jak se odmilovat ?

TO E. krasny prispevek, chtela bych mit takovy vztah jak popisujes...

To Monca: mluvis mi z duse. Jsem s pritelem rok,ale casto si rikam, ze nejsem stastna. Kde je ten pocit bezstarosti, stesti, uvolneni... a byl v mem vztahu vubec nekdy? Problem mam stejny jako Ty.. vidime se pres tyden a ja nic neplanuju, jsem porad pripravena, kdy on bude mit cas, aby jsme mohli spolecne neco podniknout. Vim, ze mi poradite: mej svuj plan... ale kdy bychom se pak videli? Ja bych s nim nejradeji byla od rana do vecera!!! Vim ze je to spatne, ale nemuzu si pomoct a tak takhle zbytecne trpim. Clovek si to uvedomuje a stejne dela blbosti!!! Ale Monco u me je to horsi o to, ze se nejedne pouze o jeho kamaradyale casto i o kamaradky... no dokazete si to predstavit. Hovory na toto tema konci tim, ze ja sem ta spatna... Ted uz to radeji dusim v sobe a o to je to horsi. Nechapu, proc jsou pro nej ostatni divky tak dulezite. At jde s klukama na pivo, to je OK. Ale s kamaradkou-bejvalkou!!! na kafe, icq, sms... to toho chci tolik???? PS: taky nejsem poprve zamilovana a je mi pres dvacet...

když ono je to težké,milujete hrozně moc a život (ikdyž zranujicí) bez něj si nedokážete představit,bojíte se že ta bolest když odejdete od něj ikdyž ho milujete bude mnohem bolestnější a zranujicí na duši jak na těle mnohem víc než když ho budete mít po boku i když vás trápí....

take nektere me kamaradky mely podobny problem. vydrzely kvuli tomu ve vztahu kdy je partner dlouhodobe podvadel,dokonce i okradal,nebo bil. Presto zustaly,nedokazaly prestat milovat. Ale je to jen iluze! ten druhy o ni nestojí,je mu ukradená. Zaslouzíte si lásku muže,který vás bude hyckat a vazit si kazdé minuty po vasem boku! Važte si samy sebe trochu více, myslete na sve stesti, jak by vam bylo krasne vedle milujícího partnera. A takových mužů, kteří hledají svou lásku, chodí po světě spousta. Nebraňte se svému štěstí a nechte je najít si právě vás. držím palce,budte konecne stastné.

já vim že vam to připada nemožne, i ja porad vzpominam a nekdy jsem totalne mimo a zoufala a to uz se snazim zapomenout dost dlouho,nevim jestli vubec nekdy budu v pohode,ale je to lepsi nez treba pred mesicem kdy me trapily velmi zive a zranujici sny,treba se mi zdalo jak mnou opovrhuje a je moji pritomnosti znechuceny atd,nebo se mi zdalo ze chodim s jeho bratrem abych mu byla bliz,vzdy jsem se probudila uplne znicena. časem pomaha poznat nove lidi,nove muže,chodit do spolecnosti.

Copak jíst, pít a dýchat...Člověk musí fungovat i jinak, chodit do práce, zvládat domácí povinnosti a před kamarádkami a známými se tvářit a komunimovat s nimi úplně normálně...Bude to velká fuška, asi to nezvládnu. Ještě z dávných dob mám od doktora předepsané nějaké léky na uklidnění, a myslím, že teď budou nezbytně nutné! Trochu jsem vám sem vstoupila a jelikož zažívám něco obdobného, musela jsem něco připsat, trochu ulevit srdíčku, ikdyž jen trochu...Držte se!

Věřte, že žádný chlap nestojí za to, aby jste ukončily svůj život !!! Hodně lidí zažilo to co Vy, i já, ale život jde dál. Hlavně musíte dýchat, jíst a pít!!! To jsou ty základní věci, které se teď musí dodržet. Hodně štěstí dámy, a taky - mějte se rády!

