Kněz a žena ...

Já myslím, že si to docela dobře uvědomují, že římsko-katolická církev to tak prostě má a pokud nechtějí žít v celibátu, tak prostě na římsko-katolické kněze nejdou. Mají ostatně dost dlouhou formaci v semináři, tam jsou spirituálové a pokud by tam byl kandidát, který dopředu ví, že k celibátu se necítí povolán, určitě by nedoporučili vysvěcení. Fakt si myslím, že by mě nic nepřinutilo stát se knězem, pokud bych chtěla založit rodinu :-) to že to nezvládají si prostě uvědomí až potom a když to nezvládají, řeší to různě, vhodně i nevhodně, nebo třeba laicizací. Kdo chce mít rodinu i být knězem je tady ještě možnost ve starokatolické církvi, ti jsou na tom věroučně velmi podobně jako římsko katolíci a ženit se můžou. Ale vzhledem k tomu, že jejich kněží jsou převážně oženění původně římskokatoličtí kněží kteří takto řeší svou situaci myslím, že zrušení nebo zdobrovolnění celibátu by nic neřešilo. I tak by se našli kněžské trosky, byť ženatí :-)

Na druhou stranu - do tohoto...Sáro, najde se dost kněží, kteří se cítí od počátku být povolání ke kněžství v římskokatolické církvi, ale k celibátu ne. Ti, kteří celibát nějakým způsobem nezvládnou např. z důvodu vnitřní nečistoty, patří do jiné skupiny. Srovnání s manželstvím není to pravé ořechové, do manželství mají lidé možnost vstoupit dobrovolně, do celibátu nikoli. Na druhou stranu je také pravda, že kněží, kteří by byli pro zdobrovolnění celibátu, žijí ve vidině teplého jídla a postele, ostatní je až tak nezajímá,jenže manželství je také o jiných věcech a úskalích než jen o těch dvou.

Na druhou stranu - do tohoto stavu s tím přece vztupují. Myslím, že kdo nechce žít v celibátu tak na kněze nejde :-) Jak to někdy dopadá, je spíš otázka toho, že to lidsky a duchovně nezvládli. Navíc myslím, že ty kněžské trosky většinou dopadnou z kněží, kteří mají nějaký osobní problém, buďto nejsou schopni navazovat blízké lidské zdravé přátelství a nebo si celibát upravili k obrazu svému :-) Ale přece i křesťanské manželství nemusí vždy po 20,30 dopadnout ideálně :-) jeden z nich se po 20 letech zamiluje a máme z toho vyvodit, že by církev měla povolovat když to neklape druhé, třetí.... manželství? Musím souhlasit s knězem, je to o větší důvěře kněží v Boha a že mnohdy máme problém spíše my ženy, které si myslíme, že je musíme "zachránit" od jejich samoty, protože by to bez nás nezvládli.

Mluvíte mi z duše. Tedy mám trošku problém s tou nerozdělností srdce. Zatím jsem to nedokázala zpracovat... Přijde mi to jako ten úplně nejhorší argument církve pro celibát. Nevím, ale myslím, že každý křesťan by měl milovat Boha celým svým srdcem-srdcem nerozděleným-a veškerá další láska by měla pramenit z této primární, největší a nejhlavnější. A je-li tím myšleno to, že kněz má mít v srdci jen Boha, tak to není v lidských silách a nedodržuje to nikdo-naštěstí, protože v našich srdcích je toho tolik... A Bůh přeci chtěl, abychom milovali i své bližní. Vždyť jsou to 2 hlavní přikázání lásky... A pravda je, že by to potom naprosto snižovalo kněžství východního ritu. K těm řeholníkům-oni jako základ vstupují do společenství. Jejich služba je naprosto odlišná od služby kněží. Po dnešním knězi se chce prakticky poustevnický život (hlavně v ČR) a to si myslím není správné-protože to kněze zatěžuje přemírou "pozemských" starosti, které jsou pro mnohé muže zdrcující a tak zatěžující, že už mnohdy nejsou schopni plně sloužit lidem a Bohu, protože přesně tyto starosti jim rozdělují srdce... A tak vznikají kněžské trosky-a to je pak šílený pohled a příklad pro věřící... V životě jsem potkala 2 kněze, u kterých to už zašlo do extrému, a byl to skutečně drsný zážitek...

