PANICKÁ PORUCHA PP8

Pajko, ty máš sperma v truhlíku? Ono asi bude víc druhů , já měla vloni venku a vyrostly tak na půl metru.Do truhlíku by se mě to taky líbilo, mezi dát něco převislého . No, už to vidím. Musím se zeptat.
Jo a už se na M pamatuju.
Dášendo, nemáš typ na něco úplně do stínu. Potřebuju nějakou kytku před barák ,ale jde mi tam sluníčko až pozdě odpoledne. Mohlo by být i něco třeba jen zelenýho, nekvetoucího, ale chtěla bych, aby se v květináči pěkně rozrostla a dělala parádu.
Lenko ahooooj. Kohouta jim pořídím. At se holky maj. Dostala jsem fotku krásnýho papoucha, tak ti ho přepošlu.
Taky jsem si dnes koupila barvu, že natřu pergolu a lavice. No nekoupila jsem blbě? Samozřejmě, už si pletu barvy. Tak jdu ráno vyměnit. Na víkend má být hezky, budu natírat. To dělám moc ráda, všechno pak vypadá jak nový. I naše zvířata.

Ahoj lidičkové:-)
Tak mám konečně středa čtvrtek volno a dnešek jsem zase strávila na školení. Tentokrát nebyla žádná soutěž:-)
Slepice nejsou vůbec hloupý, když ještě žila babička- sluníčko moje a chovala slípky, měla jsem je všechny pojmenované a chodily za mnou jak ocásci. Babí měla i takové ty těžkotonážní a ty na všechny lidi, kromě mě, útočily.
Evikrk, pořiď jim kohouta. Snad to nebude žádný velký útočník a ochránce svého harému. A za svítání vás bude hezky budit:-)
Olgo, je to někdy síla v obchodě, ale to už k tomu všechno patří. Růženku (papouch- ekleptus) už jsem si omotala kolem prstu. A zítra budeme mít žaka...huráááá. Doufám, že bude učenlivý a naučí se něco peprného:-)
Jdu doma zase něco podělat a snad se tu ještě večer ukážu. Zatím pááá všem

Evikrk, říkám tomu po česku zkostnatělé sperma a čekám, jak mi za oknem zazvoní a zavoní :-)

v Hošticích byl asi někdo na "M", se mi zdá...

A je to tady. Po té, co jsem šlápla párkrát do ho..., tak jsem ty potvory kdákavý musela zavřít. Holky, já asi začínám senilnět, ale tím, že mě nese.... u baráku, ale v práci, tak mě už ani tak nevaděj . Lucie, teď se šklebíš, viď? Všechny jsou stejný, jen jedna má trochu jinou hlavu. A taky mě napadla pěkná blbost, jestli třeba by se holkám nechtělo kohouta. Co? Dokud jsou mladý.
Dášendo, čaves.
Osteosmermum. Pajko taky jsem na ně dnes koukala. Dášendo, oni prodávají i v závěsných květináčích. To jsou převislé? Já jsem se nestihla zeptat, byla tam fronta a mě se nechtělo čekat. Tady u nás pořád fouká tak ledovej vítr.
Reno, ahoooooj. Pojedem do Hoštic? Já teda určitě, už se těším. Jednu noc na Berounsku, tam to miluju, další v Hošticích. Vloni tam byl ještě někdo , ne? Zapoměla jsem jméno. Ale ležely jsme tam na té stráni tři, že jo. A děkuju.
Mám ulici, čaves všem.

Evi z hor.Moc tě taky zdravím a držím palce at je jenom fajn.

Ahoj Pajko ,zdravím tě, no osteospermum bude fajn :o)), počasí s mámi mává asi dost se všemi , myslím i se "zdravými ", slyším lidi kolem sebe, co nikdy ničím jako my netrpěli , tak taky si stěžují na únavu apod, měj se prima

Jen bleskově prolítávám...
Dáši, koupila jsem v pondělí konečně osteospermum, tak se těším, až vykvete. Vybrala jsem si oranžové a bílé, snad se vyklubou správné barvy a mezi ně se chystám zasadit něco drobného blankytně modrého (pomněnky?), je to taková krásná letní kombinace barev...
Taky mi není dnes právě extra dobře, ale věřím, že bude líp.
Lítá asi tlak, pobolívá hlava a sem tam na mě padne únava jako těžká deka.

Mějte se všichni co nejzdravěji!!!

