jak se odmilovat ?

I já se nemohu dočkati, až zde Dan napíše další příběy :-)

dane, myslím, že někdy...To o té stuze a konferenci jsem nenašla, mně se ale moc líbila věta:Čas běžel a s podzimem se překulil do pochmurného počasí i nálady.

dane, myslím, že někdy používáš takové výrazy, které nějak nezapadají do současné doby a jsou romantické:se stuhou v vlasechkonferencespěchala se nákupem...Možná i tak to Romantička myslela

Ašanah, to je jak od Hrabala...so, so, Mirando :)

Mirando, zamýšlel jsem to...Dane, mně se líbí oba tvoje příběhy, ten s Bělou i ten nový, a začínám tušit souvislosti.Romantička asi naskočila později, proto má tak romantické oči.A jinak - pro mě bylo na gymnáziu každé slohové téma výzvou a tobě moc nevěřím, že bys to měl jinak.:)

Mirando, zamýšlel jsem to jako protiklad k příběhu Běly, aby na jedné straně vynikly podobnosti (kterými jsem se potom inspiroval) a rozdíly (na nichž jsem shořel). Z těchto důvodů to seškrtávám jak to jde, aby nevznikl nečitelný paskvil.Romantická anonymko (dnes v 10.09), nemám ti za zlé, jak silně přeceňuješ mou fantazii, ale není a nebude vymyšleno vůbec nic, naopak se snažím, abych dodržel aspoň reálnou časovou linku bez hypotéz a (tehdy skutečného) snění. Když jsme měli na gymplu za domácí úkol napsat nějaký sloh na vymyšlené téma, byla to pro mě celonoční můra.

U mě se to vytrácí do...Ašanah, to je jak od Hrabala - nevím, jestli mě vůbec ještě miluje, už několik let mi nepřišel domů.A pro romantičku - nám se Danovo psaní líbí a kdybys s námi četla dříve, tak dost často to velká romantika nebyla.Pati - wie geht´s?

U mě se to vytrácí do...Takže on stále mlží?

U mě se to vytrácí do ztracena, nějak nevěřím, že ON se opravdu chce sejít a tím pádem ani nevím, zda to chci já. Ozývá se ale ve všední dny většinou první, tak se to tak nějak udržuje v neutrálu. Moc se mi nechce cokoliv plánovat, když vím, že na poslední chvíli zase uhne. To ať tedy nenavrhuje nic.

já jsem velká romantička,to ano,ráda si přečtu něco romantického,ale co tu píšeš ty,to je také nějaká vymyšlená povídka?,moc se mi nechce věřit,že by to byla pravda.Máš hodně bujnou fantazii a spíš píšeš o čem jsi snil,než by to byla pravda.Neber to špatně,je to jenom můj názor,můj pohled na věc.Jinak Vám tady fandím,i když jsou to pohádky.

Dane, zatím nevím, jestli jde jen o epizodu nebo o podobný, delší vztah, jako s Bělou.A těším se na pokračování, vyprávění má tvou osvědčenou kvalitu.A kam jste se zase vy všichni (čerchmanti) poděli?:-)

(Pokračování)Jednou jsem ji uviděl (už po práci) před sebou na ulici, jak pospíchá zřejmě domů s nákupem. Připadalo mi, že s končícím létem ještě zkrásněla, ale nejspíš jsem se v tom už pořádně utápěl. Chvilku jsem tak za ní nepozorován šel a váhal, mám-li ji dohnat. Měl jsem ale strach, že by nasazené tempo chodeckého maratónu asi našemu hovoru moc neprospívalo, tak jsem to nechal být. To už bylo lepší těch občasných pár slov v klidu našeho podniku. Stejně už jsem ji nikam nezval a nic nenavrhoval; sama se svěřila, že si nemůže dovolit vyrazit ani do společnosti kamarádek. Děti, kterým už začala škola a školka, si "držela zkrátka" a večer by je beztak neměl kdo hlídat; maminku měla daleko a exmanžela bůhvíkde. Pojal jsem proto plán, že jí pomůžu aspoň v tomto bodě - děti jí pohlídám já! Rozesmála se: "Tak jo. Já vám dám vědět, až bude potřeba." Taková věc se může říct jenom tímto lehkým tónem, jenže je v tom riziko, že ten druhý to bude považovat za pouhý vtip. Znal jsem dokonce i číslo jejího telefonu, ze kterého se dalo poznat, že bydlí někde nedaleko mě na hlavní třídě. Měli jsme to tedy oba blízko do práce - když jsem nebyl línej, chodil jsem pěšky, což trvalo přesně 24 minuty. To všechno ale nemělo žádnou praktickou cenu. Čas běžel a s podzimem se překulil do pochmurného počasí i nálady.Pokračování příště.