Často se celibát chápe co do duchovního významu jako nějaká alternativa řeholních slibů či zasvěcení, ale to je hodně mimo. Řeholník, potažmo řeholní kněz, se rozhoduje pro vstup do institutu dobrovolně, svobodně skládá sliby. Ale co takový římskokatolický diecézní kněz? Chce být knězem, ale přitom se necítí být povolán k celibátu a zároveň se mu nezamlouvá východní ritus. Co má potom dělat? Přijme celibát jako nutnost a je mu zátěží. Slýchávám často tvrzení, že celibát knězi umožňuje patřit a sloužit Bohu nerozděleným srdcem. Hlavně v tom prý spočívá duchovní hodnota celibátu. Fajn, takže z toho logicky plyne, že kněz - řeckokatolík má srdce rozděleno, což je doopravdy nesmysl.

Mně se moc líbilo, jak se k...Duchovní hodnota celibátu - ale vždyť celibát není svázán se svátostí svěcení, pro spoustu kněží (diecézních!) je celibát trpěnou nutností, ne-li břemenem. U řeholních kněží je otázka celibátu jasná, jaksi apriori vyplývá z jejich řeholních slibů, potažmo je jejich podstatou, avšak u diecézních kněží celibát není nutnost, je to jen zachovávání letité praxe církve z ryze praktických důvodů. Východní větev katolické církve má celibát zdobrovolněn. Chce mi snad někdo tvrdit, že řeckokatolický kněz se nějak liší od římskokatolického kněze (kromě ritu)? Pokud ano, napište mi někdo, prosím, čím konkrétně.

Mně se moc líbilo, jak se k otázce celibátu vyjadřoval Tomáš Halík. Člověk se zřekne jedné z největších hodnot, jakou společnost uznává (manželství, rodiny) jako na znamení víry v hodnotu ještě větší - Boha. Jde o to, že v dnešní době takto oslovovat společnost, kdy je vcelku běžné, že lidí žijí jako "single" už moc nezabírá. Ale jak už říkala Hedvika, celibát má především duchovní hodnotu a když se člověk setká s knězem, který to pochopil, svou sexualitu nepotlačuje, ale přetváří v duchovní otcovství a žije pravdivě tak je to paráda :-)

jestli je to dobrý, nebo ne. Kdyby to bylo dobrý, tak to kněz jako kněz zabalí a je to.

A ještě jedna věc je, která se mi na českých kněžích nelíbí a to je bojácnost-někdy mi přijde, že až přespříliš nezdravě řeší, co na to řeknou lidé, jestli je nepomluví, jestli se zavděčí, jestli jsou vhodně oblečeni, jestli jestli jestli-příliš hledají ocenění u lidí, ale to je přece téměř vždy jisté-farnosti jsou za kněze vděčné-i když jsou místa, kde je pastorace velmi těžkou práci. A taky v každé farnosti se vždy najde skupinka, která touží po opaku-ale osobně to vnímám spíš jako přínos-je to určitou hnací silou pro zlepšení... Otevřenost se nám zde vždy vyplatila a u nás tak vznikly třeba úplně nové skupinky.

Ale vždyť o tomhle vím dost-zvlášť o té únavě bych mohla vyprávět. To rušení lidma bych ale hlavně nezvala rušením-ono lékaře Vám z domu taky odvolají někdy i několikrát za den a noc. To je ta služba lidem-potencionální manželka by s tím musela počítat. Průměrný kněz za život vystřídá 3 místa-to já se třeba už stěhovala vícekrát a co Vy? vždyť to jde. No, a ty platy jsou srovnatelné s učitelskými a úřednickými. Tedy začíná se kolem 8,5-9 čistého. I když tu si nejsem jistá, jestli se to rozpočítává podle diecezí-ale to je asi blbost, protože jsou státní zaměstnanci a mají tabulkový plat. Je pravda, že třeba v Praze by se s tím vyžilo těžko-ale zas mají velmi nízké náklady na bydlení, takže to vyjde nastejno. Tedy máme-li zrušení celibátu rozebírat v mezích české kotliny...

