Totální endoprotéza kyčle

Vim,že jste tady s...Vlastiku,já mam operovane oba kyčle, koleno i páteř a z vlastni zkušenosti můžu říct ze nejhorší je bolest páteře. Ale pokud te čeká operace ,ničeho se neboj,všichni jsme to zvládli i když nějaké problémy to provází. Ale nemusí!Je to individuální.

Vim,že jste tady s kyčlema,ale já mám jit na vyměnu kolene a moc se bojim. To vite chlap....vždy jsem si myslel,že nejdřiv pujdu s kyčli,ta mne boli od 40 let a nyní je mne 55.Jenže před 5 lety začly bolet kolena,2x artroskopie,ale bolesti jsou stále.Omezuje mne to v životě-myslim tim bolesti.Jenže se bojim,že mne to stejně moc nepomuže.Nebot k tomu mam par vyhřezlých plotenek,tak nevim co boli vic. Jak jste na tom prosim vy tady,kteři toho mate vic bolavého? Jak to zvladate a zda se mne trochu ulevi?

Zdravím všechny,
nebudu se už vracet k mé otázce "cojelepší", protože všichni víme, že lepší a nejlepší je být zdravý celý a pořád:). Já měla vrozenou luxaci. Jednu TEPku už mám a druhá mě-nejspíš čeká. Obdivuju a "nechápu" když píšete, že děláte naprosto vše-stříhat si nehty- nevím, jestli v mém případě to nejde proto, že druhá-neoperovaná je pohybově omezena a tudíž mi rozsah nedovolí se k operované dostat, nebo je to pouze a jenom tím, že se prostě bojím se pořádně ohnout, tak abych k těm prstům dosáhla? Co se týká ohnutí se na zem, když něco potebuji zvednout, pořád používám alespoň mírnou holubičku, asi ze zvyku. Pro mě je důležité, že mě skoro nic nebolí, kam chci a potřebuji si dojdu, samozřejmě s ohledem na tu druhou nožku - podle toho co umožní. Sportovec jsem nikdy nebyla nejspíš díky tomu, že jsem od dětství měla sport.aktivity zakázány. Takže v tomto směru nijak nestrádám:)

Děvčata, je to přesně...Věrko,
my tu máme vnučku už třetí týden a také jsem šťastná, že nožky fungují. Není to tak dávno, kdy jsem se za ní vláčela o holích a tiše si zoufala. Teď kmitám v kuchyni, v lese a po památkách, večer padám únavou do postele, ještě snad ani nedolehnu a spím jako dudek. A je to únava příjemná.
Měj se krásně v lázních a brzy zase ahoj.

Děvčata, je to přesně tak, jak píše Alena, fungovat pokud možno jako před tím. Měli jsme tu minulý týden vnoučky (11 a 6 let) a i když jsem byla docela uhnaná, krásně jsem si užívala, že mám zase funkční nohy a jsem schopná se o ně postarat.

Jo, a v neděli odjíždím "ošoupávat klouby" do Františkových lázní. Domluvily jsme se se spolužačkou, ale já to mám na tři týdny a ona na měsíc. Snad se mi tam povede trochu posílit svaly na nohou abych taky vydržela nějakou procházku :-)

Mějte se tedy co nejlíp a užijte si ještě zbytek léta. Za tři neděla ahoj!

Aleno,
mám obě TEP, druhou...Naďo,
mně teď stačí na chození Brdy, kde jsme na chalupě. Nejsou to sice hory, jen vrchovina, ale taky fajn. Už se ale nepokouším o žádné "sportovní výkony", spíš tak pozvolna na Plešivec atp. Když je člověk rozchozen a rozhýbán, tak se dá ledacos. Pokud jsi mladá, tak určitě zvládneš více než já. Předloni jsme byli v Rakousku v Alpách a nějaké mírnější výstupy si naplánovali (tedy pokud by mi to šlo), ale počasí bylo tak otřesné, že jsme na celý týden pobytu museli zvolit náhradní program. Tak tolik asi k mému chození po horách :-(
On si člověk ty klouby ošoupává i při normální chůzi, při lezení po horách se přidá ještě velká zátěž. Ukazoval mi to názorně operatér na umělém kloubu při jedné kontrole (ne tedy zrovna kvůli horám, ale mé tehdejší nadváze, což vyjde asi nastejno), čímž mě na chvíli trochu vystrašil. Jenže na to pořád myslet nejde, to už můžeme rovnou sedět doma, což není účelem operací. Naopak musíme fungovat - pokud možno jako dřív - a mít zase radost ze života. Já mám takovou teorii, kterou se řídím, že "tělo si samo řekne" ...

