jak se odmilovat ?

Ahoj holky,tak jsem se sem dostala po delší době a vidím že jste všechny smutné.Musím vám napsat že ten můj mi také napsal mail,že se moc omlouvá ale že svoji přítelkyni moc miluje a nechce jí ubližovat,ale že to bylo se mnou skvělé a že by občas uvítal se sejít,ale jenom sexuálně,žádné city a žádná zamilovanost.A já myslela blbá,že byl také zamilovaný,ale šlo mu pouze o jedno!Ještě jsem mu ani neodepsala,nemůžu to jaksi překousnout.Doma to také za moc nestojí,pořád se hádáme s manželem,jsem tak moc nešťastná!Holky vy se držte a doufám že vy nemáte takové sobce jako já.

Magdo, neblbni a neplácej se v tom. Potkáš jinýho - pokud teda chceš ve svých mimomanželských výletech pokračovat. A vy ostatní taky. A třeba vám to pomůže i najít cestu k vlastním manželům, které máte rády a určitě je nehodláte opustit kvůli nějakému vašemu milostnému románku. ;-)

Pokud se nepletu, tak ty si...Winde, nemýlíš se, je to můj první milenecký vztah a dost se v tom plácám, než jsem ho poznala, byla jsem manželovi věrná, i přes to, že on občas ujel.Pro NĚJ to nebyla první nevěra, ale vztah ano, dřív měl pouze jednorázové úlety, trvalejší charakter to má až se mnou...

Možné to je, každopádně jaký...Pokud se nepletu, tak ty si prožíváš svůj první milenecký vztah. U nás je to tak, že každý z nás už za sebou jeden takový máme, a asi jsme se poučili z minulých chyb. Proto jsme možná byli už při našem seznamování až roztomile opatrní :-)Ona mi jen mlhavě naznačila, že o svého prvního milence přišla svoji chybou, ale že to nedokázala otevřeně přiznat, a tak to skončilo. Já o svou první milenku přišel tak, že jsem jí pár dní nenapsal (což se hodí sem do tématu :-)), a ona si to vyložila tak, že je konec, a když jsem jí pak napsal, tak už nereagovala :-(

u nás je to o to horší...Evi, na tenhle tvůj příspěvek jsem ještě chtěla zareagovat.Tak nevím, co je pro nás v současné situaci horší, jestli ten manžel, co se nesnaží, nebo ten co se snaží, ale pozdě :-( Dovedu si představit, jak ti asi je. Můj muž se kolikrát také snažil, ale já to v ten moment nedokázala přijmout (u nás tedy většinou, když se provalila nevěra z jeho strany).Teď se pro změnu vůbec nesnaží, nezajímá, prostě jsem ten fungující domácí spotřebič (jak už jsem nedávno zmínila) a tím to hasne. Zpočátku, když jsme ještě byli s milencem na stejné vlně a klapalo to, byla jsem šťastná a tím se hodně zlepšil i vztah doma. Začala jsem vnášet do manželství nové impulsy a radost a žilo se líp. Ale jakmile se to na mileneckém poli zhoršilo, přímou úměrou se tím pokazil i život manželský, a jsme tam, kde dřív, možná i hůř, protože teď zřetelně cítím, co a jak moc mi chybí... Když se snažím svému muži naznačit, co bych potřebovala, jen mi oponuje, vyvrací a nic neudělá

Tak já se taky nepovažuju za...Možné to je, každopádně jaký je váš přístup, tak jsem si představovala, že to bude i v našem případě - bohužel - najednou to tam bylo a jsem v tom až po uši. Proto buď rád, že to máš tak, jak to je, když se do toho vměstnají velké city, potěšení se velice rychle mění v trápení...(a dědek rozhodně nejsi, mám i starší přátele a rozumíme si)

Winde, říkáš mlaďouši, já si...Tak já se taky nepovažuju za nějakýho "dědka" - je mi 46 a milence 42...Ale taky bych byl rád, kdyby mi napsala častěji, než jednou za 3 dny, co si budeme povídat. Možná se právě takhle brání tomu, aby do toho moc "nezahučela" - nevim.

