jak se odmilovat ?

Hele možný je všechno:)U...Tak ne, ten můj se nerozvedl.:-)A byl nutný tvůj rozvod? teď se mi ty příběhy tady trochu pletou, moc jsem tu nebyla v poslední době.Nebo ses k manželovi vrátila?

Pati, doufám, že jsme se...Hele možný je všechno:)U mě to bylo ještě složitější,že on se rozvedl, ale já měla vážný pocit, že by se rozvedl tak jako tak. Já jsem se začala jaksi rozvádět, až když on měl už jinou, jak jsem se pak dozvěděla. No blbý no a to je jen zlomek toho všeho, co se stalo

Jsem se svým mužem, se...Pati, doufám, že jsme se nedělily o stejného muže.:-)Tino, píšeš, že v dobrých manželstvích se tyhle věci nestávají, já znám ale dobrých manželství tak málo, že bych musela hodně dlouho přemýšlet, jestli bych našla vůbec nějaké.A i v těch poměrně dobrých se někdy něco stalo. Je to prostě tak, že ani dobrý pár nevydrží sám se sebou celý život.A pak je na nás, abychom to nějak ukočírovali, myslím tím muže i ženy.

Pati a jak to vše dopadlo?Jsem se svým mužem, se kterým mám dospělého syna. Dlouho jsem se trápila, opravdu velmi dlouho.Nic není ideální. Ten druhý měl standardní argumenty, proč spolu nemůžeme být a dlouhodobá bokovka pro mě byla nepřijatelná. |Ale "jinak" to byl dokonalý chlap, silná charismatická intelektuál, bohatý a fungující v politice. Jako milenka bych se měla jak v ráji. Jako milenka.

Fialko, dlouho jsi nenapsala. Jak jsi na tom?

Pati a jak to vše dopadlo?

Ano, i já jsem se zamilovala, ale nechtěla jsem ubližovat jeho ani své rodině. I tak jsem jim všem ublížila, bylo to vše velmi, velmi těžké a láska veliká akomplikovaná. Říct o manželství, že nefunguje a neřešit, aby fungovalo je jaksi ukňourané a alibistické. Jo, je to o prioritách. Ale mít se dobře v manželství,a k tomu shánět mladýcho a zadanýho kluka, jak tady z toho mnohdy vyplývá, je sobectví na všechny strany Anebo si ženská nabije čumák, protože nepochopila, co chlap nabízí a na jak dlouho. Pak je to sebemrskačství

Magdaléno, já podlehla a zamilovala se. Měla jsem pocit, že z něj začínám bláznit...čekala jsem na každé pípnutí sms jak na smilování, myslela jsem na něj ve dne v noci, každé setkání bylo dokonalé. Ale nemám povahu na takové oblbování manžela a nechci přijít o to co jsme tolik let budovali. Strašně mě ten "rozchod" bolí, stýská se mi, ale je to lepší a lepší. Začínám se cítit svobodněji, nesleduji urputně telefon a veškerou svou energii se snažím dát manželovi a dětem.

Tak nějak mi z toho všeho...Nevím, ale myslím si, že v dobrém manželství se ženy ani jinde nezamilovávají, protože je jiný muž nezajímá, mají svého miláčka doma. Možná se to některým stalo, ale pak ruku na srdce, zřejmě něco ne úplně v pořádku bylo, pokud jiný muž šanci dostal. Nemyslím vztahy o sexu, kdy vztah vznikne pouze za tímto účelem a oba mají jasno :-)Ale ne všechny takto vznikají, někdy se milenec stane z kamaráda, přítele. Bohužel, vrátit milence do původní pnozice přítele, málokdy lze... anebo až čas dovolí. Jinak máš Mirando pravdu, práce člověku hlavu zaměstná a je líp. Nejhorší je nicnedělání. Mějte se krásně.

Pro pati - nejhorší je...Ano Magdaleno, ono se tomu někdy říká takovými obyčenými slovy jako zodpovědnost vůči rodině a zachování si vlastní úrovně...jenže někteří to mají jinak

Pro pati - nejhorší je podle mě varianta, že se zamiluju do milence a zároveň to doma držím pohromadě - to musí být neuvěřitelný blázinec.Pro Niku - máš můj obdiv, protože pro mě bylo zakázané ovoce příliš lákavé, abych odřekla.

