PANICKÁ PORUCHA 12 ( a vše okolo ní)

diagnóz, že jsem se tehdy fakt sesypala a bez AD to nešlo. Nakonec jsem je brala skoro 5 let, jednou vysadila předčasně, napodruhé jsem neměla už žádný problém, žádné strachy a přesto se mi potíže vrátily a já zase nasazuji. Za sebe, pokud to jde zkusila bych individuální terapii co nejčastější, pokud to nepůjde tak až pak bych volila medikaci a terapii, ale nejdřív tu terapii, je to hodně o dobrém terapeutovi, tak hledat. Atarax tu někdo bere, je nenávykový, mě teda uspával, ale asi mi ho dávali hodně nevím ani jestli je to AD. Zkus tu terapii u psychologa nebo psychoterapeuta.

Dobrou noc Všem a děkuji.-)

Lily: děkuji to jsem chtěla slyšet též si myslím že ne. přítel neví co dělat jak se ke měchovat má strach abych nezbláznila se nebo abych začla normálně fungovat a jela k němu. je to těžké to chlapovi vysvětlit. jinak terapie jaká jen povídání s psychologem?? také ty léky jíst nechci už v 15 se mi to stalo a zmákla jsem to je si ted myslím že to je trochu horší. děkuji

beatko děkuji mooc si psycholog jakého potřebuji:-) chce mi dát atarax nebo cipralex a zofol nebo jak se to jmenuje no mám to 4 týdny. řeším to snažím se. jen mě stresuje jestli se mi může něco stát skolabovat nebo ne a je to jen v té mé palici:D a jestli to přejde. též tomu věřím. a zbláznit se nemužu že ne??!! děkuji dobrou

pro A...: já jsem na diskusi koukala a myslím, že Tebe i přímo četla, je tam dost odlišných názorů, stejně jako jsem jinde viděla, že bylo úspěšné vyléčení DR/DP po nasazení citalopram +Rivotril. Já mívám i PP ta mi to spustila. Na Vaší diskusi jsem si stáhla i pár věcí jako co píše Paul, nebo na jiné příběh Janine Baker story. 14 let, to je mi líto, nevím, co na to napsat, že máš můj obdiv. Ono i tu DR/DP asi máme každý trochu jinak. Ale mrknu tam ještě, ale myslím, že to tam docela spí. Tady holky znám už z dřívějška a je mi s nima dobře, každopádně děkuji. Jen to s tím jídlem a stravou se mi nezdá promiň.

Reno: děkuji moc za Tvůj příspěvek, každý mi teď pomůže. Jestli Ti nasadili celých 10 mg Cipralexu tak to je síla, tam se má nasazovat 5mg, já nasazuju 5mg citalopramu a kebule nechápe. Je super, že je Ti dobře věřím, že to vydrží, není proč by nemělo a když to podpoříš terapií, tak tím spíš.

Stejně by mě zajímalo, jak je možné, že někdo reaguje úplně v klidu a někoho to vyvede úplně z míry. Na paralen taky nikdo nereaguje přehnaně (vyjma vyloženě na nějakou látku v něm obsaženou) a pokud, tak ne tak extrémně jako je to u ad. Kde jeden je v pohodě a druhého to na čas položí a rozloží. Tohle bych někdy chtěla vědět.

Beat: moc Ti přeju, aby Ti vyšla práce, to mi kdysi nejvíce pomohlo, i když najít odvahu a nastoupit bylo hodně těžké, pořád jsem nebyla úplně v klidu a neměla důvěru, že někde vydržím 8 hodin a nebudu chtít utéct. Ale pak jak jsem začala pracovat jsem se nejvíc uzdravovala.

Dagmar: nezblázníš se, i když to tak člověku mnohdy připadá, to je na jiném mechanismu. Já pokud by to šlo, tak bych to zkusila terapií, kdysi se mi z toho podařilo dostat terapií, bylo to rychlé a účinné, ale měla jsem štěstí, že jsem ji měla 3 týdně, dnes asi něco nemožného. Sice se mi to po 5 letech vrátilo, ale kdyby se neudála špatná souhra náhod, tak jsem to dala terapeuticky znova. Bohužel jsem měla smůlu s doktorkou a ta mě tak dlouho nutila do léků a různých

holky,půjdu do postele,krásnou klidnou noc a ahoooj ráno....dobrůůůů

a ptáš se DAGMAR jak se stím poprat a co dělat?začít brát antidepresiva a myslet na to co nejmín,snažit se nevěnovat tomu moc pozornost a naučit se v dané situaci zklidnit,říct si že jsi zdravá,nic zlého se ti nestane protože to je jen psychika,odvízt něčím pozornost když to na tebe jde,něco třeba počítat,stromy,věci kolem sebe,auta anebo si začít třeba zpívat,jen nenechat hlavu myslet na to že ti je špatně a nechat ten strach moc rozjet,dokážeš to,neboj,jsi mladá a jsi na dobré cestě protože to řešíš,,,,,natrénovat si nějaký fígl který tě malinko dokáže sklidnit a pomalu to nepříjemné odbouráš a budeš u přítele každý den,to si piš

