Ježíš Kristus, Boží Syn

Jistě, zrovna tohle by se...Kdyby se začala psychologie učit jako "metafyzická disciplina filozofie", a podobné věci se udělaly i s ostatními vědními obory, brzy bychom se vrátili někam do středověku. Ale jinak dobrý.

Ahoj Déčko,ptáš se co...Je to sice duchaplné, ale reagovat se na to nedá. A bylo by mimořádně náročné vytěžit z toho byť jedinou zajímavou jednotlivinu, okolo které by se pak rozvinula další debata.

Ty máš dojem, že to je...Jistě, zrovna tohle by se měli učit. Bibli, filozofii a její metafyzické disciplíny jako kosmologie, ontologie, teologie a psychologie.Vše by tu bylo jiné během několika málo generací.

Jméno Růže dneska. Dobrej...Viděl jsem to a považuju to za jedno z nejlepších díl z té doby, ještě spolu s Janou z Arku a Černou smrtí. Temný středověk je moje oblíbená doba v dějinách lidí. Víc takových filmů.

Milane, to je jak házet...Ty máš dojem, že to je kompetentní odpověď na otázku, kterou si položil zhruba Co by se měli studenti učit ve školách????Hoď po mně perlu, ty lidumile

17x napsal slova člověk , nebo človeka . Jinak od toho pánaje to pořád to samé dokola . Je jak kafemlejnek , tak nač to číst ...

Ahoj Déčko,ptáš se co...Milane, to je jak házet perly sviním. Oni ti tu ještě napíšou, že to nečtou. Cesta k činům je přes uvědomění, to přes pochopení a to přes přečtení. To je ta lenost něco vůbec dělat.

Pokládání sobě otázek se...Tak tady se velmi mýlíš. Naopak jen ve svém nitru máš všechny odpovědi. Tito filosofové ve starověku to velmi dobře věděli a každý z nich byl moudřejší než my všichni tady dohromady. Navíc proč by mělo záležet v jaké době to řekl? Naopak dnešní doba degraduje duchovně, takže je jasné, že tehdy byli na mnohem vyšší úrovni.Divím se, jak vůbec můžeš takový nesmysl napsat.

Ahoj Déčko,ptáš se co...????? TL, DR (Too long, did not read) a tak trochu mimo mísu

Zase litanie .... chjoo :-( nejste normální!