Dano,
já si myslím, že...Aleno,
mám obě TEP, druhou letos v březnu, a zaujalo mě v Tvém příspěvku, že jsi předtím chodila po horách. To já taky, i když mým vrcholem byly Nízké Tatry, výš se bojím. Teď řeším dilema, kolik chodit, abych to moc neošoupala, ale nemusela úplně s chozením končit. Píšeš, že do Alp ne, to chápu, ale jinak chodíš? A kam a kolik?
Jinak pro ty, co se bojí obou TEP: já byla vyděšná už z jedné, ale teď vidím, že to jde i s oběma. Nehty na nohou si ostříhám, na zem se ohnu, na židli nebo žebřík vylezu, když je potřeba, raději nedřepám až dolů - i když někteří, co znám, klidně dřepají. A hlavně jdu naprosto bez bolesti, a to je balada :-). Tak jen vychytat, jak to ošoupávat, aby to co nejdýl vydrželo, ale život jsem si užila. Díky všem, kteří mi tady svými příspěvky pomáhají!

Lepší samozřejmě není...Ahoj všichni. Já jsem 3 roky po TEP. Měla jsem vrozenou vadu a měla jsem jednu nohu kratší, takže celý život jsem měla hendicap. Jelikož mě moji rodiče, na radu výtečného ortopeda nikdy nenechali operovat v dětském věku, leckdy se jednalo o různé "experimenty", které některé děti nadosmrti zmrzačili-jedná se o dobu před desítkami let. Když jsem ve svých 55 let letech šla na operaci, sice s hrůzou,ale i s velkou nadějí od mého úžasného ortopeda, "povedla" se pro mě naproto úžasná věc a já jsem vlastně úplně zdravá, jak nikdy po celý svůj život, nejenže jsem se úplně zbavila bolestí, ale i mně srovnali délku nohu, takže fakt "skáču přes kaluže". Vůbec není znát, že jsem kdysi nějakou vadu měla, dělám naprosto všechno. Po operaci jsem jela do lázní Bělohrad, kde dílo "dokonali" a já jsem se vrátila bez berlí. Takže do 3 měsíců od operace jsem byla naproto zdravá. Podle mého skvělého operatéra můžu dělat úplně všechno, kromě skákání z výšek. Takže přestaňte se bát a jděte do toho, stojí to za to! Dnešní možnosti jsou už skutečně široké. Krásný zbytek léta. Jana.

Lepší samozřejmě není ani jedno...Ale třeba v mém pripade kdy mam opakované zásahy do kycli,prerezane svaly a nove a nové jizvy,uz to je problém.O tom ze je člověk různé pohybové omezován a bohužel po TEP se to nikdy nemůže uz nikdy změnit k lepšímu.Omezeni zůstává.Tak to bylo myšleno.Znám spoustu lidi co díky artróze v určitém věku podstoupili TEP a nikdo by nepoznal ze ji maji.Jsou schopni vest zivot dal jako by byli zdrávi.

Holky díky za komentáře,...Dano,
já si myslím, že když už to člověka potká, je lepší klasická artróza. Co jsem tu četla, tak při vrozené vadě jsou pohybové potíže většinou celý život před TEP a ve výsledku třeba i dlouho po operaci (viz Květa a další, co tu psali). Jsou i výjimky, např. Helena a Yvona, které byly brzy po "o" zcela fit. Při klasické artróze mi přijde, že se s TEPkami tílko celkem rychle vyrovná a brzy jde všechno jako dřív. V obou případech je ale třeba trochu opatrnosti, aby ty náhradní součástky co nejdéle vydržely.

Holky díky za komentáře, ale asi jsem lehoučce natvrdlá-možná i víc:) ale úplně jsem nepochopila co je lepší jestli vrozená vada nebo klasická artroza pro výsledek, resp. konečný efekt po TEP?

Mám také obě TEP,ale je...Jo, tak to je pravda. Já v té souvislosti doplňuji, že jsem neměla vrozenou vadu, ale klasickou artrózu.

Mám také obě TEP,ale je velký rozdíl mezi tím jestli byla vrozená vada nebo artroza kvůli opotřebení a věku.Já měla omezení celý život,nikdy jsem třeba neudělala turecký sed.Byla jsem na druhé TEP v dubnu,doteď chodím o jedné fr.holi a neumím si zatím představit být bez ní.Jsem už z toho docela hotová,čekala jsem dobrý průběh jako u pravé TEP,ale vzhledem k horší levé od narození tomu tak není.Dokonce jsem se dříve ohnula abych si nalakovala nehty,nyní to prostě neudělám.Ani si pořádně nenatáhnu ponožku.A pravá TEP je bez problémů i když od narození také víckrát operovaná.

