Co se stane po smrti?

Každá defekace, každá...Ty jsi si nastudoval odborné pojmy a snažíš se nás tady tím ohromovat vid :-)

Pa čeněk vopička chmelí a přesto rozdává úsmněvy a obsluhuje velín.

Každá defekace, každá...Malinko Mikce pro Tipce,neškodí svody dýť dává.

pri smrti umira i vedomi. Nase vedomi je vazano na mozelk a bezmosku uz nic nevime.
Vzkriseni je znovu vybudovani tela, ale z uplne jinych atomu a zapsani vzpominek do mysli. Tak to rika Bob;e

Vzkřísí tě Ježíš Kristus.

Velmoži nemóží,epopej pádivá smrad se valí jde Turek von Vokurek,sežere tě Vorel,pozor voheň z huby prodejných herců jde střízlivá Holubová a vožralej Hanák,má v hospodě barák.

Každá defekace, každá mikce, ano, i každé vyměšování hlenu, je vlastně malý pohřeb nás, jací jsme tady a teď. Křičme, naříkejme a rvěme si vlasy!

Nechte se přejet vlakem a...jaký vstávání z mrtvých? Tělo se samozřejmě rozloží, ale vědomí ne. To vstávat nemusí, to je vzhůru.

a tvoje rozhřešení nám tu...Nechte se přejet vlakem a pak zkuste vstát z mrtvých.

Já se zabývám tím co bude s mou duší dnes a zítra,jestli se toho dožiju,protože minulost je jistá,ale budoucnost díky Kalouskovi,který je děsný hochštapler eskamotér a švindlíř a nechá lidem zmizet jejich jistoty.

Ale tobě je přece úplně...: Někdo, kdo tady prosazuje smrt člověka skrz atomickou menstruaci, nemá důvod se zmiňovat o vyšší nervové činnosti.

Proč by ne? I vyšší nervová činnost člověka, podobně jako jakákoli jiná činnost ordinerní hmoty ve vesmíru, je redukovatelná na pohyb elementárních mikročástic.

Tvoje utkvělá představa,...Elementární částice nemají jména ani občanky, nicméně liší se od sebe svými časoprostorovými drahami, a trvají. Proto jsou i dvojníci složení z různých množin částic navzájem různí. A proto též likvidace jednoho dvojníka má pro zlikvidovaného stejný dopad, jako kdyby žádného dvojníka neměl.

A příroda nás soustavně likviduje, budujíce namísto nás naše stále ošklivější a vrásčitější obdoby. A po pár týdnech se rozplýváme do přírodního prostředí planety, zatímco to, co potom existuje namísto nás, bylo naopak rozptýleno v přírodním prostředí v době, kdy jsme ještě existovali my.

Co by se mělo stát po smrti...a tvoje rozhřešení nám tu chybělo. Tvrdíš to víc než jistě. Předložil bys nám prosím důkaz na základě kterého jsi tak přesvědčený?
Děkujeme

Co by se mělo stát po smrti tak převratného ? Buď skončíte jako popel v krematoriu, nebo si na Vás smlsnou různé bakterie, houby a plísně, roztoči, popř. larvičky hmyzu a jiná havěť. A jestli si tu někdo myslí, že se jeho dušička bude tetelit blahem někde v nebíčku v blízkosti boží, popř. smažit v pekle, tak je na omylu. Nic takového neexistuje. Případné odpůrce prosím o vědecký důkaz.

: Jestliže někdo umře...Ale tobě je přece úplně jedno, jestli mám nebo nemám vyšší nervové funkce. Tobě jde o to, aby se v člověku pohnul atom. (Nebo snad aby se v něm vyměnily "skoro všechny" atomy, moc přesně jsi tu nedefinoval, jak si představuješ onu duševní smrt.) Někdo, kdo tady prosazuje smrt člověka skrz atomickou menstruaci, nemá důvod se zmiňovat o vyšší nervové činnosti.