Jaká zdravá filozofie by...Ahoj Déčko,ptáš se co by studenti měli vědět a znát.Zkus zvážit toto pojetí.Lidský život velmi potřebuje vzory vyššího stavu duše vyvíjené uprostřed světa, v jeho plném životním proudu a všech problémech osudu lidstva, s nebezpečím pádu i možností vzestupu a hlavně zásluhy práce pro blaho všech. Takový život prověřuje, ukazuje vnitřní sílu. Spaluje zlo v ohních utrpení, námaze a obtížích. Oprostí člověka od mnohého, co jej táhne dolů, že má pak možnost rychlého vzestupu do vysokých stupňů života na jiných úrovních. Každého vyzkouší a dá pravdivé vysvědčení o stavu duše, zda má právo zvát se dokonalou, jak si třeba o sobě sama myslí. Není člověka tak nezávislého na druhých, aby mohl sám plně se rozvíjet a vůbec na Zemi žít. Jeden život s druhým je spjat a pro sebe navzájem vytvořen. Již při opatřování nám potřebných věcí pracuje s námi mnoho lidí. Kdyby žil jen jeden člověk na Zemi, měl by jen primitivní život. Sám by si nevytvořil tak rušné a zajímavé prostředí, jaké lidský život má, neměl by možnost výběru věcí a steré obory lidské činnosti. Myslíme-li na život svůj, myslíme tím současně i na jiné životy. Člověk je část velkého celku. Jedinci odešlí ze svého místa v lidské rodině od starostí a problémů, bolestí a namáhání do vlastních myšlenkových koutků, kde se jim lehčeji a klidněji žilo nemajíce na očích lidské utrpení a všechny chyby a viny člověka, ti všichni nenaplnili své poslání na Zemi. V nejlepším případě si vyvinuli vnitřní sílu i moudrost, neboť se mohli sami věnovat jen sobě, a to bez překážek. S tímto musí ale zase vstoupit do zemského života, do obtíží a zmatků, do ohňů těžkých zkoušek, do pokušení a svodů ke zlému. Znovu vytvářejí svým životem vzor, tentokrát ale dokonalejší, protože ho vyvíjejí uprostřed lidí ve všedních dnech, v práci člověka, jenž podléhá únavě, nemoci i smrti těla, jehož vnitřní síly jsou velmi omezené a vědění malé. Dokáže-li člověk uprostřed zla žít andělským životem, pak je teprve za anděle považován, od Boha andělem nazván. Být andělem mezi anděly je snadné. Milovat, když jsme všemi milováni, a být dobrým, když kolem nás se rozdává dobro, není věcí, o níž by mluvil Boží svět jako o něčem velikém, hodném úcty a obdivu. Obdiv patří jen událostem mimořádným – práci, při níž se čelo opravdu zalévá potem. A vydobývání ztraceného pokladu vnitřní krásy, kreslení obrazu božího člověka v sobě, je dílo nesmírně těžké, dlouhodobé, a proto Bohem vysoce ceněné, dávající hodnoty velkému okruhu jsoucna. Vše souvisí se vším. Člověk svými složkami je spojen s každým prvkem hmot i s duchovními vibracemi, v nichž proudí a působí Princip věčného Bytí, Prasíla Božství. Ta je rozložena do celého vesmíru, koluje v něm, proudí, prolíná jej, tvoří v něm obrazy bytí. Duše i tělo člověka jsou součástí všeho rozloženého v prostoru, velkých nekonečností vesmíru. Vše, co v něm je jako možnost bytí, trvání, růstu, rozvíjení i proměn, prochází člověkem. Od něho ke všemu, od všeho k němu krouží vše, co v Božství a z něj v prostoru je. Při průchodu bytím člověka, jeho životní existencí vnitřní i vnější, se nachází v kladu i záporu. Při odchodu z této existence k jiné se odnáší stín, je-li v ní, nese se dál i rozzáření světla, když v ní působí. Nenese se ovšem přímé světlo samo, ale otisk rozložení jeho nejvnitřnějších podstat do esencí nahuštěných sil Božství, jež jsou neposkvrněným obrazem krás Absolutna. Tímto tajným, ale mohutným procesem zúčastňuje se člověk všeho, co je v prostoru jako určitý pohyb všech věcí v něm od nejmenší až po největší. Na druhé straně toto vše je přítomné v životě člověka tím, že je mu prazákonem koloběhu sil bytí dáno okusit všeho daného, ať je to zde či tam, na slunci či jen v mořské škebličce. Proudění života od věci k věci všechny spojuje v jeden celek. Není proto absolutní samoty nikde na žádném místě prostoru vesmíru. Se vším vše přebývá v nejzákladnějším prvku bytí, jímž je Bůh. Nikdo si proto nemůže činit právo na naprostou samostatnost, na své: Mohu si činit, co chci! Narušení jedince postihuje vše, co v něm koluje jako životnost vlastní i životnost celků velkých, nepředstavitelných omezenému obzoru vědění pozemského člověka, jenž ani neví, zda někde ve vesmíru jemu podobný život je, nemá jistotu o jeho podobě, významu a formě projevů. Pro nejbližší úsek vývoje není nutností tyto věci znát. Nutností je jen vědět, že život lidský je vázán na vše v prostoru, vše tam ovlivňuje buď ke zdaru věcí nebo k ničení vytvořených hodnot. Projev člověka není proto jen záležitostí omezenou a jednoduchou. Myšlení je jedním z nejdůležitějších článků v řetězci projevenosti života. Zákonitostí, jež mu vládne, vstupuje do úlohy prvořadého významu, jenž je zvětšován ještě tím, že zde vešla tvarová skladba hmot se složitostmi reakcí ještě citlivějších než jsou v čistém beztvarém jsoucnu vysokých sfér Božství. Tam totiž vládne harmonie bez obtíží, nemá překážek. Hmotný stav věcí však tyto překážky má v sobě přímým rozporem působících stran, jímž je v tomto případě dobro – zlo. Jsme-li takto poučeni, nepřekvapí nás, že Boží strana, svět duchovní, střežící rovnováhy, soulady a harmonie životností, tak silně projevuje zájem o lidský život, že je mu věnována nesmírná pozornost. Zde je zodpovězena palčivá otázka: „Kdo je člověk, že jej, Pane, zahrnuješ tolikerou pozorností, péčí a Láskou, že jej přísně káráš, napomínáš, trestáš?