AIDS - vir HIV

Peťulko,ty ses rozjela:-))))Jo s tím letadlem to byl mazec,ale veškerou špínu hodili na cestovku,přitom za to může letecká společnost,ale média to umí rozmáznout.Byli tu lidi co nadávali,ale přišli tu i takoví co měli pochopení.Terezka jak jsem psala má bronchitidu,od 1.11.jde do té alergologické školky,kde mají stacionář pro nemocné.......Ty jsi taky v jednom zhonu,viď?Ale máš fajn manžílka:-)Tak jinak příjemný obídek s přítelem:-)a té dcery je mi líto,chuďerka:-(

Ahoj Gábinko,jak se máme? Tedy Kája to s těma očíčkama narcíska napsala trefně, až jsem kolem sebe kuckala kafe :-)))))))Ale teď vážně...vykašli se na něj....já bych už vůbec nereagovala.Ať si dá na oči pytlíky z čaje a neotravuje.A co inža? Gábi,já se nedostanu na předchozí příspěvky, max. o stránku zpět, tak ani nevím,co je nového.Tak mi to přibliž :-)))))Papaáááááá

Ahoj Pájo,opravdu jsi spisovatelka,já jsem si Tvůj příběh přečetla u ranní kávy.Víš,já jsem s děckem nikam nespěchala....ale najednou jsem se vdala a všichni se začali vyptávat a diví se,že ještě nejsem těhotná.Tak jsme si s manželem řekli,že vlastně proč ne...ale nedařilo se.Neberu to zatím jako pohromu,koupili jsme si pejska,to je teď naše miminko a hlavně v momentálním psychickém stavu bych snad ani těhotná být nechtěla...ale pořád mám pocit,jestli mi neujíždí vlak. Za tři měsíce mi bude 30 a ikdyž jsem vždy chtěla dítě až po 30, najednou si říkám, jestli pak nebude pozdě a tak. Vím,že bych se dokázala i smířit s faktem,že by se to nepovedlo,holt se stává,ale přeci jen...toužím po mimču.Tak si říkáme,že teď vyjde ten domeček,přijdu do klidnější práce a pak to půjde.Můj manžel je vážně úžasnej,jsem za něj štastná.Dává mi to,po čem jsem vždy toužila.Třeba teď...od rána do večera jsem pryč, do práce odjíždím v 8 a hned po práci jdu do školy,takže dom přijíždím v 10 večer a doma je uklizeno,vypráno,uvařeno,vyvenčený pes,umyté nádobí...je prostě super.S bývalým se to nedá vůůůbec srovnat.Kdybych ho neměla vedle sebe,dávno bych se zhroutila.

Pájulko,jsme rádi,že jsi mezi náma, jsi obrovská dušička,která rozdává radost.Nějak tak mi pomohla ta část, kde si psala,jak ti pomohlo se vypovídat, je to super,že? Prostě mluvit,mluvit,mluvit.Já jsem se za své psychické problémy styděla,ale když jsem o nich začala mluvit,tak jsem zjistila,že je to normální,že v tom nejsem sama,že mě nikdo neodsuzuje,ale naopak....je to bezva.Krom lidí v práci...tady to nikdo nepochopí.Moje nasazení berou jako samozřejmost.Ale už jim nic vymlouvat nebudu. Práce je věc naprosto druhotná,jen škoda,že jsem si to neuvědomila dávno.

Jdu něco dělat.Ještě pozdravím Gábinku.

Papa a hezký den :-)

Ahoj Kájulko,tak koukám,že jsi zase ve školně pracovním kolotoči? No aspoň se nenudíš,že? Já jsem se ráno cítila jak zpráskaný pes.A normoš když jsem včera cestovala ze školy dom, tak se mi už začala rozplývat silnice, sotva jsem dojela.Máma mi řekla,že se začínám blížit úplnému vyčerpání :-( Ráno jsem nemohla vůbec vstát z postele...musela jsem si dát vanu a teprv pak jsem se rozhýbala.A měla jsem dobrou náladu,kterou mi po cestě do práce "šéfové" zkazili nějakým tupým dotazem do telefonu.Srážka s blbcem je hrozná věc,notabene potkává-li tě každý den.Chjo :-( Až odsud odejdu,zajdem na panáka.Spadne mi ze srdce táááááááááááákovýhle balvan.Těším se jinak zítra na icq,budu v práci celý den.Pa a hezký den plný radosti.

