Ježíš Kristus, Boží Syn

Vážil bych si jehovy, stejně jako Supermana, Šivy nebo blanického rytíře, kdyby přišli a něco předvedli. Ale oni nepřicházejí. To je důkaz, že nejsou. A nejvíce mě zklamal Jehova, který prý s lidmi uzavřel dokonce dvě smlouvy, nakecal toho na jednu tlustou knihu, a skutek utek - není po něm ani vidu, ani slechu.

Neboť jsem přišel postavit Mimu proti Rakatovi. Nebyl jsem bůh. Ani boží syn. Byl jsem obyčejný hňup....

Na to, aby člověk mohl zhodnotit bibli, nepotřebuje studovat teologii. Dvě údajně nejdůležitější postavy bible = Jehova ze Starého zákona a Ježíš z nového zákona. Zatímco fotřík Jehova je ryze záporná postava (něco jako arcigrázl), tak Ježíš je rozpolcená postava, labilní, hlásající pokaždé něco jiného. Občas dobro, občas nenávist, jak se mu to hodilo.

A řekl jim: „Amen, říkám vám, že někteří z těch, kdo tu stojí, rozhodně nezakusí smrt, dokud nespatří, jak Boží království přišlo v moci.“ (Mk 9:1)

Proto vám pravím: Nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. Což není život víc než pokrm a tělo víc než oděv? Pohleďte na nebeské ptactvo: neseje, nežne, nesklízí do stodol, a přece je váš nebeský Otec živí. A o oděv proč si děláte starosti? Podívejte se na polní lilie, jak rostou: nepracují, nepředou –

Bylo to proklánání ze msty. Ubohé proklínání ze msty.

Cestou procházeli kolem fíkového sadu. Přestože dosud nebyl čas fíků, jeden ze stromů byl obsypán listím. Ježíš měl hlad a šel se podívat, jestli na stromě nenajde nějaké plody. Fíkovníky totiž plodí dřív, než se zazelenají. Strom s listy tedy sliboval i zralé fíky. Byl to však jen klam. Ježíš prohlédl větve odzdola až k samému vrcholu, avšak nic na nich nenašel.

Překvapeně od stromu odstoupil. Ještě jednou si ho zdálky prohlédl a pak smutně prohlásil: „Ať na tobě už nikdy neroste ovoce!“

Učedníci se jeho výroku podivovali, ale zakrátko na něj zapomněli. Když však druhý den procházeli kolem stromu znovu, nemohli uvěřit vlastním očím. Fíkovník byl úplně suchý.

Petr na strom ukázal prstem a překvapeně vykřikl: „Ježíši, podívej! Ten strom, který jsi včera proklel, odumřel!“

Nemyslete si, že jsem přišel na zem uvést pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč.
Neboť jsem přišel postavit syna proti jeho otci, dceru proti matce, snachu proti tchyni;

Hvězdoune, ty ses tu zase vyblil.

Ježíš nebyl boží syn ani dcera. Ježíš je smyšlená postava, pravděpodobně. Pokud kdy něco takového žilo, tak to s bohem nemělo nic společného. Hlásalo to utopistické řeči o zbavení se majetku, výzvy k poflakování, dále to hlásalo, že to přišlo rozvrátit rodiny, postavit otce proti synovi, matku proti dceři. Takže to byla spíše zrůda než boží syn. Když to mělo hlad, tak to proklelo chudák strom, který byl už obraný. Vyhrožovalo to věčným mučením tomu, kdo se jeho totalitní ideologii nepodřídí. Slibovalo to druhý příchod ještě v té generaci, co ho poslouchali, takže to navíc lhalo, nebo blábolilo. Pak jsou ještě v bibli jiné pasáže, které zase líčí Ježíše lítostivého, ochraňujícího, což je v rozporu s dalšími pasážemi. Prostě takhle vnitřně rozporná, protikladná postava nemohla existovat. Takto schizofrenně se nechová ani schizofrenik. Je to nedůvěryhodné. Plus samozřejmě to čarování k tomu.

Teda já kdybych tu svou blonďatou krávu zapletl třeba do nějakých tyčinek jakéhokoli zvětšeného modelu krystalu, tak by stejně nic nepochopila, a zkapala by stejně blbá jako vždycky byla, když žila.

Jezája (respektive ישו הנוצרי) není jedinou náboženskou či mýtickou postavou, která měla být za trest přidělána k nějakému objektu více či méně pravidelného geometrickému tvaru. Jinou takovou postavou, konkrétně pak z řecké mytologie, je například Ixión, domněle přidělaný k soustavně rotujícímu ohnivému kolu https://etc.usf.edu/clipart/19200/19262/ixion_19262_md.gif Zjevením postavy podobné Ixiónu jakémusi nevzdělanému a řeckou mytologii neznalému opilci se ve 30. letech minulého století zabýval i Karl Gustav Jung. Ten nakonec dospěl k přesvědčení, že přidělávání lidí ke kruhovým objektům je archetypická záležitost.