Oprátka za osm mrtvých - Olga Hepnarová

To jako že se k jejímu... To jsem nevěděl že mrtvola, když čeká na zpopelnění, že to je splnění účelu smrti! Co když tu mrvolu zakopou až po dvou létech to také čeká na splnění účelu smrti, možná taková mratovla chodí do práce a čeká na splnění úkolu. Vite jsem blbej, vyšel jsem sotva základku, naučil jsem se psát někdy v šesté třídě, ale takovouhle píčovinu bych snad ani nenapsal.

Ví tu někdo, zda Olga... Ano vím to, trpěla alegií na sýr, proto nechtěla kouřit chlapům brko.

O. H. byla komisionálne...To jako že se k jejímu zpopelnění sešla nějaká komise?A vůbec, jak dlouho čekala mrtvola před svým zpopelněním na splnění účelu smrti? Skoro rok a půl?

Pro ty z Vás, co se na nás...O. H. byla komisionálne spopelněna v lamačském krematoriu v Bratislavě 22. 7. 1976 poté, co její smrt splnila svuj účel, a to s spolu neznámou východní Němkou. LC byla vápětí pohřbena takY komisionálně, zvlášť.

Ví tu někdo, zda Olga Hepnarová trpěla nějakými alergiemi, potravními intolerancemi či fóbiemi?

Musím uznat, že komentář s vrabčákem je opravdu nádherný.

Lhala bych, kdybych tvrdila, že mě myšlenka paralely mezi na smrt odsouzenou Olgou a umírajícím vrabčátkem nedojala. Myslím, že ten, kdo zde tuto myšlenku předestřel, musí být velmi vzdělaný. Paralela sama = Kuře melancholik, vrabčátko = Edith Piaf.

ústupový právní boj až do úplného vyčerpání prováděli vojáci Wermachtu a nějak se jim to vymklo z ruky. Staligradskou bitvu se němcům pofidérně podařilo vyhrát, ale konečný mat udělal strýček Josef, tím že jim ustřihnul zásování, ačkoliv to měli docela dobře rozjetý. Pak mazali svorně do zajetí a pochcípali jako ty hnupoňi

by se bývala mohla setkat i... to je krásně napsané, rád bych autora odměnil cenou;

by se bývala mohla setkat i...Aby bezcitné usmrcení ptáčátka bylo předzvěstí popravy samotné Olgy, že jo.

Kdyby ovšem Hepnarová...by se bývala mohla setkat i s deformovaným, umírajícím vrabčátkem, a pod vlivem tohoto dojemného setkání napsat minimalistickou báseň, která by potom vedla ke katarznímu pláči u celých generací českých i zahraničních dětí, mládeže, dospělých i seniorů. Setkání dívky v komunistickém kriminále, vystavené na milost a nemilost kruté aparátnické moci a čekající na popravu, s ubohým, maličkým tvorečkem, k němuž byla příroda podobně krajně nelítostná jako společnost k Olze Hepnarové! Otrlí komunističtí dozorci či dozorkyně by potom nešťastné Olze Hepnarové jistě nedovolili na vězeňském dvoře plně projevit pietní city k umírajícímu ptáčku zpěváčku, a po uplynutí doby určené k vycházce by dotyčnou nemilosrdně nahnali zpět do její cely. Vrabčátko by vězeňští zřízenci usmrtili lopatkou, a naložili do kontejneru s ostatním všeobecným odpadem.

Kdyby ovšem Hepnarová souhlasila s vedením ústupového právního boje až do úplného vyčerpání všech prostředků, jistě by zvládla dožít se Husákova uchvácení prezidentského úřadu 29.5.1975. V roce 1975 se soustavně usmívající Husák by pak byl býval jistě nakloněn myšlence odložit popravu do uplynutí Mezinárodního roku ženy 1975. Hepnarová by pak byla bývala mohla obohatit českou i světovou literaturu o další duchaplnné dopisy z vězení, a svým významem tak konkurovat Silvio Pellicovi, Antonio Gramscimu či Juliu Fučíkovi.

