Zenaty milenec

To Lucie. Spíš otázka na něj, chlapi asi přemýšlejí jinak, on zajišťuje rodinu a je s dětma, pokud se sejdou doma, dělá na živnost od rána do večera, tudíž si myslím, že rozvod nechává na manželce, ona ho v podstatě už odepsala. On se myslím bojí, abych ho pak třeba nevyhodila a on neměl kam jít, ubytovna láká málokoho a byt se nesežene jen tak ze dne na den. Manželka i bývalé milenky o něm mluví jako o Dr. Jekylovi a Mr. Hydeovi, je takový, buď si s ním jako v pohádce nebo umí být žárlivý sprostý sobec, tohle ty holky přede mnou nerozchodily, já to řeším tak, že pokud začne být Hydem, tak prostě napíšu, třeba, víš co broučku, až si to v hlavičce srovnáš a budeš zase normální, tak se ozvi, do té doby odmítám jakkoli komunikovat nebo si z něj začnu dělat srandu, funguje to, jen prostě musím hrát vabank a nenechat Hydea vyhrát, Hydea je míň a míň a tudíž jsem i já v poho. Nevím, jak to dopadne, každopádně se ke mě přesouvají běžné věci, teď donese papíry na daně, objednává si sem časopisy atd., s tím, že jsem řekla, že pokud se sem nepřestěhuje, tak mu na to kašlu, že pokud chce, abych to všechno zajišťovala, tak tedy se vším všudy...

Ahoj všem. Kesidy, manžel byl o 5,5 roku mladší, zbláznil se do mě, po třech týdnech mě požádal o ruku, že prý to jeho děda měl stejně, chtěl mimčo, já se předtím 3 roky snažila o mimčo s bývalým partnerem, kterého těsně před svatbou ulovila jedna holka z práce, myslela, že našla zlatý důl, já ji v tom nechala, neb jsem si říkala, ať si užije všechny trable s ním, pár let jsem to táhla skoro sama, živila sebe, jeho máti s alzheimrem, dokud to šlo, dokud nehrozilo, že si něco udělá nebo podpálí dům apod. a taky jeho polodementního bratra, brala jsem to tenkrát jako velký podraz, tak jsem jí nechala v pocitu, že se bude mít dobře a jeho v tom, že si našel světici, která je s ním z čisté lásky, mockrát jsem od různých lidí v práci slyšela, kdo ona je...pak přišel manžel, chtěla jsem dítě, bylo mi s ním fajn, dva roky byly celkem v poho, jenže pak musel kromě svých počítačů, kterým věnoval téměř všechen čas dělat na bytě, do toho se objevila ta pani a pak už to šlo z kopce...možná mu spíš chyběla máma a někdo, kdo by byl pro něj furt, myslel, že mu bude líp beze mě, prý jsem moc soběstačná, myslel si, že mě zlomí, do těď v podstatě nechápu tu soběstačnost, furt se vztekal, že 6tis na měsíc je pro 4členou domácnost málo, kdy6 cca 3000 zabraly plíny a sunar...no nedávno jsme si vyříkali, jak jsme to podělali, ale stalo se, nic už to nezmění.

zuzka: presne tak kdyz se clovek zamiluje jinde tak s tim bohuzel nenadelam nic, a take bych se neponizovala nejakym navstevovaním a volanim jeho milenky..a vnitrni nenavisti z ktere bych pak mela psych. problemy jen ja,protoze to stejne nikam nevede jen je to ponizení.sic by to bylo pro me tezke ale taky bych ho nechala jit..na to hrdost mam i kdyby me to melo sebevic bolet...

lucie:vsak se rozvádí....

Jsem vdaná přes dvacet let a vím, že kdyby se manžel prostě zamiloval jinde a rozhodl se spálit mosty a jít, nenadělám s tím nic. Musela bych se snažit žít dál. Těch dvacet let, všechny ty společné zážitky, starosti i radosti by se postupem času měnily ve vzpomínku, to jediné by mi nikdo nevzal, těch dvacet let ve svornosti strávených ... vím, že bych v sobě neživila nenávist, protože bych tím škodila nejvíc sama sobě. Chtěla bych zůstat dobrou kamarádkou a přála bych mu štěstí. Rozumná ženská toto dovede odpustit, nedovedla bych odpustit, kdyby se vykašlal na děti, ale nevěřím, že by někdy toto v jeho případě hrozilo. Vím s určitostí že bych nikdy nechtěla mít chlapa, který už jednou rodinu opustil, tedy ne s takovým trvale žít, protože si myslím, že co muž dokáže udělat jednou, není problém pro něj udělat znovu, když bude mít pocit že někde čeká něco lepšího s kouzlem novosti ... takže takový třeba jako milenec na chvilku, ale bála bych se s ním žít ... občasný návštěvník, který by ale nikdy nesměl strčit svůj zubní kartáček do mého kalíšku na mé polici v mojí koupelně ...To je můj postoj a leckdo namítne, že tak rozumově pojatý mi bere emoční prožitky, schopnot se bláznivě zamilovat a nehledět na jeho minulost a zalykat se štěstím z lásky a lítat v oblacích ... já budu jen trapně chodit po zemi a nebudu se nikdy vznášet na křídlech bláznivé zamilovanosti - když předem dovedu stanovit, kam city nepustím, do koho se určitě nezamiluju. Ale opravdu budu raději trapně chodit po zemi. Protože mám v sobě toleranci k jiným a jejich názorům hluboce zakořeněnou, neodsuzuju milenky ženatých ani ženy s touhou zamilovat se bláznivě a nekoukat vpravo vlevo, jen jít za svou láskou ... žijme a nechme žít.Jsem už dost stará, abych dávno nevěděla, že pády z velkých výšek jsou nejbolestnější a šrámy po nich trvalé, hlavně na duších. Je tak málo lidí, kteří se vznášejí celý život, vlastně žádného takového neznám. Ale jistě existují, jen jsem je nepoznala.

