PANICKÁ PORUCHA PP8

Dášendo ale ono to zčásti vyšlo,několik let jsem vedla výtvarku a keramiku prcky.Nemít tu agoru,tak už si dávno adoptuju nějaké vnouče,barák jako hrom,zahrada,ateliér,hrnčířský kruh ,já bych se vyřádila.Když Náta byla 1až 3třífdě dělala jsem u nás pro ně karneval pro celou třídu a jiné.V sobotu mi to řekl i manžel koukám ,že Toník ti dá víc elánu než psycholog,má pravdu,pořád jsem dřív někomu ráda hlídala prcky....................

Hani , to se určitě těšíš na Natálku , že ?Škoda, že to nevyšlo u tebe, že by jsi se věnovala těm předškoláčkům , myslím , že by to bylo moc fajn, ale někdy hold nejde vše , co by si člověk přál.Já se taky těším zítra na "naše" děti ve školce , jsou to zlatíčka , když jsem si tam byla pro účty , tak mě obestoupily a zdravily a štěbetaly , jsou super:o))

Dášendo to já vím,proto jsem také mnoho let vedla prtata na na výtvarku,dokonce jsem uvažovala o soukromé ZUS pro předškoláky,ale časově by to nešlo.
Já mám prostě děti moc ráda a dnes mi přijede to moje dítě 12 a půl z lázní tak se těším.Jinak jednou jsem nahoře jednou dole,všechny moc zdravím.Hanka

Taky zdravím všechny

Hanko ,malý děti člověka nabíjejí poz. energií :o)

EVI , četla jsem co jsi prožívala před odletem na dovču, hrůza , ale ustála jsi to na jedna s hvězdoooou!!!Zdravím do hor

BÁRO , u nás citlivců se většinou všem bez vyjímky při fyzické nepohodě rozjíždí i nepohoda psychická , bohužel...u mě jsou to v ten moment , jen takový náznaky , divný pocity , ale bezpečně už poznám odkud vítr vane.
Já už jsem po nemoci docela ok , ale sedimentace ještě úplně v pořádku nebyla ,a taky mám ještě malinko zvětšený uzlinky na krku, takže za 14 dní mi tu sedimku udělaj ještě jednou, jsou ty chřipajzny opravdu oškilivý , proto se to snaž vyležet a nepospíchej do práce, já už zítra tedy pracovat jdu i když dr by mě ještě raději nechala týden doma.

DITO , prima , že jste byly v divadle :o))
Máš pořád trápení , jak čtu , to je blbý :(
nechtěla by jsi zkusit zvýšit přeci jenom ad?
Já myslím , že by jsi to potřebovala,Lindičku odstav , ona je už veliká , nepotřebuje už tvoje mlíčko :o))vím o čem mluvím , mě už kojení po roce akorát vysilovalo a proto jsem to malý i na radu dr. utnula a byl klid.

Olinko , ahoj, četla jsem jak pilně pracuješ na zahrádce, to jsi moc šikovná a pilná, kéž by bylo aspoň lepší počasí , dneska zas u nás vítr , liják , hnus , hnus!!A ještě má být ošklivo i na velikonoce co jsem četla .Laur se dnes asi někde vyčurala v domě a já nemůžu najít kde , hrozně to čpí, nevím co ji zase šiblo , potvoře, už jde na ni asi jarní mrouskačka už ji bude rok :o))

Ještě Pajko , nepodceňuj to nachlazení , raději opatrně!!!fakt jsou z toho pěkný polízanice

mějte se krásně , pokud možno bezpepkově

Ahoj z hor.
Zdravím vás zmrzlá z práce, od plného stolu papíru a myšlenkama v teplých krajích. Chtěla jsem toho tolik napsat, ale jak jsem vás průběžně četla, tak mám v hlavě ze všeho guláš a stejně jsem polovinu zapoměla. Tak jen popřeju pěkný den všem a mějte se fajn.
Edušo, tobě moc gratuluju a přeju, ať jste všichni zdraví a malej roste jak z vody.

Zdravím jen narychlo všechny.

Baruš, tady taky řádí viry, i mě sejmuly, ale snažím se absolvovat téměř vše. Naštěstí nemám horečky.

