Ježíš Kristus, Boží Syn

omnius deocemi

Zase na internetu? Omnium malorum origo otium! -----------------
My latiníci poznáme latinského nedouka. Pax vobiscum, milý synu.

Живому квартирка, мёртвому могилка.

Rozbitá lebka na fotce? Hmm, jsi vážnější případ, než jsem si myslel. Ale neboj, jsem i psychiatr - amatér, a poskytnu ti korespondenční seanci. ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Ale nemám jen tebe, dnes už je pošuků tolik, že mí profesionální kolegové psychiatři jedou i v neděli, a stále to nestačí. A když jim vyklouze do ulic nějaký psychopat s chutí na krev, odnesou to hlavně oni. (A prognózy nejsou dobré - podle odhadů bude za pár let potřebovat psychiatra až třetina Čechů, blíže viz https://zdravi.euro.cz/jiri-raboch-tretina-obyvatel-cr-bude-mit-nekdy-v-budoucnu-dusevni-poruchu/ )

Ten Raboch je už taky starý jak pes. Divím se, že je ještě stále aktivní...

Pravda, u starých páprdů člověk neví, na čem je. Ale i když pochybujeme, často se setkáváme s tím, že jim to myslí výborně. Např. vizuálně by člověk řekl, že Zeman je dement. Ale myslí mu to na jedničku. Pane presidente - gratulace! Máte moji podporu. Vy jediný s Klausem jste dali těm podvraťáckýcm čubkám z malých stran lekci, když jste uzavřeli velkou koalici.

Jéžišmarjá! Nechceš někam nakopnout? To je fakt na diagnózu, a ne jednu...

Ta kačena v té písničce před svým střelením do boka taky prodělala nějakou předchozí krizi a její překonání? A co je tak sebelítostivého na dojetí nad tragickým osudem svatého Šebestiána či té meruňky?

"A co je tak sebelítostivého na dojetí nad tragickým osudem svatého Šebestiána či té meruňky?" Ztotožnění, psychologický neználku, ztotožnění. Identifikoval ses se Šebem, kačenou i meruňkou a pláčeš vlastně ne nad nimi, ale nad sebou. Ale to je v pořádku, Lůďo, jen se vyplakej. Slzy vyplavují hormon stresu a tobě se uleví. ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Jak jsem psal, tady jsi správně, my ti pomůžeme.

Jinak se ale, ty jeden psychologický velmistře, obávám, že každé litování někoho druhého (člověka, zvířete, rodiny pečující o meruňkový stromeček atd. atd.) vyžaduje jistou míru identifikace s trpícím či jeho blízkými. Kde není identifikace, tam nemůže být ani soucit.

Mě empatie nechybí, pokud na to narážíš. Ovšem rozhodně bych se vciťoval nějak užitečně, abych byl schopen člověka pochopit a využít to v náš oboustranný prospěch, nebo do nějaké osobnosti, do člověka velkého formátu, a ne do meruňky. -------------------------------------------------------------------------
K empatii ale identifikaci nepotřebuješ, identifikace je často patologický jev a toleruje se jen v případě herců (s postavou), nebo z výzkumných účelů u nás psychologů (amatérských). -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
S tebou se ale identifikovat nemíním, protože bych to asi duševně odnesl.

Milý amaterský psychologu, v případě té meruňky jsem ale dal jasně najevo, že se jedná nikoli o identifikaci s tím nešťastným stromečkem, nýbrž s rodinou, která se ten stromeček snažila zachránit poté, co jej nalomila vichřice, a která pak zakusila jisté trauma, když se jim ten stromeček podařilo ošetřit, takže znovu vykvetl, ale nakonec byl stejně úmyslně zničen buldozerem. Vidím, že tvoje citové deficity jsou ještě úděsnější, než jsem se prvně obával.

Identifikace ne s meruňkou, ale s rodinou? Jen výmluvy, které jsou u pacientů běžné. ---------------------------------------------------------------------------------------------------------
Mé citové deficity jsou ještě úděsnější? Nepochybně, být s tebou tváří v tvář, tak bys mě napadl nejen verbálně, ale i fyzicky. A myslíš si, že jsi normální, viď? To je ovšem také zcela obvyklé. -----------------------------------------------------------------------------------------------------------
Jinak řečeno - nemysli jsi, že jsi nějak zvláštní nebo výjimečný. Pokud se lidem opakovaně nedaří, reagují různě, a tvůj projev je zcela typický. Vyplakal ses? Ještě ne? Doporučuji si přečíst něco od dekadentů nebo podívat se na kvalitní reprodukce Dalího obrazů. Protřebuješ svou depresi prohloubit až k nesnesitelnosti, psychicky ji zpracovat a pak se citově vyventilovat. Teprve po katarzi přijde rekonvalescence a tobě se uleví. Nedus to v sobě. (A přestaň už hledat jiné tragické případy, jako byl ten Valenzuela, a vyžívat se ve vlastním neštěstí.)

