Zenaty milenec

Petře máš pravdu, ale v životě se prostě někdy zadaní potkají, za čas zjistí, proč by měli zůstávat v opravdu špatném manželství (nebo partnerství)a začnou spolu žít a vyjde jim to. Znám takových vztahů docela dost a nikdo z nich neřeší jestli za mnoho let někdo někoho podvede. Tam kde to klape nevěra moc šanci nemá.

Jak to tak čtu,vychází mi z toho vzorec na uplně jiný život,než si lidi od začátku plánují.Je až zarážející,jak velké procento nás zahýbá svým partnerům,který vlastně ,,upozorňuji" na začátku pro nás byli tak důležití,jako jsou dnešní milenci/ky.Uvědomujeme si vůbec, že sme je milovali na tolik, že sme si snimi pořídili rodiny?Kdo z vás by si dneska se svou milenkou,či milncem rodinu opět udělal?Nebo nám oprvadu chutná jen to tajemno,to zakázané a to,že když to nemáme napořád,dokážeme se na to těšit a v hloubi duše milovat?Milujeme je vůbec?Nebo sme rádi,že nás někdo chápe a dá nám to,po čem toužíme?Dá se zde mluvit o lásce?Není to potřeba a útěk z toho stereotipu?Někdo tu nedávno napsal,že nemá smysl měnit každých pět let partnera a tak je lepší mít jednoho a najít si milence.Může mi tu nějaká nevdaná milenka ženatýho muže napsat, co opravdu cítí a co chce dál??? Moje milenka je taky svobodná a vím,že z kraje měla ty samý plány jako ostatní, prostě být se mnou na pořád , mít děti,rodinu a zázemí.Jak tohle může chtít po chlapovi,který s ní podvádí už jednu rodinu? Dnes už máme pravidla jiný,ví že rodinu neopustím a opustit jí nechci,jenže ona prý o mě ani tak nechce přijít, je se mnou šťastná, ale co tedy očekává?Vy svobodný milenky, chtěly byste domu chlapa co podvádí a víte že život jiný nebude ani u vás po pár letech,když čtete tyto řádky v téhle diskuzi?Já být svobodný a mít vdanou milenku,být členem téhle diskuze, bylo by mi jasný,že nemá smysl jít s nikým do nějakýho života dál,protože jestli bych nebyl najivní,muselo by mi být jasný,že za pár let sem budu psát já,nebo moje nová (rozvedená) manželka. Je vůbec nějaká šance mít normální spokojený život?

Ne, nelibost necítím, zažila jsem sama ledasco... Spíš se jen zamýšlím nad tím, jestli to může takhle fungovat i v normálním svazku. Moc by se mi to líbilo, ale iluze si nedělám. A tak moc bych chtěla tohle všechno zažívat se současným partnerem! Jsme ovšem manželé druhým rokem, tak to tak je, ale co bude dál? A to "jako nikdy" jsem prožívala s předchozím partnerem taky, ovšem jen do té doby, než jsme spolu začali žít. Pak se projevily rozdíly mezi námi, mezi tím, co kdo chce...No a skončilo to dost otřesně. Teď jsem poznala něco ještě lepšího, ON je dokonce mým manželem a já mám docela strach, že to zevšední a omrzí... když ne mě, tak třeba jeho. Ach jo, asi to jinak nejde.

je mi 21 mam ženatého milence a jsem ráda že ho mám jeto kamarád přítel milenec a má láska. a když je to vzájemné je to ještě lepší

Pro Lilianu: je samozřejmé, že pokud žiješ ve fungujícím manželství, můj příspěvek v tobě vzbudí nelibost. Můj přítel i já žijeme ale oba s partnery, kteří nás prostě nechtějí. Oba jsme ve druhém manželství a to už se člověk sakra rozmýšlí, jestli zase něco bourat. A láska a sex jako nikdy předtím? Třeba máš v této oblasti taky nějaký nesplněný sen a pokud jsi neměla moc partnerů (jako já), tak se klidně může stát, že jednou někdo přijde a prostě ti "sedne" ve všech směrech. A výčitky? Ty nemám, nikdy neublížím dětem, které má můj přítel rád a taky s ním nikdy nebudu řešit, kdo zaplatí složenky nebo dá prádlo do pračky. Tím si zajistím tu jedinečnost a udělám všechno pro to, aby mi tohle vydrželo co nejdéle.

Zamotá to vždy totálně s pocitama. Bylo to krásné, ale co se vztahem doma, když je špatný, vyprchaný, unavený? Asi kdyby můj tajný vztah trval měla bych sílu na manžesltví? Nebo si lžu do kapsy?

pro dámy: Jde hledat partnera, s kterým se máte cítit dobře, když je vám teď dobře s milencem? Je to výhoda pro porovnání na zkoušku nebo nevýhoda v motivaci hledání, když je mi teď dobře? Nebo je milenec dobrý na sex, ale nepoužitelný pro život (viz. maja apod.)?

