Iveta Bartošová

Tak co vy bláznivý škatule? Už jste si pořádně aspoň utřely prdel? Že máte takový starosti o druhý! Rejpáte se v cizích hovnech a raději se podívejte na sebe! Krůty pitomý !!!

A zatímco Darina celý den nezvedala telefon, k celé věci se chtěla vyjádřit Iveta Bartošová, Rychtářova milenka. „Ona (Darina) nedokáže snést to, že Josef žije se mnou, a tak dělá takové věci. Poškozuje sama sebe. Já jsem dokonce před několika měsíci byla svědkem případu, kdy si takhle záměrně ubližovala. Teď to zase hodila na Josefa. To je tak něžný člověk, pro něj je to obvinění strašné, já to teď s ním prožívám a vím, jaká je pravda. Je to pro nás hrozně těžké. Já totiž vím, že to ona jeho vždy mlátila. Nikdy jí to nevrátil, on se jenom bránil,“ hájí svého muže zpěvačka.

Dnes je zase krásně teplo a kluci spravují auto. Nedělní pohoda a já píšu deník. Přijedou asi kamarádi hasiči, takže zase budeme blbnout s hadicí, abychom se trochu zchladili. Možná bude i grilování. Vylezu na chvíli na sluníčko, i když do plavek asi nepůjdu.

Je to tady opravdu trochu výkrmna. Ale to je dobře, protože jsem přibrala a neřeším to. Tělo si samo řekne co potřebuje a mělo by se poslouchat.

Prý má být v září ještě teplo, to letošní se nám letos opravdu zbláznilo. Indiánské léto má ovšem také svoje kouzlo.

Vždy si říkám, proč často lidi nadávají na to, že je zima, a když je teplo, tak zase nadávají. Hm, zvláštní! Já si užívám každé změny, všechno hezké i to špatné, jsem velmi pozitivní. Všechno má svůj smysl, všechno je tak, jak má být... Proto je život tak krásný... I když někdy hodně bolí...

Dnes byl takový zvláštní den nabitý pozitivními událostmi. Nádhera! A do toho sluníčko a teplo. Konečně mám zaplacený mobil, takže mi ho nevypnou. Nemám auto, takže jsem nemohla jet ho zaplatit sama. Josefův syn jel s přítelkyní na výlet, zaplatil mi účet, a koupil něco k jídlu.

Po obědě přijel Arťa. Dostal krásný batoh, ukazoval mi vysněný nový notebook, ve kterém může hrát svoje nové oblíbené hry. Tolik štěstí... Moc jsme se nasmáli, tři hodiny smíchu a radosti.

Snažím se vyznat ve zmatku v sobě. Těším se té změně a zároveň se jí trochu bojím. Asi si řeknete, že je to zmatené. Já vím, že to tak působí, ale dnešní svět na zmatku přece stojí.

Darinka přijela. Bolí ji hlava, ale je v pořádku. Uf...

Říkám si, že bych ty problémy přivolávala já? Možná jsem takový člověk, co když jde, tak se pod ním prolamují tektonické desky kdesi hluboko v podzemí. Nechci a nechtěla jsem nikdy nikomu dělat problémy!

Vždycky jsem se snažila pomáhat, ale ne pokaždé to mělo ten správný efekt. Chci opravdu dál dělat radost lidem kolem sebe!

Dnes jsem udělala krok k vyřešení péče o Artura. Nechci žádný soud a žádný nebude. Jsem ráda, že to nechce ani Láďa. Všechno proběhne v klidu. Právě ten klid je pro mne a hlavně pro našeho syna velmi důležitý...

Přemýšlím, jaká jsem. Určitě ustrašená a ztracená. Vím, že takových žen je spousta. Sedíte v prázdném pokoji a s obavou prohlížíte mobil, máte strach ze zvonění, strach ze SMS a přitom chcete s někým mluvit. Prolistujete telefonní seznam a najednou zjistíte, že není nikdo, komu se můžete s důvěrou svěřit.

Důvěra je hodně důležité slovo. Důvěra a samota... Kolikrát jsem plakala do polštáře nemocná samotou a ti, kterým jsem dávala důvěru, byli pryč. To pak začnete mít strach a hledáte důvěru zase jinde. Dnes jsem měla několik pracovních jednání a přijela redaktorka z Blesku s fotografem. Nebyla to ale úplně vhodná chvíle. Moje nejlepší kamarádka, manželka Josefa Darina, upadla v práci a zranila se. Odvezli ji do nemocnice. Snad to bude jen otřes mozku. Jsme tady všichni nervózní a máme strach.

Včera jsem se dozvěděla, že rodiče mého bývalého přítele mě volají zpátky do Itálie. Milé, moc milé, děkuju, ale copak si neuvědomují, že bez mého expřítele to pro mě nemá smysl? I když je mám moc ráda a vím, že mi chtějí pomoci. To si tam mám najít dalšího ulhaného Itala? A co je nejvíc, mám tady syna! Přece ho neopustím!!! Je to u nich nádherné, moře, krásné starodávné městečko, zámek, luxus s nádechem aristokracie a šlechty. Ale pozor, všechno je nějak jinak, než to vypadá.

Žila jsem tam mnohem skromněji než tady, a to nemám ani korunu. Podnebí mi tam svědčilo, ale hlavně kvůli lásce, kterou jsem cítila. Bohužel jsem záhy prohlídla. Domenico si to asi představoval jinak. Chtěl nejspíš získat v Česku popularitu, ale zjistil, že ani Bartošová mu v tom nepomůže. Tak mě jednoduše odkopl.