Holky všechny ostatní,promiňte, ale dnes první pozdrav bude patřit té, kterou jsem v poslední době zanedbávala...takže:

AHOJ MONÍSKU.Dneska jsem na Tebe ráno myslela.Jak mluvili o tom letadle z Egypta,jak lidi čekali na letišti. A jak se jinak máš? Prosím,písni v kostce,co nového,páč mě nějak zlobí PC a dostanu se jen na předchozí stránku diskuze,takže nevím,co Terinka a tak.Moc moc moc Tě zdravím.Za dvě hodky jdu na oběd s E., tak se těším.Jeho dcera má pořád ty strašné problémy,já jsem zas vycuclá z práce,tak si snad konečně popovídáme.Těším se na něj jak na smilování. Samozřejmě vše je legální, manžel o obídku ví :-)))))))

Holky všechny ostatní,promiňte, ale dnes první pozdrav bude patřit té, kterou jsem v poslední době zanedbávala...takže:

AHOJ MONÍSKU.Dneska jsem na Tebe ráno myslela.Jak mluvili o tom letadle z Egypta,jak lidi čekali na letišti. A jak se jinak máš? Prosím,písni v kostce,co nového,páč mě nějak zlobí PC a dostanu se jen na předchozí stránku diskuze,takže nevím,co Terinka a tak.Moc moc moc Tě zdravím.Za dvě hodky jdu na oběd s E., tak se těším.Jeho dcera má pořád ty strašné problémy,já jsem zas vycuclá z práce,tak si snad konečně popovídáme.Těším se na něj jak na smilování. Samozřejmě vše je legální, manžel o obídku ví :-)))))))

Pajo:nevím kde přesně jsi,ale pravděpodobně v usa....moje rodina tam byla taky,tak vím o čem je řeč.Mamka i taťka uklízeli kina,brácha v obchodě.A taky byli zvyklí šetřit,mamka vybírala popelnice za obchodem,kde vyhazovali to co tady nazýváme 1kat.Říkala že tam byly síťky s paprikama,nádherné,ale jen jedna byla trošku naťouklá,a už to vyhodili celé.Ségra byla rok v Irsku,a jak se vrátila,nemohla to tu rozdýchat...tak je tam zpátky:-)A kde ty tam jsi?a jak dlouho?Jinak pořád nestresuj s těma příspěvkama,mě se to dobře čte:-)

Ahoj holky...Karla se učí,a co vy ostatní?Já jsem byla s Terkou zase u lékaře,a má těžkou bronchitidu....

Boze, ted jsem to po sobe precetla a je to hrozny.Kdyby to napsal nekdo jiny, rekla bych, ze to jsou dusevni zvratky. Tak prosim o shovivavost, ja se polepsim.....