Hani,celkem pomohly i na agoru protže jsem dřív nemohla pomalu ani se smetím jak jsem bála ven,obchody,cestování autobusem,vlakem,kina atd.ble ble až na omdlení ale co mám AD tak to jde,někdy se taky bojím a dokonce prchnu ale jde to a dokážu hodně z toho co jsem dřív považovala za nemožné,někdy si beru sebou sice děti ale někdy v pohodě i sama a víc je toho lepšího než horšího,mám sice někdy strach alee dá se to překonat a zvládnout celkem cokoliv....

Dagmar AHOJ A NEBOJ SE,TOBĚ NA TO PŘIŠLI BRZY A DOSTANEŠ LÉKY A BUDEŠ UPLNĚ V POŘÁDKU A FUNGOVAT JAKO DŘÍV,JAK SE TO CHyTNE NA ZAČÁTKU A Nasadí dobré léky tak budeš naprosto v pořádku,neboj a určitě se nezblázníš,nejvíc ti pomůže psych. a léky a taky že víš a budeš vědět co to je pp a o co jde a bude a to už brzy uplně zdravá...hlavně díky tomu že víš co ti je a hned od začátku se budeš léčitt,,neboj se

Dagmar,nauč se dýchání,já když někam jedu,jdu beru si vždy vodu,ale já jsem hlavně agorafobik i když ty jak to popisuješ,tvé příznaky jsou stejné ,jako ty naše.
Opravdu se nezblázníš neboj

Dagmar ahoj ,určitě ti léky pomohou,uvidíš,tady tím prošla skoro každá,sama tohle bez léků těžko zvládneš.Určitě se pp dá léčit,čím dříve začneš tím lépe a jsi mladá,takže neboj,nezblázníš se a určitě se z toho dostaneš,držím palce

ahoj mám panickou poruchu. chtěla bYch se zeptat jak proti tomu bojovat co dělat atd. už jsem byla u psycholožky chce mi dát nějaký léky atarax má stím někdo zkušenosti. když trpím panickou poruchou tím že mám strach jít do obcohdu ven mezi lidi adt. nemohu se zlbáznit nebo tak něco??!! dopravní prostředky mi vyhovují to mi nevadí jen vlakové nádraží autobusové nádraží město to mi vadí. prostě ten pocit špatně na omdlení bušení srdce špatné dýchání a strach chci se schovat a utéct. prosím poradte mi ted řešíme s přítelem i to že mám strach k nim na 4dny jed prostě radši at přijede on zamnou. je mi 20 a začlo to tím že se mi začlo špatně dýchat vyhledala jsem lékařskou pomoc srdce plíce tlak vše zdravé a je to od nervů. alergoložka obvodní a 2 psychologové že to je nervama a dneska mi řekli že to je panická porucha. dá se to léčit? zmizi to?? a pomocí léku uklidnim se a budu moc zas jezdit k přítelovi atd?? děkuji

Hani však právě proto jsem změnila tu práci abych se šetřila a je mě milionově.Holka jak moc ti to přeju taky.Vím jak si s tím navyšováním taky bojovala.Já nevím jestli mám agoru ale doma mě bylo vždycky docela fajn.Jen když jsem byla někde pryč a to i někdy v práci.Bez mobila jsem nešla ani na procházku a pořád se mě mlelo v hlavě co když se mě někde udělá blbě jak mě někdo najde.O dětech nemluvě běda jak mě nevzaly telefon tak jsem měla infarktovej stav.Lezla jsem jim na nervy a sobě taky.Ted to je taky lepší i když zase nějakej flegmatik nejsem ale je to únosný.Mě snad bývalo blbě už když jsem otevřela branku a vyšla na cestu.A ted si to už ani neumím a nechci představovat.Podle mě to je o typu léku a taky jeho množství.A ted už opravdu čauky a dobrou.Měj se jsem ráda že sis vzpoměla.

Reno ahooooooooooooooj tak to je super,moc přeju at to vydrží a hlavně se šetři
Beatko ty máš agoru,já myslela,že jen pp,já nevím,tobě AD pomohla na agoru?

odvahu i projít pokojem....Já žiju s depersonalizací už...teď nevím?..13 14 let a žádné AD neberu. Neříkám, že je špatný brát léky, ale oni tady mají trochu jinej problém a AD potřebují.
U DPDR si tím nejsem jistej. Když jsem byl v blázinci, tak mi pomohl Neurol, ale to je jen chvilková záležitost, po čase se zase vrátilo odcizení. Zkus se víc začíst do diskuse o depersonalizaci, třeba tam něco najdeš pro sebe přijatelnýho.
Na sobě jsem vypozoroval, že je důležitá pravidelná strava a zbytečně se v tom nešťourat. Ale každej to má asi trochu jinak.