“ Bůh ví, kdo je člověk. Člověk to neví jen proto, že omezením své působnosti při vsunutí se do zla ztratil schopnost znát tajemství života v Bohu, prožít jej vlastní zkušeností, přímým dotekem jeho krás a blahodárností. Již celá tisíciletí se projevuje Boží snaha navrátit porušeného člověka do hranic prvotní skladby jeho života, v němž působil nejvyšší zákon Lásky, její touha po blahu a míru všech, po vytvoření nesmírného vševesmírného krásna. Poruchy životní rovnováhy ve skladbě člověka uvnitř jeho duše i v zemských podmínkách jsou ponejvíce zaviněny nesprávným, nezákonným používáním velké moci myšlení dané do rukou člověka jeho spojením se silami a působnostmi tvůrčí univerzální Mysli, jíž je sám Bůh. Všechny poruchy musí být ale včas vyrovnány, pokud jejich zhoubnost nezasáhne hlouběji až do samých skladeb duchovních center života. Silně rušivé víry prvků zla uvádějící do chaosu věci, tvary i formy života, překonávají se a utišují jen s námahou a vypětím sil k tomu určených pracovníků, stálých strážců rovnováhy jsoucna. Jsou to bytosti s vysokou inteligencí i s velkým rozpětím dobra v sobě, které je tím uschopněno vyvažovat silnou intenzitou Božích mocí v dobru soustředěných, jimi zneškodňovat rozkladné prvky zla, vyrovnávat porušený soulad uvnitř věcí tak, aby se udržel stanovený vývojový průběh ve hmotě. Takovéto dobro v ničem nevychýlené ze svých kvalit vlastní jen bytosti, jež uchovaly svou skladbu neporušenou v čase, kdy se začal objevovat nový, dříve neznámý činitel – opomenutí dobra – nezákonný, na omezené vůli a znalosti založený způsob tvorby životních podmínek uvnitř i vně věcí. Jako lidé vysílají myšlenkami zlo do prostoru, tyto nenarušené bytosti vysílají do něho svaté božské dobro. Tohoto dobra však musí být dvojnásobná míra než kterou žádá zákon jejich života, rovnováha jejich vlastní existence. Dělá se zde něco navíc. Musí se pracovat ne za dva, ale za celý zástup lidí, neplnících předepsané úkoly naplňovat životní jsoucno vlastní i jiných tvorů silami dobra a duchovními hodnotami, jež jsou přímo nepostradatelnými pokrmy a nápoji každého živého, velkého i maličkého tvora, bez nichž vadne jak podzimní list, zmírá jak hmotné tělo rozloživší se do beztvarých sil Země. Kdyby všichni jednotně kladli a jak Bůh žádá působili, přijímali a vydávali boží, stačila by jen normální míra dobra, již každý v sobě chová a ze sebe samovolně vydává při myšlení a cítění, je-li ono zapojeno na Boha. Zneškodňování tlaku záporně působících myšlenkových sil je velmi nesnadným úkolem. Kdyby ona síla, jež se musí vydávat za tímto účelem, podpořila tvoření vhodných krásných podmínek a předpokladů, lidský život i život jemu blízkého tvorstva dávno by byl naplněn hlubokým štěstím a blahem lásky. Nebylo by hřbitovů ani nemocnic, utrpení by se stalo neznámým stavem. Není-li lidský život naplněn nesmrtelnými hodnotami, ale pln jejich opaku, je jen vlastní vinou lidí. Především nejsou zasvěceni do působností skrytého vnitřního života člověka. Proto ani neví, co to vlastně jsou myšlenky, city a slova, jak působí činností tajných sil v nich, co vyvolávají u všech věcí v prostoru. Myšlenkové síly používají ledabyle, povrchně, bez vědomí následků, asi tak, jako když si dítě hraje s ostrým nožem nebo šlape po zlatém skvostu. Každá myšlenka, zachvění citu i pronesené slovo jsou více než ohrožený hmotný poklad. Jím si možno zkrášlit jen vnější svět, k niternému štěstí však ničím nepřispěje. I uprostřed největšího hmotného blahobytu bývá často lidské srdce velmi nešťastné. Vnitřní život je jediný a pravý život. Chceme-li ten okrášlit a naplnit stálým štěstím, musíme to učinit hodnotami, jež pocházejí z jeho původního Božského světa. Nejvyšší životní hodnotou je láska, neboť tvoří všechny předpoklady pro vsunutí života do jeho nejvyšších úrovní, kde je věčný mír, blaho podobné kráse jarních kvetoucích dnů. Tvoření vnitřního krásného světa lásky je v našich rukou. Tuto práci nikdy nikdo za nás dělat nebude, ani sám Bůh. Jestliže nás postavil do života a Sobě tolik podobné schopnostmi myslet, cítit, tvořit – dal nám tolik vybavení pro samostatný životní projev v širokých hranicích, že jsme schopni vybudovat život, jaký měl Bůh na mysli při jeho vydávání životnímu jsoucnu obrazem stvořeného člověka. Můžeme svým vnitřním i vnějším životem uskutečnit promítnutí Božství až v nejzazším místě, ve hmotě, svým vlastním činem