Mila Mony, chodim do dvou skol, vlastne na dva jazyky. Prestehovala jsem se a ted mi nezbyva, nez se naucit perfektne ovladat oba uredni jazyky. Pokud tedy nechci tvrdnout neustale doma a najit si nejakou slusnou praci. A to ja doma tvrdnout nechci. Az ty jazyky zvladnu, rada bych sla jeste studovat. Tady na 40ti letou studentku vubec nekoukaji blbe. Lidi proste jdou studovat, az na to maji bud financni prostredky nebo kdyz jsou pristehovalci, jako ja, az zvladnou obe reci. Je to jako zacit zit uplne novy zivot. Skoro od zacatku. Jenomze v detstvi beres skolu jako nutne zlo a tady si to uzivas, protoze se ucis to, co chces a co te bavi nebo zajima. Zase jsem treba prisla o pratele, ktere jsem mela v CR. I kdyz to asi nebyli pratele, kdyz se nemuzeme bavit normalne dal. Oni si totiz mysli, ze kdyz jsi nekde v cizine, tak jsi za vodou, nemas zadne problemy, jen si chodis po obchodech, nic nedelas.... Nikdo nevidi to, ze cizinec v jakekoliv zemi to ma tezsi nez u nas doma. Zacinas od zacatku, musis se ucit i ty jazyky a protoze nechci byt na manzelovi zavisla, i ja se svym vzdelanim si chodim vecer privydelavat. A nestydim se za to. Uklizim. Kazdy vecer. Nechtela jsem byt manzelovi na obtiz a zatim jsem mu pridelala praci, protoze chodi se mnou. Ale jak rika, je to lepsi nez sedet doma a koukat na televizi. Navic tady je ten financi efekt za uklizeni jiny nez u nas. Privydelame si tak v prepoctu vic, nez v Cesku bere nejaky manazer. Jenomze to lidem u nas nevysvetlis. Prijedu do Ceska, podivaji se na tvoje obleceni a hned reknou: no jo, panicka. Nepochopi, ze tady se zije jinak. Moc dobre si pamatuju treba na sok, jak se tady oblikaji duchodci. Kupovala jsem dceri obleceni v obchode pro mlade a tam plno duchodcu. A vis proc? Protoze moda pro mlade je cenove nastavena tak, aby si ji mohli dovolit. Takze tam nakupuji i duchodci. Je to proste levnejsi. Takze i duchodce, ktery by odtud k nam prijel a tady si vlastne zije podprumerne, podle hodnoceni od pohledu, jak to delaji Cesi, je hned ocejchovan jako zbohatlik a snob. Ja si pamatuju, co to pro me v Cesku bylo koupit si znackove obleceni, ale tady skoro neni cenovy rozdil mezi znackovym a neznackovym zbozim. Dokonce neznackoveho je mene, nebo spise to jsou jen ne tolik zname znacky. Navic jsem z Ceska naucena setrit, takze nakupuju na slevach. Takze za cenu, co si v Cesku lidi koupi treba boty u Vietnamcu, ja si koupim boty znackove. Po nejake dobe tady ti to neprijde, uvedomis si to, az kdyz prijedes k nam. Ale ja normalne nakupuju po sezone, kdy je vsechno az o 80 procent levnejsi a nekupuju podle znacky, ale co se mi libi. Ale lidi u nas to nechapou. Ale nasla jsem vas a mam z toho velkou radost. Ja si myslim, ze mi neni co zavidet. A vy to vite taky. Nic nemam zadarmo. Ale za nic na svete nekoupite ten nadherny pocit poznat lidicky, jako jste vy.
Mony, uz jsem toho zase namlatila, vid? Ja to rikala, ze me vyzenete, ze to tady budu jen zahlcovat pitomostma na celou stranku. Ale neboj, vetsinu jsem ze sebe dostala ven, tak se snad uz ty moje prispevky budou kratit. Ale fakt je to poprve, co takto s nekym muzu otevrene mluvit, rikat, co mi zrovna prijde na jazyk, nebo vlastne psat, co me zrovna napadne a nemuzu se z toho jeste porad vzpamatovat. Fakt uzasne.

teda Pajo,ty jsi vážně spisovatelka:-)))četla jsem to na 2x:-)ale píšeš hezky a od srdce,jen tak dál.Taky jsem ráda že se cítíš líp.Jen se začnu ptát:-)Píšeš že se budeš učit....chodíš do škloly?
Ahoj Karlo...to očkování je fakt zbytečné,a doktorka by mi to ani nedoporučila,jelikož Terka už měla léky na posilení imunity,měla by mít sílu odolat bacilům,a neodolala.
Ahoj Peťko..a zase dobrou noc....

Karlo, neni mi lip, je mi proste bajecne!!!!!!!!!!!!!! Ja tady ze sebe dostala tolik veci, jako nikdy v zivote. Najednou jako by se mi vracela ztracena sila. Vareni uz je v plnem proudu, ted uz jenom neco rychlelo upect, pracka pere, hodim pradlo do susicky, vrhnu se na zehleni, pritom se budu ucit a jsem v pohode. Vecer do prace a zitra nanovo. Ale s novymi silami. A to je hlavni. Mam silu na rozdavani. A to diky vam.

