Proč MÍT děti?

Tak nakonec jsem si díky divnému Pepíkovi z té diskuse hodně odnesla. Protože když jsem tady, i když se podle délky příspěvku nezdá, velmi zhruba popsala, proč jsem jí odbyla, začala jsem mít černé svědomí a chtěla jsem se jí ještě dnes ozvat, jak se má, zda nepotřebuje pomoc. Ale po vašich příspěvcích mi došlo, že se sice známe 17 let, od brigády po střední škole, ale byla jsem tady vždy já pro ni, ale ona pro mě nikdy. A to jsem její pomoc potřebovala minimálně.Je mi jasné, že kdybych se jí ozvala, opět bych byla otrokem telefonu, její nechtěnou důvěrnicí, ošetřovatelkou, chůvou, pedikérkou její maminky. A hlavně bych si musela zvykat na nezvané návštěvy, tentokrát s malou, a na to už nejsem zvědavá. Ani má rodina.Takže děkuji za reakce, otevřely mi oči.

Myslím si, že je hezké předávat život dál, zakládat další generaci a následovníky ... ale povinnost to fakt nikoho není. To je dobrovolná věc, a hlavně zodpovědné nevratné rozhodnutí.

Mé štěstí asi je, že...Tak to každopádně není tvá povinnost jakkoliv ji zachraňovat.Měla jsem podobnou kamarádku. Nezačala šílet kvůli dítěti,ale mela to v každém vztahu s kýmkoliv,ze se na nekoho upnula a pak ho bombardovala sms a telefonáty.

Mé štěstí asi je, že...To samozřejmě není povinnost, odpovědnost za život, tedy prožívání jiného, má hranice.Ale podle popisu, je evidentní, že ta tvá známá má nějaký problém. Otázkou je, jak moc velké kamarádky jste byly atd.A někdy holt člověku nezůstane nic jiného, než i takové přátelství ukončit.

Kajino,to co popisujes,se...Mé štěstí asi je, že jsem se psychickými poruchami u rodiny či přátel nesetkala. Jen ve skriptech. Vlastně jednou mi bývalá kolegyně vypravovala o své sociální fobii a nestačila jsem koukat, jaká je realita. Na papíře to holt vypadá jinak.Takže k smůle kamarádky to nedokážu vyhodnotit, nevím jak jí pomoci, jedině poslat k psychologovi. Ale má přítele, mámu, tak snad by měli oni. Starám se o lidi pořád a také si někdy potřebuji odpočinout.To, co jsem popsala bylo k ní ještě velmi shovívavé, jak mi potvrdil manžel.Nevím, co v ní bylo před těhotenstvím. Znala jsem jsem jí jako velice pohodovou holku, sportovec tělem duší :). A najednou takový skok. Její přítel je spíš flegmatik, tak asi jí nevyslechne, nevím. Ale přece si myslím, že to není má věc, dělat jí šťastnou na úkor mé rodiny.

Asi by ses divila, kolik...Kajino,to co popisujes,se nemohlo stát těhotenstvím. Taková osobnost rozhodně byla i předtím, těhotenství ji jen dalo průchod (což by se stalo i při jakékoliv jiné iniciaci).Popisujes člověka s hraniční poruchou osobnosti. Ta nevznikne těhotenstvím.

Teď jsi mě rozesmála...jaký máš problém?

Na manželovo přání vysvětlím. I když jsem si už říkala, že s bláznem se nemá cenu bavit.Ta kamarádka mě zásobovala MMS několikrát denně, celé těhotenství. Fotky břicha. Nejdřív jsem měla radost, že čeká dítě. Ale když mi začala posílat fotky břicha ze strany, ze předu, v tílku, nahé...několikrát denně, už jsem byla při pípnutí telefonu zoufalá. Ok, mrkla jsem na fotku. Jenže já si nemohu dovolit v práci mít telefon u sebe, tak ho mám na denní místnosti v kabelce s vypnutým zvukem. Když někdo z rodiny se mnou nutně potřebuje mluvit, zavolá na pevnou linku na inspekčák. Takže když jsem měla chvilku volna, prohlédla jsem si fotky, ale moc jsem tu mánii stejně nechápala, protože jsme se vídaly 2-3 týdně, takže jak pokračuje její těhotenství jsem viděla na vlastní oči. Jenže problém byl, že ona pokaždé očekávala zpětnou reakci. A když jsem se celé dopoledne neozvala, tak mi začala telefonovat. Takže se stávalo, že jsem měla 5 mms + 15 zameškaných hovorů. Na pevnou linku mi nikdy nezavolala, i když číslo měla, kdyby potřebovala pomoc. Když jsem jí s omluvou, že mobil nemohu mít u sebe, ozvala, akorát mě zahrnula výčitkami, že na fotky nereaguji. Ale já ani netušila jak bych měla. Jako: HURÁ, nádhera, nebo co jsem měla psát? Několikrát dokonce volala mému manželovi, co se mi prý stalo, jestli jsem nemocná, jestli jsem měla havárku!, že jí neberu mobil. Vysvětlování nepomáhalo, i když jsem jí to vysvětlovala osobně, že zkrátka nemám čas odepisovat, tvářila se, že chápe a druhý den to začalo na novo. Vyřešila jsme to, že jednou za den, jsem jí večer napsala - "hezké fotky" a tím "přežila" její těhotenství.Když se malá narodila, přešla na mail a psala mi několik mailů denně + fotky. A opět výčitky, že ihned nereaguji. Opět jsme se jí s manželem snažili vysvětlit, že máme svou rodinu, jsme často na výletech, že nemám čas vypisovat denně 5-10 na mailů. Nepochopila, vynadala mi, když jsme byli na víkend pryč, tak už jsem jí napsala, že na to nemám nervy, a ať se mi ozve, až jí doroste mozek. Mám od Vánoc klid. Konečně.Její maminka bydlí v malé vesničce u Přelouče, má doma špatný signál. Kvůli každé mms musela jít za humna (kopec za stodolou) a tam vyřizovat rozmary své dcery. I ona z toho byla zoufalá. Viděla jí každý víkend, nepotřebovala vidět fotky břicha 5-10 denně. A byla za zlou.Jestli někdo měl problém, je to má kamarádka, možná už bývalá, ale to záleží jen na ní.Omlouvám se za dlouhý příspěvek, ale když Pepíkovi není dáno, klidně to napíšu, jak to bylo.

