Gamblerství

jste ale pitomci. Cpát prachy...Hoď si kamenem kdo jsi bez viny.

jste ale pitomci. Cpát prachy do mašin.

zdravím všechny,
jsem mamina...jsem gambler.Momentálně abstinující.Z vlastní skušeností vím, že nejvíc gamblerství odnáší rodina.Přeji ti aby jsi vydržela s nervama.To je nejdůležitější. A udělala kroky, které Tě ochrání před další destrukcí.Skus stránky www.gamblingstop.czweb.org

zdravím všechny,
jsem mamina 2 malých holčiček.Manželka gamblera. Je to týden, co jsem přišla manželovi na sázky. Vlastně si nejsem jistá, jestli "jen" sázel, nebo hrál i automaty. Říká, že jen sázel, ale nemůžu mu věřit.A je to asi i jedno v čem že to přesně lítá.
Je to sotva pár dní, co jsem ho odvezla do léčebny. Dluhy jsou pro mne závratné. Hučí mi v hlavě z toho, jak se s nimi poprat, aniž by došlo na exekutora. Bydlíme sice v domě rodičů, ale to je nezastaví.
Řeším nepříjemné telefony, vymýšlím nejlepší variantu splácení dluhů, se sklopenýma ušima poslouchám rodiče, že se musím rozvést (a že po tom, co vybrali svůj účet na nulu aby zaplatili malý kousek manželových dluhů, na to mají nárok). Jsem na vše sama. Co sama,.... za sukní mám 2 malý holky na který se mám od rána do večera usmívat a tvrdit, že tatínek odjel na montáž.............. .
Snad bude líp. Až se vrátí domů. Zkusíme začít znovu. Bohužel zdaleka ne od nuly....

Ahoj Dimsi, četl jsem tvůj příběh a tak nějak jsme na tom podobně...je to jen v Tobě a jak psal Rybíz, je fuk kolik prohraješ, mimochodem mě to stálo cca 4 míle za 13 let. Ambulantní léčba je k ničemu a na ústavní někomu může chybět odvaha...Na ambulantní jsem docházel, včetně psychologa a na ústavní jsem tu odvahu nenašel. Pro začátek jsem musel najít odvahu v sobě a po přečtení knihy "už jsem prohrál dost" od Prim.MUDr.Karla Nešpora,CSc-všem nám podobným doporučuji přečíst, jsem začal přemýšlet co bych pro sebe mohl udělat sám. Je to strašný se donutit dělat něco jiného než myslet na bedny a peníze co tam člověk utopil. Začít pracovat a to tvrdě je část úspěchu a i příjmu financí na dluhy, ale jak je trochu volno, tak i po dvou měsících abstinence od poslední návštěvy herny-projel jsem za noc 78tis na 3automatech a VLT- mám nutkání jít hrát. Den co den co nemusím do práce se potýkám s problémem co dělat, abych nešel do města kde jsou maty. Jasně, jsou tací co chlubí že už měsíc nehráli, ale když už není za co a nikdo nepůjčí, tak to není umění. Ale sedět doma, mít třeba 50.tis na kontě a nejít hrát, tomu říkám léčba!!! Já osobně pokud nemám peníze na hru, tak bych na bedny ani nemyslel. Pak je to jen čekání na další příjem a o to větší drba potom přijde, až u toho člověk zakotví. Tomu samozřejmě předchází i úprava financí. U sebe nenosím už tisíce, ale stovky, limit na výběr z bankomatu omezen na minimum, ale navýšen na platbu kartou apod. Je jasný pokud bych do toho spadnul zpět a že nemám vyhráno, tak není problém vzít občanku, stavit se v bance na přepážce a můžu jet znova.....Tak jsem rád že jsem se poučil i z Vašich příběhů a všem hodně sil a úspěchu v počáteční i pokročilé abstinenci!!! Tomajz

Sám si myslim že léčení nemá až tak moc zase asi smysl pokud neni člověk přesvědčenej 100% vnitřně. Léčba je takový bonus pro ty co to stále pokouší.