A proč se nerozvedou?hm..

aha, a o kolik byl mladší? tak ano zítra pá. si to užij :-)

Já měla 4letky, byla jsem vdaná en o kterém jsem mluvila byl mladší a přede mnou měl jednu holku, zbláznil se do mě, ženský od něj z kanclu mě odchytávaly a přály hodně štěstí, jak on je zodpovědnej a hodnej a tak, ale to, čeho jsem se bála už na začátku, že bude mít potřebu se zamilovat, neb neměl téměř žádné zkušenosti, se prostě stalo. Aá, milášek je tu, tak třeba zítra pa

ano, co citím dám najevo... a at si kdo chce mysli jaka jsem naivní ,ale podle mě to tak je opravdu...a jak dlouho jsi byla s manzelem byvalím?

Toje přesně ono, všichni potřebujeme vědět, že nás ten druhý má rád, dávat to najevo. Nejtěžší je to, když máš malé děti a nemáš hlídání a málo peněz, to je snad nejtěžší zkouška vztahu Já neprošla, dovolila jsem si nečekat 24hodin denně se vším v pořádku, pořídila jsem si štěně a chodila i s dítkem na procházky, na cvičák a už jsem byla špatná, že jsem nebyla doma, ikdyž to bylo v době, kdy nebyl doma manžel, což nebyl víceméně furt...pak potkal klientku, co jí opravoval počítač, zamiloval se a šel do kopru zbytek vztahu, jak byl předtím striktně zásadový, tak všechno zasekl, stačil jeden blbý týden, tenkrát to bylo děsný, ale teď jí jsem vděčná, protože je to zkušenost právě o tom, že vztah funguje v případě, že je sdílen co nejvíc společnými věcmi (nemyslím materálními). Připadá mi, že jsem dostala nový život a svobodu a ikdyž jsem jen milenka a i v tomhle vztahu bylo spoustu krkolomného, tak mám asi nejšťastnější období v životě, nejsem živoucí mrtvola, jako předtím. Tak přeju, ať Ti to vydrží a nikdy nezapomeneš, že pokud chceš lásku, aby vydržela, že ji musíme opatrovat, aby nezevšedněla.

ja ve vernost muzu taky neverim,mozna ve vyjmecnem pripade:)i když mu napr. ve vztahu nic nechybí potrebuji si neustale dokazovat ze jsou žádaní a podobne a tak jsou na tom i některé ženy. ale jsou i takový ze když jsou spokojeni ve vtahu a nic jim nechybí nemají opravdu potrebu utíkat někam jinam. vztah se musi proste porad co nejvíc ozivovat i kdyz je to vycerpávajíci..jisteze dojde do stereotypu,ale jednou za cas tam musi byt neco. a taky tu lásku casto davat najevo.

Skoro každý se nějak vyvýjí, někdo má život poklidný a názory téměř neměnné a někdo má život jak horskou dráhu a čím víc toho zažije, tím víc zjišťuje, že příčin a následků všeho je mnohem víc, než si dokážeme představit. Byla jsem v obou pozicích, na věrnost chlapů až tak moc nevěřím, jednak z vlastní zkušenosti a jednak proto, že většinou jsem pracovala v kolektivech, kde byli většinou chlapi a vím jak se baví, většina občas ulítne nebo má milenku. Takže je to věc, kterou beru že hrozí a bojovat proti ní můžu jedině tím, že se budu snažit, aby ten můj neměl potřebu utíkat jinam. Myslím si, že vztah zabíjí, když začne stagnovat, když se z něj stane sterotyp, pak začneme být nešťastní a to je začátek konce, pak to buď zůstane letargie do smrti, nebo se to řeší souběžným dalším vztahem nebo koncem a my žijeme v době, kdy spousta lidí nechce letargii do smrti. I proto jsem psala o autech, oba nás baví, ale není to chlouba peněz, je to jen koníček, kdo si koupí novou fabii, tak v ní má mnohem víc peněz než my, baví mě koupit auto, dát ho do kupy a prodat nebo koupit mazlíka, dát ho do kupy a hýčkat, on to má stejně. Je to jako být na oblastních závodech a makat, aby ses dostala na olympiádu, je to jen cíl, který si chceme splnit a věc, která nás hodně spojuje, proto jsem se o tom zmiňovala, protože je to důležitá součást vztahu, každý psycholog řekne, že koníčky, které sdílíme jsou hodně důležité, aby vztah mohl fungovat po opadnutí těch růžových brýlý. Zase si tu kecám, radši přestanu.