Pokračování.
Díky tomu všemu jsem byla schopná změnit zaměstnání.Dřív pro mě nemyslitelný a to mě pomohlo ještě víc.Už jsem byla unavená z celýho okolí a ta změna mě dala tolik energie.Na druhou stranu se mě rozjela paradentoza a tak mě vyrvali 4 zuby a čekám na můstek.K zubařce jsem nešla hrůzou kolik let a ted vyrážím se zubama sama a i na to trhání.Teda taky jsem se bála zase taková hrdinka nejsem ale před rokem bych nevěřila že to mmůžu zvládnout.Je fakt že deperzonalizaci jsem neměla ale zase endogenní depresy po dlouhodobým braním lexaurinu a k tomu PP a všelijaký fobie čert ví co všechno.Od ledna jsem neměla potřebu vzít ani kousek Lexaurinu ale kdoví co mě život přinese.Každopádně ted žiju jako štastnej vrabec a raduju se z maličkostí.Jenom doufám že to vydrží co nejdýl ale každej krásně prožitej den za to stojí.Život je krátkej tak at stojí za to.Omlouvám se že píšu tak dlouze zase se sem nedostanu ale cítím to jako dluh abych alespon slovem povzbudila někoho kdo je na začátku tak jako jsem to potřebovala onehdá já a vlastně i kvůli těmhle lidem tady jsem tam kde jsem a za to dík vám všem co si uděláte ve svým čase chvilku a dáte ji někomu kdo to potřebuje.
Mějte se krásně a zase zřeba někdy Ahojda.

Ahoj ahoj.
už se dlouho chystám napsat ale nemůžu se pořád dokopat.Nevím jestli si na mě někdo ještě vzpomene možná jo.
Probíráte co vám AD daly.Tak já ač po téměř 8 letech jsem do toho šla mám život o jakým jsem tolik let snila a nevěřila že se to dá práškama vrátit zase do skoro normálu.Já jsem byla po půl roce na Cipralexu schopná jít do restaurace s rodinou na oběd aniž bych vyšilovala a jízda autem která pro mě byla trauma je ted úplmá brnkačka.Každej den se těšímn z toho že můžu normálnějc dýchat a nehroutit se u každý blbosti.
Lily já začínala s Cipralexcem a říkala jsem si že ted to prostě vydržím nebo už nikdy do toho nepůjdu Měla jsem za sebou dva pokusy s jinýma lékama a vždycky jsem to vzdala kvůli těm vedlejšákům a asi i malý podpory doktorky a celkově nedostatku informací.Změnila jsem doktorku a ta mě tak dlouho ujištovala at to zkusím a tak jsem do toho šla.Ten život stál za hovno a tak jsem si říkala že snad nemám co ztratit.No první dny jsem jenom ležela a přežívala den .Byla jsem na neschopence asi dva měsíce a opravdu ty dva týdny byly k nepřežití.Hodně mě tady pomáhalo číst a moc mě hecovalo jak psala hlavně Silva že lezla na začátku po zdi ale stálo to za to.Taky jsem lezla holka a byla ráda že přišel večer a mě bylo líp.Jediná moje činnost byla vyvenčit psa a uvařit jídlo rodince a ležet.Po pár dnech to pomalu ustupovalo a asi za dva týdny jsem byla schopná jít na procházku.Já začala teda 10 mg a hned po třech dnech jsem musela navyšovat až na nynějších 30 mg.Asi za měsíc jsem byla vyřízená když jsem byla u doktora na kontrole a mě nic v čekárně nebylo.Žádný motáky nic.Pomalu jsem zvládala víc a víc a ted můžu říct že funguju docela v normě.Jasně že přijde třeba horší den ale to každýmu tak nač se s tím trápit.Jen se modlím aby se to nějak nezvrhlo zpátky to už nechci za nic na světě.Připadám si jako normální člověk.V pohodě nákupy a fronty u pokladen ani bych nevěřila jak hnusně mě u toho pokaždý bylo.Bojím a tukám na dřevo.

