Ježíš Kristus, Boží Syn

Ukolébavka takhle po ránu?

Ještě jeden krásný malý kousek:Duchovní přípravaProbuď se ze sna ty, který v tuto dobu ještě spíš - probuď se, člověče, mající slabou víru - doba adventní přichází k tobě jako matka k spícímu dítěti ve chvíli, kdy má vstávat k práci a učit se znát život, jak jej Bůh dal v radosti i bolesti této Zemi a tobě - člověku. Vzchop se ty, který málo duchovně pracuješ, nedbáš být opět čistou a krásnou duší - vzchop se, člověče - doba velkých záchranných činů Krista tě volá do řad pilných duchovních pracovníků, již orajících a zasévajících ve vlastních srdcích i v srdcích bližních svatá seménka lásky. Pospěš si ty, který pravíš: věřím v Krista - pospěš, člověče, svou víru naplnit činem - čas Kristovy pomoci nadešel těm, jejichž život je podle Nového zákona, podle přikázání . . . Přistup blíže ke Světlu, pastýři, duchu lidský, jemuž jsou svěřeny ovečky zelených pastvin Hospodinových - přistup blíže, ať vidíš, jak se Zemí rozlévá vlna Lásky, která přišla na svět jako host nesoucí pokoj a mír, nový život člověku. Pojď, pastýřko, duše lidská, jíž je dáno nést dary k nohám zjeveného Syna - rychle se oblékni do pěkného šatu, do náruče vlož všechno, co máš krásného a co může potěšit Toho, který je dobrý a krásný a usmívá se na všechny, kteří k Němu přicházejí se srdcem na rukou, darem největším. Sejděte se, všichni boží lidé, volající Boha ve svých trápeních - a pojďte se potěšit k Tomu, který přišel jako útěcha, jako láska, jako radost a vaše vysvobození, váš nový život . . . Nad hříšnou Zemí leží temný stín - ale Ten, který přišel, řekl: Buď světlo a v lidských člověka buď radost a ne žal, buď dobro všude, kde žije lidský duch, buď opět krása v lidské duši. - Po Zemi chodí strach ze smrti ve dne i v noci kolem lidských domů jako zloděj, jako nepřítel - ale Ten, který přišel, řekl: Nebudeš vládnout na Zemi nad každým lidským tělem, já je počnu Duchem posvěcovat, i vyjde z těla tělo nové, nepodléhající smrti, bolesti ani hříchu, v němž bude radostno duši žít v mé blízkosti. - Na Zemi jsou hřbitovy jako zahrady odkvetlých stromů a zvětralých semen - ale Ten, který přišel, řekl: Zasypte se, hroby, ať neděsíte lidskou mysl, ať člověk, věřící ve mne, nepozná již vaší tmy, vašeho děsu; on ne ke smrti, ale k životu bude volán a do něho uveden mou vlastní silou a mocí . . . - Lidská srdce se proměnila ve zbořené chrámy v ten čas, kdy do nich vstoupil hřích - ale Ten, který navštívil Zemi, postavil se jako dělník k dílu a vlastní rukou počal odklízet trosky a budovat nový chrám pro setkávání Boha s člověkem, aby slyšel jeden druhého, projevili si lásku zblízka, jak tomu bylo v krásném dni stvoření. Podoba duše se změnila k nepoznání v ten čas, kdy uvěřila neblahému svodu, ale Ten, který navštívil Zemi, přinesl pro ni nový krásný šat sličnosti, aby se znovu stala boží dcerou, byla milována a přijata v domě, nazvaném místem ráje. Cesta člověka odbočila k propastem temnoty - ale Ten, který navštívil Zemi, opřel se do ní svou silou - vyrovnává její chybný směr, napřimuje ji a zvedá k cestám svým, do nich je vsunuje pro věčnost . . . Zanech již, lidská duše, vzdychání - pro tebe se připravuje hod lásky, svatá hostina, předložená tobě Boží rukou k nasycení, napojení, z něhož vzejde tvá nová síla, nová krása, život boží. Zanech již, lidská duše, obav o své osudy - pro tebe si přišel Kristus jako pro nevěstu, aby tě po zasnoubení odvedl do svého domu. Zanech již, lidská duše, lítosti nad hříchy světa - pro tebe, staneš-li se svatou, odečte Kristus jejich počet, že nebude zkázy ani potopy, lidé nebudou ďábly, ale anděly . . . Zmlkni ty, který pravíš: kdo jsem, odkud jsem a kdo mi dal vědomí života - brzy se zjeví pravda a ty z ní dostaneš velkou část jejího světla na cestu, po níž se denně ubíráš k prožitkům života. Zmlkni ty, který mluvíš bláhově a v nevědomosti, protože neznáš Boží moudrost - brzy ona k tobě přijde jako tvá matka a ty budeš překvapen, kdo jsi ty - člověk, a kdo je Kristus tobě a všem. Zmlkni ty, který miluješ malou, a proto nepravou láskou a o ní hovoříš, jakoby v ní bylo štěstí života - brzy se k tobě skloní Kristus a ty teprve poznáš, co je pravá láska, jaké je svaté milování, jeho štěstí, jaké radosti a blaha . . .