Mám první týden abstinence za sebou, byl jsem v baru kde byly automaty a spíš než pokušení jsem měl zlost jak jsem mohl být tak trapně naivní. Doufám že to vydrží.

Držim taky pěsti všem,

Dims

Cau,Dimsi,před časem jsem na Doktorku psal,všichni kdo sem píšou mají problémy,větší nebo menší,spíš větší.Já jsem přestal hrát po 15letech,stálo to cca2,5mil.Byl jsem na léčení,nepomohlo,nechtěl jsem,teď,nehraju asi pře
s dva a půl roku,ale celé tady to nehraní,musí vyjít z tebe,jinak to nemá smysl a nepomůže ti nikdo.Je to kruté,ale je to realita.Neptej se na to,kolik kdo prohrál,jestli jsi lepší nebo horší než ostatní,ale řekni si ty sobě,že začínáš znovu a začni.Zaplať dluhy,v rámci svých možností samozřejmně,půjde to těžko,ale půjde a začni znova.Nejlepší řešení.Držím pěsti Rybíz

dokazu si to predstavit-byly doby,kdy jsem byla tak rozhorcena a nastvana,ze jsem ho nechtela ani videt,ale dnes uz jsem schopna se s nim o tom bavit...rikal presne to,co ty.Za jeden vecer byl schopen prohrat 30.000 czk.

lenka: To je klasika, on automat dá třeba 200% navíc a pak během 5 minut tě stáhne na nulu. Pak si člověk řiká, tak dám tam ještě tisícovku a zase mi to těch 200% navíc dá, a ono nic,a tak stále dokola....

Mily Dims-pres 3 roky jsem manzelovi vysvetlovala,ze u nej vznikl,stejne jako u Tebe,klamny blud,ze penize mu automat prece uz dnes nebo zitra vrati zpet.Okradl me(tim,ze neustale lhal)o nejmene o milion korun(mozna je to i vic)clovek uz pak rezignoval...vzdy,kdyz mi namluvil nejakou pohadku,ze nutne potrebuje penize,vzdy jsem mu je poskytla.Kdyz ve me doslo k bodu zlomu,rekla jsem mu,ze s nim koncim,jako s nim skoncili vsichni jeho znami,ktere take neustale obelhaval,penize nevracel atd...ze ode me neuvidi uz ani korunu a k tomu uz neuvidi ani me ani deti,tak se probral...ale asi jako jeden z mala...protoze vetsine gemleru je fuk,ze se rodina rozpadla...

V roce 2006 jsem si poprvé zahrál automaty,klasicky se začalo dařit,za stovku výhra 500kč, pak za vložených 800 kč 3000 kč a já jsem si myslel že jsem bůh. Postupem času vznikl blud, že prohrané peníze mi ten automat musí dát zpět, když ne dnes tak zítra. Měl sem firmu a tak i dost finančních prostředku vkladu do hry. Během těchto skoro 4 let sem prohrál přes milion korun, poslední kapkou bylo když jsem minulý týden v kasinu na VLT prohrál 27000 kč za 30 minut.

Tolikrát jsem věděl že to musí skončit, ale vždycky zvítězila závislost a pocit toho, že teď se mi ty peníze co jsem prohrál vrátí. Osobní život se rozpadl, firma taky a zůstaly jen soudy a dluhy. Nikdy jsem se neléčil,ani o tom neuvažoval, tak doufám pevně že už se nikdy automatu nedotknu.

Kolik jste prohráli v automatech vy?