Pajo, zdravím, ono to opravdu chce, občas si pokecat, vypsat se. Jsem moc moc ráda, že je Ti trochu líp:-). Myslím, že mluvím za všechny věrné přispěvatelky, že jsi tady vítaná a pisat se sem dá o čemkoli, my jsme tady v létě dlouho řešily marmeládu:-))).
To, co jsi psala Petruš, s tím se dá jen a jen souhlasit, taky jsem přesvědčená, že až to Petruško nebudeš tolik řešit, určitě to přijde:-))).

Ahoj Karlo, jsem rada, ze te tady potkavam "osobne". Uz toho o tobe vim hodne, dnesni noc jsem stravila procitanim teto diskuze. Presne vim, jak ti je. Prozivam to stejne. Jsem optimista a tak na svet koukam z te lepsi stranky a svoje problemy si nepripoustim. Asi kdybych mela jinou povahu, davno bych se slozila. Ale me to proste neprijde. Mam za sebou krome vyse popisovaneho, take neco jako klinickou smrt (to bylo ve dvou letech, kdyz doktori uz vsechno vzdali a mama nechtela pripustit, ze jeji dite je mrtve, tak pokracovala v ozivovacih pokusech, pres cyanoticke rty davala umele dychani a kombinovala s masazi srdce a ja jsem dnes tady) a tezkou autohavarii. Takze mam snad nad sebou nejakeho strazneho andela. A zivot ziji tak, abych zadny den nepromarnila. Zivot je krasny, tak proc se zabyvat takovymmi malichernostmi, jako ze uz tady brzo nebudu. Clovek prece uz tim, ze se narodi, tak vlastne umira. A mam-li umrit ve 40, tak at ani jeden den z tech 40 let neni zbytecny. Proste si ten zivot chci uzit. Co bych mela z toho zemrit v 90 a zivot jen tak nejak prezit... Ziji dnes a ziji naplno.
Teda Karlo, nevim, co to se mnou je. Zrejme opravdu projev absence mit si s kym promluvit. Za chvili me z teto diskuze vyzenete. Ale klidne se ptej. Me nemuzes ani vydesit ani odradit. Navic cely zivot ziji podle zasady 10N. Tak jen klidne do toho!