Souhlasím s názorem, že se člověk nemá do expozic nutit za každou cenu. Překonání úzkosti je energeticky náročná záležitost a každá expozice za to nestojí. Nemělo by jít prioritně o to dokazovat si,co všechno dokážu, ale o to, aby člověk měl pocit,že žije bez omezení a radostně, že si dopřeje to, co by rád případně uděla radost svému okolí. Nákupy, cestování, kulturu, každý dle sebe. A taky si myslím, jsme tu téměř samé ženy, že vůbec nevadí, když můžete nechat nákupy na svém okolí, které je za vás zařídí, je to pro vás jenom plus. Nákupy v supermarketech vadí i zdravým lidem a pro ženu, která vede celou domácnost, jsou jenom další zátěží. Když si odmyslím agorafobii, tak jenom vybrat vše, co je potřeba z regálů, vozík naplnit, vyskládat vše u pokladny, naskládat zpět do vozíku, vyskládat do auta, vyložit z auta a doma roztřídit na místa, kam patří. Podle mě je to slušný fyzický výkon a nemám ho ráda ani když jsem v pohodě. Jenom to nechejte klidně a bez výčitek na dětech a partnerech, stačí, když to, co přivezou převedete to jedlé a výtečné podoby :-)

Dituš, jo, přesně tahle se cítím - stažená, od toho bolesti trapézových svalů, špatné dýchání, tlak kolem žaludku, občas se přistihnu, že mám zuby zaťaté tak, že mě bolí čelist - a to i přes den i ve spánku. Je fakt, že jsem teď nemocná, ale zase nikam nemusím, jsem tu v klidu v pohodlí domova, takže bych se měla cítit pohodově. Včra k večeru mi bylo hrozně, pak už taky ty pocity, že se ztrácím, tak jsem si vzala Neurol 0,5 a ulevilo se mi, je to tedy psychika, kdyby ta byla v pořádku i ta chřipajzna by měla lehčí průběh. Místo, abych si teda odpočala, když můžu, pořád kdesi v zadu v hlavě mám výčitky, že někdo dělá za mně, že tam toho mají plné zuby ach jo. Ale ten Apo Parox beru teprv rok - nebo už dva? Sakra ani nevím.

Ahoj všem,

hlavně pro Zuzku, když je zvyklá, že tu straším takhle brzy, ať funguje ranní rituál.
Ditušo, jo, vzpomínala jsem na tebe a představovala si sebe jdoucí do divadla, ale i představa mi dobře nedělá. Odměňuješ se správně, protože ač v nepohodlí a napětí, tak to všechno absolvuješ. A to napětí a "furt ve střehu", to mám taky a asi nejsme samy. Jen málokdy se vytrácí.
Hani, neměla bys změnit povolání? Místo dlátek a pilníčků si doma zařídit jesličky nebo školičku a třeba by tě to uzdravilo? To mi jen tak blesklo hlavou, když jsem četla, jak jsi lezla po kolenou a štěkala.
Holky /i kluci/, tak vám všem přeju co nejklidnější den, ahoooooj

Ahoj všem,víkend byl samé vaření a návštěvy dětiček,v pátek jsem trochu pomyla okna a poprala záclony............včera dobíjela baterky z adoptivního vnoučka,je zvláštní,jak já mám najednou s těma prckama pocit,jak jsem zdravá a štastná.Asi nejsem normální,ale já bych se pro prcky přetrhla,baví mi si s nima hrát,donekonečna stavět komíny a dělat pitomosti v 52 lézt pokolenou a dělat s malým Toníkem haf,no prý jako chůva jsem na 1,ale vlastní vnoučata vidět nesmím.No to je život,tak dávám lásku ,tam ,kde o ni stojí.Ale líto mi to je,ale vím,že s tím nic nenadělám a nezměním to,
Oli ,,,,,ahoooj
Dituš ,,,,,,,,,závidím ti,že s malou jdeš do divadla,říkám si ,jestli mi to ta blbá agora ,také zase povolí,,,,,,,,,,,,,,
Strašně se snažím jí pokořit,ale zatím to tedy uplně nejde,do toho haraší hormony a mé fyzické choroby,,,,,,,,,,,,,,
Ostatním hezký týden a hlavně at je dobře Hanka

Báro, Apo-parox přeci beru taky,jednu tabl. a jak můžeš občas číst,jsem na tom podobně,jak ty. Nejlépe mi bylo v první etapě před lety, to jsem bralal 1,5 a vše zmizelo vč.ES.
Goldie,na tyhle fyzické hnusy nezabere jen nutit se vše překonat s tím, že se vše nějak srovná.Po delší době užívání AD -vhodný typ a dávkování-měly ES aj. ustat!!

