Zenaty milenec

=//Adélavzal to úplně v klidu. Asi se mu možná i ulevilo. Vážně nevím co má v hlavě, nebo si jen nechtěl srazit "EGO". Každopádně to zamrzelo, ale co, vždycky může být hůř :-)

Taky bych se tak asi zachovala. Ale jsi si jistá tím, že bude opravdu s ní? Podle mě to rozhodnutí ukončit mimomanželský vztah, když je jeho manželka těhotná, by měl přijít z jeho strany. Pak bych věřila, že ten čas, který věnoval tobě, bude pak věnovat manželce. Jak přijal fakt, že jsi to ukončila.

=// Báraze začátku jsem ani netušila že je ženatý :-(

To teda mel. Je fajn, ze ses rozhodla dal nerozvracet rodinu...

tak čoko mi moc náladičku nespravila:-(. Ukončila jsem to protože jeho maželka je těhotná. Vím to asi 14 dní a nějak mi to leží v hlavě. Měl by bý s ní. Né se mnou :-(

Je mi to jasný. Já to všechno vím a proto taky nechci nic měnit. Ale díky za podporu. Jen si občas připadám jako zamilovaná puběrťačka. Nikdy by mě nenapadlo, že se mi něco takového může stát.

Adélo, ono je to nebezepčné - v delším manželství prostě ta jiskra a ti "motýlci v žaludku" už prostě nemohou výt! Bylo by to proti přírodě. Zamilovanost se mění v lásku, která je více přátelstvím, apojuje vás hodně věcí...Jestli ti schází ono prvotní rozechvění, po pár ( průměrně dvou letech, někdy i míň) vyprchá i u toho nového vztahu, a můžeš ho ( to rozechvění, čekání na něco nového, radost z objevování a vr?rušení) pak hledat pořád dokola.Já tě neodsuzuju - já tím prošla.

Já vím, že to tak je. A asi to tak taky zůstane. Jsem teď vážně spokojenější a opravdu si myslím, že i našemu manželství to prospívá. Jen se občas přistihnu, že se začínám zamilovávat a to není dobře. Naše manželství je v pohodě, jsme spolu již 14 roků, máme dvě děti, spoustu společných vzpomínek, v sexu je to taky v pohodě. Ale přesto cítím, že to není ono. Prostě ta jiskra tam není. Někam se vytratila ta potřeba být stále spolu, dotýkat se jeden druhého, povídat si, zkrátka takové ty drobnosti, které člověku zpříjemňují běžný život. A tak to hledám jinde.Klea: A co vedlo tebe vztah ukončit.

=// Adélatak včera jsem to z těžkým srdíčkem uťala :-( Není mi nejlíp, ale mám hodně kamarádů tak snad mi jejich společnost pomůže do dobré nálady.Vdaná nejsem, ale nevím proč mi přijde že když oba dva máte své rodiny a něco vám v nich chybí a našli jste to v sobě, proč to měnit, pokud tim neubližujete vašim partnerům. Dvě mé kamarádky to mají tak jako ty jsou spokejenější a šťastnější než bývaly a ke svým manželům se chovají hezky. Žijeme jen jednou. Jdu si koupit čokoládku pro lepší náladu :-)

Mě je z toho taky občas úzko. Jednak kvůli manželovi, dětem, kvůli přítelově manželce a vždycky si říkám, že to ukončím, ale když jsme pak zase spolu a je nám tak fajn, tak to stejně neudělám. Vždyť mi nechceme nic rozbíjet, měnit. Jen si vzájemně pomáháme. Jde o to, že doma si se mnou manžel už nepovídá o běžných věcech, nezajímá se co jsem celý den dělala. Onějakém společném výletu nemůže být ani řeč. A takových věcí je spousta. A tohle všechno právě hledám jinde.

tak nějak jsem myslela že si to tu jen pročtu, ale nedá mi to, abych vám nepoděkovala, že jste mi otevřely oči. Je mi tu ze spousty příspěvků úzko, jelikož se mě to taky týká. Z role "milenky" se doufam dostanu ještě dnes. Mějte se

on průser je v tom, že nikdo nemůže za nic.