Hepnarová nebyla žádná Šeherezáda, a režim nebyl žádný Hárún ar-Rašíd.

Kdyby Hepnarová vzorně spolupracovala s Topičem na své kauze, není vyloučeno, že mohla projednávání svého případu protáhnout, a oddálit tak svoji popravu. Nelze vůbec vyloučit, že eventuálně až do roku 1976.

...stará Hepnarová nebyla normální doktorka..Stara pani Anna Hepnarova mela titul MUDr., a byla tak i vedena jeste i po revoluci.

Nyní, když jsme si vyjasnili, že široká veřejnost nebyla v roce 1975 o popravě Hepnarové skrze komunistické masově sdělovací prostředky informována, pokročme dál. Diskutujme o tom, jací jednotlivci, jaké kruhy, skupiny, vrstvy a kategorie lidí se o dané události s největší pravděpodobností či zcela jistě relativně brzy dozvěděli.Napadá mě hned Štrougal a pracovníci prezidentské kanceláře, všichni lidé osobně přítomní při popravě, Rojt, prokuratura, Hepnarovi, bachaři, Topič a jeho kolegové, kolegové u popravy přítomného soudce, pracovníci krematoria, notář/ka vyřizující předání popela Olgy MUDr. Anně Hepnarové, právníci zapojení do dědického řízení po Hepnarové, ministr spravedlnosti Němec a jeho vybraní podřízení, vybraní vysocí aparátníci, MUDr. Vlasta Hluchá, psychiatři Študent a Drvota, snad i Plzák.Co ale třeba takový Miroslav David? Co pozůstalí mrtvých obětí Najetí či přeživší oběti Najetí? Co takoví studenti vokovické Sorbonny? Co estébáci v Českých Budějovicích? Jak je pravděpodobné, že se o dané popravě bavili třeba u oběda? Předem uvítám jakýkoli konstruktivní názor na tuto specifickou otázku.

Takový prokurátorsko-senátorský nebojsa Antl, co nemá rád gaunery, zase slintnul do televizního pořadu, že se Najetí uskutečnilo v den 22. narozenin Olgy Hepnarové.

Film se dost držel Cílkovy...Omlouvám se, s tou zimou 72-73 jsem přišla já. Ve skutečnosti se najetí konalo až půl roku potom. Na svoji obhajobu bych uvedla, že mi šlo o to, zdůraznit, o jaké historické období šlo, jaká v té době panovala společenská nálada. Jednalo se prostě o první polovinu sedmdesátých let, která byla ovlivněna tehdy již skončením obdobím prověrek, vyhazováním nebo vystupováním ze strany, udáváním kolegy za účelem udržení si svého místa. Na rozdíl od této doby (kterou zde někdo uvedl jako dobu, kdy se najetí i poprava stala) byla druhá polovina sedmdesátých let počátkem vzdoru a jakéhosi probuzení, což nejlépe charakterizovala Charta77 a vše, co se kolem ní děloToto vše ovšem nesouvisí s OH jako takovou. Souvisí to ale s tím, jakým způsobem tento čin brala společnost a jak byla informovaná.Pokud vám můj příspěvek nebo příspěvky vadí, prosím admina, ať je smaže

Jinak zatím vím pouze o zveřejnění prvoinstančního, nepravomocného rozsudku smrti nad Hepnarovou s chybnou kvalifikací jejího činu. Velmi ocením odkaz byť jenom na zveřejnění pravomocného rozhodnutí či nálezu Nejvyššího soudu ČSSR v dané věci v totalitním denním tisku, neřku-li zveřejnění rozhodnutí o zamítnutí žádosti o presidentskou milost.

Film se dost držel Cílkovy...: A divná je ta fabulace o tom, že veřejnost v ČSSR údajně nebyla v roce 1975 informována o vykonání trestu smrti nad Olgou. Tehdejší tisk informoval jak o rozsudku, tak i o výkonu trestu. Lze to dohledat v archivech. Tak to dohledejte a zveřejněte. Jinak je to jen bohapustý žvást.