zabral vždycky ale to já netušila že jde u mě o agoru a PP a jak jsem psycoušce řekla že mi je mnohem líp tak mi je vzala a šup a za chvilku jsem byla zase v řiti,a pořád do kola až v zimě jsem zjistila že nejsem jediná a nejsme blázen jen mám to co mám a že to máte i vy a plno jiných lidí a začala znovu brát AD ale tento nástup byl fakt nejhorší protože taky mi bylo pěkně blbě než jsem je začal brát,tím nedoléčením a přerušováním léků se mi to jen nakupillo a bylo to horší a horší ale už vím že AD musím brát,vím co mi je a je mi opravdu k žití,takhle hnusný nástup AD jako ted v zimě ten poslední jsem nezažila a už ani nezažiju protože je brát budu ale taky je to tím že mám vás,že vím co mi je a že se to dá léčit.Před nasazením AD jsem byla stále vyklepaná,neklidná,,neschopná jít ven,být aspon chvilku v klidu nešlo téměř vůbec a občas mě to dohnalo i do těch stavů že jsem byla jako někdo jiný ale pořád jsem brečela,klepala se jak ratlík,byla vyčerpaná,pocit na infark,dušnosti,pocity na omdlení šílené a motání hlavy,ztuhlé tělo prostě tak nějak vše co asi jde u této nemoci mít když se neléčí,po nástupu AD chvilku vše ještě mnohem horší a hlavně pocit na zbláznění že to nejsem já..odcizení ale srovnalo se to a je mi dobře....

Lily,,,,,,,,,hele písnu ti meilík,jo?

Beat ano neni to příliš vhodné,že neni cituji zvědavý na mého muže,který ač je nevlastní táta Terezy jí vychoval,a ona ho má ráda a on jí a řekla,že pokud se bude vdávat povede jí k oltáři on a ne vlastní otec o to méně to chápu,tedy upřímně ani se nesnažím.............................

Lily ,,,,,,,,,,prostě to bude dobré,musí a basta,vydrž,napiš kdykoliv,nebo i zavolej,číslo máš

odvahu i projít pokojem. Vím, že bych spíš měla oxidovat ne derealizace depersonalizace, ale já jsem raději tady. Ona mi to pp odstartovala, ale tohle zůstalo mnohem více.

Hani: no mně to přišlo, že by ta psychoanalýza mohla třeba vyrvat jednou pro vždy ten kořen, ale dám na jeho radu samozřejmě. Tu jsem měla když tak zkusit před vysazením AD, já bych ji nezatracovala, možná někdy a nebo nikdy. Jinak se mnou úplněk taky mává a pokud ne on, tak tím hůř.
Jdu si udělat polívku, jinak nic moc nejím a to co sním jde hned stejně ven, je já budu zase hubená a doufám, že ne taky studená.

Ten jsem kdysi taky brala a je dobrý, když mi ho nasadily nebo spíš zkusily na podruhé, tak jsem myslela, že mi praskne hlava, tehdy napoprvé to bylo v léčebně a to jsem vlastně skoro 10 dní prospala, ale říká se, že zabírá brzo, to mi říkala bývalá psychiatrička, že začátek je síla, ale nastupuje brzo. Takže ho bereš po 4.té? A pokaždé zabral?
Když jsi psala toto:
LILY to je hezký jak tě má přítel rád a máš se na co těšit,čeká tě krásný život a až se ti ulevá,což už bude brzy tak budeš jako v novém světě,uvidíš,opravdu..začni se těšit na nový krásný život bez těch nepříjemných stavů a s tvým užasným pžítelem,na to mysli a na to se upni..mě držely nad vodou děti,mají jen mě a musela jsem každý den fungovat,sice uplně mimo realitu ale fungovala,nedokázala jsem se soustředit na nic,vadilo mi uplně všechno,myslela jsem opravdu že to nevydržím a že se totálně zblázním ale nezbláznila a ty taky nee,neboj,a že se nemůřeš koukat na telku??kašli na to,já taky nemohla,vadilo mi uplně všechno,nemohla jsem s nikám ani mluvit poslouchat ho,hrozně mě to rozčilovalo a vykolejovalo ale je to dobré a ty budeš taky,,,začni tomu věřit,vykouzli si krásný usměv a těš se na tu ulevu jak ti bude skvěle a to bude,to si piš----tak to jsi měla před nasazením? Nebo při?

Hani1: jenže Vy jste tak nějak jediné, co teď můžu sledovat. Jak jsme si psaly, obě na AD reagujem přehnaně, proto mě pak je zkušenost něčí podobná podporou, že se to dá, když mi přijde, že nedá, ale tím nechci říct, že to někomu přeji.

Zdeni: vím, že jsou AD léky jako jiné, ale se mnou dokážou zacvičit takovou sestavu, že chci nebýt.Umřel mi tatínek v dětství, babička kterou jsem milovala po něm, byly to šílené bolesti. Ale ztratit vlastní duši, identitu, mít jiné vnímání, které leká pokaždé a znovu je to nejhorší, co jsem poznala a nasazení ad mi tohle vyhodí do totální výše. Mamka, přítel, sestra, krásná malá neteř, zvířata, list, vše je daleko a navíc divné. Je to stav nepřenosný jako každého z nás. Musím si dodávat