Kněz a žena ...

Jo, rozumís dobře. Ten další jsem psala já. Jako vdané ženě a ještě k tomu jiného vyznání se Ti o tom dobře mluví. Nic z toho, o čem píšeš, nežiješ-prostě to nemůžeš pochopit. Nejsi evangelicka A. V.? Ty si totiž naše duchovní idealizují nejvíce... Je, jinak jsem teď četla ten odkaz, co tu je výše, na živou faru. Tak v tom jsem se taky našla... Mons. Simajchl tam přesně vyjádřil, o čem tu píšu.

ano. 20:05:26

Tak a ted nevim, kdo z predchozich anonymu psal ktery vztaz. Rozumim dobre, ze pouze posledni anonym nad mym prispevkem patri o. Josefovi?

Se omlouvám, utekl mi podpis. Někdo to důležité vyjádřil slovy, že přátelství s knězem je přátelství s neohrožujícím mužem. Samozřejmě pokud jde o zralou osobnost a ne o narcisty, který potřebuje být obdivováno a opečováván atd. Je důležité si říci, co čekám od přátelství se ženou, mít jasno na své cestě a vyjádřit to dostatečně. Jsem spokojen na své cestě a čekám vzájemné obohacení od vztahu, který se může stávat krásným přátelstvím, o které je třeba pečovat. A jelikož jsme lidi, jiskření se může ukázat v různých podobách a ten zlý také nespí.

Tak to jsme ovsem ale kazda na jine lodi. Ja se rada s dotycnym smeju, piju vino a resim veci vice ci mene duchovni. Nase blizkost je vesela, prijemna, nenucena, ale nikoliv intimni. Takovou blizkozt udrzuji pouze se svym milovanym manzelem. Do meho vztahu s dotycnym intimita nepatri. Ale hovorim pouze o sve intimite, jak to ma zarizene on, to je jeho nitrerni pocit a ja se snazim komunikovat s nim tak, aby mu ma spolecnost byla blizka a prijemna, ale nikoliv intimni. A myslim, ze z pozice verne a zamilovane manzelky se ani neslusi, abych ke knezi byla poutana jinym vztahem. Stale si ale stojim za tim, ze ze i pres absenci intimity je nase pratelstvi velmi pozitivni a hezke. Myslim,ze intimitu lze hledat u sympatickeho muze v kavarne ci knihovne. Od kneze ji myslim nikdo neocekava. Mozna by stalo za to podotknout, ze ackoliv jsem verici, nejsem katolicka, ma cesta k Bohu vede jinou stezkou, takovou, kde nasi duchovni maji povolene manzelstvi a nejsou vazani celibatem. Presto, ze tech z nasich rad znam velkou spoustu, pres to vsechno se radeji pratelim s "celibatnikem", neb k nemu mam blize srdcem.

Lidská blízkost člověka nesmírně obohatí. Je pak důležité samozřejmě s pokorou si připomínat, že nosíme poklad v nádobě hliněné a že každý z nás je nádoba dost křehká. Hodně hezky na téma se také umí vyjádřit Anselm Grün, kněz a psychoanalytik, hodně populární i v ČR. Vidět hodnotu přátelství pro každého člověka a vidět v přátelství muže a ženy velký dar a také riziko. Lidově řečeno, když se dá dřevo blízko ohně může chytit.

Nejde o sledování lidskosti. Jde prostě o lidskou blízkost. Řekněme blízkou důvěru-ve všech okolnostech. Víte, oni i kněží se občas potřebují svěřit, pochlubit... Atd. A o tom to je. To jiskření samozřejmě přijde, pokud teda není už na začátku. Jde jen o to udržovat čistou lásku. A to jde- oboustranně. A pak to je neuvěřitelně krásné a hluboké. Po nějakých 8 letech o tom něco vím.

A pokud jsem spravne pochopila predesla slova o. Josefa, ze je zena dulezitou soucasti zivota kneze pro jeho nasledny rozvoj (to sice nepovazuji za nejvhodnejsi vyraz, ale momentalen me nic jineho nenapada), tak urcite ne proto, aby ho nejak svadela, pokousela, jen proto aby ho mohla posleze sledovat jak moc je "lidsky".

A kdo rika, ze v mem okoli neni knez, ktereho povazuji za pritele? Z mych predeslych zkusenosti vim, ze drive ci pozdeji vznikne mezi muzem a zenou /a to bez ohledu na to, jake povolani vykonavaji/ urcite napeti, jiskreni snad. Fyzicky je narocne to ovladat, tak kdyz to nejde fyzicky, spoleham na to, ze mu v pudovych zalezitostech zamezi prave jeho vira a svedomi. Ted ovsem nepopisuji nejakou situaci, kterou bych s vyse zminenym knezem v mem okoli zazila. Jen predpokladam, ze kdyby k necemu takovemu doslo, bude dost silny na to, aby se takto ovladal. U ostatnich muzu toto predpokladat nemohu, protoze jim nebrani prakticky nic v tom, aby podlehli svym pudum. Proto je pro mne knez jako pritel prijatelnejsi nez jakykoliv jiny muz. Proste stale jeste naivne doufam a verim v jeho cisty smysl pro pratelstvi. Nevim, proc bych dotycnynemu mela ublizovat tim, ze mu jednoduse verim. Zivot je touhach, jak tech zamernych, tak i o tech necekanych a skrytych, jednim dechem ovsem take dodavam, ze je i o ovladani se.