Holky , tyhle dny co se prudce mění tlaky a počasí , nejsou pro našinec vůbec dobrý:(

EDUŠ, já to taky přesně takhle prožívla jako ty s malou mimí Aničkou, ano člověk cítí velkou odpovědnost za dítě a tím pádem ho ovládá i větší strach a mě se taky dnes děsně motala hlava, fuj to nesnáším , ale jsi Eduš dobrá , zvládla jsi to perfektně a ještě řídit :o))

HANI , neplač, chápu jak ti asi je , ale zase se vzchopíš , nejde vše zvládnout najednou, mužovi se nediv , oni lidi se nedokáží vcítit do našich stavů, ten kdo tohle nikdy nezažil , vůbec netuší...co se v nás odehrává a nemůžem jim to snad mít ani za zlé , asi bychom se chovali stejně na jejich místě.Mě moje jinak skvělá mamka říkala v době mé silně rozjeté pp , mysli na něco hezkýho a čti si a ono tě to přejde :o))absolutní nepochopení co se ve mě odehrává , oni si laici myslí , že to můžem překonat , ale my přece víme , že to nejde.Bez pomoci ad , bych byla tenkrát v háji, když jsem je začala užívat , svět se zase změnil v normální a já byla tak strašně šťastná, že bych za to dala všechny poklady světa , kdybych je měla, postupně jsem se z toho dostala a dnes jsem přes rok bez prášků , i když mě někdy slabá chvilka zaskočí , chvilkovej divnej pocit , to mívám , ale oproti tomu tenkrát je to jen slaboulinkatej čajíček.TAK HANI NESMUTNI A MYSLI , ŽE ZASE BUDE O KOUSÍČEK LÍP!!

Evi KRK, manža byl u dr, dala mu mydokalm a zatím neobstříkla , že by to do tří dnů mělo polevit , to je mi tě líto , že tě pořád berou ty pitomý ataky , snad až zaberou pořádně ty nový ad, bude to lepší.

Olinko , no musela jsem topit, byla to pohroma já takový věci neumím , čudilo mi to jak blázen , topíme dřevem a už toho máme pomalu dost , je s tím moc a moc práce, plyn nás nemine.
Jinak mě dnes muž pobavil , máme výročí 5let od našeho seznámení a víte co jsem dostla za dárek?No co by jste čekali od informačního technika , je to nová klávesnice k pc , ale krásná , no musela jsem se smát jak je manža trefen svou profesí , kytku prý teprve dostanu a pozvání na večeři :o))

mějte s e krásně a pokud možno zdravě

Voldy tak tomu se říká den blbec,kolik je dcerce?Vždyt ty jsi mladá,tak co se proboha mamince stalo?to je děsný

Ahojte!
Tak ošklivé počasí dorazilo k nám na Moravu dnes a je zima a větrno :-(
Dnes mě pronásledují jedna špatná zpráva za druhou. Včera už bylo na 99% jisté, že mě vezmou do nové práce a dnes to jedno procento selhalo. Nejvyšší vedení se rozhodlo, že nebudou brát nikoho, aby ušetřili, že se to musí zvládnout v menším počtu lidí.
Pak jsem volala mojí matce a ta miřekla, že musí jít oštřit taťku, protože spadl a má rozbité čelo.
No a do třetice, když jsem šla pro dcerku do družiny, tak mě šokovala zpávou, že její nejlepší kamarádce včera zemřela maminka. Moje malá je hodně citlivá a jaksi se z toho nemůže vzpamatovat. Mám pocit, že se jí to dotklo nejvíc v tom smyslu, že má strach, aby nepřišla o mě. Je na mě dost fixovaná. Není rozmazlená, ale potřebuje stále mojí duševní podporu. A já jsem scíplá věčně sama a tak se držíme nad vodou jedna druhou.
Držte se všichni a pošlete PP do háje!

Niky,,,,,,,,,,,,,asi na tom něco bude,já tedy nemám klasickou pp,ale je fakt,že si ze všeho dělám hlavu,no nevím trochu to tak bude trochu ne,ono je na to názorů více.
Lily také jsme měli kohouta Pepíka,slepici Fanynku a králíka Ferdu,všichni umřeli na stáří
A Niko máš pravdu já se začínám bránit ted v 52 a všichni jsou z toho nesví

JITKO a co Tvůj odpor k chlapům? Když si budeš říkat: "Přeji si najít toho pravého a ne všichni jsou zlí jako můj otec." ...tak toho pravého najdeš. Ale Ty jen brečíš, že ho nenajdeš a nebo že chceš jen dítě bez otce. Přeprogramuj se, chtěj první hodného chlapa a pak dítě a uvidíš ty změny.

LILY, můj bratránek měl v dětsví pojmenované dvě slepice liliputky a měl je moc rád...zemřely až stářím. ... našemu psovi nejvíc chutná, když mu žrádlo dávám až do huby, to jsem si ho rozmazlila.:-)

JIŘI, sdílím Tvůj názor - neuměla jsem říkat, co si myslím, tedy vytvářet si obranu a zlo z druhých jsem vytěsňovala do podvědomí. Z toho pak plynuly neurózy. Náš kluk chápal už ve školce, že se musí umět bránit.

