Mužnost

Když stál chlapecký král a vévoda Konradin Hohenstaufský na improvizovaném popravišti, zřízeném pro něj a hrstku jeho nejvěrnějších na neapolském tržišti, jeho situace byla o to tragičtější, že věděl, že pokud by u něj byla jen část jeho švábských, italských a jeruzalémských věrných poddaných a přátel, Karel z Anjou by proti němu, se všemi jeho přítomnými zbrojnoši, biřici a katy, neměl sebemenší šanci. Běda však, třikrát běda - Konradinovi lidé byli stovky, nebo i přes tisíc mil daleko! Nač byla klečícímu Konradinovi s obnaženou šíjí jeho vzdálená království! Nemohl si takovéto souvislosti vůbec připouštět. Stál nad ním kat s naostřeným popravčím nástrojem, v blízkosti mu jistě posluhoval kněz, asi i s na stolku vyloženým krucifixem, a již použitými pomůckami na právě poskytnuté poslední pomazání! Vše bylo naaranžováno na Konradinovu nenadálou smrt, a Konradin musel, ve své chvíli nejtěžší, myslet na to, že již v příštím okamžiku odevzdá duši svou Kristu Ježíši!

"O Mutter, welches Leiden bereite ich Dir!"

Pravděpodobnost, že výše uvedená byla poslední Konradinova slova, odhaduji tak na 20 %.

Konradin se mi, podle toho co o něm vím nebo si myslím, jeví jako - minimálně na dnešní dobu - dost tvrdá nátura. Jeho výchova ze strany Ludvíka Přísného asi byla spíše drsná, a i když se Konradin jako chlapec naučil i dobře latinsky a psal rytířskou poezii, byl jako šestnáctiletý asi hlavně ranařem, hazardérem a bojovníkem. Proto se podle mých představ choval na popravišti celkem autoritativně a nesentimentálně. Z blízké smrti se jistě nepodělal, o život svých leníků žádal pevným hlasem, a o právo na to, být sťat jako první, se asi přihlásil rovněž jako chlap, který se za všech okolností snaží mít jakoukoli situaci pod svou pevnou kontrolou.

Zbožnost, adolescentní netrpělivost a hazard, a zejména naivně pojímaný koncept rytířské cti - tohle všechno hrálo zásadní roli v Konradinově vůli a odhodlání sebrat vojsko a táhnout s ním do Itálie do boje za obnovení hohenstaufské kontroly nad Neapolskem a Sicílií. Nemalý vliv však mělo na Konradina i romantické spoléhání se na Fridricha Bádenského a jiné říšské velmože, Ludvíka Přísného z toho nevyjímaje. Naopak málo, po čertech málo času investoval Konradin do chladného vojensko-strategického a ekonomického kalkulu.

Další pohled na Hohenstaufy...Mezi svévolným sebeprohlášením Manfreda za sicilského krále a popravou Konradina však postupně seděli na Petrově stolci hned ppežové tři: Alexandr IV (Ital) a Urban IV & Klement IV (Francouzi). Byl to potom Urban IV, který zavrhl Manfreda a zaangažoval Karla z Anjoou do italské politiky. Stála za tím samozřejmě snaha zbavit papežství rivalství ze strany Svaté říše římské a jejich králů a císařů. Manfredova zrada malého Konradina konstituovala rozkol ve vymírajícím Hohenstaufském domě, což bylo pro papežství obecně, a Francouze na Petrově stolci zvláště, skutečným požehnáním. Manfred zůstal odkázán sám na sebe a své ghibbelinské spojence v Itálii, a za svého života nemohl počítat s žádnou podporou ze Švábska, Říše obecně, ani Fridrichovy Verony. Manfreda a tandem Konradin-Fridrich tak šlo zlikvidovat jednoho po druhém.

Manfreda měl správně...Další pohled na Hohenstaufy je to, že už Manfred tím, že se vlastně podvodem nechal vyhlásit panovníkem Sicilie naštval papeže, a ten pak, když vyrazil Konradin do boje, se rozhodl definitivně s nebezpečnými Hohenstaufy , tedy nebezpečnými pro papeže, skoncovat

Dle mne tu Déčko tlumočí to, co s ním rozebírají při psychoteraupetické komunitě v ústavu. Má volnou wifinu pro pacoše, tak to pak může ventilovat ven.

