jak se odmilovat ?

Nepodlehla jsem, i když...Tentokrát musím napsat já, že máš můj obdiv. Sám nevím, co bych v takový situaci dělal. Člověk míní, život mění. Přeju ti, aby ti klid v duši dlouho vydržel. Zatím se držím, možná je to taky tím, že jsem ji hodně dlouho nepotkal a kupodivu nemám potřebu to měnit. A doufám, že i když se střetneme, pojedu pořád ve stejné koleji, tzn. bez jakýhokoliv flirtování. Sice občas přemýšlím, jestli je lepší litovat toho, co člověk neudělal, nebo naopak, ale teď to rozhodl rozum a uvidíme, co bude dál.

Nepodlehla jsem, i když chtěl. Naopak potkala jsem jiného muže (ryze přátelská úroveň), co mi připomněl, jaká jsem bývala - po letech mám zase hlavu vzhůru a klid v duši. Jen to manželství zbývá nějak vyřešit.

Mirku, Moni, fialko, obdivuju vaše sebeovládání, smekám před vámi.:-)Elisko, v těchto letech je to všechno teprve trénink, klidně se rozcházej a znova podléhej.Opravdové vztahy jsou daleko před tebou.

Jsem v úplně stejné situaci jako Slávka, akorád mi je 16 a pořád se rozcházíme. Jsme spolu dva a půl roku a já nevím jak to mám už doopravdy ukončit..srdce mi to prostě nedovolí.

Žiju - a jsem na tom asi...Díky. Taky držím palce, jsem zvědavej, jak dopadneš.

Vypadá to, že bych mohl...Žiju - a jsem na tom asi stejně jako ty. Fyzická přitažlivost přetrvává, ale růžové brýle jsou pryč... Uvidím až s ním budu mluvit, jestli bude změna (a kterým směrem), má velice příjemný projev. Až bude po všem, dám vědět. Držím ti palce, máš můj obdiv.

Havlův otec měl styky s R. Heydrichem. Václav Havel byl lhář a pouze se chopil příležitosti. Jinak byl amerikanoříťolezec. Navíc militantní prezident(podpora vpádu do Iráku, bombardování Jugosl.) Nedokázal směrem do zahraničí hlásat žádné postoje, pouze všem podlézal a přikivoval. Proto ho několik politiků mělo rádo. Navíc to byl prezident co měl vadu řeči a jeho mrkotavý projev je všeobecně znám. Chybělo mu vzdělání a inteligence. Vizáž měl jak Hurvínek.

Vypadá to, že bych mohl být za vodou. Několik dalších setkání jsem zase zvládl na výbornou. Sice mě pořád fyzicky přitahuje (to asi jen tak nepomine), ale jsem rád, že rozum zvítězil. Monigue, jak jsi na tom?

no nejlepší je vypovídat...Tak to si snad ani nedokážu představit. Vždycky je důležitý nedávat indicie, které by mohly vést k odhalení. Ale i tak to nemohlo být příliš anonymní povídání. Zřejmě se rozepisovali do velkých detailů.

pistolí hihi :)))))) prčáááá!

no nejlepší je vypovídat...To jsou teda paradoxy!Musí to být hrozný pocit, poznat manžela na diskuzi.Ono se nevyplácí psát příliš mnoho podrobností, a když už, tak je zastřít nějakou malou zástěrkou, která zmátne.Mirku, s tím psychologem máš naprostou pravdu, taky jsem se s jedním radila, když se mi to stalo.Já se ale radila opačným způsobem než ty.:-)

Ztráta důvěry je opravdu...no nejlepší je vypovídat se tady, ale už znám i případ, kdy si jeden z manželů myslel jak tady anonymě povídá a ten druhý ho poznal.Ono se dá každý den dávat jiné jméno, ale pokud něco řešíš v tématu, tak si jméno většina drží. Pak stačí, že napíšeš něco o sobě ... a je to ..