Míla: jisteze vnímají svůj momentalní pohled, ale nikdy nevíš jestli se dostanes do takové situace a pak pochopi,jak treba my se klidne muzeme dostat do role manzelek podvedených. :-)

každý ná svůj názor, ale spousta lidí při utváření názoru vnímá jen svůj momentální pohled, nesnaží se vidět i očima druhých a nepřipouští si, že věci můžou mít nepředvídatelné okolnosti, důvody apod., nehledě že nemůžu nikoho a nic úplně posoudit, pokud opravdu dobře neznám dotyčné a také okolnosti, mockrát se něco zdá být jasné a je to úplně jinak. A Yossarin? Byla tady mockrát a vždycky samé nadávky, někdo tam psal, že je to duševně chorá osoba, kterou zná, napadá i v jiných diskuzích, prý se léčí, ale asi to moc nepomáhá, pokud se opravdu léčí, každopádně nejde nevidět, že pomoc potřebuje.

taky jim ty názory neberu, s tim nic nenadeam, ale vim svoje a spoustu veci a okolnosti tu vypsanych není. ano jsme na tom stejne casove je to pres ten rok už.a citim jiny cit a je mohem hlubši. a riziko jak rikas ty si nesem sami. takze taky ti preju hodně štesti...:-) jinak youssarin je mimo kdyz ctu jeji prispevky na diskuzích tak je to podle me hodhne nevyrovnanej clovek sam se sebou...asi ji nekdo hodně ublížil...

kesidy :-))), asi jsme tu zůstaly samy, můžeme se plácat po ramenou :-))...asi trošku zlozvyk z tohodle partnerství a života, dělat si srandu i zvěcí, ze kterých si většina lidí srandu nedělá...

Míla:jinak co js napsala jsi vystihla dobre.

To Yossarin - je mi tě líto broučku, nutně potřebuješ lékařskou pomoc, v tomhle se mnou asi bude souhlasit většina lidí, kteří se zůčastnili všech diskuzí, na kterých ses objevila.

To Kesidy - pro mě se také nic nezmění, na jednu stranu chápu názory těch, kteří cokoli odsuzují nebo kritizují, buď mají mnohem větší zkušenost nebo naopak žádnou, myslím, že vy jste spolu skoro stejně dlouho jako my, myslím, že růžové brýle nejsou úplně na místě, co člověk, to jiný příběh a ať už jsou statistiky jakékoliv, vždycky je možnost, že můžeš být to jedno procento ze sta, které dopadlo dobře, je naivní v to doufat, ale ne nemožné, záleží to na příliš mnoha okolnostech. To riziko, že si nabijeme nos koneckonců neseme my...držím Ti palce, aby to bylo fajn, už pro tuhle diskuzi a pro plnění relativně nesplnitelného :-))

To Lucka - jistěžě to může dopadnout špatně, to mě mé předchozí žití také naučilo, že i to, co se zdá být nerozbytné, se může sesypat jako domeček z karet, jistěže to může dělat i mě, s tím rizikem musím počítat, když znám jeho minulost. Je ženatý dvacet let, jeho žena o prvních pár letech mluví jako o pohádce, pak se něco pokazilo a on měl vždycky bokem milenku, většinou tak 2 roky, ty první neznám a on o nich nikdy nemluvil špatně, ty poslední dvě znám dobře, považuju je za promiskuitní a prolhané, tudíž si jich nevážím, jeho žena je jiná kapitola, ta je věrná, ale utápí se ve svých trápeních, nechce nikoho jiného, protože má strach, že by zase trpěla, to je jediný rozdíl mezi mnou a jí, já se rozhodla, že nechci trpět a chci s někým být, ona se rozhoduje co dál se životem minimálně 10let a to by poznamenalo každého, vážím si jí, ale nedokážu jí pomoct, měsíce jsme to spolu řešily - jako ženský, ne jako sokyně. Můj rozchod s ním by toho moc nezměnil, když jsem s ním začala chodit, tak oba tvrdili, že se rozvedou, jinak bych do toho asi nešla. A máš pravdu v tom, že pokud bych s ním nebyla, tak do ženáče rozhodně znova nejdu, je to spousta starostí navíc, teď už jsem v poho, ale také byla spousta probrečených dní nebo nocí, to si snad zažily všechny, které měly ženáče, četla jsem tuhle diskuzi skoro celou od začátku. Až přestanu být úplně naivní, tak už se nezamiluju, protože už nebudu moct věřit nikomu, víra v někoho je luxus, který může skončit zlomným srdcem.