Tak holky, ani to nevite, ale moc, opravdu moc jste mi pomohly. Jak se blizila pul sedma, tak jsem si sla lehnout do postele. Bylo to tesne, jen jsem polozila hlavu na postar a zvonil budik. Rikala jsem si, ze pockam, az manzel odejde a sednu opet k PC, ale ja jsem, svete div se, USNULA! A citim se vazne presne tak, jak napsala Mony. Tim, ze jsem se tady vypsala, vsechny problemy se najednou zdaji male. Mela jsem sen a mozna i ten mi ukazal, ze moje problemy maji zrejme koren v detstvi. Najednou mi vsechno zapada. Jezisi, ja jsem stastna.
Petrus, mozna to dnes vypada jako odvaha, jak jsem bojovala o dcerku, ale ver, ze tenkrat to bylo z me strany jen a jen sobectvi. Ja jsem si vzdycky prala dceru a kdyz uz jsem prisla neplanovane do jineho stavu, tak jsem si tim vlastne jen plnila svuj tajny sen, kdyz mi vsichni rikali, ze dite mit nesmim. Nerikam, ze to bylo lehke, ale z me strany spis sobecke. Velkou podporou mi tenkrat byl prave muj gynekolog. Doslova rekl: Priroda je mocna a sama se zbavuje "zmetku". Pokud neni neco v poradku, nastane samovolny potrat. Ne sice ve vsech pripadech, ale z pohledu me, jako zenskeho lekare, mas idealni vek na dite (bylo mi 22). No a zakazal mi v prubehu tehotenstvi jakekoliv uzeniny, obsahuji latky, ktere mohou poskodit plod, a nasadil mi kyselinu listovou. Rekl, ze vic delat nemuze a neco odhali genetika. Ale ta ukaze treba rozstep patere, nebo vyviji-li se plod normalne, jako jestli ma dve ruce, dve nohy a vnitrni organy, ale upozornil me na velke riziko mentalniho postizeni. A kdyz mi rekl, ze mohu sve postizene dite dat kdykoliv do ustavu, tak jsem uplne nadskocila. Neumela jsem si predstavit, ze bych svoje dite, zvlast odkazane na cizi pomoc, strkala do nejakeho ustavu. Absolvovali jsme s tehdejsim manzelem i pohovory na toto tema, kde nas na tuto alternativu pripravovali. Narovinu rikali, ze v takovych situacich treba muz zenu opusti a ona je na to sama, tak ze proto je pak nejvhodnejsim resenim ten ustav. Manzel na to nijak nereagoval, jen sedel a mlcel. Tenkrat me taky nijak nepodporil, treba jen pohlazenim ruky nebo aby rekl : Neboj, ja te v tom nenecham. Nerekl a neudelal nic. Ja jsem prohlasila, ze na to, abych vychovala a uzivila svoje dite chlapa nepotrebuju. Nebylo to hrdinstvi, opet sobectvi. To dite jsem chtela vic nez manzela. Navic uz tenkrat po tom pohovoru jsem vedela, ze on moje zivotni opora nebude. Skoda, ze jsem neprohledla driv. Brali jsme se dost mladi prave kvuli tomu tehotenstvi, ale kdyz ani do dvou let nasi dcerky nezacal pracovat a navic se u nej zacinaly projevovat sklony ke gamblerstvi, tak jsem mu jednoduse jednoho dne (dceri tenkrat byli dva roky) sbalila kufry a zrovna v den, kdy prijeli jeho rodice na navstevu, jsem ty kufry vzala, postavila je pred jeho mamu a rekla: Maminko, vracim ti syna. Ja jsem ho za tri roky manzelstvi pracovat nenaucila, mam na starosti nase dite, abych ho uzivila, ale uz dale odmitam zivit a starat se o mladeho zdraveho chlapa. Vsichni zustali jako opareni. Nejvic asi muj manzel. Ale odjel s rodici a do dvou dnu pracoval. Potom jsme se jen v klidu rozvedli, dnes uz ma novou rodinu, maji krasneho prcka, na ktereho take dlouho cekali, ex manzel pracuje a o rodinu se stara. Vychazime spolu dobre. Kazdy mame svuj zivot, ale mame spolecnou dceru a te by urcite nejake napjate vztahy neprospely. Ale to jsem nechtela psat. Jen jsem ti, Petrus, chtela rict, ze dite prijde, ale treba ne v dobe, kdy si to tolik prejes. Treba kdyz se na to nebudes soustredit, uplne to vypustis z hlavy, tak proste jednoho zjistis tu krasnou vec, ze to male je v tobe. Verim, ze hodne muze ovlivnit psychika. Rikej si, ze zivot je nadherny a uzivej ho s manzelem plnymi dousky. Vim, ted mate v Cesku zimu, ale zkuste se vecer pred spanim nabalit a jit se projit. Koukat na zimni oblohu a povidat si o hloupostech. Treba co jste jako deti meli za sny. Jen tak povidejte, prijdete domu, uzijete si krasny vecer.... zijte jeden pro druheho. Musite byt ale oba naprosto uvolneni a zapomenout na snahu o dite. A jednoho dne muzes manzelovi na takove prochazce rict, ze uz za par mesicu bude to vypravovani na prochazku slozitejsi a jestli vi, co to je umyvat spinavy kocarek... Ja vim, zni to moc idealisticky, ale zivot nikdy neni presne tak, jak si ho naplanujeme. A kdyby to neslo, tak se zkusit poradit s lekarem. A navic, je-li manzel ochotny pristoupit na adopci, mas skveleho chlapa, ktery si uvedomuje, ze je na svete spousta deti, ktere potrebuji lasku, pohlazeni, ale jen malo dospelych, kteri dokazi natolik otevrit sve srdce svoji lasku jim dat. Zenskych je mozna dost, ale chlapu, jejichz jesitnost snese ten pocit, ze to dite neni z nich samotnych, je malo. Hodne je takovych, co o tom dokazi na verejnosti jen mluvit, kdyz se to tyka ostatnich, ale kdyby slo o ne..... Ale to jsem zase odbocila. Nic z toho, co jsem napsala, nepatri do tematu. Zrejme se tady dostanu do podvedomi jako pisatelka nejdelsich prispevku, ale kdyz ja tady nemam nikoho, krome manzela, na popovidani...A s nim jsme o adopci mluvili uz pred svatbou. Dokonce mi navrhl, ze bych si mohla nechat vzit vajicko a ze bychom nasli zenu, ktera by nase dite donosila. Ja bych adoptovala deti treba pet, ale jak mi posledni dobou ubyvaji ty sily, nevim, jestli by pro ne vecne unavena mama byla ta prava. Navic ted mi jeste zjistili doktori problemy se srdickem, tak uvidim. No, radeji koncim, dlouho jsem spala, tak jdu pripravit neco k snedku a jeste se musim ucit a ceka me prani a zehleni. Ale jak otevru internet, moje prvni cesta povede sem. Vsechny vas moc a moc zdravim. Jste fajn. A jeste jednou vam moc dekuji.

