jak se odmilovat ?

Horacio, nevím proč ze sebe děláš anonyma. My se tady všichni podepisujeme.

Horacio - já tě nepoznala!Ty bys tedy mohl být pro Aničku nadějí, že to všechno dobře dopadne. Patříš mezi ty, kteří to zlé překonali.A to je dobře.

Aničko, antidepresiva ti může napsat i obvoďák.Alespoň mě je bez problémů napsal a to jsem na tom nebyla až tak zle, jako ty.I když - vlastně jsem se mu sesypala v ordinaci.Prostě zítra zajdi za nějakým doktorem, ať ti to napíše.Nemáš se za co stydět a jak je vidět, sama to nezvládáš.Horacio má pravdu,návštěvu lékaře neodkládej!

Aničko,ten člověk,co Ti píše,se jmenuje Horacio - ahoj.Vím,jak se cítíš a jestli si vzpomínáš,mám o Tebe už dlouhou dobu starost a několikrát jsem Tě prosil - jdi k lékaři.Věř mi.Prožil jsem to,co Ty a rozumím Ti každé slovo.Jsi v ohrožení života,už nemůžeš čekat na nic.Přijde den,kdy nevstaneš ani z postele,nebudeš mít sílu vůbec na nic.

Aničko - a co ten lékař?Já nechci, abys v tom zůstala sama a motala se v bludném kruhu. O psychologovi jsi nic moc nenapsala, ale on by přece měl poznat, jestli potřebuješ i léky. A jestli tě na to neupozornil, nech si napsat doporučení od lékaře, kam normálně chodíš. Myslím, že takové léky může předepisovat jen odborný lékař.Aničko, prosím, neodkládej tu návštěvu.

Adi, jej to presne tak, jak pise ten clovek.... "Člověk,který je ve stavu Aničky,žádnou vůli nemá.On totiž nemá nic.Ani chuť žít.Nic.Jen přežívá.Dívá se okolo sebe a nechápavě sleduje ostatní,kteří se umí smát.Nerozumí jim,nemá na to sílu"Rikam si, ze musim nekde vyrazit, s kamarady, ale ve finale to je presne takove, nedokazi mluvit vubec o nicem, smat se a radovat, nechapu, ze vsichni jsou tak stastni... Ja z toho chci moc ven, moc, ale porad jsem v nejakem bludnem kruhu, jen vycitky, trapeni, obvinovani .... Uz o tom nemam silu ani psat, jak je mi to vsechno moc lito !

Adino,vše,co píšeš,je veliká...Ano, asi máš pravdu, možná jsem měla napsat, že Anička se potřebuje odrazit od dna a pak, s pomocí antidepresiv, najít znovu svou vůli. Musí mít ale vizi a naději, že to jde, že to není neřešitelné. Jestli máš nějaké zkušenosti s depresí, tak to možná víš lépe než já. Já o sobě sice někdy říkám, že mám depku, ale v podstatě vím, že je to jen blbá nálada - a brzy to přejde.

Adino,vše,co píšeš,je veliká pravda.Jen s tou vůlí si nejsem jist.Člověk,který je ve stavu Aničky,žádnou vůli nemá.On totiž nemá nic.Ani chuť žít.Nic.Jen přežívá.Dívá se okolo sebe a nechápavě sleduje ostatní,kteří se umí smát.Nerozumí jim,nemá na to sílu.Stav,ve kterém Anička je,se nazývá deprese a je pro ni nesmírně nebezpečný a zhoubný.

Milá Aničko, tohle všechno, ty tvoje negativní pocity, by měla odbourat antidepresiva, jen si pamatuju, že se pak nesmí vysadit najednou - a na to si dej pozor. Jedna moje známá je po rozchodu s partnerem taky brala, potom je ztratila a nešla si pro nové a naráz se z ní stal vášnivý kuřák, i když cigarety předtím nesnášela. Víš, nejpodstatnější ale je, že člověk se musí CHTÍT uzdravit, tvoje vůle je to hlavní. A tu zatím jakoby nemáš, proto ti to nejde. Vyjmenuj si deset různých případů, co se ti mohlo stát - a naštěstí nestalo, pak uvidíš, že nejde o život, jen o to, že skončila jedna z lásek. A další máš určitě před sebou, to mi věř.

Nevim, kdo mi píše, ale i Tobe dekuji za názor, vsechno si to uvedomuji, nevim, koho jineho nez psychologa a či pomoc vyhledat.... nicim si sve telo, zdravi, trapim se a pocit, ze nebudu uz nikdy schopna jineho vztahu mam veliky... jak uz jsem psala, je to jak ten nejhorsi sen, rikam si vsechna "proti", vsechna negativa, snazim se na to divat z te druhe strany, rozumem ... nevim co, ale neco me stale drzi uvnitr a nejde mi to se probudit !

Aničko,především by sis měla uvědomit to,co už tady zaznělo několikrát.Jsi nemocná a měla by ses léčit.Sedíš doma ve výčitkách,pláčeš a trápíš se.Ničíš své tělo a své zdraví.Týráš se a obviňuješ.Psycholog je k ničemu.Potřebuješ lékaře a to hned teď.Může se totiž stát,že si ve svém trápení poškodíš zdraví tak,že už nebudeš jiného vztahu schopna.

Magdi, mě pomohl z toho bludného kruhu právě přítel. Ale teď mi zase pro změnu nějak zamotal hlavu.Aničko, neostýchej se a klidně sem piš, ona je to taky trochu terapie. Jen si to moc neber, když ti někdo napíše, že to neděláš dobře. S tím přítelem. A s tou závislostí. Až najdeš sama sebe, ostatní už půjde samo.

Holky, moc vám děkuji, i Tobě Winde.... sama tomu vůbec nerozumím, je to jak ten nejhorší sen, byla jsem naprosto normální, silná, usměvavá a žádné "dušení" jsem nikdy neměla zapotřebí... Kdyby on se choval normálně (at už zůstal semnou a nebo mě nechal jít a nevracel se) myslím, že by se tohle nikdy nestalo :-(Prijdu si ted nejhůr na svete za to vsechno, co jsem dokazala, stydim se pred celym svetem a neumim z toho ven...Tak zatim budte stastni i za me :-)))

Magdi, já už znám syndrom...Adinko, to mě mrzí, vím co je to za depku :( Já každý ráno myslela, že ani nevstanu z postele, naprostá ztráta energie, chuti do čehokoli, brr. Naštěstí mi manža hodně pomohl (jako už mnohokrát). Ty jsi se z toho dostala svépomocí? Jestli ano, tak tě obdivuju! Já jsem fakt potřebovala pomoc od doktora, protože jsem pak i hodně marodila, každá chřipka na mě vlezla, imunita ze stresu v háji.

Po žních k Turkovi :-))Já...Magdi, já už znám syndrom vyhoření v práci i v manželství.:-(

Wind,to asi vzdal!

Po žních k Turkovi :-))Já mám s antidepresivy osobní zkušenost, jelikož jsem se sesypala naprosto z práce (syndrom vyhoření), byla jsem naprosto apatická, plačtivá, no hrůza. Po nasazení prášků jsem do měsíce byla ok. Já bych to Aničce rozhodně doporučila, lepší než se v tom takhle utápět!Windí, ještě se válíš, nebo už tě to přestalo bavit? :-)

Ludmilu neznám,asi nějaká nová.

Ludmila taky sledovala vesničku, co?:-)

Má pravdu předsedo !!!!!