Jani, vím, protože mám úplně stejné pocity. Já s ním budu snad mluvit, ale ruzum mi říká, že už nikdy nebudeme spolu, ale srdce se s tím nesmířilo. Také si nedokážu předsavit jak budu bez něj žít, dýchala bych za něj....

Ahoj, promiň... Já jsem si včera uvědomila, že už jsem o něj přišla, že už se ke mě nevrátí. Nedovedu bez něj žít. Je pro mě vším.

Opravdu zapomenout nejde, ta láska je moc silná. Snažím se na něj nemyslet, ale stejně to příjde, připomínají mi ho sebemenší maličkosti...Možná ani nechci zapomenout úplně, jak můžu zapomenout na někoho, koho mám moc ráda a dýchala bych za něj. Nejsem nějaká puberťačka, která se rozešla s první láskou, je mi 25 let...já nevím jestli je ještě brzo, aby to přestalo bolet, ale jak dlouho tohle může člověk vydržet? JANI, ty nepiš, že přemýšlíš o konci...tím ubližeješ i mne, ikdyž je to teď to nejhorší co tě v životě potkalo, tak NIKDY nesmíš přemýšlet okonci, te NE!!!!!!

ale jak mám zapomenout, je mi hrozně špatně, všechno se ve mě svírá, nemůžu dýchat, pane bože to nejde vydržet, přemýšlím o konci, mě už opravdu nic nečeká, nikdy jsem nebyla šťastná, teď jsem myslela, že se to změní a

holky,vše co tu popisujete jsem zažila a je mi uzko kdyz ctu vase prispevky.Nejbolestnejsi pro me bylo par poslednich setkani s nim plne naprosteho chladu,nezajmu,ignorace a pohrdani z jeho strany.Narovinu mi rekl ze me nikdy nemel opravdu rad a nikdy to nebylo ono,ze ke mne nic zvlastniho nikdy necitil.Nastesti jsem se na podobna slova predem psychicky pripravila takze jsem s maximalnim usilim dokazala zatlacit slzy abych se pred nim jeste vice neponizila.V tu chvili jsem si ale pripadala naprosto bezcena a znicena. Pak jsem mu porad psala,zoufala jsem zadala vysvetleni jeho chovani a co se mezi nami vlastne odehravalo,pritom jsem uvnitr vedela,ze o me jednoduse nemel vazny zajem a jen se bavil,zabijel cas.Nakonec se mi podarilo zareknout se a uz delsi dobu ho nekontaktuji a je mi lepe.Z me zkušenosti radim: zapomenout.

Určitě ti dám vědět! Strašně se setkání bojím, jestli vůbec bude chtít, ale snad ano. Jdu do toho sice s nadějí, ale zároveň "připravená" na chlad se kterým se mnou bude jednat.....Drž se a mysli na to, že jsem tady, když ti bude zle napš....

Díky za vše!

Mě to také pomáhá. Přesně víme, která slova volit, aby co nejlépe vystihla to, co cítíme. Věřím na osud, snad někdy později pochopím, proč se mi toto stalo. Přeci se to nemůže dít bezdůvodně, prožívat takovou bolest jen tak. Dej mi pak určitě vědět, jak to dopadlo. Kdyby to bylo hodně soukromé/bolestivé tak na bellusov"centrum.czDržím pěsti, to prý štěstí:)

Jani, přesně tak,hlouběji jít už nejde! Bojím se ho znovu spatřit, bude to hrozně těžké, ale musím to zkusit! Jsem ochotná být s ním znovu, mám ho ráda a měla jsem dost času si vše nechat projít hlavou a půjdu do toho i s rizikem, že se na mne vykašle znovu, ale třeba se nebude chtít vrátit a to je dost pravděpodobné!Ozvu se mu až po víkendu, teď jsem v hrozné depce a jen bych brečela, musím se dát kapku dohromady.Vůbec se ti nedivím, že mu stále píšeš, prostě to nechceš vzdát, ikdyž je asi pravda, že ho to může ještě více odrazovat, ale ta touha být s ním v kontaktu je silnější. Taky si myslím, že se mu opět ozveš, třeba to vydržíš pár dní, ale pak zas příjdde ta beznaděj a napíšeš mu. Jani, oběma nám přeji, abychom byly co nejdříve v pohodě, ať už to dopadne tak nebo tak...děkuji za tvou sílu, co nejdříve ti jí vrátím...Jsem moc ráda, že se můžeme takhle podporovat, škoda, že se neznáme osobně...Moc, moc ti za vše děkuji!