Ahoj holčiny:-)

Teď jsem přibelhala z práce, umyla si ruce, setřásla ze sebe vítacího psa a hned letím sem. No, skoro závislost:-).

Vítám tady Páju. Měla jsi to taky v životě pěkně nandané:-(. Ale je naprosto úžasné, že Tě to nepoložilo, to je opravdu obdivuhodné ta síla vždy zvednout se a jít dál i když se člověku může zdát, že se na nohy nepostaví... Vím, co to je, když na Tebe doktoři koukají přes prsty, když lidi, kteří studují 6 let mají předsudky víc, než plno laiků, že máš pocit, že se bojí, abys na ně ten virus neplivla... No, ale o to víc si pak umím vážit lidí, kteří mě berou jako normální a neřeší, že mi něco je. Jak jsem tisíckrát otravovala s takovýma kecama, nedá mi to, abych nenapsal, že mi moje pozitivita hodně dala. Dala mi to, že se umím radovat z maličkostí, z každého nového dne, z toho, že svítí sluníčko, z toho že prší, z toho, že mi ráno nic není:-). Jsou to blbosti, které jsem dřív nevnímala. Jasně, občas sklouznu k tomu, že se začnu litovat, že bulím, že chci být zdravá, mít děti... Ale pak si říkám teď je mi dobře, můžu se postarat sama o sebe, můžu studovat, pracovat, bavit se. Co víc si můžu přát? Tak proč se litovat? Na to budu mít dost času, až budu na konci, teď si to kazit prostě nehodlám:-). Nechtěla jsem to tu zahltit zase kecama o sobě, ale pokud to někoho otravuje, stejně to asi nedočetl až sem:-))).
Jinak, budu moc moc ráda, když se k nám připojíš:-). A dcerka musí být skvělá!!! No, napadá mne na Tebe spousta otázek, co by mne zajímaly, ale nechci Tě vyděsit a odradit svou zvědavostí:-)))

Petruš, hlavně, že fakt skončíš, tohle by Tě položilo ta práce:-(. No, Beruško, pokecáme ve čtvrtek víc na icq, poku se Ti bude chtít, zítra mám školu a pak noční, tak se sem moc nedostanu.

Gábi, tak narcísek by chěl krémíček na svá skvělá očíčka? Aby byla ještě krásnější, pane jo, to je ale debil!!! Já být Tebou, už nereaguju, tvrdě ignoruju a maximálně mu napíšu, že máš svůj život a ať Ti už fakt dá pokoj. Že se to Tvému milenci, kickboxerovi nelíbí(pokus o vtip:-)))

Mony, tak to s Terkou doufám dopadne dobře, tak ani to očkování nemůžete podstoupit, co?