Winde, říkáš mlaďouši, já si ale někdy připadám na šedesát :(My se dohodli v podstatě na tom samém, žádné boření rodin a nezamilovat se. Slíbila jsem to s čistým srdcem, ani by mě nenapadlo, že do toho takhle spadnu. Po něm nic nechci, jeho rodinné štěstí mu přeji, ale prostě bych byla ráda, kdyby mě častěji kontaktoval a i kdyby to s námi nějakým způsobem skončilo v milenecké rovině, chtěla bych, aby jsme zůstali přátelé - což mi potvrdil. Ale jak už jsem řekla, já jeho potřebuju daleko více, a tak se trápím a toužím po něm...

Winde, to není náš případ (to...Tak to jste ještě mlaďouši, já sám jsem ženatej 20 let, moje přítelkyně je vdaná dokonce 22 let. Možná právě tím věkem je dáno to, že máme k našemu vztahu poněkud racionálnější přístup...Přesto se ale na sebe těšíme stejně jako vy - akorát jsme si předem řekli, že nějaké řeči o rozvodu z té či oné strany jsou tabu...

Winde, to není náš případ (to vídání 3x týdně). My jsme si denně psali, mailovali, ale vídali jsme se tak jednou, dvakrát do měsíce. I přes to jsem na něm citově ulítla.Ale pozor, já to před ním úzkostlivě tajím, protože se obávám, právě toho, co jsi napsal - totiž, že by vzal nohy na ramena a ukončil to. Zbytečně mu neposílám sms, nepíšu maily, a když, bavíme se o všem možném, neuháním ho, kdyže se to setkáme atd. V hlavě mi to ale samozřejmě šrotuje. Dle mého názoru si myslí, že jsem v naprosté pohodě a beru to tak, jako on - nezávazně si občas zašpásovat. Je taky ženatý, navíc má tři děti, které miluje a doma vcelku pohodu. Jenomže ON se stal pro mě něco jako drogou štěstí, nebo jak to nazvat, prostě jsem se zamilovala...Máš pravdu, jsem vdaná, s manželem jsme letos 10 let. Nikoho jsem nehledala, bohužel si mě to "našlo" samo. Až s NÍM mi došlo, jak jsem vlastně citově vyprahlá a to jak fyzicky tak psychicky.

wind....my to všechny víme...myslím že to máme všechny stejně...mělo to být pro zpestření....jenže nějak se nám to zvrtlo

Nechci bejt jedovatej, holky, ale - vaše trápení a smutky bych pochopil tehdy, kdybyste byly svobodné, a váš milenec ženatý. OK, tomu bych rozuměl. Ale vy jste snad vdané, nebo ne??? Přítele máte pro zpestření vašeho života, stejně tak, jako oni mají vás pro zpestření toho svého... Pomilujte, pošpásujte, ale lásku neslibujte... :-)

jo...holky..je to tak...taky mám ten pocit..pokud ze mě vyzařovalo něco v tom smyslu..že si jen užíváme, nebombardovala jsem ho sms typu...co to mělo být...co do budoucna..jak myslel to a to..bylo to všechno super..jenže ted jak jsem do toho spadla víc a víc...on to asi vycituje a couvá...Evi..je to jak píšeš v té poslední větě.....SAKRA

Víš co... nevím, jestli jsi...Hmmmmm,tak to je přesně ono...vystihl jsi to dokonale...takhle přesně jsem dopadla...Zajímalo ho všecko,moje děti,moje práce i můj vztah s manželem.Bylo to špatný doma,proto jsem hledala alespon někoho na povyražení a myslím,že jsem do toho spadla víc,než jsem chtěla,on to pochopil a tak vzal nohy na ramena,jak píšeš...:-(

To Wind: Tak to Ti závidím,...u nás je to o to horší právě,že manžel se chová lépe,než kdy jindy a já si z toho neumím vůbec nic vzít...To co jsem mu léta vytýkala jako nedostatek teprve ted pochopil a strašně se snaží a mě je to fuk..Snažím se vážit si toho,ale stejně nemůžu přestat myslet na NĚJ...Takže sama nevím,jak z toho..Doma už mi tak nějak vůbec nic nechybí,ale stejně jsem jak tělo bez duše...hnusím se už sama sobě s tím.Co je to za nechutnou chemii,která v hlavě udělá takovej maglajs,že by byl člověk schopnej zničit všechno pro někoho,kdo o něj vůbec nestojí????SAKRA!!!!