Tak nějak mi z toho všeho vyplývá, že v dobrém nebo přijatelném manželství se zamilovávají do milenců jen přelétavé, lehkověrné ženy.Smekám před vámi všemi, které jste dokázaly utnout milenecký vztah v pravý čas.I když - mně osobně připadá, že kdyby mě snad nějaký vztah potkal, taky bych se už nezamilovala, jsem nějak citově sedraná.:-)

Já jsem zamilovanosti propadla po 12 letech absolutní věrnosti v manželství. Nikdy jsem si nedokázala představit, že by se mě dotýkal někdo jiný než můj manžel. A pak to naprosto nečekaně přišlo...hypnotizující pohledy, elektrizující dotyky, hlavu motající slovíčka...prostě jsem v tom lítala. Stala se z toho závislost, která trvá resp. trvala pár měsíců. Sebrala jsem veškerou sílu a musela to utnout.

Když bych se zamilovala, už...Myslím naopak, že to je ženské uvažování. Ženská prostě od rodiny neodchází, kromě vyjímek, kdy pálí mosty. Jenže tyhle dámy rodiny mají a mají to tu jako takový souběžák (nic ve zlym)

Když bych se zamilovala, už se motám v bludném kruhu jako většina zde diskutujících dam. U nás to opravdu bylo o tom, že jsme věděli, že to není na dlouho. Museli jsme si vyzkoušet, jaké to je, aby se zklidnila atmosféra. Když jsem na jedné straně misek vah měla rodinu a na druhé sex s milencem, věděla jsem, kde je mé místo. Možná to trochu vyznívá jako mužské uvažování, ale tak to prostě bylo. Psala jsem, že to nebyl velký problém, ale taky jsem do toho musela cosi zainvestovat - občas jsem si před spaním, když jsem si třídila myšlenky, říkala, jestli mu zkusit ještě nenapsat. Naštěstí mě to časem přešlo, zvlášť když jsem viděla, že je taky táta od rodiny. A zůstaly mi krásné vzpomínky a jejich kouzlo je právě v tom, že jsme to ukončili, když ještě počáteční vášeň úplně neuhasla.

Pro Niku - náš vztah nebyl...klobouk dolů, Magdaléno

Pro Niku - náš vztah nebyl úplně plochý. City tam určitě byly, aspoň z mé strany, ale nenastal průšvih, že by mi dával víc, než jsem dostávala v manželství. A když nad tím přemýšlím, v podstatě nebylo moc času se lépe poznat a tím se třeba do sebe zamilovat. Naše intimní setkání byla velmi krátká, maximálně několik hodin a ty jsme povídáním příliš nezabíjeli. Bylo to hlavně o tom chtíči a proto nebyl velký problém to ukončit.

Julko - krásnou dovolenou!Bohužel jsem se sem dřív nedostala.Niko, myslím, že chtíč je v tomhle vždycky, a u žen většinou i city.Muži to mají trochu jinak.

Pro Ivku - my jsme kolem sebe...Takže to byla jen touha - chtíč? City v tom nehrály roli?

Pro Ivku - my jsme kolem sebe se sousedem chodili skoro dva roky a pořádně to mezi námi jiskřilo, ale ani jeden neměl odvahu něco podniknout, až už se to nedalo vydržet a při jedné grilovací akci jsme zůstali chvilku osamotě a mě nenapadlo nic lepšího, než použít dvojsmysl. Samozřejmě to správně pochopil, vyměnili jsme si čísla a tím vlastně začal náš milenecký poměr. Trval několik měsíců, bylo to krásně vzrušující, ale taky hodně velké nervy, aby to neprasklo. Po pár měsících, kdy vyprchala největší vášeň, jsme se rozhodli to ukončit, oba jsme měli doma relativně fungující manželství a já jsem nehodlala manžela měnit. Tím jsem chtěla říct, že pokud se má opravdu něco stát, jeden z vás se k tomu odhodlá, i když musím přiznat, že už jsme byla trošku ovíněná, když jsem ho oslovila. S alkoholem holt padají zábrany. Dnes spolu normálně komunikujeme a trochu se i potutelně usmíváme, protože víme jenom my dva (tedy mluvím za sebe, nikomu jsem se s tím nesvěřila).