Téda holky! Já tu dnes jsem a vy tu nejste.Přeju Vám pěkný zbytek dne, frčím do školy.Pááááááááááá

Ahoj Pájo.Tééda, to je ohromný příběh. A je super,že máš dceru,páč už nikdy nebudeš sama.Třeba já bych mimčo moc chtěla. Moje kamarádka mi říká, že jsem dítě štěstěny.Že prý jsem hezká,štíhlá,vysoká,blond,mám skvělého muže,budeme mít domeček,nabídky na práci se hrnou,chodím teď i do školy,chtěla jsem pejska...mám pejska,hezké vysněné auto, oblečení hromady,hodně jsem cestovala,apod.Ale mě se zas nějak nedaří miminko.Moc jsme se snažili a nešlo to.Byla jsem nadšená a těšila se,že to vyjde napoprvé.Byli jsme oba zklamaní.Mám teď trošku stresové období, lehké deprese a psych. problémy, ale způsobuju si to sama,že zůstávám v práci, kde zůstávám, což se brzy změní. Ale nechci mluvit o sobě,ale spíš o tom,že Ti opravdu gratuluju,byla obr odvaha jít proti všemu a nechat si holčičku, je to bezva.Mám z toho radost :-)Od doby, co jsem poznala Káju a holky tady, tak jsem o sobě začala přemýšlet (z Káji bude super psycholožka), trošku jsem začala jednat, jdu dopředu.A doufám,že na konci té cesty mě taky potká štěstí v podobě dítěte.A kdyby ne..což je ta nejhorší a nejzazší možnost, tak mám tak úžasného muže, že prý neva,že bychom si adoptovali mimi.Tak si říkám,že vlastně mám taky obrovské štěstí....v podobě mého muže. Holky,jdu papat,tak zas napište.

Jezis,ta musi byt skvela...Fakt chlouba.
Tak to pocitam,ze jsi v USA tam je o 6h mene..No,neni to ani ted podstatne.
Jsem rada,ze jsi sem zavitala a doufam,ze zavitas casteji.Jdu pracovat,uz ne me cuceji,ze tu tukam neco do klavesnice.

:-)))hezké,mám taky děti,tak vím že s nima je fakt někdy sranda.
Pajo,všichni máme nějaké trable,ale jak si tu tak píšem,tak ty problémy jsou najednou malé,když člověk vidí jak ten druhý zvládá to,co si myslím že já bych nezvládla,mě to posiluje.Zní to sobecky,co?
Tak sílu Pajo,a budem rády když si na nás najdeš čas:-))))já totiž taky nikdy nikomu neřekla tolik věcí,co tady!A je mi líp:-)))

Mony, je to dcera. A bajecna. Kdybych o ni mela psat, tato diskuze by nestacila. Je fakt skvela. Chytra, samostatna, bystra, s vysoce vyvinutym socialnim citenim.... A to je v puberte. Ale taky si se mnou neco prosla, mluvim s ni jako s dospelou. Zrejme nejak predcasne vyspela, ale opravdu si povidame o vsem. Od malicka me dokazala zvednout naladu. Byla to takova ta treperenda, co se v peti letech naucila cist a jak objevila kouzlo cteni, ze se tak dozvi spoustu novych veci, uzila jsem si sve. Jestli chcete neco pro pobaveni - bylo ji asi pet a pul, kdyz za mnou prisla s dotazem, co je to prezervativ. Ja mela predsevzeti nikdy nerikat diteti, ze je male, ze na takove veci ma casu dost, takze vsechno jsem vysvetlovala primerene veku. Ale nelhala jsem. Tak jsem se pustila do vysvetlovani, ze kdyz se maji maminka s tatinkem moc radi, ale zrovna neni treba vhodna doba na to mit miminko, tak se tatinek chrani, aby maminku neoplodnil. No a dostala jsem se az k popisu funkce prezervativu a jak se pouziva. Na cele uz se mi objevoval pot, nacez dcera prohlasila: Aha, takze to je vlastne neco jako kondom? Ja zustala jako oparena, odkud to muze znat. Az pozdeji jsem se dozvedela, ze za to vdecim MUDr. Radimu Uzlovi. V te dobe mel totiz na CT1 porad s osvetou pred vecernickem.Dcera koukla na Uzla a vecernicek uz ignorovala...