Ale oni si za to občas ty manželky opravdu mohou samy. Manželka mého přítele přišla na náš poměr a jediné co byla schopná udělat, bylo to, že přítel od ní dostal ultimátum buď ona nebo já. Ale ani se nezeptala proč. Ona to totiž moc dobře ví, proč utíká za mnou, ale raději se nezeptá, protože pak by se musela zamyslet sama nad sebou a něco na sobě změnit. A nejde tady o sex. Samozřejmě , že také. Jde tu i zájem o toho druhého, o komunikaci atd. Ale ono jí to takhle vyhovuje.

tak jsem to poctivě přelouskala, až jsem se zpotila!Jelikož jsem byla v roli podváděné, i sama jsem byla milenkou ženatého muže, jen se bolestně usmívám.První manželství jsem ukončila, jelikož jsem nemohla absolutně pochopit, proč mně můj muž byl nevěrný? Oplodnil mou nejlepší kamarádku. Pro mne to byla fatální zrada, a taková bolest!!!Pak šel život dál...Jeden muž se kvůli mne rozvedl, ale nevzali jsme se, pár ženatých milenců jsem měla - s jedním jsem žila pět let - jo jo, "domů" chodil jen spát, tak v jedenáct večer.Po pěti letech, když si sbalil kufry a chtěl ke mně napořád už jsem nechtěla já.Je to velmi těžké, a každý vztah je specifický.Jen jsem přesvědčena, že nevěra prostě byla, je a bude, bez ohledu na naše přání či představy.Taky hodnotíme podle naší kultury a "vyspělosti?". Co je u nás nepřijatelné, je třeba v jiných kulturách samozřejmé. Slib věrnosti?V době, kdy si ho dáváme navzájem nemůžeme absolutně vědět, co nás potká!Opustit ženu kolem padesátky kvůli mladší - stovky takových případů znám. Že je to hnusné? Je.Neodsuzuji však nikoho, protože jak tu někdo krásně napsal - nechodím v jeho botách.Osobně pro mne není nevěra tou nejhorší zradou a bolestí ve vztahu ( ale až teď, ve zralé věku).Zažila jsem horší... věci. Škoda, že se zkušenosti nedají předat. Vyprávět o nich ? marnost nad marnost.Všem přeji, aby té bolesti, kterou někdy vztahy přinášejí, bylo co nejméně.

Lenko a ostatní milenky našich manželů,opravdu proti vám nic nemám....věřím že každá si zajiže být tou podvedenou a taky nebude jednat podle příruček MUDr. Uzla. Jinak rozvést jsem se chtěla já,ale manžel doslova a do písmene prosil abych to nedělala,že mě miluje a lepší ženskou nepotkal atd. atd. Opravdu si rozumíme po všech stránkách...potřebuje prý jiné ženy k životu jako má někdo drogu,to¨že mezi ně patřila i moje nejlepší kamarádka je bohužel bolestivé..

A co jsi čekala, když jsi si musela běžet okamžitě postěžovat jejímu manželovi. To dost dobře nechápu o co ti šlo. To jsi se jí chtěla pomstít?

A přemýšlela jsi někdy proč si tu milenku našel. Nebo on sám, řekl ti někdy proč? Já tě chápu, že přijít na maželovu nevěru bolí a moc to ublíží. Ale myslím si, že kdyby v manželství všechno fungovalo tak jak má, tak k tomu nedojde. Zkus se sama nad sebou zamyslet proč k tomu došlo.

Nikdy bych vám nepřála odhalení manželovi nevěry s vaší nejlepší kamarádkou. Bohužel mi nezbývá než se neustále utápět v osmi letech společných dovolených,zábav a výletů, hlídání jejích dětí kdy ona s ním souložíc poté vyprávěla kamarádce jak je fajn mít jistotu kde jsem...taky vám nepřeji zažít výhružky a nadávky které jsem si vyslechla,když jsem vše řekla jejímu manželovi. Neodsuzuji nic a nikoho,ale moc jsem si přála aby spolu začli žít legálně,ale ani jeden to nechce..proč asi?

Díky za podporu.

Adelo souhlasim s tebou je to tak