Bití ve škole

Tak, holky a kluci, se vzpamatujte. Tělesné tresty na školách jsou už mnoho desítek let zakázané a nevěřím, že v posledních padesáti letech někdo dostal výprask v ředitelně od učitele, to je blbost. A pokud ano, tak těch případů bude dohromady asi deset.
.

Já také nosila dobré známky, na vysvědčení byly vždy samé,až na chování, z toho byla jednička jen do 2.ročníku.Máma mě vychovávala sama a nedokázala si představit, že by mě někdy uhodila. Dost jsem se učila, ale vždy, když už jsem všechno uměla, začala jsem zlobit. Chování se stále zhoršovalo.V pátém ročníku jsem se dostala na osmiletý gympl, na němčinu jsme vyfasovali dost přísného učitele, který si mě bohužel díky šikovnosti na učení oblíbil,dnes jsem za to vděčná, dříve mi to vadilo a za chvíli vám vysvětlím, proč? Nejspíše by to zachránilo,kdybych se učit přestala, ale to mě ani nenapadlo. Tak a teď vám povím, proč mi vadilo,že si mě oblíbil:po krátké době učitel, zjistil, nejen to, že dřu s učením, ale také, jaký jsem nevichovaný spratek, poznámky jsem nosila, téměř každý den, ale nepomáhaly, máma na ně většinou nic neřekla a když mi vyjímečně, vynadala, měla jsem jí,, na háku". Učitel už se na to nemohl dále koukat, oblíbil si mě a záleželo mu na mně. Jednou si mámu zavolal do školy a zeptal se jí, jestli by ji vadilo, kdybych dostávala za prohřešky kromě poznámek i tělesné tresty. Máma ku podivu souhlasila a mně začalo peklo, 25 ran rákoskou před všemi ve třídě bylo na denním pořádku. Myslela jsem, že si na mě učitel zasedl, ale dnes už vím, že to se mnou myslel dobře. Po dost krátké době se mnou žádný lektor problémy neměl, ale protože jsem se ve škole musela chovat jako andílek(rákosku na zadku jsem už cítit nechtěla) vynahrazovala jsem si vše doma. Máma to šla říct učitelovi a ten jí řekl, že si mě klidně vezme domů!!! Máma souhlasila!!! Teď teprve začalo peklo, máma mě chodila jen navštěvovat a ve škole se mi smáli, že jsem dcera učitele, ztratila jsem všechny kamarády a za měsíc byla polepšena, máma umřela a já zústala u učitele. Začala jsem ho vnímat jako tátu, jednou jsem si prohlížela jeho sbírku knížek a narazila na učitelův deník, nebyla bych to já, abych ho všechen neprolistovala.:) A víte co jsem zjistila? Že ten učitel, kterému na mně tak záleželo a záleží je můj vlastní táta!!! Zjistila jsem, proč mu na mně tak záleželo. Měla jsem tátu!!! A TO JE ŠŤASTNÝ PŘÍBĚH SKUTEČNÉ UDÁLOSTI. :)

S výpraskem ve škole mám taky zkušenosti(tedy spíš jen s jedním pohlavkem)
Já byla celkem hodné dítě,za známky jsem tedy rozhodně dostávat nemusela,do devítky jsem nedostala horší známku,než 3 a když jsem dostala 3 tak jsem se vlastně potrestala sama,neboť mě to strašně mrzelo. Párkrát jsem dostala od mámi facku,za takové ty věci, co dělá každé dítě,jednou i výprask, ale už si nepamatuji za co:) jinak od mamky jsem nikdy nedostala pohlavek, asi ho neuměla dát,nebo co. Do 5.ročníku jsem pohlavek dostala jen jednou a to od dědy, když jsme jeli na kole, já se nerozhlídla a málem mě zajelo auto. V 5.ročníku jsem udělala přijímačky a proto dalším rokem přešla na osmileté gymnázium a našla si tam úžasnou a upovídanou kámošku, jako já, s kterou se mimochodem stýkám dodnes. Mezi mé nejoblíbenější předměty patřil dějepis a němčina. Schodou okolností tyhle dva předměty učil můj nejoblíbenější učitel. O těch dvou předmětech jsem věděla hodně napřed a nosila z nich samé jedničky:) možná proto si brzy oblíbil i p.učitel mě. Další důvod, proč jsem ho měla ráda byl jeho skvělý smysl pro humor, který mě samozřejmě taky nechybí:) :) :) dost jsem při jeho hodinách povídala s mojí ukecanou kámoškou,protože,jak jsem byla v látce napřed, už mě to ve škole nudilo procvičovat. Jednou se učitel naštval bylo to v primě a řekl mi,ať si sednu sama,volno bylo jenom u katedry a nebo úplně vzadu,samozřejmě jsem si sedla úplně dozadu. Kdo by chtěl sedět u katedry?! Učitel mi na to odvěril:,,jen si pojď sednout ke katedře,abych ti mohl dát pohavek,až mě naštveš,samozřejmě jsme si mysleli,že si dělá srandu(tělesné tresty ve škole byly už zakázané)pak pokračoval ve výuce,byla zrovna hodina němčiny,zeptal se mě,jak se řekne sobota,já samozřejmě odvětila bez rozmýšlení:,, der Samstag"a on:no,to máš štěstí."pravěpodobnost,že bych se spletla v něčem,co už jsme probírali byla skoro nulová. :) avšak pak jsem se začala nudit a byla asi trošku víc drzá:) no zkrátka dopadlo to tak, že to ten učitel už nemohl vydržet a ten pohlavek mi vskutku dal. Začala jsem k němu mít větší respekt a kupodivu ho mít ještě radši,při svých hodinách už se mnou nikdy neměl problém,doma jsem to radši neřekla,protože by mi k pohlavku přilétla ještě facka.
A PAK ŽE FYZICKÝ TREST NEMÁ VÝCHOVNÝ ÚČINEK!!!
Dnes studuji prvním rokem vysokou školu pedagogickou,tak doufejme,že mně nervy neujedou:) :) :)