OLI-jsi dobrá,žes vzpomněla na dívadlo:-).Jo,zládla jsem sebe ,agoru-ty naštěstí nepříšla v plné míře,ale jsem stažeá pořád a všude a asi i blbě permanentně dýchám,jak bych byla pořád ve střehu-stresy šílený,J dává dsně zabrat,muž už s ní ani nechce mluvit,včera jsem se jen dohadovali,zvládli ZOO,já vaření obědy,pořád drobné poletování po bytě tam to odnést,to uklidit...no a dnes L vzali naši na hlídání a my s J se naobědvaly,vystrojily a v dešti s deštníky frčely na bus, z něj pak kus do divadla pořád v dešti.Na balkoně jsme seděly,děcka žádná skoro nic neviděla,tak různ ě posedávala po matkách:-) , o mé noze se nedá ani hovořit,měla jsem na sobě dvakrát po pul hodině 22 kilovou J.Ale sedět v hledišti dole,narváno,to by asi bez atak nebylo:-(.
O pauze jsme vystály menší frontu na džusíky, záchod a po ukončení pohádkového muzikálu-Sněhurka-moc pěkný,se zašouply vedle do velké kavárno cukrárny .J zmrzku,já kafčo a jedne mnáám zákuseček za odměnu...achjo.
Tak mě tlačily lodičky ,ale musely jsme ještě k dědovi-neb jsem zapomněla doma snad prvně za ty roky mobil,čili od něj volat mamce,že už jsme na cestě pro L.
No šlamastiky pořád nějaký.
Moje pocity-krom radosti z úspěšného absolvování kultury po letech strachu, mám hlavěn přes den pocity napětí,vyčerpání,zoufalství a bezmoci.Osamění.Fyzicky-únava,tuhutí svalů a chvílemi se jakoby ztrácím.
Mužčína jede na 3 dny do matky stověžaté,takže dámská jízda.No vlastně kdy ji nemáme,že...
Mějte se dobře všickní.

Tak ještě jednou ahoj než vlezu do postele. Báro, já mám Apo-moclob už čtyři roky a naposledy, když jsem byla u doktora, jak jsem se tam rozbrečela, tak říkal, že AD po nějaké době přestávají účinkovat jak by měly a měly by se změnit. Já jsem taky pořád hodně úzkostná, hlavně ve chvílích, kdy nic nedělám, kdy jsem v klidu. A říkal, že mi je příště prý změní. Tak uvidíme. Evakrk přece taky psala, jak jí bylo před tou operací blbě, že jí doktorka dala nová AD, ale že Eva pořád odkládá tu změnu a užívá pořád ta stará, protože se bojí, co to s ní udělá. Já jdu na kontrolu až v květnu, tak jsem zvědavá, co mi řeknou. Teď už definitivně zalejzám s knížkou, ahoooj

Goldie, já vím, i když si člověk myslí, že už ho nemůže nic překvapit, občas se objeví něco nového, abychom se měly čeho bát. Já teď zobu Apo parox pocitvě jednu celou denně a stejně je mi úzkostně, připadá mi,že po čase jakoby AD přestala účinkovat a musí se zvýšit nebo změnit, k Dr. mi cosi takového naznačovala. Nebo máte někdo zkušenosti, že vám stejné dávky jedněch AD zabírají dva a více let, bez potřeby změny? Oli, já večer taky moc nefunguju, nejsem typ, který dělá dlouho do večera a nikdy jsem nebyla. Co nezvládnu přes den, večer nedoženu, ale snažím se o nějakou relaxační činnost - buď korálkuju, nebo si prohlížím a pročítám časopisy, hledám něco na internetu apod. nechci zůstat v klidu, protože právě pak ta mrcha začne zlobit. Knížku si nechávám až těsně před spaním a usínám u ní. MOje chřipka se taky nijak moc nechýlí ke konci, ATB už budu mít zítra využívaná a sedlo mi to z dutin kdesi na prsa, pokašlávám takovým tím bolavým únavným kašlem, bolí to, jsem unavená a nic po mě není. Aspoň, že nemám ty horečky. Dělám si plány, jak najedu na jarní očistu organismu, ale jak vletím do práce, zapadnu do toho a až už umírám hlady, zhltnu, co mi přijde pod ruku, zdravou výživu by mi musel někdo strčit až pod nos. Zkusím si to chystat vždy večer na druhý den. A koupím si ČAJ, bylinkový, očistný. Tak a je to.