Domívám se, že za tím...Pati, ty mluvíš jako kniha, a samozřejmě máš pravdu. Podle mě jde o ještě velmi mladé lidi, snad se tedy Jana brzy zamiluje jinde, její přítel vykazuje známky nezralosti.Dane, a tys mě jako vždycky napnul - těším se na pokračování.

Jano, to je všechno ještě...Domívám se, že za tím jsou vždy dvě věci. Jeden si vztah vykládá jinak než druhý (viz v jiném, hlubším "provdení" vztah Tessie). Nebo pominula zamilovanost a nedostavila se láska

Jano, to je všechno ještě moc čerstvé. Ale na tvém psaní je vidět - a to se mi líbí - reálný přístup, správné řešení (přerušení kontaktů), věcné hodnocení bez hysterie a výčitek (to každý nedokáže). Nějakému smutnění se ještě neubráníš, jsou to přece jenom hodně silné zážitky. Ale vidím, že si dokážeš vybrat a uchovat spíš ty, které můžou být pro tebe poučením. K jeho jednání mám samozřejmě svoje výhrady, ale třeba se sama s odstupem času dovíš, co přesně za tím bylo.

Jani, musíš vydržet. Když ho nebudeš mít na očích, časem zapomeneš. Teď to možná vyzní drsně, ale stávaj se mnohem horší věci. Je dobrý, že nemusíš řešit děti, rozvod, nemoc. Takových lásek ještě bude!! Uvidíš, časem třeba potkáš kluka, se kterým to bude jiný a tahle teď pro tebe významná epizoda života ti přijde úsměvná. Ber to tak, že každá zkušenost je dobrá.

Vratik se ale ke mne a psal, ze beze mne nemuze byt. Po tu dobu toho odlouceni mi ale tak chybel, ze jsem to proste nemohla vydrzet a mela zase deprese. Chybel mi uz i jeho hlas. A kdyz jsem ho prosila o skype hovor (je vedecky dokazano, ze ve vztahu na dalku je dulezitejsi si volat nez si psat na chatu), vymluvil se i na nej. Jednou jsem cekala pul hodiny (a to jeste potom, co to sam o hodinu a pul odlozil-pry sel pomahat ven kamosovi). Neozval se, tak jsem ten skype vypla. Volal mi na mobil a kdyz jsem se ho ptala, jestli mu stojim za to, aby me videl; tak mi neurcitym tonem rekl, ze jo. Ja mu ale chtela videt do obliceje. Taky jsem nemohla unest tu dalku mezi nama, tak jsem se s nim rozesla. Nepiseme si, chce utect do zahranici a zmenil si cislo. Skype odinstaloval a na facebooku jsem si ho blokla. Smazala jsem vsecky kontakty na nej a fotky s nim a jeho prstynek zahrabala hluboko do skrine. Rika se, ze sejde z oci, sejde z mysli, ale tady to asi nebude tak uplne pravda. Rikam si, co jsem pro nej byla. Nebyl to hajzl, i lidi (a i moje kamaradka, diky ktere jsme se poznali) o nem rikaji, ze je moc hodny, tak se mi nechce verit, ze by me mel jen na to jedno. I jeho kamos na facebooku psal do komentare k jednomu jeho statusu, ze kdyby se lidi na svete meli tak radi jako ma on me, tak by ten svet byl mnohem lepsi. Treba jsem byla pouhou "nahrazkou" za slecnu, ktera mu pred 7 lety zemrela v naruci a kterou pry moc miloval. Nebo se treba odmiloval po tom, jak jsem se stala zavisla a on se proste bal toho, ze kdyz se budem vidat casteji, tak se ti stane znova. Nepochopil, ze partner tomu druhemu ma s tou zavislosti pomoct a taky i s depresemi. Pokud to ten druby potrebuje. Ale on byl toho nazoru, ze kdyz on se z toho dostal sam, tak druhy se z toho taky dostane sam. A to jsem se snazila s nim o tom mluvit. O vsech problemech. Snazila jsem se mu prizpusobit, do niceho ho nenutit a vsecko. Jen me stvalo, ze porad odkladal skyoe hovory a schuzky (ono kdyz se ve vztahu na dalku vidite jednou za 3 tydny, tak to taky neni idealni a jeste k tomu kdyz si jen chatujete-nevidite si do obliceje a neslysite se). Nevydrzela jsem to a rozesla se s nim. Ale je to hrozne, chybi mi, citim se; jako by mi nekdo umrel. Vsude ho vidim a cele dny a noci jen brecim. Ale nejhorsi je, ze rada vzpominam na to hezke, co jsme spolu zazili a ze kdyz je mi nejhur, tak mam znicehonic pocit; jako by me drzel za ruku nebo objimal. Taky porad slysim jeho hlas a pro obdiv te jeho vyrovnanosti jsem z ni neco malo pochytila, tak uz si ho nekdy pripominam i ja sama. Co mam delat?

