Co se stane po smrti?

rose, nikdo tady nepíše,...mimo, JK nic neopoopravil a o duchovnim tele nic nerikal. Smrt prirovnal ke spanku a smitec. Vira ze neco preziva smrt je babylonska a recka filosofie, kterou prevzala cirkev, JK nic takoveho neucil

Odpověď na otázku diskuze:
po smrti se stane to, že jakožto individuální vědomí (s myslí a hmotným tělem) zanikneme a staneme se znovu nerozlišitelnou částí holografického univerza, staneme se znovu Jediným Kosmickým Vědomím

z toho vyplývá, že život je dočasnou diferenciací Jediného Vědomí prostřednictvím hmoty/energie a mysli (z Jediného nerozlišitelného se dočasně stává jedno individuální vedle mnoha dalších)

to co hmotnou smrt preziva,...Včera zde píšeš rose...z prachu zemského vytvoří identické tělo..... když jsi to psala, zamyslela jsi se nad skutečností? Kolik těch těl vytvoří ? V jakém pořadí? Za jak dlouhou.......

Bůh na počátku stvořil jen jednoho člověka Adama. Pak provedl první operaci na zemí ( všimli jste si někdo jak perfektně medicína tento model operace napodobuje ) a je tady Eva.

Úkol plození, rozmnožování zůstává na člověku ve formě těla. O životě a smrtí znovu, ale rozhoduje pro někoho vyšší moc, pro nás věřící Bůh.

To my pečujeme o to tělo od plenek, ale nikdo z nás neurčuje datum, den, hodinu, místo, čas, pohlaví.... zrození...
Takže jak si to vlastně myslela ?

Nástin mé nové, už asi patnacté :-D teorie:
duše = vědomí + mysl
- vědomí absolutní, mysl a hmota/energie mění formy (závislé na času, prostoru a informaci)
- nynějšími vědeckými metodami zkoumatelné a měřitelné jen mysl a hmota (mozek, neurony, synapse, psychiatrie a psychologie)
- mysl je část duše geneticky determinovaná (myšlení, temperament, charakter – individuální operování s daty), pocit sebeuvědomování stojí zvlášť (záležitost Vědomí)
- stroj nemůže mít kompletní duši, vždy mu bude scházet vědomí (vytvoření mysli jakožto indiviudálního operování s daty je teoreticky možné)
- bez vědomí bychom byli stroje (operovali bychom s daty sice individuálně, avšak stále nevědomky – nereflektovali bychom tyto procesy jako takové)
- jedna složka duše je tedy nesmrtelná

Děkuji za pozornost, "změny v programu vyhrazeny" :-D

nesmrtelnost duse je vymyslen...rose, nikdo tady nepíše, že duše je u Boha.
O Lazarovi sis to trochu zjednodušila. Z pohledů lidí Lazar zemřel..." Pane kdybys tu byl, můj bratr by nezemřel"! řekla mu Marta. To znamená, že tělo bylo mrtvé,nefunkční srdce, mozek..muselo tak být, protože Lazar byl pochován jak zákon pravil tehdy, že do 24 hodin po smrtí musí být každé tělo v hrobě.
Ježíš, ale tuto lidskou skutečnost poopravil a řekl, že Lazar usnul. Na rozdíl od nás, Ježíš znal ten duchovní svět a mohl do něho nahlédnout. Věděl, že tělo i když zemře, něco zůstává....

Odvolavas se na jeden případ, ale jsou zde i další...... Všichni nad ní plakali a kvileli, ale on řekl: Nepláčte!. Neumřela, jen spí.
Začali se mu vysmívat, protože věděli, že umřela.

On ji ale vzal za ruku a zvolal: " Děvčátko, vstaň! " Tehdy se do ní vrátil DUCH a ihned vstala.
8 kapitola Lukáše.

Co s tím rose ? Nejsi to náhodou ty, kdo je ovlivněn učením své církve ?

Ještě k tomu..., takhle nějak bych to viděl taky

Neprodáte někdo novou...Tak tahle duše rozhodně, obzvlášť pokud je z Číny :-)

Ještě k tomu...Ehm, sorry, beru zpět. Vědomí asi nemůže být rozměr, když má být "nadčasoprostorové" :-/

Neprodáte někdo novou duši? Letos během prázdnin mi jedna zemřela tak, že jsem málem měl pořádný silniční ekzém-z čehož plyne, že duše je smrtelná, a když člověk zemře, už jsou mu všechny duše stejně jedno-v rakvi stejně nejsou pedály.