> ... rozhodně z toho...Tvoje utkvělá představa, že by identita jedincova vědomí (zkrátka osobní identita) měla být definována nějakýma konkrétníma mikro-součástkama, je zvláštní až absurdní. Přitom právě fakt, že atomy do našeho těla nepřetržitě přicházejí a odcházejí, aniž by to s námi něco pocitově dělalo, by ti měl naznačit, že je úplně u prdele, jestli mám v mozku uhlíkový atom jménem Pepa nebo Franta. Atomy jsou něco zcela anonymního. Tvoje představa jim naopak přiděluje nějakou pověrčivou duševní informaci. Mikročástice se v těle nedaj nijak hlídat ani registrovat. Vždyť se neustále nekontrolovaně hýbou a mění polohu (ani se u nich nedá pořádně říct, co to poloha je), takže fakt nezáleží na tom, kdo z nich tělo opustil nebo kdo do něj přišel. Jedná se prostě o strukturovanou masu, která na každým místě plní během času stále prakticky stejnou funkci.

Jen si zkus zauvažovat o tom, co by se stalo, kdyby se "tytéž atomy" za tisíc let poskládaly na stejný místa, jako je máš teď. Byl bys to ty? A co vůbec znamená "stejný místa"? Dávaj ti tyhle otázky smysl? Jestli ne, trošku to svědčí o tom, že mikročástice nemaj s osobní identitou co dělat.

Samotnej fakt, že člověk se postupně neustále mění, je dost triviální, a k jeho popisu ani nepotřebujem vědět, co sou to mikročástice. Tady pak vzniká otázka, jaký (jak velký) změny je potřeba, aby jaksi duše ztratila původní identitu. Můžeme pak dospět mimo jiné ke dvěma extrémům: buď je duše jiná "každým okamžikem" (čili něco ve smyslu, že každý okamžik je smrt), nebo je pořád tatáž a je věčná. Ale co to znamená "každý okamžik"? Pokud je čas kontinuum, tak co je život člověka? Věčná tekutá smrt? Pojem smrti tu nedává smysl.

A to je právě ten důvod,...: Jestliže někdo umře (jeho tělo je zničeno), není to důkaz, že jeho vědomí přestalo existovat.

Nicméně nic nenasvědčuje tomu, že by vyšší nervové funkce lidského organismu, podobě jako jakékoli jiné fyziologické funkce, byly konstituovány a zprostředkovány čímkoli jiným než pohybem mikročástic uvnitř lidského organismu. Pokud si někdo myslí něco jiného, je to jeho zbožné přání.

"Pokud jsi (hypoteticky)...> ... rozhodně z toho nevyplývá, že osobní identita je dána nějakejma mikročásticema...

Lidský organismus, podobně jakýkoli jiný organismus, na konkrétním místě a v konkrétním okamžiku, to není nic jiného než množina konkrétních a konkrétně uspořádaných mikročástic. Má-li člověk nějakou občanku, pas nebo rodný list, pak za nemnoho týdnů bude majitelem tohoto dokumentu množina nějakých jiných mikročástic. A i to málo mikročástic, které v tomto proměnlivém majiteli během této doby zůstane, v něm za těch pár týdnů bude zaujímat vesměs úplně jinou polohu a úplně jiné funkce. Je to skoro, jako kdyby příroda za těch pár týdnů zkopírovala daného majitele do jeho více či méně věrné 3D kopie, a originál současně zlikvidovala.

> Taky nedává smysl z toho vyvozovat, že bysme umírali jednou za pár týdnů.

Za těch pár týdnů lidský organismus - byť samozřejmě postupně - vymění převážnou většinu svých kvantových mikročástic (elektronů, protonů, neutronů) s okolním prostředím. Kdykoli jdeš na záchod, pohřbíváš část hmoty, která byla až do nedávna funkční součástí tvých tkání. A kdykoli dýcháš, jíš či piješ, absorbuješ z prostředí mikročástice, které až do té chvíle (vesměs) nikdy nebyly součástí tvého organismu.

Samozřejmě že mnohé mikročástice se do tvého organismu jednou či vícekrát vrátí. Jejich podíl na celkovém počtu částic, které tvůj organismus konstituují v jakémkoli konkrétním okamžiku (či aspoň jednou mezi okamžikem tvého narození a okamžikem tvého medicínského exitu) je však mizivý.

: Atomy nemaj občanku, ani...A to je právě ten důvod, proč je úplně jedno, z jakých atomů kdo sestává. Výměna nějakých atomů nemá se smrtí co dělat. Je to složitý téma a řeší se spíš otázka nějaký časoprostorový kontinuity, i když ta se dá taky různě oblafnout.

Jestliže někdo umře (jeho tělo je zničeno), není to důkaz, že jeho vědomí přestalo existovat.

Odpověď: Otázka, co bude... Velké nic se stane, zahrabou tě a je ticho, pod hlínou hovno slyšíš,