Pochybuju, že tu někdo bude...Tondo,vždyť to není dlouhé, to je jen pro toho koho to nezajímá. Od tebe, jako od vystudovaného teologa bych čekal jinou reakci :-).

Milane já vidím že je to...Zdravím ve spolek,pro zdejší diskutující je to možná dlouhé, ale pro toho kdo má rád tato rozjímání o lidském duchu je to doslova kraťoučké. To Slovo Kristovo je duchovní pokrm pro duši a nečte se jako když se čtou noviny, suše a nezáživně. To Slovo v sobě obsahuje velikou krásu a když se sytíme krásou pak nás prostoupí, zahřeje a oblaží.Je to pro toho, kdo miluje duchovní krásu, která je písní či poezií duše. Kdo miluje umění starých mistrů tomu se to jistě bude líbit. V těchto rozjímáních jsou odpovědi na všechny zdejší minulé nedorozumění a roztržky. Měli bychom spíše rozvíjet přátelství a né se neustále podezírat, napadat, obviňovat, shazovat, urážet a odsuzovat. Měj se.

Pochybuju, že tu někdo bude číst Milanova sáhodlouhá rozjímání.

Duše rozjímáAdvente,...Milane já vidím že je to dlouhý, koho to zajímá.

Koukám jak hlópé . Jeden by se pomalu těšil na mrskut a tady se teprve chystají někde čórnót smrček...

