jak se odmilovat ?

Jistěže to může mít spoustu příčin nebo i bez konkrétního důvodu - kolikrát člověka pohltí nějaká naléhavá činnost a on nestíhá komunikovat jako dřív nebo jen "na půl huby" a protějšek hledá vysvětlení, které neexistuje. Zeptat se - ano. Ale nesmí to vyznít jako nátlak.Ještě k případu Jany: Vynechal jsem ovšem ten nejpříznivější možný scénář - že to třeba se svatbou není pravda. Pokud by zůstali tady v Česku (Jana už bez násilníka) a žili "evropským" stylem, pak jistě nelze nic namítat; drobné rozdíly by jistě láska překonala, děti by vyrostly... Znám takovou "smíšenou" rodinu, občas zajíždějí k rozvětvenému příbuzenstvu někam do Makedonie, zúčastňují se jejich bizarních oslav a obyčejů a zase se vracejí v pohodě sem.

Pati, svým způsobem je....Asi máš pravdu, je lepší mít jistotu. Ale, myslím, že tohle všichni děláme, když nechceme konfrontaci a chceme, aby vztah vyšuměl

Tessie,a není to usilování...Pati, svým způsobem je. Může chtít, aby jí vysvětlil, řekl, co do budoucna chce. Ten muž se s Pepper nerozešel, schůzky iniciuje, jen - pokud to dobře chápu- už ne v té míře jako dříve a zdá se jí chladnější. Představuju si sebe v této situaci. Nebyla by pro mně jednoznačná-že chce vše utnout. Kdyby to chtěl, tak by to udělal. Nebo jen chce hrát do ztracena? Nechat věci vyšumět? Co když ne? Co když ve spojitosti s novou prací má více povinností, starostí a méně času na schůzky? Pepper ho může nechat odejít, ale neví, zda on to tak vůbec chce. Může čekat nebo se zeptat na rovinu, co dál-já bych udělala to poslední.

Pepper, možná by to chtělo...Tessie,a není to usilování o probrání věcí vlastně také naléháním?

Už nejsem nejmladší a...Pepper, možná by to chtělo otevřený rozhovor, jak mezi vámi dvěma dál. Já bych to tak asi chtěla, ráda vím, na čem jsem. Záleží dost na tom, jak dlouho váš vztah trvá, co všechno bylo jeho obsahem, jak daleko od sebe jste a na jeho plánech, prioritách a hodnotách do budoucna. Vše, krom toho posledního a nejpodstatnějšího víš a to poslední, co on, jak vše vidí, to bych se snažila zjistit. Pokud se ti zdá, že ochladl, proč....

Už nejsem nejmladší a...Myslím, že už jsi ho ztratila:-(. Přijmi to, a jdi dál, nic jiného ti ani nezbývá.

Už nejsem nejmladší a přesto mám pocit, že se chovám jako nějaká puberťačka (neberte to, prosím, doslova, spousta mladých slečen vystupuje velmi rozumně). S manželem žijeme hezkou řádku let a asi tak v posledních deseti došlo k propastnému odcizení. Chyba byla na obou stranách, především jsem přistoupila na to, abychom žili jako bratr se sestrou. Děti nám vylétly v tom období z hnízda a prázdnota ve mně se prohloubila, až jsem našla přízeň v jednom pracovním kolegovi. Doma řešil věc podobného rázu. Naše setkání nad kávou přerostly v něco víc. Nejdřív jsem myslela, že půjde o kompenzaci v sexuální oblasti, kde u mě bylo témeř deset let temno, ale jak už to bývá, zamilovala jsem se. Dostal lepší pracovní nabídku a přestoupil do konkurenční firmy a najednou mi se začal vzdalovat, vlastně se vzdaluje do teď. Setkání se smrskla na minimum a já se bohužel nedokážu ubránit tomu, že mu až příliš horlivě projevuji náklonnost. Cítím, že ho to odrazuje. On je nastavený jinak. Nikdy jsme nemluvili o tom, že bychom společně začali žít. Myslím, že ani jeden z nás to nechtěl. Na našich rodinách nám záleží a rozbití dvou rodin je nepřípustné, proto dbáme na maximální diskrétnost. A já se trápím, protože ho nechci opravdu ztratit. Je tím zázrakem, který mi dává sílu setrvat v manželství, které mi hodně dalo a zároveň vzalo. Každé pípnutí telefonu mi přináší infarktní stav, zda mi napíše, že je čas našeho setkání. Neumím se udělat vzácnou, neumím být chladnější, vím, že ho tím možná děsím, ale jsem mu tak oddaná, že ho celým tělem i duší chci.