Určitě máte (Miranda,...Ztráta důvěry je opravdu vážná trhlinka. Někdy nejde ani zacelit. Pokud bys byla na pokraji sil, zkus toho psychologa vyhledat, to píšu z vlastní zkušenosti. V dnešní době to není nic tragickýho, dřív se na člověka koukalo jako na blbce. Mně osobně na tom pomohlo hlavně to, že jsem se měl komu svěřit s tím, že předpokládám, že se to jen tak neroznese. Totiž ani na nejbližší přátele v tomto případě není spolehnutí. Je to opravdu citlivý téma. A někdy pomůže vypovídat se, i když zaručený to taky není.

Určitě máte (Miranda,...Moni, sama nevím, co je horší - jestli se totálnímu "shoření" vyhnout nebo "shořet".Já jsem shořela a bylo to hrozné, mám ale krásné zážitky, ze kterých žiju.Věřím ti, že nenaplněná touha tě bude dlouho trápit, každý den ale bude líp a líp, uvidíš.Možná je na tom lépe Mirek, protože odolat je jeho vůle.My jsme podlehly vůli někoho jiného.

Určitě máte (Miranda, Mirek) pravdu. U mě jednoznačně nebýt vážných trhlinek v manželství, nikdy by se mi nikdo nedostal pod kůži (a už vůbec ne tak hluboko). Taky si uvědomuji, že jednám iracionálně, že jsem zamilovaná do iluze něčeho "lepšího", vidím tam vlastnosti, co chybí mému muži, to, co bych chtěla zlepšit ovšem nemůžu, protože jsem ztratila důvěru. Jenže ony mě ty iluze držely nad vodou a fungovala jsem normálně. A co teď s tím, že? Asi by to také chtělo psychologa.

Moni, o pocitu prázdnoty...Vystihla jsi to úplně přesně. Po několikaletém soužití se jeden druhému okouká a pak záleží, kolik má vztah trhlinek a jestli je tam nějaká větší, aby se skrz ni dostala k člověku zamilovanost a poblouznění další osobou. To je potom každý/každá cizí (rozuměj ve smyslu atraktivní) zajímavý/zajímavá. Zpátečka mě drží nad vodou, nechci o vše důležité v životě přijít. Je to pořád stejný koloběh, kdy se z milenců a milenek po čase stanou manželé, ty pak nahradí noví milenci a milenky. Někdo zakotví dřív, jiný se v tom plácá. Pokud člověk najde osobu, se kterou to relativně funguje, měl by hodně rozmýšlet, jestli mu to dobrodružství za to stojí. Ovšem na druhé straně je právě ta příroda, která se, jak píšeš, dokáže na člověku pořádně vyřádit.

usmívám se na svět, s miláčkem jsme tento týden v kontaktu jak přes net, tak jsme se viděli..po tom vánočním odloučení to bylo mooc fajn :-)

Moni, o pocitu prázdnoty bych mohla napsat knihu... Po několikaletém vztahu je ale mnohem hlubší než po jedné odřeknuté noci, věř mi.Ale čas to nějak jistí, třeba se jednou zvednem z popela.Mirku, ta tvoje zpátečka mě inspirovala a uvědomila jsem si jednu důležitou věc.Pro zpátečku totiž musí být důvod, vážný důvod - a ten mi chyběl.Proto se u mě příroda vyřádila.Tak se drž, jistě máš dobrou ženu, tak ti to stojí za to. Ber to jako trénink na dobu, až se manželka přece jen okouká a všechny ženy okolo ti budou připadat nějak jiné.

No taky už jsem měla...Tak to vypadá, že to za tebe vyřešil osud. Ten pocit prázdnoty musí být strašnej, tvoje sny se sesypaly jako domeček z karet. Jsem zvědavej, jestli nakonec pojede a co v tobě vyvolá, když ho zase uvidíš. Třeba se ti zprotiví, ale třeba taky úplně obráceně.

No taky už jsem měla namále a začala si říkat, že přeci jenom jedna noc - protože vím, že víc by nebylo (z jeho strany je to jasné)... Tak to mě teď každopádně přešlo. Možná bohudík, kdo ví? Ale je mi to strašně líto, rozpadly se mi sny. Takže jsem prázdná a říkám si, že na kurzu třeba ani nebude. Nějak není nač se těšit. I kdyby nakrásně chtěl, tohle nepřekousnu ani na jedinou noc.