Já bych zas chtěl vysvětlit fyziku,ale to co jsem hledal zatím nedokáze vysvětlit zcela uspokojivě ani fyzika.Takže...třeba taková gravitace.Zřejmě jsme na takových špagátkách,kterými jsme přitahováni ke všem předmětům,planetám,včetně černých děr,to je něco dost nepochopitelného,ale já to přijímám.Není lepší věřit v poznání oné sokratovi moudrosti,která existuje ve světě idejí a která je nám zastíněna v poszdějším životě jakýmsi negativním záření ze společnosti?!

Jaká zdravá filozofie by...Pokládání sobě otázek se moc daleko nedostane,zvlášť když to je citát z filosofa starověku.

Tak to jsem zvědavá, i...Jakože nebude uspokojivě zodpovězena? To bych se vůbec, ale vůbec nedivil...

Jaká zdravá filozofie by...Tak to jsem zvědavá, i když ta otázka je dle mě zbytečná

Studentům je dnes místo...Jaká zdravá filozofie by měla být podle tebe vštěpována studentům? Jací konkrétní myslitelé, jaké konkrétní filozofické směry?

Jak je vidět,historická...Jahodu sice překonat nemůžeš, ale zas tak daleko do něho nemáš.

Aha, takže naší TV se zase...Tomášovo evangelium jsem četl kdysi před 35 lety. Určitá logia jsou tam křesťanská, jenže zbytek je nechutný okult.

Studentům je dnes místo zdravé filozofie všťepován okult, dle toho to také tak vypadá.

No na rozdíl od dalších...Ve srovnání s realismem nálezců a vynálezců "skutečně demogratických a skutečně lidových republik" a "reálných socialismů" je ten sokratovsko-platónsko-aristotelovský realismus přecejen trošku více sexy. To ano. A studentům je jistě třeba jej i dnes vysvětlovat.