Ještě k tomu HW/SW...jasně, že počítač si neuvědomuje vlastní existenci a pochybuji, že se to někdy stane (vědomí je strašně komplexní a složitý konglomerát myšlenek, pocitů, vjemů, fantazie a hlavně sebeuvědomění). Jen jsem chtěl poukázat na to, že tělo a duše opravdu nemusí být tak separované a rozdílné, jak se někdy tvrdí.
A k těm západním pohledům připojuji jeden východní.
http://www.tantrajoga.cz/hlavniokno.php?rub=darsany_1_1

Zde se např. tvrdí, že vědomí je neměnná kontinuální Skutečnost a mysl je jejím nástrojem, pomocí kterého se může orientovat v měnícím se světě hmoty. Mysl a hmota podléhají změně a pohybu a jsou ohraničené v času a prostoru. Vědomí je nadprostorové, bezčasové.

Z toho by vyplývalo, že ono vědomí může být skutečně jakýmsi dalším rozměrem kosmu, jak jsem o tom kdysi referoval, je zřejmě věčné a absolutní a mysl s hmotou - jakožto substance měnící se složky skutečnosti - zanikají (resp. recyklují se, mění formy na základě nové informace).

Můžeme si také povšimnout nauky o nesmrtelnosti duše, tedy tvrzení, že po smrti těla nějaká část člověka žije dál. Do náboženství, v němž neexistovalo žádné učení o duši, která by po smrti žila dále, byl pojem nesmrtelné duše vnesen právě prostřednictvím církevních otců. Bible jasně ukazuje, že duše může zemřít: „Duše, která hřeší — ta zemře.“ (Ezekiel 18:4) Na jakém základě vybudovali církevní otcové svou víru v nesmrtelnou duši? „Křesťanský pojem duchovní duše stvořené Bohem a vložené do těla při početí a vytvářející z člověka živý celek je plodem dlouhého vývoje křesťanské filozofie. Teprve Origenem na Východě a sv. Augustinem na Západě byla duše prohlášena za duchovní substanci a bylo vytvořeno filozofické pojetí její podstaty. ... [Augustinova] nauka ... vděčila za mnohé (včetně nejednoho nedostatku) novoplatonismu,“ vysvětluje New Catholic Encyclopedia. A časopis Presbyterian Life uvádí: „Nesmrtelnost duše je řecká představa vytvořená ve starověkých tajemných kultech a rozpracovaná filozofem Platónem.“

nesmrtelnost duse je vymyslen...Sorry, ale Řekové toho nakecali... :-)

nesmrtelnost duse je vymyslen filosofii, ale nema nic spolecneho s Bibli, JK to neucil. Kdyz jeho pritel Lazar zemrel, nerekl, ze je u Boha, ale ze spi. A co filosofie? Hledte

Filozofické učení o nesmrtelnosti. Řečtí filozofové se zajímali o základní otázky týkající se života, a proto jejich názory sloužily také jako model pro náboženské názory lidu. Sokrates, který žil v 5. století př. n. l., učil, že lidská duše je nesmrtelná. V díle Faidón (64C, 105E) cituje Platón debatu, kterou vedl Sokrates se svými dvěma kolegy: „‚Myslíme, že smrt je něco určitého? . . . Domníváme se snad, že smrt je odloučení duše od těla a že být mrtev znamená, že tělo je odloučeno od duše a existuje samo o sobě a že duše je oddělena od těla a existuje sama o sobě? Je snad smrt něco jiného než toto?‘ ‚Ne, je právě toto,‘ říká. ‚A duše nepřipouští smrt?‘ ‚Ne.‘“ Sokrates pokračuje: „‚Tedy duše je nesmrtelná.‘ ‚Nesmrtelná.‘“ Naproti tomu viz Ezekiela 18:4 a Kazatele 9:5, 10.