Duše rozjímáAdvente, dobo velkých duchovních příprav, buď vítán. Znovu ses vrátil ke mně, abys mne provodil zahradou mého nitra a prohlédl, zda to, co bylo do ní zaseto, vzešlo a rozvilo se do duchovní krásy. Znovu jsi přišel, abys mi připomněl mou povinnost pečovat o nitro, o myšlenky i city, o každičké slovo, které pronáším k Bohu, k lidem i do prostoru, v němž jsem jako život člověka. Kdybys každoročně nepřicházel, ani bych nevěděl, že mne Pán volá k vánočním dnům lásky, že mne zve ke stolu, na němž jsou převzácné, přelahodné duchovní pokrmy. Tak jsem ponořen do života Země, že mi čas utíká, letí - den za dnem odchází nenávratně pryč bez ohledu na to, zda v míjejících hodinách bylo mnou vykonáno všechno, co se konat má jako dobro, prožívat jako láska. S lítostí se dívám na zmizelé dny. Cítím, že nebyly vyplněny nejlepším a nejkrásnějším, co má projít myslí a citem duchovního člověka, co má být krásným květem jeho života, nebem jeho srdce. Dobře, že přicházíš, tichý, teskný advente. Alespoň mi dáváš příležitost projevit tuto lítost a Boha poprosit, aby odpustil, že drahocenným časem plýtvám, nechávám jej unikat bez uzardění duše nad vnitřní chudobou. Stojím před Tebou tváří v tvář. Při pohledu do Tvých přísných očí, přehlížejících mou celoroční cestu i práci, k níž jsem se zavázal, cítím v oku slzu, v mysli výčitky a na rtech slova plynoucí z nitra s pokornou prosbou: Bože, trpělivá Lásko, která ustavičně bereš za mne tresty, ty tichá Přehlížitelko mne míjejících dnů i těch, které mi přináší budoucnost, Ty shovívavá Matko má, jež mně, svému dítěti, neustále promíjíš s omluvou, že je ještě maličké a nevědomé, nemá sil k velkým činům dobra a lásky - Ty, Kriste, Synu Boží, který jsi přišel do země, když lidstvo bylo nejvíce pokleslé, a pomohl mu nalézt cestu ze zemských zmatků a běd, Ty, můj svatý Učiteli, má Útěcho a Sílo života, má nejvyšší Cesto k Bohu, Stvořiteli a Pánu života! Jsem zahanben svou slabou lidskou vůlí k ušlechtilému životu na Zemi a rukama ukrývám tvář. Neodvažuji se podívat k velkému světlu Lásky, jež mne zrodila a dala mi životní vědomí. Jdu životem a na všechny strany klopýtám, chvíli jsem nadšen pro duchovní cestu, a znovu jsem lhostejný a nevšímavý, naplněn starostmi a zájmy o věci vezdejší. Jsem nespokojen a reptám, že mi nevoní na životní cestě růže, není nade mnou jas a klid bezmračného nebe. Mnoho žádám pro sebe, avšak maličko dávám jiným. Lásku žádám ode všech, sám ji však dát nedovedu. Nad tvrdým slovem jsem zarmoucen a mně nelaskavá slova z úst padají na každém kroku. Nejvíce však zapomínám v denním shonu na Tebe, Lásko Boží. Teprve když tiše přijde adventní doba a Ty v ní mi neseš vánoční dar, rozpomínám se a odprošuji, teprve pospíchám, abych Tě pozdravil slovem tiché modlitby. Jsi nesmírně dobrá, že mi to nezazlíváš, ale ochotně mě povzbudíš, utěšíš a ve svatý čas povíš, že Tvá myšlenka ničím nezměněna, že v ní lásky ke mně jen přibývá! Já, Lásko Boží, nejsem hoden Tvých vánočních milostí. Rmoutím se nad svým vlažným vztahem k Tobě. V této chvíli prohlížím své myšlenky i city, a toužím vydobýt, vyzvednout, rozšířit a zpevnit v nich lásku k Tobě. Přijmi mou pokornou úvahu, přijmi mou lítost nad nedokonalým myšlením i cítěním. Přijmi ujištění, že tento adventní čas je mezníkem na cestě mého života. Za ním se již nachází cesta lásky, kterou v tuto chvíli nastupuji, abych Ti ukázal a dokázal, že vím o Tvém přání, a chci se postavit k Tobě jako duše milující, Tobě oddaná, učící se být dokonalá. Těším se na chvíli, kdy ve vánoční čas se ke mně skloníš a naplníš mne pokojem, mírem, tichým teplým blahem lásky k Tobě i všem živým. Přijmi všechny mé myšlenky, které v tento adventní čas k Tobě zaletí. Přijmi všechna slova, kterými k Tobě v tichu nitra svého promlouvám. Přijmi hluboký cit, který Ti věnuji a dávám ze srdce. Dovol mi pobýt s Tebou v těch tichých chvílích, v nichž se má duše dotkne všech posvátností, které máš připraveny jako svůj vánoční dar pro člověka. Přistup blíže ke všem lidem, s nimiž se mé srdce spojuje v lásce a duchovním snažení. Svou vesmírnou láskou otevři cestu k lásce všech a ke všem živým.

Ještě dnes můžeš navázat vztah s Bohem, stačí když poprosíš Ježíše nahlas aby se Ti dal poznat jako živý Bůh, odpustil Ti každý hřích a přišel i do Tvého života a On přijde uvidíš ;).Ježíš o sobě v Bibli říká: Já jsem ta cesta, pravda i život, nikdo nepřichází k Bohu Otci, než-li skrze mne. Není nic co by Ti Bůh nemohl odpustit, činíš-li pokání neboť je opět psáno: Vyznáš-li své hříchy tak Bůh je tak věrný a spravedlivý, že Ti odpouští hříchy a očišťuje Tě od každé nepravosti..neboj se přijít k Bohu, nic lepšího nemůžeš v životě udělat nebo dosáhnout