Tak nevím, je vůbec možné poznat "lásku a sex jako nikdy předtím" v normálním přiznaném vztahu nebo jen takto, nevěrou a podváděním? Skoro bych řekla, že ta úžasná souhra, ten (ta) pravý(á) a nejlepší v životě, to skvostné prožívání každé urvané chvilky je dané právě a jenom tím, že je to potají a že máme pocit viny a strachu. Ano, to, co je mi nedostupné, chci nejvíc. Pokud byste s objekty své touhy žili, často zklamaně zjistíte, že je mnohem méně snesitelný než ten starý nudný okoukaný partner, se kterým už to přece dávno všechno vyprchalo a kterého dnes prostě musíte podvádět, abyste v tom hrozném svazku vůbec vydrželi...

Pro všechny holky, co mají ženaté milence: dokud vás nechytne vdávání a touha po vlastním dítěti, tak si užívejte, jen se snažte neublížit jejich manželkám. Kdysi jsem byla podváděnou manželkou, žárlila jsem a trápila se a bylo to hrozné, přitom by stačilo jen trochu ohleduplnosti manžela a jeho přítelkyně. Dnes mám ženatého milence, mám ho strašně ráda, ale jsme tak opatrní, abychom nikoho neranili, že ani nemám výčitky svědomí. Prožívám s ním lásku a sex jako nikdy předtím, je úžasný ve všech směrech a je mi líto všech žen, které ho nepoznaly. Je mým celoživotním snem, ale nikdy bych ho netahala od rodiny, má ještě celkem malé děti. Jsem šťastná, že ho mám aspoň takhle. Jen to nemám komu říct, protože nevěrnej chlap je "borec", kdežto nevěrná ženská vždycky poběhlice.

Víš, nikdy bych to do sebe neřekla, ale on mě prostě čapnul a bylo to, netušila jsem kolik mám v sobě vášně. Dozvěděla jsem se, že jsem sexy, krásná, že milování se mnou bylo nezapomenutelné. Našla sms a bylo to. Stáhnul se a já to ukončila. Nevím co bude dál, ale nelituji toho. Jen bez něj nyní nemůžu žít. Zjistila jsem, že můj manžel je bohužel špatný milenec. Nikdy mi to neudělal rukou, pusinkou...nechci stále někomu říkat co bych si přála. Neříkám to, nesnažím se a náš sex je děsný.Aaaaach joooooo...

Báro, asi ti uplně rozumím a je mi jasný,že i když vás jeho žena odhalila,stejně si k sobě cestu najdete.To je prostě asi normální.K tomu se nedá víc napsat,jak to mezi váma je,asi se to jen tak smazat nedá a i když se dlouho neuvidíte, následná schůzka dopadne uplně stejně jako každá jiná,budete se milovat a dáte do toho uplně maximum. Víš zní to možná ode mě blbě,ale já mojí ženě opravdu nechci ublížit, miluju jí a lásku jí dávám stále, jen jak sem psal,ona o mazlení a milování moc nestojí.Kdo tohle doma nemá ať nesoudí,ale je to hrozný,milovat sex a žít pomalu v celibátu.Já jí nechápu, prostě tyhle chvíle ona uplně přechází a když jí na mě nezáleží, pak opravdu muselo vzniknout někde něco jinýho. I když žiju dvojí život, naučil sem se to a přijde mi to už normální,ale dávám si obrovský pozor a máme daný pravidla, aby se něco nepokazilo a mohlo to trvat co nejdéle. Věřím že to dopadne u tebe naprosto stejně, protože potřebuješ to co ti bohužel ten doma nedá. Držím ti palce a pokud si k sobě opět najdete cestu, domluvte se nějak lépe, aby už nehrozilo vaše odhalení. Dá se to, věř mi. Nikomu neubližuješ neboj, prostě v každym vztahu musej mít na lásce oba stejný podíl, jak to z jedné strany začne váznout a ani po promluvě se s tím nic neděje, pak neměj ani výčitky. Zatím ahoj Petr.

Petře, děkuji za tvůj příspěvěk. Přečetla jsem si ho, sedím tady a říkám si, že je úžasný, když to dokáže muž cítit jako ty. Mám doma manželství, kde to nějak drhne a kousla jsem si do zakázaného ovoce a byla to nádhera, vášeň, která nešla zastavit až ráno. Po nějakém měsíci našla jeho partnerka sms a tak se vše nějak ukončilo. Nevím co bude, ale myslíme na sebe. Zjistila jsem, že jsem se zamilovala, stýská se mi a trápím se. Chci ho.

No Renko bohužel,nebo možn bohu dík, moje žena žádný takový vztah nemá,to vím a nebudu zde rozepisovat proč to vím a nebo proč si to myslím,prostě to tak je a řešit to tu nebudem.Jestli si někoho takovýho někdy najde a bude to dělat tak jako já, aby nezničila rodinu,pak ať to dělá.Já se doma taky nezměnil a jak říkám,miluju jí stejně jako tu druhou,i když máš dvě děti doma, miluješ je stejnou láskou,prostě to jde. A když na něžnosti a milování moje žena neni,tak jí tim přeci nebudu zatěžovat,když o to prostě tak často nestojí,ale já kvůli ní nebudu žít celibátu.