Asanah, ja za nim nepujdu,...Jani, některá setkání jsou naprosto osudová. Jak se říká, můžem někoho znát roky a nezanechá v našem srdci sebemenší stopu a můžem s někým být pár minut a vryje se nám do mysli i duše na zbytek života.Manželství s partnerem národa jiné kultury a odlišné mentality se časem může stát problematické. Ale taky nemusí, rozdíly může smazat porozumnění a láska. Nejde to předem odhadnout. je podstatné, zda on se opravdu oženil... a jak ty vidíš své manželství...o tom jsi nenapsala, ale předpokládám, se s násilníkem nebudeš dál žít.

Asanah, ja za nim nepujdu, protoze vim, ze si bude brat jinou, a mozna uz si ji vzal. TEd je pozde.Ja vim, ze mu na me zalezi.Pratelstvi dal neni mozne, neodpovida to nasemu nazoru na vztah mezi muzem a zenou. Navic bych se moc trapila, i kdyz samozrejme jsem stastna, kdyz je stastny i on.

Pro Janu: těžko se mi to slovy definuje. Základem je jeho (a původně i Tvůj) názor o rozdílnosti kultur a zvyků, na to dojelo mnoho vztahů, i když se to původně nezdálo; to je velmi rozumný náhled. Má-li před svatbou s krajankou, tím spíš; do toho bych se nenabourával. Pak jsou tady dvě protichůdné snahy: všechno odstřihnout a nechat být nebo mu nějakým způsobem projevit vděčnost za to, jak Ti pomohl. Mezi tím stojí jedna výhoda, že bydlíte blízko sebe a můžete se vidět, případně vaše budoucí rodiny i spřátelit. To už je ale leckdy těžké "ustát". Osobně jsem to zažil - poznal jsem ženy, s nimiž jsem si rozuměl, měli jsme se rádi a z nějakých důvodů to pak vzalo jiný směr. Vím o nich i dnes, jak jsou na tom. Jsou-li šťastné (nebo přesněji aspoň spokojené), pak jim to přeju právě proto, že jsem je měl rád. Z téhož důvodu bych jim i teď dokázal zcela samozřejmě pomoct, kdyby to bylo zapotřebí. Vzpomínky a přátelství zůstaly.

Pred lety jsem poznala...Měla byste dát prostor někomu dalšímu. On si uvědomuje rozdílnost kultur a případné problémy, co by s tím souvisely a tím Vám nepřímo vyjadřuje, že mu na Vás záleží. Vzpomínky Vám nikdo nevezme a pokud se nebudete stále ohlížet, čas rány zahojí.

Ašanah, jak teď teda...My komunikujeme jen přes internet. Dnes se zase sám ozval hned ráno - a později odmlčel. Je to více méně takové erotické psaní po ránu. Je zatím čas něco navrhovat, psala jsem o příštím týdnu a tak to tak i vidím, zatím to nechávám být.Pro Janu - je těžké radit, nabízí se takové to - když ho miluješ, jdi za ním, nevzdávej to - a pak se podívám sama na sebe - někoho miluju a přitom 3 měsíce vlastně oddaluji schůzku. Na odmilování je nejlepší čas - a nulový kontakt.