Manfreda měl správně...že aby měl Konradin aspoň minimální šanci obnovit moc a vliv svého rodu, musel by už ve svých pěti letech mít politický rozhled a cynismus padesátníka. Nebo mít věrného, a přitom machiavellistického poručníka či regenta. Nic z toho neměl. Po likvidaci Manfreda a obsazení italských hohenstaufských držav Francouzi si proto měl hledět svého Švábska. Vysvětluj to však patnácti či šestnáctiletému ultraurozenému ranaři.

Manfreda měl správně zabít Konradin, respektive jeho strýc Ludvík. Kdyby byly hohenstaufské državy v Itálii a v Říši včas sjednoceny pod Konradinem, byla šance na včasné poplenění Říma, likvidaci francouzského papeže a dosazení nějaké hohenstaufské figurky na jeho místo. Pak by se Anjouovcům pronikalo do Neapolska a na Sicílii daleko hůř, než když si Manfred hrál na jednom písku a Konradin pod ochranou Ludvíka na druhém.

a snaha věci rychle...Manfred to ovšem posral, už když se nechal prohlásit za sicilského krále místo Konradina. Tím přivodil rozkol uvnitř Hohenštaufské rodiny, který pak plně využila římská kurie s Francouzy.

a snaha věci rychle...Dobře vyjádřeno!

a snaha věci rychle rozetnout byla jeho klukovským rysem. A rys to byl velmi nemachiavellistický a velmi nerichelieuovský.

Možná, že se Konradin dokonce nedíval ani na svou porážku, uvěznění a popravu zcela negativně. Přecejen to vše bylo vyřešením jeho obtížné situace, kterou se mu asi nechtělo dlouhodobě snášet.

Konradin, a hlavně lidé, kteří mu přáli, mohli chovat jistou naději na jeho dlouhý a úspěšný život, dokud ještě žil samozvaný sicilský král Manfred. Jakmile však byl ten zabit, a Anjouovci ovládli Neapolsko a Sicílii, bylo víceméně jasné, že smrtelně nebezpečná konfrontace s anjouovskou brannou mocí mladého Konradina čeká a nemine.

Nejen obtížnou situaci své...Zajímavý úhel pohledu. Na tom asi něco bude.

Nejen obtížnou situaci své předklimakteriální matky Alžběty, ale i obtížnou situaci svou vlastní, chtěl Konradin rozetnout svým tažením do Itálie ve věku svých pouhých šestnácti (!) let. Nechtěl prožívat další léta v nejistotě, pod Damoklovým mečem své rodové politické kletby.

V době Konradinova chlapectví a dospívání se jistě našla celá řada dvorních reálpolitiků, geopolitiků a stratégů, dobových to obdob různých Machiavelliů, Richelieuů, Suvorovovů, Brzezinských, a jiných teoretických Guderianů a Kesselringů, kteří byli skeptičtí k možnosti opětovného mocenského vzedmutí vymírajícího rodu Hohenstaufů. Ti jistě mladičkému Konradinovi tak či onak naznačili, že s vysokou pravděpodobností neuhájí své ancestrální rodové državy, a v boji za ně záhy zahyne naostřeným kovem. Konradin tak jistě tušil, že s vysokou pravděpodobností brzy zemře v boji nebo na popravišti. Tomu možná přizpůsobil i svá poslední léta, v nichž se hodně modlil, věnoval sokolničení a družení se s Fridrichem Bádenským.

Konradinovo tažení do Itálie bylo aktem velké obětavosti k jeho matce a jejím budoucím dalším dětem, méně však již aktem obětavosti vůči matkám těch, kteří zahynuli během Konradinova tažení. Na těchto obětech a jejich matkách však nezáleželo.

Rozhodne-li se muž někomu...A co je dokonalost?

Rozhodne-li se muž někomu udělit coup de grâce, a přistoupí-li k tomu, je z toho potom hotová věc, neboli fait accompli!

Coup de grâce je neoddělitelně spjat s fait accompli. Filosofujme o tom!

Je mužné udílet coup de...Ono je diskutabilní,co je beznadějně nemocný? Jsou případy,kdy lékaři nad pacienty"zlomili hůl" a oni nejen přežili,ale někteří úspěšně rehabilitováni žijí normálním životem. Naopak lidé mladí a zdravý ráno už z postele nevstali a odvezli je funebráci.

D jenže každý člověk má právo na život.

V jednom americkém...Je mužné udílet coup de grâce beznadějně nemocným dětem, dospělým, starým?

To je otázka do pranice!