Mistrovo poučení rozjímající lidské duši Když ses naplnila, duše lidská, svatým citem touhy po poznání Boží lásky, když jsi upřímně zaprosila o otevření pokladu milostí, jež sestupují do lidských srdcí v době vánočního mysteria - tu rozjímej, duše má: Stojím zde na Zemi, kam jsem byla poslána jako člověk, abych vykoupila své provinění a svůj pád. Stojím uprostřed tmy, jež k půlnoci se blíží. Kolem mne je pusto a prázdno. Neznámá úzkost mne skličuje, stesk mne tíží, cítím se opuštěná, osamělá a vydaná na pospas živlům Země i všemu nepřátelství, které je proti mně v neviditelnu. Krok můj je váhavý a nejistý, neboť ve tmě nevidím před sebe a kolem sebe, nevidím nepřítele, kde na mne číhá, aby mi podtrhl nohy a zlákal mne na cesty bažinaté, kde světélka bludiček vydávají světlo nepravé. Jsem člověk vydaný v ruce nepřítele, který zhasl světlo přede mnou, který mě odvádí k propastem, v nichž spočívá zánik a zahynutí. Hle, zemský domov můj, hle, život můj na Zemi. Uvědomuji si svou bezmocnost jako člověka na Zemi, uvědomuji si tento obraz svého zemského života. Kdo mě vysvobodí . . . ? Lidská duše, setrvej chvíli ve stavu tesknoty a beznaděje. Ponoř se v mlčení. Pokus se mluvit co nejméně po dobu konání této předvánoční meditace. Mluv jen to, co je nutně třeba. Urči si jeden nebo dva dny v týdnu, které věnuješ sama sobě, svému vnitřnímu citovému i myšlenkovému životu. Sestupuj zvolna v myšlenkách, vzpomínkách a úvahách svých až k začátku svého nynějšího života na Zemi a vybavuj si jeho obrazy i všechny dojmy, které jsi prožívala, ať radostné či smutné, ať všední či neobvyklé. Bez soucitu k sobě, bez slitování nad svým utrpením, včerejším i dnešním, uvědomuj si své stavy a pozoruj, zda se z velké části nepodobají stavu toho člověka, jehož stav sis uvědomila hořejším rozjímáním. Vzpomeň si, kolikrát jsi šla ke světélkům nepravým, když v tobě, duše lidská, bylo temno a pusto, když jsi hledala, jak uniknout z těchto stavů, když jsi toužila vybřednout z nesnází zemského života. Uvědomuj si také chvíli, kdy prvně se před tebou rozzářilo vánoční světlo, světlo pravé, světlo vycházející od Boha, světlo lásky Boží, jež vstoupila do nitra tvého jako světlo víry, jímž se tvůj život otočil zcela jiným směrem, směrem od propasti a zahynutí k zeleným lučinám, na nichž se pasou ovce nejvyššího Pastýře, na něž slunce vylévá svou záři, teplo i jas. Až si tuto dobu uvědomíš, pak skonči své rozjímání. Pak můžeš hlasitě promluvit a zaradovat se, neboť v tuto chvíli se tě prvně dotkla Boží láska. A kolikrát si uvědomíš toto dotknutí, tolikrát se můžeš radovat.

V ideálním světě by jen...Monoteistická náboženství byla vždy hádavá. Proto je multikulti nesmysl.

Ona to až taková legrace...V ideálním světě by jen spojovala. V reálném světě neomezených potřeb a omezených zdrojů má ale prakticky vše potenciál též rozdělovat. Včetně náboženství.

Ano, správně. To je to...Ona to až taková legrace není. Člověk by řekl, že víra by měla lidi spojovat

"to Slovo bylo Bůh"Čemu nerozumíte?

Ale no, jo, D.Ano, správně. To je to jediné, co se na to dá říct. A příště už nechodit. Ať se hádají sami.

To by všem byla nějaká...Ale no, jo, D.

Je to tedy myšlenka jenž...Byla první hmota, nebo myšlenka? Dle Bible: Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh. Už v této úvodní větě se nějak ztrácím. Slovo=Bůh a zároveň nějaký druh informace?

Milane,ukaž mi, kde...Já už sem chodím roky a stále se nestačím divit. Jako bych čekala, že se tahle diskuze k něčemu dobere, k nějakému smíru, závěru....jenže je to tu jako kafemlejnek, nadřazenost, neporozumění věřících nad nevěřícími a to pozor, za věřící se zde považují jen křesťané....pohrdání a manipulace s fakty. Přitom je to tak jednoduché. Víra a fakta se neslučují (viz komická diskuze na téma co je to sen, myšlení...), věřím a nepotřebuji důkazy. Víra mi pomáhá v životě. Kdyby tohle někdo ze zde věřících řekl, tak chápu

Co to vlastně bereš ?:-)Ježíši Kriste, tady je to samý narkoman.

Ahoj vespolek,posílám...Zkoušel jsem toto video zadat do vyhledávače a napsalo mi to, že není k dispozici.Zadá-li se - Probuzení vlastní spirituální cesty - video se zobrazí a je možné jej shlédnout.