To Wind: Tak to Ti závidím,...Víš co... nevím, jestli jsi to byla zrovna ty, ale jedna z vás tu psala, že se se svým milým vídá 3x týdně - to bysme asi ulítli taky - my se vidíme jednou, dvakrát, za měsíc a jsme rádi... náš "rekord" byl 3x za měsíc loni v červenci. A ne každá schůzka je nutně "milovací", my se spolu třeba jdeme jen tak projít do přírody, držíme se za ruce a je nám fajn :-)Upřímně řečeno, nevěděl bych, co mám dělat, kdyby na mě byla tak silně citově vázaná, jako jste vy na svých milencích. Ale - a píšu to sem nerad, ale prostě musím, třeba i vám to k něčemu pomůže - asi bych šel od toho. pokud bych teda doma nebyl těsně před rozvodem, což nejsem.

To Magdalena: Seznámili jsme...To Wind: Tak to Ti závidím, že ani po takové době žádný z vás citově neulítl, kéž bych to také tak měla...Evi, je to přesně jak říkáš, vzít telefon a napsat je to nejmenší. Já už bych mu dávno napsala (ozval se minulý čtvrtek). Nevím, jestli je v nemocnici, nebo doma, ráda bych ho slyšela, ale nechci mu psát a být za "stíhačku." Já věřím, že se ozve, ale nevím kdy a to čekání je otřesné, nechci tím trávit svůj život, ale nemůžu se zbavit myšlenek na NĚJ. Jak říkáš, připadám si taky jako puberťačka (letos budu mít 29).Doma mě všechno štve, manžel je protivný, nic mě nebaví :(

To Magdalena: Seznámili jsme se spolu (přes internet) přibližně před rokem, milenci se z nás stali po třech měsících psaní a po dvou schůzkách loni v květnu.

Kery, úplně chápu jak ti je,...magdi,ty věříš v to,že se ozve????Říkám si co mu asi brání v tom,aby vzal telefon a nadatloval jedinou sms...Třeba myslím na tebe,nebo něco takového...Je to strašný,že tohle píšu,ale je to tak.Jak dlouho to je,co se ti ozval,že je nemocný???Mě připadá,že jsou tak nějak nemocný všichni ted po těch svátcích,ale na hlavu...A kdyže se uzdravěj???Až je přestane bavit předsevzetí do Nového roku "BUDU VĚRNÝ"????Bože,tohle nemáme za potřebí,na světě je miliony mužskejch a my si vyberem ty co si neybíraj nás...ACH JO.

Ahoj všem,denně koukám na vaše příspěvky a marně se snažím vymyslet,co napsat,je k pláči a zároven k smíchu,jak to máme všechny stejné...Já nevydržela opět a napsala,jen neutrálně,jak se vede jeho tatínkovi(v posledním příspěvku jsem psala,že měl autohavárii)kupodivu mi ihned volala,ale řeknu vám,že to bylo nanic...Byl chladný,odměřený řekla bych až arogantní,nechápu proč ani proč vlastně volal,když mě evidentně nechtěl slyšet...Ptal se mě,co doma a co práce a tak..Jen prázdné fráze,aby se "nemlčelo za peníze"Radši jsem to utla asi po 2 min.bylo to o ničem.nevím přoč se ho stále tak dožaduji,když on mnou takto pohrdá,stačilo by ale jen napsat"nech už toho,prpstě je konec nechci tě!"nevím proč to chci sakra slyšet,asi proto,že se bojím,že se jednou ozve a já v tom budu zpět..je to hnus.Ted jsem byla pár dnů už dobrá,ale stačí mi fakt blbost,která mi ho připomene,třeba hnusnej suchej šípek,kterej mi utrhl na jedné procházce a já si ho dala do peněženky pro štěstí,ted jsem ho našla,když jsem hledala drobné a jsem zas tam...:-(Zase sjem spadla do tak hroznýho smutku,že se mi nechce nic...V 36 letech se chovám jak trapná puberťačka...