Nemám rád vykání

Honzovi se s jeho hovorovou...Ale kdepak, hostinskej! To bylo naprosto chtěný!

To se mi taky nezdá. Když...Honzovi se s jeho hovorovou češtinou povedlo hezké kouzlo nechtěného, když byl u VODOVODU. :-)

Pamatuju, že se v šedesátých letech používalo slovo "vole" bez zájmena, tedy ani tykání, ani vykání; bylo to kratší a v běžné řeči nenápadnější. Učitelé ve škole na to byli často velmi alergičtí; já jsem dostal nespravedlivě poznámku za to, že jsem řekl "hele" a kantor slyšel automaticky něco jiného (nikdy jsem vole neříkal). Za autory tohoto oslovení jsou považováni Voskovec s Werichem (kniha Zpráva o Osvobozeném divadle, 1958), kteří si tak navzájem říkali "bez jakékoli zloby". Později se z toho stala jakási bezděčná "slovní vata", stejně jako nadužívání "prostě", "viď", "takňák", "jako", "ne?" či jen prosté ééé, což si mluvčí ani neuvědomuje, ale posluchače to může otravovat.

To se mi taky nezdá. Když...A jak to máte vy, Honzo? Máte nějakýho kamaráda, kterýmu vykáte, ale oslovujete ho křestním jménem?

To právě ne. Třídní...Honzo, to je možný. Ale když se člověk zapomene, tak říká tyvole, a ani si neuvědomuje, co říká. Takže my takhle s Pavlem na sebe mluvíme, a jestli náš někdo poslouchá, tak má možná zmatek v tom, jestli si vykáme nebo tykáme. My si ale vykáme, a přesto si často říkáme ty vole.

:-D

Může ale oslovovat i...To se mi taky nezdá. Když byl člověk ve vosumnácti u vodovodu, tak tam dostal tu vojenskou brožuru s vojenskejma řádama, a v ní bylo napsaný, že se voslovuje bud'to ?pane svobodníku", nebo "svobodníku Nováku".

Ty vole se říká, i když...To právě ne. Třídní učitel na základce nám řikal, že von když chodil na vejšku, tak jeden profesor všem těm studentíkům vykal. A vykal, i když se nasral. Ale když se nasral, tak u toho řikal "vy vole".

Tak já když byl na vojně,...:-D

Může ale oslovovat i 1.pádem "Pane svobodník" p. Novák a tak ...

Tak já když byl na vojně,...Ty vole se říká, i když se vyká. Nelze to převést na vykání. Stejně jako ti policajt řekne stůj, i když ti vyká.

Čau kluci, já si teda taky...Tak já když byl na vojně, tak minimálně jeden lampasák měl ten samej zvyk. Člověka nevoslovoval v pátym pádě "pane svobodníku", ale voslovoval v pátym pádě jenom samotnym příjmením. Takže to vypadalo tak, že von člověka voslovil příjmením, pak řek, co má na srci, třeba se u toho i rozčiloval, ale vykal, a na konci řek "ty vole".

Čau kluci, já si teda taky vykám s jedním kámošem. Jmenuje se Pavel a jemu asi stejně jako mě 35. Normálně se navštěvujeme, jsme spolu vždycky v ponožkách. Akorát je zvláštní, že já mám zlozvyk říkat pořád ty vole. Pak to zní: "Pavle, víte, co jsem dneska viděl, ty vole?" Vy vole se snad neříká... Ale Pavel je z toho občas jelen. Neví, jestli jsem nezačal tykat. Tak tykne, já zas vykám, tak se zase vrátí k vykání... Ale my jsme vykání nebo tykání nikdy neřešili... Prostě vykáme si. Luboši, vy máte pravdu. Je to dobré, aby se člověk držel v určitých mezích.

U mě doma byl dneska na...k tomu jen: Boriskovi jsem tykání nabídnul, ale on to odmítnul. Tak mu dál vykám. Jinak běžně klukům rovnou tykám.

U mě doma byl dneska na chvíli kamarád Libor (není to ten, co sem občas píše). Vykáme si, ale byli jsme oba v ponožkách. On měl krásnou díru na palci, byl mu vidět nehet. Dotknul jsem se svou ponožkou té jeho velice jemně. On si toho všimnul a řekl: "Mirku, já mám hrozný ponožky, viďte. Měl jsem si vzít lepší, ale nezpozoroval jsem tu dírku." Já: "Libore, to já mám rád, takový dírky. Je fajn, že jste přišel v těchhle ponožkách s jednou dírkou. Jste moc fajn kluk." - Je to heterák a mladší než já, ale asi si budeme vykat pořád. Já si skoro s každým tykám, ale mám 5 kámošů, se kterýma si vykám: Libora, Martina, Jirku, Michala a Borise.

Kamarádka měla na fildě takového spolužáka, co prostě všem vykal - vůbec nikomu nikdy netykal. Lidi maj různé zvlášnosti :)

Já si vykám se svým nejlepším kamarádem Danem. Navzájem se navštěvujeme ve svých bytech. Jsme vždycky v ponožkách, v létě bosí. "Zdravím, Dane, jak se vám daří?" - "Zdravím, Leošku, jde to. A jak vám?" - "Jo, dobrý, Dane. A co ženský, už jste zase nějakou ulovil?" - "Ani ne, je to s nima těžký. A vy ještě chodíte s tou Danou?" - "Jo, docela nám to klape. I v posteli." - "Tak to je fajn. Nechtěl byste zajít do čajovny na vodnici?"- "No jasně, pořádně se zkouříme." Pak zajdeme do čajovny a pod vlivem vodní dýmky vyvádíme. Šaháme si na ponožky, sundáváme si je, vzájemně vyměňujeme a tak. Ale nikdy si netykneme. Je to pro nás tabu. Asi cítíme, že bychom překročili hranici heteráctví, a to nechceme. Sex máme jen s ženskýma, a proto je vykání na místě.

Já vykám neznámým lidem i...Já myslím, že na diskuzích se nevyká.
Když spolu lidé píšou třeba o intimních tématech, mají k sobě blíž, když si tykají.
Slušnost je vykat lidem, které potkáváme reálně v životě.

Já vykám neznámým lidem i na diskusích. Je to slušnost. Zároveň je oslovím křestním jménem, když to jméno znám. Tykání mám vyhrazené jen pro přátele.

Já si vykám jen s...A dobře děláte.

Já si vykám jen s nadřízenými nebo s těmi, které nemám ráda. Držím si je tím od těla.

Mne soudružské tykání...Taky jsem pro vykání. Ale kluky oslovuju křestním jménem. Takhle to mám se všemi známými, a to i s těmi, o kterých bych mohl říct, že to jsou už asi kamarádi. Oni to respektují. Když jsme v čajovně a sedíme tam v ponožkách ve skupině asi 6 kluků, tak oni si mezi sebou tykají, ale mně vykají: Pavle, jaký čaj si dneska dáte?