Zenaty milenec

No jasně, že je, neměj strach.Chceš a nechceš, viď.Já myslím, že se stejně stane to, co se má stát. Buď to není tak silné, jak myslíš, a pak to rozchodíte, anebo je to silnější, než si myslíš, a pak se tomu nevyhneš.Budeš to pak mít jako cvičení vlastní vůle.

Já věřím, že to zvládnu. Navíc se dvěma mrňatama jsem téměř pořád pod kontrolou, už takhle si kradu chvilky, abych se mohla sejít s ním. Hele, asi takhle, říkám si, že když to udržíme u kafíčka do prázdnin, tak pak budu na dovče já s rodinkou, pak zase on, celkově na sebe budeme mít méně času, a pak uvidíme, třeba to vyšumí samo. Nebo ne? Ta možnost tady přece je.

Koukám, že nám sem někdo vtrhnul.Janino, co zkusit se poradit s odborníkem?Ale nemáš na to moc času, to by chtělo hned zítra.

No jo, takhle rozumně já si to taky vysvětluju, přesně vím, co bych měla udělat, vím, že by to nikam nevedlo, že nechceme ničit rodiny, že musíme myslet hlavně na děti, že každý vztah se časem zmnění ve stereotyp, že nikdo neni dokonalý, to mi všechno víme. Teď už jen zbývá, aby rozum zvítězil nad srdcem.

To by mě teda ničilo takhle prosit o sex a čekat celý dny , až si nějakej ženáč udělá čas....to je tragedie ...ČEKAT NA PONDĚLÍ A PROSIT, ABYCH BYLA MATRACE :Re: Ženatý milenec veverka, 4.11.2007 16:45Ahoj Anno, já vím ,že jsem tu dlouho nebyla, měla jsem doma dceru s vnučkou a teď mám trápení se zádama. To víš, už nejsem žádná \\\""mladice\\\"". Jinak s mojí láskou vše dobré,ale chtěli bychom se potkat a nějak to nevychází, tak se na sebe zatím jen těšíme a každý den si zavoláme.Je to pro mě vlastně doping slyšet ho a on volá vždy první a tak si myslím, že ho to taky těší.Věřím, že to brzy dopadne a my se potkáme ...Re: Ženatý milenec veverka, 4.11.2007 17:10Dík za radu.Brufíky baštím teď každý den , bez něho by to asi nešlo.Ale to je asi reakce na změnu počasí, já miluji sluníčko a teplíčko.Pak vezmu kolo jedu do přírody.Teď už asi dost až na jaře.Musím se zase naučit zvládat ty podzimní dlouhé večery, kdy jsem sama.Pak je mi o to víc smutno a vzpomínám a přeji si víc to setkání. Ale řeklijsme si , že musíme být rozumní a uskutečnit to , ažbude bezpečno.Myslela jsem alespoň nekde kafíčko a popovídat si.Uvidíme a pak mě ta záda určitě přestanou a já budu zase v pohodě/i když doma jsem taky,nejsou žádné problémy jen jsem moc sama/.Zítra je pondělí a zase se uslyšíme

No, možná tě to bude trošku mučit, ty řeči, ale je to dítě, myslí to dobře. Ty budeš ale vědět, že on tam asi myslel na tebe. A on to to pak sám řekne, a tím tě dostane.Možná.Jestli máš manželství v pořádku, tak to možná rozchodíš.

my se jako rodiny nestýkáme,ale známe se. S jeho dětma se vídám ve škole(neučím tam, jen vypomáhám v jiné třídě),ale to se dá ještě ustát. Jenže si mne asi oblíbili a holčina si za mnou chodí popovídat o přestávkách, a asi si umíš představit, jak se mi to poslouchá. Už aby byli ty zatracený prázdniny, nebo se z toho zblázním. Už teď si umím představit, jak mi bude vykládat, jak se měli báječně na dovolené.

Myslela jsem, že jsi učitelka a máš jeho děti ve škole. Ale jestli spolu kamarádíte jako rodi?y, to je pak dost riskantní.Jak to vůbec vzniklo? Stýkáte se všichni dlouho?Kdy přišel první signál?

když mně asi nejvíc vadí, že se vzájemně jako rodiny známe, někdy je mi z toho fakt nanic, vím, že když to neukončím, tak dřív nebo později na sex dojde (spíš asi dřív než později) a pak bych měla pocit, že mi to kouká z očí a všichni to o nás ví. Už takhle jsem na pokraji infarktu, když mi ta jeho malá princezna vypráví, kde byli s tatínkem a jak se jim to líbilo a tak. Já to prostě musím ukončit, než se do toho ještě víc zamotám.

Holka, i po roce pořád čekám. Někdy mě to chytne a chci tomu utýct, domluvím si spoustu aktivit, abych zapomněla, ale pak se spolu sejdeme a všechny předsevzetí jsou pryč.Opustit bych ho nedokázala.

Snaha by byla, copak o to, ale dotáhnout to do konce. Copak ty nečekáš od rána až ti konečně cinkne telefon?

No tak já tě chválím, že máš aspoň snahu!Ale jestli už čekáš na sms, tak si o sobě nedělej iluze - :-)Nemyslím to špatně, vážně.Chápu tě.

Adina- Jo, jsem tady. Tak jak je? Já se zatít držím svého přesvědčení, že mu řeknu že končím, ale zvažuju i možnost, ža si zkusíme jen dát pauzu a nevídat se. Jenže přijede z té dovči a já už se nemůžu dočkat alespoň smsky.

Janino, jsi tu?

Já se s smskou potěším a než odcházím z práce, tak je všechny pěkně smažu, protože jsem si před manželem telefon nikdy neschovávala, tak by mu bylo divné, proč to najednou dělám. Ale zase si tí procvičuju pamt, když si je v duchu odříkávám. Tak jestli bude zítra čas, tak pisnu. Zatím čau.

No, já jsem třeba měla na těch našich SMS slušnou závislost. Všechny je mám schované, je jich asi tisíc.Trvalo mi celou zimu, než jsem si zvykla na to, že si nesmíme psát - kvůli opatrnosti.Byla jsem jako posedlá.Jestli jsi typ jako já, že do toho půjdeš srdcem, tak se raději připrav.Já se ale neumím milovat s někým, koho bych nemilovala. Tak jsem v tom takhle uvízla.Teď padnu do peřin, jsem po té včerejší noci strašně unavená. Tak zítra?

Já ti dám vědět, jak to dopadlo, on je téměř nadlidský výkon nenapsat mu, ale musím to vydržet. Teď je to v poho, protože vím, že psát nemůžu, ale až se vrátí, tak zas budu jako na trní.

No, tak přesně to jsem ti chtěla napsat, že to takhle bude. Já jsem to taky chtěla stokrát udělat, a pak jsem vždycky byla ráda, že jsem to neudělala.Důvody ti nemůžu psát, je to moc složité.Tak to si s tebou na tu středu počkám.:-)

Jo, tak to ještě nevím. Už jsem si to asi stokrát připravila, jak mu to hezky, rozumně a bez emocí řeknu, pokaždý mi to přišlo hloupý, nevím. Jenže já už jsem takhle odhodlaná několikrát byla, pak se na mně podíval tím svým pohledem, já jsem jen zavřela pusu a řekla sem si, proč si kazit dnešek, řeknu mu to příště.

Nenapsal, on o víkendech nepíše.Měla jsem ale krásnej večer.Jak to, že ses najednou rozhodla? A jak to chceš udělat?