ukazovatko na bitie bola...ja som chodila na zakladnu skolu v 60 a 70 rkoch a vyprasky bola bezna vec aj na prvom aj na druhom stupni prebiehalo to v triede kabinete aj v riaditelni v triede pred ocamy vsetkyc pred tabulou alebo cez lavicu sa prehnut ale tam cez oblecenie maximalne cez spodne pradlo ine to bolo v kabinete alebo v riaditelni tam bol vystrceny holy zadok velakrat chlapci aj dievcata bez vynimky udery boli silne ale maximalne tak do sedem ran sudruzky ucitelky boli razantne a kazda nosila svoju palicu teda ukazovatko a dostat slehu aj na chodbe dve tri rany nebolo nic zvlastne stacilo pobehnut alebo ist po chodbe po zvoneni

Na základce se se vyplácelo...ukazovatko na bitie bola bezna vec ist do kabinetu bol isty vyprask zalezalo od prehresku par krat som tam bola a bolo to uz na druhom stupni prist za triednou stianut gate alebo sukna hore prehnut cez lavicu a dostat tak od pet do sedem ran cez zadok a mnohokrát to bolo aj na holy zadok stipalo sialene boli aj slzicky utrpenie sediet aj par dni mala som take skusenosti ale povedat to niekde prepadla by som sa hambou

Myslím si, že v 80. rokoch...u nas na skole sa pouzivali presne tie iste metody a dokonca na holu pred tabuloua nebolo ziaka ani ziacky co s tym nepresla aj niekolkokrat a veru stipalo to priserne a bolo citit aj par dni po vyprasku kazda si trela zadok a prestupovala z nohy na nohu

Nenechat si nic líbit.A pokud je to problém,každopádně to říct rodičům.

já jsem byl ve škole bit jen jednou.MAMKA DĚLALA HOSPODÁŘKU V KUCHYNI,PÚJČILA SI VAŘEČKU OD KOLEGYN VZALA MI DO KANCCELÁŘE A TAM JSEM DOSTAL VÝPRASK.

jsou rvačky proti školnímu řádu - - aspoň tomu tedy tak bylo za mých dětských let.

Nicméně školní řád je pouze jeden z normativních systémů, který musí sociálně kompetentní žák, učeň či student zohlednit ve svém jednání. Kromě něj existují i nepsaná pravidla škoního či učňovského dětského (chlapeckého) kolektivu, nepsaná pravidla ulice, nepsaná i psaná pravidla vlastní rodiny, internátu, sportovního oddílu, hudebního či jiného zájmově uměleckého tělesa a tak podobně.

A stejně jako ve světě dětí a dospívajících je tomu i ve světě dospělých. I tam musí jednotlivec, který chce vést úspěšný život, zohledňovat ve svém jednání nikoli jediný normativní systém, nýbrž celou řadu normativních systémů, které existují vedle sebe, a nejednou jsou si navzájem dokonce i v rozporu, jelikož si navzájem konkurují.

Ten konflikt v šatně, o kterém ses, Honzo zmínil, byl pro tebe příležitostí vzít si celou řadu poučení pro zbytek života. Pokud se ale na to takto dívat nechceš, a hodláš zůstat i nadále sociálně nekompetentní a disfunkční, je to jen a pouze tvoje věc.

ten kluk zareagoval naprosto...Taky špatně.

Jakýpak, že jednal zcela normálně vzhledem k mojí provokaci?

Von mě podle školního řádu nesměl zmlátit za nic - ani za to, že jsem mu já voznámil, že je čůrák (aspoň se to konečně dověděl).

Takže když mě zmlátil, tak zcela normálně nejednal.

Mně je uplně jedno, jestli je někdo slabší nebo silnější. Já nemlátim nikoho.

Když někdo na základce začal mlátit mě, tak jsem se přiměřeně bránil, jak správně pišeš, protože jsem se přiměřeně bránit moh. Na základce totiž vo nic nešlo.

Jenže na učňáku už to bylo jinak. Podle školního řádu se tam člověk prostě mlátit nesměl a tečka.

Takže neni na místě schvalovat, co von udělal.

Když mě někdo bude mlátit venku, tak se samozřejmě bránit budu, a neřešim, jestli na to mam, nebo ne.

Já jsem na to samozřejmě...ten kluk zareagoval naprosto přiměřeně situaci, do které jsi ho postavil. Je možné, že jste měli i nějaké konflikty předtím nebo potom, nicméně v té šatně jednal zcela normálně vzhledem k té tvé provokaci.

Na druhou stranu, nemáš pravdu, že ses mu nesměl přiměřeně bránit. Pokud jsi tak neučinil, bylo to jednoduše proto, žes na to neměl - on byl jednoduše podstatně silnější než ty. I to závěrečné mazácké poučení, které ti ten kluk dal, proto bylo absolutně pravdivé.