Přetvářka? Nebo mě má opavdu rád? Nejsem přece blázen, nikam nepojedu, patřím sem, mám tady syna, rodinu, popularitu. Alespoň táta byl na mě pyšný, ale zemřel.

Věřím, že se rodinné vztahy jednou napraví. Přála bych si to. Moc.

Jéje! Modrá obloha! Od rána mám úsměv na tváři. Že by přicházely hormony radosti? Vím, že všechno chce čas a není potřeba vždy léky. Myslím k vytváření těch hormonů. Jak už jsem psala, když něco opravdu a s čistým srdcem chcete, splní se to.

Vracím se sama k sobě. Do svého nitra. Na začátku mého deníku jsem byla ve stavu »opouštění se«. To už je hodně špatně. Apatie, že už se nemůže nic napravit. Že se mi všechno, úplně všechno zbortilo tak, že není odkud se odrazit.

Tuhle pauzu, kterou teď mám, beru něco jako dovolenou nebo spíš jako invalidní důchod na čas. Nevím, na jak dlouho, ale už se těším, až budu moci něco zase pořádně dělat. Bez práce bych »umřela«. Možná zase začnu psát texty, možná budu pokračovat v malování velkých abstraktních obrazů... nevím... A možná úplně něco jiného.

Dala jsem za těch třicet let do své práce úplně všechno, až moc... Rozdala jsem se. Teď se musím zachránit.

Dnes se mi opravdu nechtělo vstávat. Prší, ale já déšť i přesto miluju. Čistí se vzduch.

Přemýšlím, jak poděkovat Blesku za to, že mi dal možnost psát svoje myšlenky a pocity. Tak jak jsem to napsala! Tohle jsem prostě já a dobře vím, jak moc málo lidí mě doopravdy zná. Znají jen produkt »Iveta Bartošová«, ale to JÁ nejsem. Díky za novou zkušenost a spolupráci – to se mi ještě v bulváru nestalo.

Všude s sebou nosím notes a zapisuju a zapisuju. Už se mi tady všichni smějí. Je docela zima, tak dnes výjimečně sedím v pokoji. Rameno konečně přestává bolet. Jaká úleva! Bolí, ale je to snesitelné. Dnes jsem se dozvěděla, že Jarek Šimek už je v pořádku z nemocnice doma, byla to jen únava a totální vyčerpání. Nejedl a nespal. To samé, co já. Akorát ze mě média neprávem udělala alkoholičku a blázna...

Týden co týden se zpěvačka Iveta Bartošová prostřednictvím Blesku vyznává ze svých pocitů, trápení anebo radosti. Ve svém deníčku podrobně popisuje to, co ji od pondělí do neděle potkalo, na co myslí a co prožila. Rameno konečně přestává bolet, ale teď zpěvačku znepokojil nešťastný pád její přítelkyně Dariny, manželky Josefa, u kterých teď Bartošová bydlí...

Rozchodu se snoubenkou syna...A čemu nepředcházelo ,,intimní sblížení" s Ivetou Bartošovou? Ta už zřejmě ojela Čechy, Moravu a Slovensko tiež...

Pardon ... s kým!

Vožerou se a šukají jak králíci ani nevědí kdo ským!

Rozchodu se snoubenkou syna Rychtáře Jana,předcházelo intimní sblížení Jana s Ivetou Bartošovou,které proběhlo v rámci červnového koncertu na Slovensku,kam odjeli spolu sami bez Josefa Rychtáře.
Vztah Ivety s Josefem to však prý neohrozí !

No Darina tehdy říkala.buď spal s Ivetou její manžel,nebo syn :-) Nebo oba.

..ve trojce !

Honza nedávno hájil svého otce a popíral, že by svou manželku mlátil. Darina se totiž objevila v nemocnici s modřinami a vystupuje jako týraná žena. Iveta však tvrdí, že by na ni její milenec nikdy ruku nevztáhl. A Honza jí dal za pravdu, když prohlásil, že je jeho matka psychicky labilní a ubližuje si sama, když ztrácí vědomí.
Tato teorie se ovšem nelíbí jeho bratrovi, který má blíže k matce. „Máma samozřejmě nějaké zdravotní problémy má. Občas ztrácí vědomí. Záleží na počasí a i když se změní tlak, má to na ni vliv. Avšak většina modřin a dalších zranění, které měla během posledních pár měsíců, rozhodně nebyla způsobena pádem nebo sebepoškozováním. Těžko si pohmoždí krk sama nebo pádem. Některé modřiny měla na místech, kam by se při pádu neměla jak praštit. Zkrátka je to nesmysl,“ prozradil serveru Super.cz Josef Rychtář ml.Bratr je podle něj do Ivety bezmezně zamilovaný stejně jako jejich otec. Honza odmalička Bartošovou obdivoval a po jejím boku se dostal do záře reflektorů. Proto trochu zdegeneroval. Pro něj je přijatelnější namlouvat si a přijímat to, co mu táta říká, než aby otevřel oči a zjistil, že je to jinak. A že ochladly jeho vztahy s mámou, vůči níž i já jsem kritický, když nemá pravdu, nebo dělá věci, které by neměla? Způsobil si to sám, chová se k ní zvláštně, někdy i vulgárně,“ pokračoval syn Josefa Rychtáře

Proč? Mohl by podávat.......o))))

No spíš neslušný ! Ale...Proč? Mohl by podávat míče a nosit rozlišováky :D:D:D

Hlavně ho vychovávaly...No spíš neslušný ! Ale ten poslední ,,ženich" Rychtář, který s Arturem slavil 15.narozeniny, už by byl do týmu nepoužitelný...:o)))

Hlavně ho vychovávaly různé chůvy a také velké množství báječných tatínků, z nichž by se dal sestavit slušný fotbalový tým