Nebudu se neska pouštět do...Jo a ještě mě napadl jeden příměr, ale připouštím, že dost zjednodušující.
Vezmi si HW a SW počítače. Řekl bys, že to, co vidíš na monitoru a můžeš ovládat svou vůlí, tedy systém, okna atd. je něco zcela odlišného od HW? HW (grafická, zvuková karta atd.) přece produkuje určité signály a kódy a na základě informace - algoritmů je převádí na promítací plátno monitoru a z milionů pixelů se skládá celý obraz. A žádná skoromagie se v tom nehledá.
Duše by dle tohoto mnou předestřeného konceptu smrtelná byla, ovšem jen do té míry, že by zanikla jakožto ona forma konfigurace částic a po smrti by se přeměnila na hmotu, energii anebo třeba jinou duši dle zákona o zachování hmoty a energie.
Před časem na jiné diskuzi jsem byl mnohem odvážnější a vědomí jsem, jestli si vzpomínáš, dokonce začínal považovat za další, separovaný rozměr univerza. Nyní se ale budu raději držet víc při zemi :-)

Nebudu se neska pouštět do...No beru to přes onu Occamovu břitvu. Zatím neznáme nic jiného než hmotu, energii (což je to samé, hmota je zkoncentrovaná energie) a informaci, která z nich dělá individuální objekty vyplňující časoprostorové kontinuum. Takže duši lze brát jako hmotu potažmo energii a nevidím (aspoň zatím)vážný důvod k tomu ji brát za něco odlišného. Může se třeba jednat o třetí formu konfigurace částic - měli bychom tedy hmotu, energii a duši - potom by to ale chtělo nějakého dalšího Einsteina, aby to zakomponoval do nového vzorce a udělal mezi těmito formami třeba zase s pomocí rychlosti světla jasný vztah.

Ale určitě mě fascinuje ta podvojnost - perfektně umíme popsat duševní pochody zvenku na základě měření změn elektrických potenciálů neuronů, nervových drah a změn aktivit různých oblastí mozku, ale to, co se skrývá na druhé, vnitřní straně, tedy subjektivní prožitek je přece něco docela jiného, v angličtině pro tuto vnitřní, vědecky už ne tak lehce měřitelnou stránku duše mají termín qualia.

Musíš to napsat ještě 7xNajdi si jiné jméno "Řehoři". Taky jsem měl párkrát problémy s ukládáním.

Zajímavý článeček naznačujííc Nejen východní pojetí "duší".
Podle všech starých duchovních nauk existují jemější těla neumírající při smrti individua.
http://psychologie21.webnode.cz/vychodni-filozofie/pet-tel-ve-vychodni-filozofii/

Nebudu se neska pouštět do...Musíš to napsat ještě 7x

Nebudu se neska pouštět do složitých teorií, tak okomentuju jen sem tam něco z těch problémů, co jsi tu jmenoval:

" Základním dilematem je povaha oné "duše", jak už jsem psal dříve. Má jen fyziologický charakter, anebo je spojena s nějakými "vyššími sférami" (věc, ve kterou má víra časem poněkud ochabuje)? Ale i za připuštění druhé možnosti nemůžeme být zcela přesvědčeni o její nesmrtelnosti. "

Já si moc nedokážu představit, jak si někdo může myslet, že duše je něco hmotnýho. Máš pocit, že tvoje vědomí je nějak podobný klacku, co leží na cestě, nebo jakýmukoli objektu? To, že je duše spojena "s vyššími sférami", je snad nepopiratelnej fakt, kterej prožíváme každou vteřinu. Spíše bysme se mohli ptát, jestli hmota není něco duchovního. Já si opatrně myslím, že je. Že je to projev strukturovaný informace.
Jediný, čím si můžu být jist, je moje existence na světě. Nemám žádnou jistotu o ostatních objektech ani subjektech. Dalo by se z toho směřovat k solipsistickýmu názoru, že ve vesmíru je jediný vědomí, a to moje. Ale přecejen bych dal šanci možnosti, že existujete i vy ostatní. Např. už nějakou dobu si pohrávám s myšlenkou, že vědomí se dá do určitý míry sdílet, a že ho skutečně mezi sebou navzájem sdílíme, jen si to nepřipouštíme.

A opravdu z těchto úvah nijak přímo neplyne, že duše je nesmrtelná.

No dobrá, ještě se tu...Nebudu se neska pouštět do složitých teorií, tak okomentuju jen sem tam něco z těch problémů, co jsi tu jmenoval:

>> Základním dilematem je povaha oné "duše", jak už jsem psal dříve. Má jen fyziologický charakter, anebo je spojena s nějakými "vyššími sférami" (věc, ve kterou má víra časem poněkud ochabuje)? Ale i za připuštění druhé možnosti nemůžeme být zcela přesvědčeni o její nesmrtelnosti.