Jenže ten můj na to projevování citů taky není, jak ta tvoje panička dřív. Jen řekne "Kdybych k tobě nic necítil, tak bych se s tebou nemohl takhle milovat, to přece víš. A ztratit tě, přijdu o hodně..." ale to je asi vše, a právě mi občas chybí nějaké větší projevy, i když druh toho vztahu taky měnit nechci. Jenže jak už jsem psala "Chci s tebou prožívat to nejnádhernější milování, které jsem nikdy předtím nezažil, ale to ostatní jsem už ze svého života vymazal a nemíním na tom nic měnit." Ale stejně ho mám ráda, i když mě někdy tak štve :o) A líbí se mi na tobě, že dokážeš říct, že tím určitým způsobem miluješ i tu svou přítelkyni, co já bych za to dala tohle slyšet...

Jestli má Tvá žena také nějakého svého milovaného macíka, na kterého se může těšit a užívat si sním skvělý sex - tak to je pak všechno ok :-)Když Vám to tak skvěle funguje, tak je jasný, že má, jen tak dál.

Sue a Nino,máte pravdu,má skončit láska v manželství,nebo láska milenců,není to stejný?Tak proč rozdělovat manželství od mileneckých vztahů?Já to tak už neřeší,když se podívám do sekce manželství a nevěry,co budu řešit?Já sem takhle v pohodě,domů se vracím taky s láskou, mojí ženušce dávám to,co ona chce a jde to.Ano je krásný když sem se svou prdelínkou,můžeme spolu dělat praštěný věci,smát se a být svobodní,ale vím moc dobře,že to jde právě proto,že nežijeme spolu a že se na sebe musíme těšit.Ještě vám napíšu jednu mou zkušenost.Před pár lety, když to už u nás bylo takový to ,,dobrou noc " a udělal si tohle a uděláš tohle,prost víte o čem mluvím.Tak sem se seznámil o pár let mladší pani,děti neměla a do dnes nemá,ale je vdaná.Doma má pana podnikatele a i když ho miluje,má ráda i obnos který nosí domu.Poznali sme se a z ní to pak začalo lézt,že spolu doma spí málo a že spíš si to jen on udělá na ní a končí,nevěnuje se jí a tak.Začali sme spolu milenecký život a po nějaký době mi řekla,prosímtě hlavně se nezamiluj ,nechci tu nic řešit a nestojím o žádný smsky typu jako, ahoj prdelko, pa miláčku a takový.V ten moment sem si připadal jako ta největší matrace na zemi,tak že vlastně já sloužil jen proto,že když princezna měla čas,napsala mi a já přijel,protože já se do ní zamiloval,né nechtěl sem víc,ale stál sem i o její city a to ona nechtěla dávat najevo.Musel sem to ukončit,protože takovýhle milenec já být neumím. Ona si je teď v tom co měla před tím a já mám novou známost,která trvá už dlouho a je to i s tím,,pa zlatíčko, ahoj prdelko a tak", je to krásný a rád to říkám člověku,kterýho opravdu miluju.Já vím, je to divný, miluju dvě ženy,ale každou jinak. :-)Samozřejmě i my se občas chytneme,rozejdem na nějakou dobu, ale stejně se pak zkontaktujem,protože to bez sebe nemůžeme vydržet a sme tak sehraný,že jak říká ona, někoho tak něžnýho a hravýho už asi nenajde a já to říkám o ní.Prostě když se dva lidi potkaj a ,,voněj" si, můžou se rozejít, ale stejně je to k sobě stále potáhne. Ano když najde někoho novýho,který jí to bude dělat tak jak se jí to líbí,pak ano, může být uplný konec, ale měla pár přítelů , jenomže jí ,,na štěstí" ani jeden nedal to co jí dávám já. Tak to ale cítím i já, s ní prožívám opravdový milování a vím,že i když si bude časem muset někoho najít, tak se stejně asi občas někde sejdeme.Možná ne, uvidíme. Ale jak tu někdo psal, když ne, zůstanou aspoň ty hezký vzpomínky.

Přesně tak. A bude na co vzpomínat :o)

Iren, je možný, že to jednou skončí, ale to je život a až to přijde,tak nám zbydou krásný vzpomínky!!!! Který nám nikdo neveme a ke kterým se budeme moc kdykoliv vracet!!!

Samozřejmě, že si stěžuju a milion věcí mi nevyhovuje a nestačí, ale na druhou stranu si nestěžuju, protože mi to tak vyhovuje a stačí. To si protiřečím, špatně se to vysvětluje, ale kdo to zažil nebo prožívá, chápe, jak to myslím.

jo, je to hezké - ale má to zákonitě svůj konec. Vystřízlivění. Jako každá pohádka. Nebo myslíte, že takto budete žít navěky ? Špatné by to nebylo, že ? Ani milence ani manželce tneto stav pořád vyhovovat nebude to mi věřte ... problémy přijdou a bude nutné se rozhodnout, rozetnout ten uzel. Nezávidím. Mám něco lepšího.