Teď jsem četla, že PP vzniká u lidí proto, že SE NEUMÍ UKONEJŠIT, UKLIDNIT a jejich nahromaděné neurózy přerůstají v ataky místo toho, aby ZE SEBE VŠE VYBILI, ŘÍKALI NA ROVINU, CO SI MYSLÍ A NEZABÍRALI SI TĚŽKOSTI, ALE BRALI JE S NADHLEDEM.

Lily, ne, tohle ne.

text

Evokrk také funguju,ale dře to dnes nějak víc,no doufám,že se to poddá

"Ptal jsem se Tě, zda nějaké činnosti děláš opakovaně, nebo do počtu. "

Lily jak to myslíš?

Tak už zas funguju, jen to trochu dře.
Edušo, já dělám všechno. Chodím do práce, nakupovat, do front, po úřadech a dobrý. A pak přijde den jako dnes a srazí mě zas někam zpátky. Prostě , když si lebedím, že je všechno v pořádku, tak mrcha přijde. Hrozně mě to štve, ta zákeřnost týhle nemoci. Zítra zas budu lítat po městě, chystám se nakupit nějaký kytky do truhlíků, tak se vyřádím a vím, že už budu v pořádku. Prostě přijde den blbec a je to. Na týhel nemoci mě nejvíc vadí, že nevíš, kdy to udeří. Dnes jsem přesně tři týdny na nových AD, jsem skoro bez neurolu, tak uvidím co bude dál. Nemáš fotku malého?
S těma dětma, já myslím, že bys to zvládla. Každá máma se vybičuje a za svý děti bojuje. Možná víc , než za zdravé. Až ti kluci vyrostou a budou mít rozdílný povahy, uvidíš, že ten kterýmu půjde líp učení, bude bezproblémovej se budeš určitě věnovat míň než tomu, který potřebuje větší péči. Vidím to u sebe. Starší se naučil hrozně brzy zavazovat boty, utírat zade, psát sám úkoly a s tím mladším jsem všechno dělala, pomáhal k tomu ten starší. Ale to je asi normální. Proto si myslím, že mít postižené dítě, tak do toho jdeš naplno a uděláš všechno.
Lily, Reno ahoooooooooooooj.
Holky za chvíli padla, půjdu se projít ven, je hezky.

mě ničí chodit po doktorech, kdyby byl jeden z mých dětí nemocných a museli jsme někam do nemocnice, tak jsem v pytli psychicky. Co je proti tomu nějaký stres s domácností. Ještě v té čekárně jsem nemohla ani Jonáška chovat, protože jsem se bála, že omdlím a že bych ho upustila. To jsou děsný stavy tohleto.

Hanko, Evčo, je mi vás tak líto, že je vám blbě a že nemůžete normálně žít, já tohle zažívala taky dlouho, pořád na někoho odkázaná, protože jsem se bála jít sama kamkoliv. Včera zrovna jsem byla s malým na kontrole kyčlí v krajské fakultní nemocnici, obrovský barák, 10 pater, plno lidí v čekárně, vydýchaný vzduch, já tam stála u přebalovacího pultu, na něm Jonášek brečel a já měla hlad a bylo mi zle od žaludku, začala se i motat hlava. Tak jsem si říkala, co když tady omdlím, co udělají s Jonáškem? Hned mi naskočila myšlenka, že mám velkou zodpovědnost za dítě, a musím to prostě vydržet, tak jsem začala dýchat, ale potila jsem se jako prase. Nechali nás tam čekat takovou dobu,chtělo se mi hrozně brečet, že mě tam s 6týdenním miminkem nechávají tak dlouho čekat, já už počítala vteřiny. Ještě tam byla holčička asi 8 let, celá zkroucená na vozíčku a mentálně postižený kluk taky na vozíčku. Tohle mě ještě víc ničilo, bylo mi tak líto těch jejich maminek. Já bych tohle bohužel nezvládla, asi bych musela dát to dítě do ústavu. Pak jsem šla kolem dětské hematologie, udělali jim tam relaxační zahradu, plno prolézaček a skluzavky, houpačky a na hradbě povídání o dětech po chemoterapii. Doma jsem muži říkala, že bych tohle nepřežila, že by s dítětem musel být v nemocnici on, protože já bych byla v blázinci. Nakonec jsem to všechno ustála, dojela jsem přes celé město autem s malým domů. Jenže pak až do večera myslela na ty postižené děti a na děti po chemoterapii, celý den jsem měla slzy na krajíčku.