jak se odmilovat ?

Valerko, já bych byla s tím...Mirando, díky za pohled na věc. A kde jsou ostatní? Dane, přidáš další posun s Helgou?

Mirando, před tou poslední...Valerko, já bych byla s tím zvedáním jeho sebevědomí asi opatrnější, asi bych lovila jinak než prostřednictvím sms. Proč mu buď jasně naznačovat, že máš zájem, nebo mu pomáhat získat dojem, že ho chce spousta žen?Nechala bych to na pohledech, trochu delších, než je běžné, však on se dovtípí. A jestli nenajde odvahu, tak s tím nic nenaděláš, třeba je to druhý Mirek.Fialko, udělej si aspoň radost, snaž se sama sebe jakkoliv potěšit, možná ti bude dlouho trvat, než pojedeš okolo "vašeho bytu" a nevzpomeneš si, ale jednou určitě.Já jsem ještě k něčemu podobnému stále nenašla odvahu.

jojo..snažím se ochladnout...Fialko, to je úplně normální, jestli máš na něho spoustu krásných vzpomínek. Občas je určitým způsobem hezké být sentimentální a nechat se únest.

Nic nového, tedy spíše...jojo..snažím se ochladnout ..daří se mi to střídavě. Například, když jedu kolem jeho (našeho) "hnízdečka", tak mi srdíčko buší nějak jinak ...a onehdy mi při pomyšlení na něho v blízkosti toho bytu hrkly slzy do očí.Tak řekněte,,,jak jsem stará, tak jsem píp... :-)

Mirando, před tou poslední...Já bych mu napsala. Nemusí ho to nakopnout, ale stopro mu to pohladí ego a zvedne sebevědomí. A pak v pozdější fázi třeba dodá odvahu. Podle mě tím nic nepokazíš. Jak jsem psala, minimálně mu to zalichotí a když nepůjde dál, prokázalas mu dobrej skutek:-)

Přesně tak, Val, jestli...Mirando, před tou poslední událostí jsem přemýšlela, že bych mu anonymně napsala sms, ale nevěděla jsem, co tam napsat, aby věděl, že šlo o mě a zároveň to zůstalo pořád anonymní, aby na mě nic neměl. Trochu šílené, že? Ovšem netuším, jestli by to mělo nějaký význam. Dan mi tu jednou psal, že taková sms potěší, ale není záruka, že k něčemu nakopne. Zatím budu stát nečinná na místě. A jak se daří tobě?

Přesně tak, Val, jestli myslíš, že pro muže je tahle situace lehčí, tak není.Oni mají strach z odmítnutí, z posměchu, z toho, že neobstojí... možná mají ještě deset dalších obav a proto se neodváží.I když - kdo čte klasiku, tak ví, že neodvážit se je osudné.Myslím, že ses dostala do fáze, kdy ti zbývá se na něj vždycky hezky usmívat, protože to se dá vysvětlit mnoha způsoby a pokaždé to působí sympaticky.Tedy - usmívat se v každém případě, i když se nerozhodneš vzít váš osud do svých rukou.

Ona ta fáze namlouvání...Něco na tom bude. Tam nejde jenom o to, že spolu chodí. Já bych to taky ještě úplně nezabíjela. Počítá se, až budou sami beze svědků mimo oči veřejnosti.

Ona ta fáze namlouvání ženatý-vdaná je více náročná, protože se musí překonat více bariér, teda u lidí, co se snaží žít podle určitých pravidel daných společností. On musí překonat zábrany, nebo jinak-povolit chtíči jednat.

Ašanah, mohlo to tak klidně...Valerko, k té řeči těla - většinou vychází z podvědomí a některé skutečnosti, jako rozšířené zorničky, lze na povel těžko ovlivnit. Hádám, že se mu minimálně líbíš. Druhá věc je, kam až si troufne zajít. V té sklepní scéně byl jasný.

Valerko, uvidíš příště,...Ašanah, mohlo to tak klidně být - i když domů jsme šli vedle sebe, děti pobíhaly několik metrů před námi a nebyl tam ani jeden slovní náznak. Připadala jsem si jako vedle úplně cizího člověka. Chvílemi jsme nevěděla, co říkat, takže trapné ticho zachraňoval nějakým formálním tématem. Nevím, je to všelijaké, zřejmě se jeho gesta nějak bijí s rozumem. Zrovna před pár dny jsem právě měla v rukou knihu o řeči těla a zpětně mi došlo spoustu věcí. Já už nic zásadního podnikat nebudu, jestli něco bude chtít, musí pro to něco udělat. A to bych napsala vlastně i k tobě. Nejhorší na tom bývá, že když už se z toho člověk relativně dostává, objeví se další gesto a už v tom zase lítá.

Ašanah, u mě něco...Valerko, uvidíš příště, zase to může být úplně jiné. Třeba v té školce se nějak necítil. Já už to možná mám ztracené - ani nevím, teď nevím vůbec nic.

Nic nového, tedy spíše...Ašanah, u mě něco zásadního - vypadá to, že sklepní scéna byl top flirtování. Byli jsme vyzvednout děti z kroužku. Já nečekaně, když manžel nemohl a spíše než ho jsem čekala jeho drahou polovičku. Příležitost obrovská, ale v podstatě se nic zásadního nestalo. Zůstalo to jen na úrovni formálního rozhovoru. Byla jsem nervózní, rudá jako rajče až do dekoltu a jediné pozitivum bylo, že jsem nebyla iniciativní a neřekla si o číslo, protože bych si pak akorát nadávala. Zřejmě si to za tu dobu nechal rozležet v hlavě a je jeden z mála (Mirku, zdravím), co odolá pokušení. Když se na to dívám z druhé stránky, všechno špatné je pro něco dobré. Je to těžké a pomalu se s tím srovnávám. Teď ho opravdu nemusím potkat. Jen mě mrzí, že jsem naletěla na falešnou řeč těla, myslela jsem, že funguje, že je to něco, co se těžko ovliňuje. Ostatně i naposled bylo několik signálů, ale to už je asi jedno.

Nic nového, tedy spíše ochlazení po těch odložených setkáních. A už se mi to ani nechce řešit. Fialko, co Ty?

nojo..nečekám..asi to bude...Lepší je, se v mládí umrdat k smrti,než ve stáří v domově důchodců vzpomínat na pracovní úspěchy.

nojo..nečekám..asi to bude...Lepší je, se v mládí umrdat k smrti,než ve stáří v domově důchodců vzpomínat na pracovní úspěchy.

nojo..nečekám..asi to bude...Lepší je, se v mládí umrdat k smrti,než ve stáří v domově důchodců vzpomínat na pracovní úspěchy.

nojo..nečekám..asi to bude...Lepší je, se v mládí umrdat k smrti,než ve stáří v domově důchodců vzpomínat na pracovní úspěchy.

nojo..nečekám..asi to bude...Lepší je, se v mládí umrdat k smrti,než ve stáří v domově důchodců vzpomínat na pracovní úspěchy.

nojo..nečekám..asi to bude...Lepší je, se v mládí umrdat k smrti,než ve stáří v domově důchodců vzpomínat na pracovní úspěchy.