Hodně zdaru

Dims

www.youtube.com
Petr Kohout- Pojď ke mě blíž
Pojď ke mě blíž 2
Co je to život
Eliška Čarnegová- Příběh
Hezký večer Petr Kohout

pro majitele herny

ty jsi ubožák a ještě tě nepřestalo bavit sem lézt

A ještě Petržela - zajímavý komentář
http://bresslerova.blog.idnes.cz/clanok.asp?cl=92034&bk=75705

Isabelo a další - gamblerství je obyčejná závislost stejně jako alkohol, nebo drogy, to si člověk sebou nese celý život. Takže samozřejmě se to může kdykoliv vrátit. Léčba a doléčování je však o tom, aby sám gambler měl naučené postupy, co v určitých situacích dělat, jak postupovat. Pokud při léčbě má skutečně uši nastražené, spoustu užitečného se může dozvědět, ale hlavně musí taky chtít! To je základ, můj přítel mi řekl, že když se třikrát léčil, tak vlastně měl v sobě podvědomě, že s tím přestat úplně nechce, že to dělá jen kvůli někomu. Teď už pochopil, co a jak, ale po patnácti letech. V Bohnicích měl terapeuta, staršího pána, léčeného alkoholika,který se v mládí taky léčil a ne jednou, nakonec to však zvládl a pak další léta pomáhal jiným závislákům, takže je to člověk, který úspěšně abstinuje desetiletí, ale je to kvůli tomu, že si to srovnal v hlavě a že má určitou disciplínu, že pochopil. Někdo pochopí, někdo ne, někdo nechce pochopit. Hazard poskytuje určité vzrušení a často je to náhražka něčeho, čeho se lidem v životě jinak nedostává, navíc hraje roli asi i taky konzumní přístup k životu a počet heren v naší republice, dneska mohou hrát už malé děti... Těch faktorů je víc, a vyrovnání se s jakoukoliv závislostí je na každém jedinci...
Každopádně možnosti mají všichni stejné. A mimochodem je opravdu na každém, zda s gamblerem zůstane, nebo ne. Já přesně chápu důvody, proč s ním nezůstat. Vždycky je to totiž tak, že se musí snažit nejen partnerka gamblera, ale i gambler sám. Jednostranně to nefunguje. A mimochodem v Bohnicích jsem viděla několik pěkných ženských, gamblerek, potkat je na ulici, neřekli byste to do nich. A jsou to ženy, které byly inteligentní, měly rodiny... Takže to opravdu není jen výrazně mužský problém, ale stává se i ženským problémem. A hlavně problémem sociálním, což ale naše politiky netrápí.
Pochopitelně fáze hraní je o určitém psychickém teroru, pro partnera gamblera, protože dotyčný člověk, tedy gambler, už není v podstatě, lidově řečeno, při smyslech, a má tendence vše házet na nehrajícího partnera, různě vydírat apod

Jeste chci doplnit k Lesane,ze psychycky teror ci nasili je jine tema. A urcite neradim at zeny ustupuji a nechavaji si ublizovat. To je Tvuj zaujaty nazor, ktery bude asi i muj nazor z Tveho pohledu.

Milá Lesano. Já nikomu neradím. Můj příspěvek jsi pořadně nepochopila,což je celkem pochopitelné, když nevíš o čem je gamblerství. Násil na ženách je trochu jiné téma i když v některých případech se asi také promítne. Kitty: Omlouvám se a souhlasím,že si asi bývalý manžel propásl svou šanci a že asi nebyla jen jedna. Díky Tom

Tak si tady procitam vasi diskuzi...
S gamblerstvim jsem se ve svem zivote nesetkala, ale s psychickem tyranim ano. A docela koukam, ze vase pribehy jim pekne zavani! No nic..
Proto se mi nelibi prispevek Toma, ktery radi: Devcata, chce to trpelivost, schovivavost, ustupovat apod...

Ahoj Tome, chtěla bych k tomu jen doplnit, že se můj manžel samozřejmě léčil, chodil k psycholožce, zkoušel abstinovat, náš život jsme té jeho abstinenci zcela přizpůsobili, tzn. zamezili jsme veškerým možným příležitostem, které by ho sváděly ke hraní. Nebylo to vůbec jednoduché, samozřejmě veškeré peníze a starosti s nimi spojené, jako jsou platby inkasa, chod domácnosti, nákupy jsem vyřizovala, zařizovala, vyběhávala já