Dano a Josefe,
tak po dvou TEP jsem např. já (2009,2010) a nemohu si stěžovat na nic, co by mi komplikovalo život. Nutno ale podotknout, že už nejsem žádná mladice, takže vše je třeba brát i s ohledem na věk. Dělám v podstatě vše, co jsem dělala dřív, jen se snažím ty svoje náhradní součástky extrémně nezatěžovat, tak pokud možno netahám nic těžkého a občas držím dietu, abych zhubla:-) Jinak neskáču z výšky, nedělám dřepy, nedávám si vsedě nohu přes nohu, nesedám v tureckém sedu a tak jako Věrka neběhám. Všechny tyto "návody na opatrnost" jsem si přečetla většinou tady na diskuzi a přišlo mi to docela logické. A beru to pro jistotu jako doživotní záležitost, už jsem si zvykla. Konkrétní věci - např. sport atd. je určitě dobré řešit s operatérem, protože každý z nás je na tom jinak. My jsme s mužem třeba měli rádi vysokohorskou turistiku, lezli v Alpách po horách a zdolávali velká převýšení. Tak to mi operatér ne přímo zakázal, spíše kvůli zátěži na TEPky (a jejich životnosti) nedoporučil. Byl tady ale na diskuzi nějaký mladík (Páťa) a ten už poměrně brzy po "o" nejenže lezl po horách, ale dělal dřepy na jedné noze. Jak už tu bylo řečeno, každý to má jinak. Já jsem raději opatrnější. Až na ty pády. Naštěstí je klouby přežily.
To jsou tedy moje zkušenosti, snad se ještě někdo další připojí se svými. Každopádně ale není nutné se budoucnosti po dvou TEP obávat.

Všechny zdravím...

Věro, Josefe, jak víte,...No, ano, Dano, nějaké pohyby nejsou dobré i po jedné TEP (noha přes nohu, hluboký podřep nebo jízda na koni jen co si vybavuju, po TEP kolena si třeba nekleknu, nikdy nebudu běhat), ale to mi zas až tak nevadí. Pro mně je důležité chodit tak, aby nikdo nepoznal, že mám TEP a udělat to, co jsem udělala dřív před operací. Třeba se ohnout a dotknout se země - dobré při vytírání :-) nebo zvednout nohu na židli a položit se tělem na stehno - dobré při stříhání nehtů, vylézt na schůdky při mytí oken. On to má taky každý jinak. Já jsem nikdy nesportovala, někdo, kdo třeba sportuje celý život, na to bude pohlížet jinak. Snad někdo napíše své zkušenosti. Druhá noha mi taky nemine :-)

Věro, Josefe, jak víte, levou mám za sebou a pravou....nejspíš před sebou. Ač jsem diskusi četla, a myslím, že už něco málo vím a z osobní zkušenosti znám :) přesto stejně jako Josef, mám přesně tytéž obavy z "obou". Bylo by dobré kdyby sem napsali ti, kteří již obě nožky mají za sebou, jaká konkrétní omezení, pokud tedy nějaká jsou, se týkají toho, že jsou zakázaná do konce života? Díky za sebe i ostatní

Dobry den ja jsem dva tydny...No konečně se někdo ozval - i když - Josefe, co je pro tebe tak zakázaný pohyb, bez kterého si nedovedeš představit budoucnost? Kolik je ti let? Četl jsi tuhle diskuzi třeba za letošní rok? Odpovídáš na nějaký starý příspěvek, asi. No nic, ptej se, co tě zajímá?

ja měla čid 6let na artrozu...Dobry den ja jsem dva tydny po operaci leve kycle zatim trochu cvicim s fizioterapeutem a vysledky jdou videt tak jsem rad ze jeto na dobre ceste ale obevila jse dalsi potiz rozdrtila jse mi i druha kycel tak jsi to neumim predstavit mit operovane obe kicle protoze jsou pohyby ktere jsou zakazane do konce zivota tak nevim az pujdu na druhou operaci s druhou nohou tak jsi nedokazu predstavit budoucnost

Já jsem 3 měsíce po operaci a nějak jsem rotoped vynechala a jezdím rovnou na kole.Pro mě je to lepší než chůze pěšky,zatim stále s jednou franckou.Tu mi vozí chlap na svém kole :-) Bohužel tato noha mi dává víc zabrat.Ale snažím se co mi síly stačí :-)

Marie, nechápu proč by vám...Ono asi kolik lékařů, tolik názorů. Na rotopedu jsem začala jezdit asi tři týdny po operaci, když mi to fyzioterapeutka v lázních dovolila. Pak jsem ale četla, že rotopedem se zbytečně kloub ošoupává, terapeut mi řekl, že stačí 10 minut denně, tak nevím. Raději tedy jen cvičím a chodím, chůze mi moc pomohla při rozhýbání když jsem odložila berle. Snažím se chodit 4 km denně a počáteční belhání po odložení berlí se už skoro ztratilo (mám 4 měsíce po operaci druhého kloubu). Naštěstí mě nic nebolí a chodím ráda. Jen si musím dávat pozor, abych tu "starší novou" nepřetěžovala ve snaze ulehčit té nové. Zatím raději chodím s turistickými holemi, jen doma nebo na kratší trasy beze všeho. Na výletě ale bez problému ujdu i 12 km a nohy nebolí :-). Píšu to sem proto, že jsem před operací marně hledala, kolik kilometrů budu s novými klouby moct chodit. Asi je to individuální podle toho, jestli člověk rád chodil už před operací nebo ne. Ušla bych asi i víc, ale nechci si klouby moc ošoupávat ;-). Tak ať se vám všem daří a nic nebolí :-).