H - strašně ti držím palce! Hlouběji už stejně jít nejde a třeba se to povede a přesvědčíš ho, ale bude hrozně bolestivé ho vidět. Já tomu svému teď poslala takovou sms, ať nám dá ještě šanci, že mi na něm záleží, že ho mám moc ráda, že bych pro nás udělala cokoli atp. Úplně se mi svírá hrdlo, jak strašně bych si přála, aby byl u mě, obejmul mě, přitisknul mě k sobě, pohladil. Ale jak je jeho zvykem, tak mi asi ani neodpoví. No nic, už to ale chci vydržet a znovu se mu nevnucovat, ale pak se mu stejně asi znovu ozvu. Jak tady přesně někdo psal, že je třeba se naučit nekontrolovat si telefon a nečekat na zavolání. Ale musí se bojovat a v tvém případě myslím, že to musíš rozhodně zkusit. Jestli jsi ochotná ho vzít zpátky i když tě podváděl (já bych to asi zkousla, jen aby byl se mnou), tak to zkus, třeba mu to s tou novou nefunguje a třeba by se rád vrátil a je to bačkora a bojí se ti zavolat. Tak ho popožeň. Ale připrav se na nejhorší. Jestli mám ještě nějakou sílu, tak ti jí všechnu posílám. Drž se.

Ahoj Jani.Jani, je mi to opravdu moc líto, chápu tě úplně ve všem! Připadá mi, že cítíme úplně to samé, že jsi moje dvojče! Jak jsem tady psala na začátku ty "chytré řeči", jak musíme jít dál, odrazit se od dna, zaměstnávat se prací, obklopit se přáteli a tak....teď už vím, že je to jen oddálení problému, alespoň v mém případě, když se dostanu do klidu a zůstanu sama je vše zpět, propadám smutku, pláči zoufalství a co jsem se celý den snažila nějak překonat, tak stejně na mne dolehne a pak je to ještě horší...už nemám sílu...budu mu muset napsat, abychom se sešli a všem promluvili,protože to nezvládám, den ode dne mi chybí víc a víc....nemám co ztratit a jestli se před ním budu ponižovat, je mi jedno....takhle dál žít nemůžu, tím jsem si jistá, večer propadám třeba až tříhodinovému pláči, nemůžu jíst, hned se mi chce zvracet (dobrá dieta za 3 týdny mám dole 9 kg), začínám být protivná na své okolí, které si to vůbec nezaslouží.... Snad se už nikdy nechci tak moc zamilovat...bolest je nesnasitelná ...

Mončo, já bych Ti poradila věnovat se trošku víc sobě. Najít si vlastní zájmy, vyrazit třeba s kamarádkama na kafe apod., nepsat mu xkrát denně a když neodpoví na zprávu, nepsat hned další. Prostě vztah nestav na první místo, myslím, že chlapi to právě takhle taky mají. Prostě musíš mít nějaké své sebevědomí, ne čekat a linkovat si čas podle něho. A pak si myslím, že se to zlepší. Ale to už tu na různých diskuzích zaznělo asi hodněkrát, takže nic nového.

Mončo, radu nemám, ale závidím ti, že ho vůbec máš. Jak já bych si přála toho svého zpátky ať je jakýkoli... hmm, kam pak se poděla hrdost a sebevědomí... Jako racionálně myslící osoba bych ti řekla, že ti za to nestojí, pusť ho k vodě, určitě na tebe čeká někdo lepší... Jako naprostá citová troska, zkus to zachránit, najdi vhodnou chvíli a promluv si s ním, nepropásni svou šanci, nemusí se už opakovat... Tak si vyber... tomuto se říká rada na h*** (promiň)