jak se odmilovat ?

Nika:Můj příběh. Byli jsme spolu sice jen půl roku, ale nádherných půl roku. Rozuměli jsme si, nehádali jsme se, měli jsme stejné zájmy, byli jsme k sobě tolerantní, upřímní, všechno nádherné a jak má být...Milovala jsem ho a stále miluji. Ze dne na den mi napsal, že mě už nemiluje a je konec. Tohle jsem vůbec nečekala...nepoznala jsem, že se něco děje! V tu chvíli se mi zhroutil svět...stále to bolí a nelepší se to!

Hvězdičko, tohle moc dobře znám. A nějaké otázky vůbec nepomůžou. Protože člověk v těch krušných chvílích cítí, že to není ten pravý. Ale je na něho zvyklý a + ty hezké chvíle. To nejde jen tak přejít. Je to zmatek, kdy se chvílemi cítíš skvěle a chvílemi bys ho zabila. Nevím, co poradit, protože cítím úplně to samé.

H: Děkuji moc, ale věř, že v sobě klid stále úplnej ještě nemám. Pořád přemýšlím nad tím, zda tomu nešlo zabránit, zda nebyla chyba ve mně. Navíc já jsem z těch co chtějí být s každým zadobře a trápí mě, že mě má za d*vku, pi*u atd. po těch letech. Nevím kde se v něm vzala ta nenávist a už vůbec nechápu proč.Nečetla jsem Tvůj příspěvek, můžeš stručně nastínit Tvůj problém?

Ahoj všem!!!!alaa: Díky za podporu, opravdu moc pomáhá, když tu někdo napíše pár řádků a popoří...Nika: Když ti takhle sprostě nadává, podvádí tě...to by opravdu nemělo cenu. Zapomenout není lehké, možná nezapomeneš nikdy, ale budeš mít klid a nebudeš muset čekat, kdy ti začne opět nadávat!J: Úplně s tebou souhlasím, když se ti vryje hluboko do srdce, už tam má asi své místečko navždy, ty se můžeš snažit sebe víc zapomenout, ale nejde to, jen se s tím naučíš žít!hwězda: Ty to máš opravdu moc těžký! Vykašlat by bylo te nejlepší, ale když člověk miluje, tak to asi nedokáže, nebo jen s velkou bolestí! Do každého vztahu příjde nějaká bouřka, ty si musíš uvědomit jak často a jak silná. Může pak být zase hodný, milý, pozorný, ty si asi musíš zvážit co pro tebe bude menší zlo! Jestli rozchod, bude to bolet, budeš se trápit, budeto hrůza, ale budeš mít naději, že potkáš někoho jiného, s kterým to bude lepší! Nebo jestli vydržet v tomto vztahu, který je občas v pohodě, ale budeš se stále bát kdy zase příjde nějaký jeho rozmar. Já se s vou povahou a byla bych opravdu zamilovaná, neopustila bych ho, věděla bych, že je to hrozná chyba, ale upnula bych se na jeho světlé chvilky a říkala bych si, že zase bude dobře, ale je to chyba!!!!Jani: Až tady budeš písni, jak ti je, jak to zvládáš!U mne se to nepohlo, stesk, samota, pláč beznaděj, bolest.....v kontaktu s ním vůbec nejsem!Všem držím palce!!!

Pro hwězdu: Já snad ano. Víš, ono je hlavní si položit otázku, zda si s ním dokážeš představit budoucnost a taky mi hodně pomohly tyto otázky uváděné na jednom serveru.Zde jsou otázky:Chtěla bych s tímto člověkem mít děti?Chtěla bych mít dítě stejné, jako je tento člověk?Chtěla bych se tomuto člověku více podobat?Chtěla bych s tímto člověkem jet na svojí oblíbenou dovolenou?Byla bych ochotná strávit s tímto člověkem zbytek života za předpokladu, že by se nikdy nezměnil a zůstal stejný, jako je teď ?Pokud odpovíš 5x ANO¨, tak je to OK. Já neodpověděla ani 1x, jednou teda nevím a to mi vcelku otevřelo oči a taky to, že jsem mladá a nemá smysl se vázat na jednoho člověka. Já nikoho mimo něj ještě pořádně nepoznala.