No právě, a to si pak...Ašanah, jak teď teda komunikujete? Myslela jsem, že jsi tu psala o nějakém horizontu týdne až dvou. No, já bych věděla, co by mě dokázalo pořádně navnadit. Stačí se podívat, jak to vypadá u mě doma. Stále čekám, až se vrátí z dovolené. Abych pravdu řekla, pocity mám smíšené. Teď se toho nějak hodně nakupilo, potřebovala bych se nadechnout. A z noci na dnešek jsem měla ošklivý sen a trochu se ve mně hnulo svědomí. Je vidět, že v tom neumím chodit. Ale počítám, že jak se uvidíme, že to budu mít hned jinak.

Bydlime ve stejnem meste.

Pred lety jsem poznala...Jano - a on i Ty - bydlíte v naší zemi? Nebo vás dělí velká dálka?

Pred lety jsem poznala jednoho muze a zamilovali jsme se. Planovali jsme spolecnou budoucnost, ale ja jsem se bala, protoze pochazel z Blizkeho Vychodu a jeho rodina byla tradicne smyslejici a on castecne taky. Tak jsem nas vztah ukoncila. Pote jsem se vdala, mela deti, ale kdyz jsem byla na materske, zacal me manzel bit. Nasili se stupnovalo, byla jsem zoufala, poprosila jsem o pomoc rodinu, pratele, pozdeji i zname. Ze vsech mi pomohl pouze on. Pote jsem ho parkrat kratce potkala, jednou me pozval na caj. Povidali jsme si spolu, rekl mi, ze jsem vyjimecny clovek, ze zna jen velmi malo lidi, se kterymi si rozumi tak, jako se mnou, ze ale radeji chce zenu z jeho naroda a pro me bude lepsi Evropan. Souhlasila jsem s nim.To bylo pred rokem a pul. Pote jsem se dozvedela, ze se chce zenit (se svoji krajankou).Stale ho ale miluji, i kdyz vim, ze dnes uz spolu byt nemuzeme. Obcas si rikam, ze jsem to mela zkusit... Dnes vim, ze v mem zivote bylo jen velmi malo lidi, jako on, ze on byl jeden z nejlepsich, co jsem poznala. Moc se trapim, touzim po tom, byt s nim. Ale na druhou stranu mu preji, aby byl stastny, a verim, ze s tou jinou bude stastnejsi nez se mnou. Rada bych mu jednou oplatila jeho pomoc, ale nevim jak.Jak se mam prestat trapit svou laskou k nemu?

Nové téma na Doktorce "Proč je láska tak frustrující?" - základní článek mě tedy nezaujal. Třeba je to tím, že je výňatkem z většího celku (knihy), ale připadá mi nějak mnohomluvně teoretický.

Ašanah, ať ti to dobře...No právě, a to si pak říkám - musím vybrat ten NEJ den, kdy nejvíc budu mít chuť a co když nebudu mít (protože moje chuť konstatntní není) a zrovna nebudu když na to budu myslet - no samozřejmě jak na mě sáhne - tak chuť bude minimálně ta základní ale ne zrovna třeba extrémní .... uff, už aby to bylo UŽ ABY TO BYLO :-D

hledej mail. Na stare adrese.ctitel

Ašanah, ať ti to dobře vyjde a ať se z toho nevytratí taková ta lehkost a uvolněnost - když na setkání člověk předem moc myslí a připravuje se a představuje si, vloudí se někdy místo radostného povídání jakási strnulost až křeč, což je škoda; mně se to paradoxně stávalo i v naprosto příznivé situaci, kdy jsem si předem připravil, jakým vtipem a nápadem ji ohromím, a ono to vyšlo napůl nebo vůbec ne, což byl trapas. Ale ty jsi zkušená holka a poradíš si vždy.Mirando, to každý myslí na to, co mohl a měl udělat úplně jinak...znám to moc dobře. A můžu si stokrát říkat, že to nemá cenu. Teď myslím na tebe, jak to všechno zvládáš.Valerko a ostatní, myslel jsem, že v současné situaci tady není zrovna příhodná doba na moje vyprávěnky, ale pokud to někoho může potěšit nebo přivést na jiné myšlenky, tak jo. :-)