Jej, ale ono je asi zbytečně rozebírat takové coby kdyby. Vlastně to vůbec není na nás... S tím s Vami plně souhlasím-o tom ať rozhoduje svatý otec...
Na nás teď je oživit českou církev a víru v lidech. A teď zpět k mému úplně původnímu příspěvků v posledních dnech-předsudky a vžité mylné informace o církvi a jejich dějinách jsou věc, která mne děsí. Kolik polopravd a lží je vžitých mezi lidmi o křížových výpravách, husitství, Galileovi, Brunovi, inkvizičních procesech a hlavně jak se ubírá důležitosti křesťanství v dějinách Evropy a světa-možná s menší výjimkou Asie-je to taková mediální iluze, která ale nenese nic pozitivního, protože lidem nabízí pouze falešná řešení...

Myslím si, že jde o praxi...Kněží nevydělávají stejně jako ostatní lidé. Viděla jste někdy nástupní platy v církevní sféře? Blíží se minimální mzdě a rostou hodně pomalu. Srovnávat přeložení od firmy s překládáním kněze není zrovna šťastné, protože práce u firmy je zaměstnáním, které je možno změnit (ano, připouštím, že v dnešní době se nové zaměstnání shání velmi těžko, ale lze to), kdežto kněžská služba je mimo jiné povoláním, které se mění dosti obtížně. Kněží by Vám potvrdili, že jsou vyčerpáni ještě v jiné rovině, než je fyzická a psychická. Zeptejte se toho svého kněze, jaký druh únavy pociťuje, když ho třeba desetkrát za den někdo nějak potřebuje. Je to jiné než v "běžných" profesích.

Jej ten začátek je reakci na kněze.

Myslím si, že jde o praxi posledních 60 let v postkomunistických zemích-je pravda, že jinde ve světě to tak není. Prostě sdílím názor s naším biskupem, že žena by měla být na každé faře, jak to bylo po dlouhá a dlouhá staletí a fungovalo to dokonale. A říkám: v okolí je již více far takto oživených... Taky vidím kolem sebe, že je to pro dané farnosti obohacující, protože vnese-li se ženský prvek do pastorace, tak je mnohem snazší třebas organizovat společenství a různé akce. Ano, v podstatě jsem pro zrušení celibátu-církev by tak začala fungovat podstatně více otevřeněji a průhledněji-kněží by byli méně podezřelí z homosexuality, pedofilie, mamonu, smilstva a dalších těžkých hříchů. V minulosti to mohl být problém, ale v dnešní době mají kněží naprosto stejně podmínky jako jiní muži-i ty může firma přeložit, vydělávají přibližně stejně (mimo manažerů, poslanců, velkých podnikatelů a právníků, ale buďme realisti: kdo z nás patří k horním 10 000?), ostatní muži taky nemají moc času na rodinu a v mnoha zaměstnáních může být muž taktéž kdykoliv povolán do práce-lékaři, řemeslníci, lidé pracující ve službách, ve firmách na velké zakázky... Prostě v moderním světě nemá smysl takto obhajovat celibát-prostě je třeba zdůraznit jeho duchovní hodnotu-ale to manželství má vlastně stejnou. Tento můj názor je ale stálý a obecný a není ovlivněn mým momentálním životem. Ale je pravda, že mým názorům zde bylo věnováno prostoru už víc než dost, tak teď zas přenechávám štafetu ostatním.

No opravdu nevím jak jsou honorováni kněží.Mnoho mužů dnes vydělává kolem 10 tisíc měsíčně,přesto mají rodiny.Zvládají práci i rodinu-proč by to nemohl zvládat kněz.Kolem ženatých můžů se také pohybuje mnoho žen,tak jako kolem kněží.To je jen malé srovnání.Na tuto diskuzi jsem narazila ryze náhodou a jsem naprostý laik-takže již dopředu se omlouuvám za mé srovnání.

Já například...Ještě ke kněžským rodinám - nedovedu si představit, jak by se dívali věřící na případné nefungující či rozpadlé kněžské manželství, rozbitou rodinu. Takové problémy totiž nastávají v protestantských církvích a doopravdy není o co stát.