Pepíku, co je to na...Už nic. Počkám až ji mozek doroste, snad pochopí co jsem ji chtěl sdělit.

Teď jsi mě rozesmála...Pepíku, co je to na spátek???A proč je do K. navážíš, když o ní prd víš?Co tě trápí, jakej máš problém?

Tak už nekejhej.Když...Teď jsi mě rozesmála " tak nesuď, když nevíš detaily " Tuto větu ti posílám na spátek. Pořádně si jí přečti !

Jaký jsi chytrolin, jak...Tak už nekejhej.Když nevíš detaily, tak nesuď.

Jaký jsi chytrolin, jak chytře kamarádce napsala " až jí doroste rozum " Takovou kamarádku jak jsi ty bych nechtěl. Normální slušný člověk poděkuje, nejen to má radost z radosti kamarádky. Pravděpodobně tě něco užírá, nemůžeš přát radost své kamarádce.Husa bude pořád kejhat!

Odpověděla sis sama. Nás...Čím "vás" obtěžuju? Naše děti sem nikomu necpu. Ty jsi nějaký místní komik?

Zajímavý příspěvek. To...Odpověděla sis sama. Nás zas obtěžuješ ty.

Muži dejte pozor na tyto...Zajímavý příspěvek. To monstrum mám být já? A ty skvělé mámy, to mají být ženy, které obtěžují okolí?

Asi by ses divila, kolik...Muži dejte pozor na tyto monstra, obchazejte je, nikdy nepochopí co je to dobrá máma.

A každá potom porodí a z...Potrefená husa se vždy ozve .To jsou super mámy ! Do takových rodin by se měli rodit děti a ne ženám, které sedí na internetu, nic jiného neumí jen kvokat klávesnicí.

Věřím, že se mýlíš....Asi by ses divila, kolik normálních žen se po porodu změní.To, že se některé ženy mění, když zajdou do ženského kolektivu mi přijde vcelku normální, chtějí zapadnout, když přijdou domů, do práce, třeba si uvědomí, jak se chovaly trapně.Co se týká porodů je hodně druhů žen. Jedny si budou každý den fotit břicho a zásobovat tě MMS, abys náhodou o tu "nádheru" nepřišla, později, když jim nevystavíš "stopku", ti chodí každý den několik mailů s přiloženými fotografiemi dítěte. Zažila jsem a do porodu to byla skvělá holka, sportovec a najednou prásk a mozek ji přestal fungovat. Takže jsem ji napsala, ať se mi ozve, až jí zase doroste mozek. Zatím asi od Vánoc mlčí. Pro mě velká úleva.Jsou ženy, které běžně chytnou mluvu matek - mimísek, MY jsme se poblinkali, My máme prdíky, a podobné zhovadilosti, ale po upozornění, se samy plácnou do čela a aspoň ve společnosti mluví normálně.U kamarádky, u které jsem myslela, že jí narozením dítěte opustí mozek, byla velmi fixovaná na své sourozence, jsem byla naopak mile překvapená, jak stojí pevně nohama na zemi. Ví, že její dítě zajímá jen jí a přítele, nejbližší rodinu, ostatní jen ze slušnosti. Dítě chtěla, má ho. Dvě další kamarádky z pubertálních let děti nemají, nechtějí ho. A nikdo je nemá za divné.Je to každého věc a nevím, proč je kolem toho tolik napadání, přání, aby ty ženy byly nemocné, a podobných nechutností.

A každá potom porodí a z...Ne, nemýlíš ... je to fakt nudné a blbé to poslouchat.