Ahoj všem,

dneska je tu opravdu nějak vylidníno, předpokládám, že je neděle, návštěvy, ženský kmitají okolo sporáku nebo naopak jste někde v terénu.
Báro, mě řekl psychiatr v podstatě to samý, co tobě, zpočátku dokonce i to, že do expozic mám jít v momentě, kdy se na to cítím, jinak jen, když je to nezbytně nutný, protože ví, že dokážu zpanikařit už jenom myšlenkou, že něco musím. Společenská taky v podstatě nejsem, jsem spíš poslouchací než mluvící osoba a sportuju jen při práci v domě a na pozemku. Stravování tradiční české, čiliže nezdravé.
A místo a čas taky sedí, jenže u mě je to zase naopak než u vás. Já hodně věcí zvládnu ráno a dopoledne a odpoledne a večer už moc nefunguju.
Po včerejším sportování na zahradě jsem dneska jako přejetá, tak jsem spíš jenom pozorovala, jak pokročily venkovní práce u sousedů a vyplela a okopala další záhonek jahod za velikého překážení kočky Miny, která se mi pletla pod motyčku a brala mi plevel.
Všechny vás zdravím a přeju hezký večer
ahooooj

Goldie,pročítala jsem si tvé příspěvky a věř ,jsem na tom podobně jak ty.Přesně jsem měla ty buch,buch a cuky v krku a u srdce...pátrala jsem tady na těchto stránkách a opravdu jsou to ES a má je hromada lidiček,je to hnusný vím o čem píšeš před půl rokem jsem měla období většího stresu a pak jsem měla ES třeba 30-krát za den,přešlo to po uklidnění které mi trvalo fakt 2 měsíce,marodila jsem a psych.se dávala do pořádku ale ES byly stále,pak jsem nastoupila do práce a přešly.Brala a občas i beru neurol a AD už 7 let,nejvíce jsem je měla okolo menstr.hormony dělají své.Pokud si chceš více pokecat piš na kolarovaira"seznam.cz.......držím palce a věř vše je jen ve změně myšlení ale je to těžké tomu uvěřit

Ahoj Báro, AD beru, užjsem psala, ž emi je změnili, teď to bude 2 a púl roku. B eru Zoloft a Lex. Před T?emi týdny jsem b yla na ECHO a ve středu na ergometrii, všechno O.k. Tak jsem b yla dva dny v pohodě a od pátku se to s..... Ještě jsem je tak často jak v pátek neměla, ty svině ES. Včera a dne míň, ale jsem úplně rozhozená už jsem i bulila i když jsem se donutila jít do ob- chodu a trochu uklidit. ES pro mne nejsou nové, jenom v pátek to bylo dost b lb ý. B yla jsem i doktorky,naštěstí EKG O.K., ale mne to straší.

Co se děje, kde jste všichni?

No jo, to jsem celá já, že - ten první megapříspěvek byl odmně!!!

Jo, Eduš, blahopřeji k miminku, přeji Tobě i Jonáškovi hlavně zdraví a samou radost a lásku. Vím, že toho teď budeš mít s jedním batoletem a jedním kojencem až až, no, máš tu Ditku, tak si to můžete navzájem pofoukat. Držím palce, ať to zvládáte co nejlíp a ať máš hodně pomocníků.