Já například...Celibát je letitou osvědčenou praxí církve. Z ryze praktických důvodů by se těžko hledaly způsoby, jak kněžským rodinám umožnit normální naplněný rodinný život: Za prvé by kněz ze svého platu neuživil rodinu, jeho paní by musela mít vysoký plat, což ženy na svých pozicích v zaměstnání u nás většinou nemívají. Za druhé by se musel překopat celý systém farností, muselo by být více kněží na počet věřících (kde je vezmete?), aby se kněz mohl plně věnovat obojímu (své službě i rodině). Z praktických důvodů by nemohlo docházet k tak časté výměně kněží ve farnostech (překládání) - je potřeba, aby rodina zakotvila v pevném bydlišti,kde děti budou moct chodit do školy, žena pracovat apod. Časté stěhování nebývá rodině ku prospěchu. A z pozice ženy by bylo hodně těžké mít za manžela kněze - měl by kolem sebe spoustu dalších žen, což by mohlo u nezralé ženy vyvolávat žárlivost, čímž by se manželský vztah ničil.
Jinak si dovoluji poznamenat, že pokud má kněz problémy s čistotou jako takovou, tj, nejen tělesnou, ale postojem celé bytosti vůči Bohu a lidem, zdobrovolnění celibátu mu nikterak nepomůže.
Jestli se v církvi celibát zdobrovolní nebo ne, o tom nám nepřísluší rozhodovat, je to věc papeže. nicméně chápu důvody, proč to nechce udělat.

Já například nechápu,proč se kněží nemohou ženit a přitom vykonávat svoje poslání.Co je špatného na tom,že by měl ženu,dítě,normální sexuální život.Je to naprosto přirozená věc.Ovšem ženu,která svádí a souloží s knězem tak trošku odsuzuji.Pro mě by to bylo tabu.Navíc ženatý kněz,který by měl pravidelný sex by byl vyrovnanější a spokojenější.

Čtu po sobě své výplody, snad to nejsou úplné bláboly... On svět není černobílý. Kněží jsou jen lidé, je pro ně kolikrát velmi náročné zvládat celibát, u řeholníků sliby. Je ale otázkou, jestli a do jaké míry by jim v tom měl pomáhat vztah se ženou (na psychické i fyzické rovině), jestli někdy některým není jen přítěží. Ono se najednou v té nejnevhodnější chvíli ozývá svědomí a spol. Závaznost slibu totiž roste s osobou, které slibujeme, ať si to chceme připustit, nebo ne. Kněz slibuje Bohu, svědomí se v něm ozve, byť někde hluboko, a tím vzniká problém, třebaže ta žena si problém nepřipouští nebo ho ani nevidí.

Pro Pavlu a Hedviku:
Ženské, nemá smysl se pořád dohadovat. Každá máte svůj život, svou situaci, stav, který nějak prožíváte a cítíte. Každá z vás si může myslet, že ten její způsob je ten pravý, a nelze tomu nic vytknout.
Protože kněží jsou jen lidé-muži, najdou se mezi nimi dobří i špatní kněží, někteří slabí, někteří zlí nebo podrazáci, ale zase je spousta zbožných, hodných, čestných kněží.
Jsem žena středního věku a kněží jsem potkala opravdu dost, takže se dívám na věci s jistým nadhledem. Co se týká vztahu kněze a ženy: je dost případů, kdy knězi pomáhá v pastoraci hodně žen (uklízejí kostel, chodí mu vypomoct v domácnosti, působí jako katechetky nebo pracují s různými věkovými skupinami...) a knězi nečiní potíže se na ty ženy dívat čistě. Pak jsou případy, kdy existuje mezi knězem a jednou ženou duchovní přátelství. Ano, to existuje, není to jen záležitost např. sv. Františka z Assisi a sv. Kláry, existuje to i dnes. Je to ale náročná záležitost, vyžadující z obou stran kvalitní duchovní život, oba musí být zakotveni v Bohu, čistí, jinak to sklouzne v zamilovanost a duchovní nevěru, která může mít mnohdy horší následky než nevěra fyzická.
Padlo tady také téma, co asi kněží dělají ve svém soukromí (představy, masturbace, sledování pornografie aj.) To vědí jen oni sami a Bůh, jemu se také z toho budou zodpovídat. Jisté je, že s jídlem narůstá chuť, v tomto případě chuť zkusit věci, které si představuji nebo je nějak sleduji, ve skutečnosti. To je jedno z úskalí potlačení sexuality tím, že si ji nechávám do soukromí.

Pro kněze: no, ono...Vy to berete jako osud, prostě si myslíte, že se to muselo stát a jinak to ani nejde. Jenže jde to i jinak a nemusím ani znát toho vašeho kněze. Tisíce kněží po celém světe po celá staletí mněli stejný problém a řešili to jinak. Nemusím mýt 50, abych viděl, že to jde i jinak, možná je to o věčší důvěře Bohu.