Dobry den, mam problem. Lonske zari jsem se seznamila s klukem. Protoze je z velke dalky, tak si se mnou zacal psat na facebooku. Pry jsem se mu libila. Postupne jsme se poznavali, az jsem si zacala rikat, ze by nebylo marne to s nim prece jen zkusit. Navic jsem byla rada, ze jsem nasla nekoho, kdo si prosel v zivote podobnym peklem jako ja a ze mam konecne nekoho, kdo se do me umi hodne vcitit (a neni to psycholog). V te dobe jsem si zrovna zase prochazela temi svymi stresy, uzkostmi a depresemi a to, ze me nekdo miluje, mi z niceho nic dalo dalsi silu do zivota, i kdyz jsem k tomu dotycnemu zatim citila jen pratelstvi. Nicmene jsme se sesli a ja se po dlouhe dobe citila stastna a plna zivota. Udelaly mi radost ty jiskry v jeho ocich a radost, kterou mel z naseho rande. I kdyz mi trochu vadilo, ze mluvi sproste a sisla (jak jsem tomu tehdy rikala). Nicmene jsem tyhle vady povazovala za malicherne a opravdu se do nej zamilovala. Navic mi psal opravdu krasne basnicky, ktere mi vzdy zvedly naladu, choval se jak gentleman atp. atp. Byla jsem s nim v sedmem nebi. I kdyz me porad ukecaval k tomu jednomu. A ja mu na to skocila, protoze tohle delali vsichni mi dosavadni partneri. Rekla jsem si, ze milovani s nim bude krasne a taky, ze bylo. Ale pak se zacal chovat divne. Zacal odkladat schuzky, ale mne to neprislo nijak divne, vzdyt posledni den Vanocnich prazdnin me jeste mermomoci prosil, at neodjizdim (leden jsem mela volny, akorat jeste nejake zkousky ve skole). Odjela jsem, musela jsem se ucit. Kdyz to ale odlozil podruhe, prestala jsem mu tak duverovat. Jo, bydli daleko a ja se diky tomu, ze mi kontakt s nim pomahal z depresi, na nem stala zavisla. Co vam mam vykladat, nas vztah sel do kopru a on se se mnou rozesel. Nemohla jsem to unest a tohle obdobi jsem protrpela emocnim sokem, apatii a silenou depresi, jakou jsen v zivote nemela. Rozhodla jsem se ale uz predtim, ze pro dobro naseho vztahu s tim musim skoncovat a objednala se k psycholozce.

(Pokračování)Ta předchozí žena (řekněme Helga?) také pracovala ve stejném podniku jako já, ale na jedné z poboček, takže jsme se nemohli běžně potkávat - dělilo nás Václavské náměstí a několik ulic po každé straně. Výhoda byla, že pokud měla službu, docházela denně do naší budovy kvůli písemným dokladům a při jedné takové kratičké chvíli jsem ji také poznal: krásnou, štíhlou ženu se stuhou v dlouhých vlasech. Její výraz mohl připadat trochu nepřístupný až pohrdavý, ale dokázal se rázem změnit v upřímný úsměv. Všechno na ní bylo rovné, jasné a nekomplikované, působila už na první pohled dojmem čisté přírodní krásy, nikdy se nelíčila (nesnáším namalované ženské), ani nebyla vymakanou sportovkyní. Byla rozvedená a měla dvě děti - malého chlapce a žačku první třídy, se kterými žila sama. Budovou vždycky jen prolétla, ale díky pravidelnosti nebyl problém ji náhodou nebo "náhodou" potkat. Zpočátku jsem to bral jako příjemné zpestření a s volným nadhledem jsem se sám sebou bavil, zda to se mnou "něco udělá". Bohužel jo. Začal jsem tomu propadat a její pouhý pozdrav s potměšilým úsměvem mi přestával stačit. Uvědomoval jsem si, že i služební řidič na rozdíl ode mě pobývá v jejich kanceláři kdykoli a jak dlouho chce, sedí, lemtá kafe, plácá nesmysly a je jí tolik nablízku... Pro mě nic takového nepřipadalo v úvahu - služebně měla naspěch, ani se nezastavila, a po práci už vůbec ne, i když jsem ji zval. "Ale Dane, vždyť víte" (nikdy jsme si nepřestali vykat), "že mám malé děti". Ani na společné konference nechodila. Situace neměla řešení.Pokračování příště.

Děvčata, posílám vám...Jozífek si na nás vzpomněl..hurááá