úplně s váma souhlasím, je to fakt těžký. mám podobný příběh, jsme s klukem skoro šest let, vím že to není ono, máme úplně jiné životní hodnoty, je na mě někdy opravdu zlý, sprostý, nutí mě k sexu (ne násilně ale řečma, i tak je to ale pak na prd),je dost na holky, ale i přes toto všechno mi říká že mě miluje:( vubec to nechápu, ale já jeho mám taky moc ráda, ikdyž je na mě někdy zlý, ale na druhou stranu je někdy zas tak hodný a milý, že mě tím zas úplně dostane a tím pádem se od něj nemohu odtrhnout, ikdyž bych fatk chtěla...poradíte někdo co pro to udělat?asi mi to je jasný, že se na něj mám prostě vykašlat, zvládla to už některá z vás?:)

Některý lidi se vryjou do srdce tak hluboko, že nejde je přestat milovat. Taky se o to snažím, ale vydrží mi to jen na krátkou dobu. Asi čím větší shoda a chemie, tím je to horší.

Já sama bych mohla vyprávět. Taky jsem s přítelem byla skoro 7 let. Teď jsme asi měsíc od sebe, i když za tu dobu jsme se rozešli několikrát. Ze začátku idylka, ale pak jeho nedůvěra, žárlivost, podváděl mě i ze začátku, nadával, že jsem ku*va,pi* a atd.,nevěnoval se mi jak byl měl, dával přednost kámošům..ale i tak, já se od něj nemohla odprostit. Snažím se teď zapomenout, ale lehká věc to není.

Zlaticka moje!!! Budte statecni.. nesme si z toho vseho ponauceni a uz nikdy se nesnazme tolik milovat. A jak se tu nekdo ptal, tak na nestastnou lasku sem zapominala pet let a pak to preslo. Preju vsem brzke odmilovani!

Katko, tak tohle moc nechapu, Ty na nekoho myslis, on chce byt s Tebou, Ty se tak rada trapis? Proc nejdes za hlasem sveho srdce? To jen proto, ze uz jsi s pritelem sest let? To je dost chaby duvod. Zivot je kratky na takove muceni...

Mám něco podobného, už několik let myslím na někoho jiného, ale přesto vím, že náš vztah by neměl cenu. S přítelem jsem 6 let, ale na toho druhého myslím skoro pořád. :-( Taky se nedokážu "odmilovat". Myslela jsem, že to půjde, ale pár měsíců jsem byla v pohodě, pak mi ho najednou něco připomnělo a byla jsem zase mimo. Nejhorší je, že ten druhý chce být se mnou a já to vím. :-( Jen nedokážu udělat ten krok-opustit 6 letý vztah a jít do něčeho nového... Hlavně rozum mi říká, že to nepůjde. Srdce má ale jiný názor. :-(Držím palečky, bohužel žádnou radu na odmilování nemám-sama bych ji potřebovala.

Ahoj, trochu se loučím, jedu teď domů a tam nemáme internet, takže se chvíli neozvu. H - moc díky za podporu, pomáhá to:) Zvládneme to nebo to alespoň nebude po čase tak bolet. I když už člověk myslí, že to dál nejde, tak jde, musíme tu sílu v sobě najít. Díky!

Jasně, radovat se i z maličkostí a klidně i blbostí, jen tak dál....

Ono člověku nic jiného nezbyde. Jani v životě nás ještě čeká takových trápení a bolesti, ale zároveň radosti a štěstí. Musíme to teď přetrpět, abychom se pak mohli radovat!!!

Píšem současně:) Budu! Moje dnešní první pousmání.

Jsi silná osobnost, díky, že tu jsi.

Neomlouvej se a bojuj, za nás obě!!!

Moc promiň. Děkuju.

Breč, klidně breč, ale zároveň měj na paměti, že ta bolest se časem otupí, bude snesitelnější. Teď se ti zhroutil svět, ale ty ho začnest stavět znovu...zvládneš to!!!

Jani,už jednou jsem ti psala, že dno je od toho, aby se z něj mohl člověk znovu odrazit! Co tě čeká - práce,většina lidí musí pracovat, tak nebudeš vyjímka, úspěšné zvládnutí školy, doma máš milující mamku a ty musíš být silná i pro ni ona tě potřebuje!!!!! Jani jsem tady proto, abych tě vyslechla! Je mi hrozně, teď zrovna brečím, citům neporučím, musím si tu bolest , prázdnotu, beznaděj, smutek, stesk,zoufalost prožít, ale také vím, že to přebolím né hned jedou ano, že mám pro co žít...