Dobrý večer. Dnes byl ale nádherný den! Dokonce jsem seděla chvilku na dvoře za větrem, kvetou mi tu krokusy a irisky, sluníčko hřálo, nádhera. Jene, píšeš, že tě to teď drží asi tak tři týdny. Že ta první ataka před třemi týdny byla v autě v čase dopoledním? Já mám přesně to samý, mívám dlouho pokoj a pak dostanu ataku a už se mě to drží, buď je vázaná na místo nebo na čas. První moje ataka byla v práci a pak asi měsíc, možná dva jsem měla denně v práci ataku, už jsem se tam bála chodit, nakonec jsem to pomocí AD a Lexaurinu překonala. Doma jsem mívala vždy pocit bezpečí, ale před časem jsem dostala silnou ataku doma večer, dokonce jsem si volala i sanitku - pak se to opakovalo několikrát, vždy doma, večer - a ještě do dneška, když večer končím s programem a uléhám ke spaní, vemu si prášek a do poslední chvilky před usnutím se snažím něco dělat, mám úzkosti. Myslím, že tvoje ataky jsou vázané na auto a na dopoledne a musíš se to snažit nějak překonat, zafixovat si, že i přes tolik atak, nikdy se ti nakonec nic nestalo. Je to hnusné, já vím, už párkrát jsem na dálnici při rychlé jízdě zažila podobné pocity, ale vždy jsem zpomalila, zařadila se do pravého pruhu a pomalu to přešlo - přesně ty pocity, jak popisuješ ty. Možná by nebylo od věci zkusit jiná AD než Triticco, Triticco se má brát na noc, protože má i sedativní účinky, ale moje matka, která užívala celou tabletu denně na noc si taky stěžovala, že je celý den jako praštěná. Jestli snižuješ Neurol, nediv se, že ti není dobře, jakmile bereš delší dobu jakýkoliv lék, ať jsou to sedativa, AD či analgetika, je pak při vysazování blbě, tělo si na to zvykne a chvilku trvá, než se s tím srovná. Jsou to jen slabounké abstitenční příznaky, u závislých (na vysokých dávkách) je to mnohem a mnohem horší, to už pak člověk sám nezvládne, bez pomoci by mohl umřít. Myslím, že správně volená AD by ti pomohla překonat ten strach z atak.
Evi Krk, ano máš pravdu, myslím si, že ses bála toho Egypta, přesně toho, že tam je hůř dostupná lékařská péče, hygiena taky nic moc (i když pohodlí a luxus) a proto jsi dostala tu ataku a tak dlouhou. Zažila jsem jednou něco podobného, psala jsem to tu, taky jsme byli na chatě kdesi v horách na venkově, kde lišky dávají dobrou noc, a mě se udělalo blbě a protože jsem věděla, že lékař daleko, tel. signál mizerný, manžel ožralej, zvrhlo se to v šílenou ataku, která trvala až do rána, kdy jsem nemohla dýchat, srdce se mi málem urvalo , ráno jsem byla jako vyždímaný hadr a taky jsem hned v poledne (až manžel mohl řídit auto) odjeli domů. Vždy jsem tam strašně ráda jezdila, ale od té doby tam jedu jen na dva, tři dny, předem jsem si zjistila kontakt na nejbližší pohotovost a stejně se tam necítím v noci moc dobře - přežívám to tam jen s vyššíma dávkama Neurolu.
Goldie, píšeš, že s tím bojuješ už 7 let, uniklo mi, jestli bereš nějaká AD, nebo jak se léčíš? Myslím si o tom totéž, jako o Janovu problému - objevilo se něco nového (ES) a ty z nich teď máš strach a proto se to opakuje. Je třeba to probrat s psychiatrem nebo s psychologem, něco udělat - vyloučit znovu srdeční chorobu, změnit nebo začít brát léky. Radím, radím, sama mám občas problémy, už jsem změnila filosofii, přehodnotila cíle a místo zbavit se toho se snažím smířit s tím, že je to napořád, že jsou období horší a lepší a učit se s tím žít. Moje nová psychiatrička mi svěřila, že ona sama má problémy s místy, kde je hodně lidí, nenávidí nákupy a získala si mé sympatie tím, že mi řekla, že se mám snažit nutit se jen do věcí, (tedy jít do expozicí) jen v případě, že bez toho nemůžu buď pracovat nebo žít, tedy, že je důležité dojít do práce a být schopná tam pracovat nutnou dobu a zajistit si potřeby nezbytné pro kvalitní život. Do ostatního že se nutit nemám, mám žít tak, jak to cítím. To mi udělalo radost, protože já jsem stejně už nějakou dobu takhle žila, ale s výčitkama, že nedělám všechno, jak bych měla - nesportuju, nejsem společenská, jím tlustý maso a sladký, atd.,atd. Tak - určitě jsem ještě chtěla něco říct, ale už nevím co. Tak až si zas vzpomenu. čus

Jooo..Goldie, Olgo...taky jsem měla takové strachy vylézt z baráku a ze začátku mi pomáhal Xanax a v šalině kniha. Pak jsem se snažila odvést svou pozornost jinam..v zimě to byli havrani, fascinuje mě pohled na jejich rozvážnou chůzi v těch jejich "kaťatech"- na ně bych se vydržela koukat hodiny a hodiny:-) a jelikož je už skoro jaro, tak teď pozoruju broučky na cestě, ptáčky, kytičky a na nějakou agoru si ani nevzpomenu. Tak to jsem chtěla napsat a jdu zase prát a douklidit byt. Zatím ahoj všem.