A jak můžeš vědět, zda jsem se se svatým Šebestiánem či tou tragickou meruňkou (nemluvě o kačeně divoké) vnitřně identifikoval? Vždyť mé dojetí nad těmi prvními dvěma jmenovanými dávnými reprezentanty světa živých, kteří tento svět za tak tragických okolností opustili - zejména tedy pokud i svatý Šebestián je historickou postavou - je čistě altruistické!¶ V návaznosti na nešťastného svatého Šebestiána, vzpomeňme dnes ráno i podobně tragického, a zaručeně historického, Ritchieho "Valense" Valenzuely (1941-1959), vynikajícího to amerického zpěváka, kytaristy a textaře rockového dávnověku a nezapomenutelného interpreta "La Bamby"! Jednalo se o talentovaného klučinu mexického původu z L.A., který skvěle adaptoval a uvedl do světa velkého showbyznisu výše uvedenou mexickou lidovku z oblasti Veracruzu. Jeho nahrávací kariéra trvala jen osm měsíců, kterých si však naplno užil, vystupuje s obrovskou mladickou vervou a agresivním elánem, zkrátka jak nejlépe uměl. Byl osobností, géniem, pionýrem, praotcem chicano rocku. Jako takový musel i létat po Státech, což nebyla prvních patnáct let po válce žádná sranda. Jeho osudná hodina nastala v Iowě den po Hromnici léta Páně 1959 krátce po poledni. Po koncertu na Clear Lake, který skončil někdy po půlnoci, si Ritchie hodil s kamarádem muzikantem mincí o místo pro svou prdel v malém letadle, a hod naneštěstí vyhrál. Čtyřmístná Beechcraft Bonanza se krátce po poledni místního času odlepila od země na runwayi masonského letiště, směřujíc do Farga v Severní Dakotě, ale do pár minut se zřítila na zem z dodnes nejasných příčin. Ritchie ihned podlehl masivním zraněním hlavy, doprovozeným traumatem tupého úderu do hrudi. Bylo mu stále ještě jen 17 let, a jelikož při dané havárii zahynuli i Buddy Holly a "The Big Bopper" J. P. Richardson, třetí únor 1959 byl zmíněn v písničce Dona McLeana "American Pie" jako "Day the Music Died".¶ Co k této tragédii tak mladého a tak slibného života dodat? Snad jen to, že Ritchieho "Valense" Valenzuelu v roce 2001, tedy 42 let po jeho smrti, uvedli do rockové Dvorany slávy.¶ https://youtu.be/jSKJQ18ZoIA

Ty už nejsi schopen hodnotit svůj psychický stav - to si uvědom. ------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Mě nějaký bezvýznamný Richard Valenzuela nezajímá, a kdybych chtěl někoho lidovat, tak polituji našeho českého Wolkera. Proč si Valenzuaela poameričtil jméno na Ritchie Valens? Proč se styděl za své mexické kořeny? Takový vypočítavý člověk na mě dojem neudělá. Jistě,měl našlápnuto a mohl být slavný, kdyby nezemřel, a zemřít v 17 letech je smutné, ovšem tragické by bylo, kdyby takto zemřel nějaký nadaný fyzik nebo biolog, ne komediant, který sloužil pro pobavení lidí. -----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Rozhodně nejsem toho názoru, že všichni lidé jsou rovnocenní (přitom můžou být stokrát rovnoprávní) - pro každého má jiný člověk jinou cenu, pro tebe třeba Valenzuela velkou. Ale objektivně - všichni ti herci, zpěváci, muzikanti, kouzelníci jsou jen baviči pro lidi v čase jejich volna. Umění není to, o co v životě jde především. Bohužel, hlavně dnešní iracionální doba si to neuvědomuje a staví na piedestal kdejakého kreténa ze světa umění, a poslouchá jejich žvásty o politice, genderu, imigraci a podobně.