Ty ses zřejmě taky bez jakýchkoliv problémů dostal z 6 mg na ten 1 mg, což by člověk závislý bez nepříjemných abstinenčních projevů nezvládl. Chtělo by to probrat s odborníkem. Měj se co nejlíp to půjde.

Zdravím všechny, přeji krásný víkend.

Dášendo,
díky za sebe i za syna :-) Člověka fakt potěší kladné výsledky ve škole, stejně tak jako vidět své dítě spokojené ve všech možných oblastech :-)

Janovi-Chci se zeptat jakého rázu jsou ty ataky?Spíše špatně jako od srdce,nebo závratě a napétí?

Dito múžeš mi napsat jak se ti projevovaly ES a jak je zvládáš. Máš to i jako škubání do krku. Dík moc za odpověď.

EDUŠ MOC ,MOC ZDRAVÍM TEBE A TVÉ MLADÍKY, to víš po porodu nastává hormonální bouře však se sklidníš , naprosto normální věc tohle plakání :o))
Naše Klára taky porodila čtyřkilovýho Michálka , o pár dní dřív než ty, psala jsem ti na icg, má taky strašně mlíka , říká , že je jak kojná .
Tak moc ti držím palce ať se dáš brzy zdravotně dopořádku a budu se těšit na foto Jondy :o)) ahoj