Hm, taky názor, ale to je přesně to-automat na svatosti včetně duchovní posily. Málokdo vidí toho člověka za tím a právě to jim hodně ubližuje, ale to byste věděla, kdybyste se s nějakým více přátelila...

Ja osobne vnimam kneze jako inteligentni, teologicky vzdelanou osobnost, ktera muze pomoci hrejivym slovem, stejne tak jako nastavenym uchem. Ocekavam od nej, ze se bude ovladat. Jednak proto, ze je vazan slibem, jednak proto, ze verim v jeho cistou moralni autonomii, ke ktere byl veden. Ze je clovek z masa a kosti a ne andel... myslim, ze ikdyz sejde z cesty, pokud je skutecne osobnosti vyrovnanou a inteligentni, pokud si vse zavcasu uvedomi, muze ho to posilit.

Spánku, jídla, jakékoliv zábavy a vůbec nemluvě o potřebách spojených s trávicími procesy- když se kněz zmíní, lid se červená a nechápe... Jak mají pak ale chápat jakékoliv vztahy kněžích? Nevím, kde nastala chyba, ale panuje tu docela rozšířený názor, že se z muže po svěceni stává stroj na svatosti. Možná je to jen zdeformovaná úcta...

Otče Josefe, to co píšete je moc hezké. Zvláštní je, že většina kněží se ženou jako přítelem problém nemá. Spíše laici se na taková přátelství dívají nějak zcestně. Asi by to chtělo osvětu z řad kněží. Aby jste se nebáli ukázat se se ženou venku. Kdyby to dělali všichni, lidi by si zvykli. Někdy mě šokují určité názory některých věřících. Třeba, že by kněz měl omezit fyziologické potřeby včetně

Do třetice ještě malinko. Z rozhovorů z bratry kněžími a často ze zkušenosti některých co odešli (v Polsku se tomu věnuje daleko větší pozornost než u nás. Možná na netu bude pár rozhovorů s těmi co odešli, ale je to dost citlivé téma.) Velmi důležité je to, co žena vnímá na knězi v jeho službě a jisté vyjmečnosti, která je spojena s celibátním kněžství. Jsou tam motivy, které mohou deformovat lásku v každé podobě. Hodně se to potom může ukázat, až když jej má potom doma jako manžela. Potom už nemusí být tak přitažlivý a stane se "obyčejnějším" mužem v rodině. Tím se nechci dotknout kněžských manželství. Někteří z mých spolužáků po letech skvělé služby kněze řekli nezlobte se, potřebuji rodinu a protože byli upřimní a otevření lidi si jich stále váží, aspoň ti rozumní.

Měl jsem štěstí a za to také děkuji Bohu a potkal skvělé kněze a psychology a moudré ženy, kteří dokázali svým životem a otevřeností mi pomoci v tom, kterak utvářet svůj vztah k ženám. I když si uvědomuji, že se stále musím učit a že život dokáže překvapit i po čtyřicítce a možná v tomto věku ještě víc.Dost často si připomínám názor, kdo se může vyznat v emocích ženy. Pro muže je to oceán, na který se často bojí vydat. Zároveň děkuji ženám v mém životě, které svým přátelství, kamarádstvím a důvěrou mě pomáhaly na cestě porozumění ženě a jejímu přístupu k životu. Richard Rohr, kterého si moc vážím a kterého doporučuji čtenářkám k reflexi píše o duchovním a psychosociálním zrání muže krásným způsobem na základě propojení spirituality a hlubinné psychologie jungiánské. Začíná být populární i mezi mladší a střední kněžskou generací. Vyjádřil nutnost muže udělat ve svém zrání cestu k ženě, nechat se jí proměnit, aby pak udělal další cestu k sobě a byl zralým mužem. Umět integrovat mužské archetypy bojovníka, milovníka, mága nebo mudrce a krále. Být v jakémsi tvůrčím napětí snad vyrovnanosti, aby svoji jednostranností nebyl destruktivní. Snad jsem neutekl od osobního přístupu do přednášení nebo kázání. Pokouším se vidět souvislosti, které dávají víc světla do vztahu kněze a ženy.

Snad se mi podaří nějak přispět do této diskuze a proplout mezi úskalím příliš osobního přístupu a snahou seznamovat se zkušeností autorů, kterých si vážím a jejichž přístup mě hodně ovlivnil ve vztahu k ženám. Zároveň chci vzdát hold této diskuzi a vyjádřit úctu k pisatelkám. Snad bych začal od toho, že jako kněz jsem člověk z masa a kostí, muž, který si zvolil životní styl, který je svázán se slibem celibátu. To ale neznamená škrtnout ze svého života vztahy, přátelství a vůbec svět emocí. Možná se na to někdy zapomíná a příliš zdůrazňuje duchovní rozměr této služby jakobychom byly andělé a ne lidi. Při nedostatečné reflexi jednoty duše, ducha a těla a samozřejmě světa emocí se může dát příležitost, aby nejrůznější autoři tento svět vyjádřili po svém. Zaručeným magnetem zájmu čtenářů a možná ještě víc čtenářem je láska kněze k ženě. Tolik snad na úvod.

Zdravím otče Josefe.... zatím popisujete obsah knihy... a jak se zmiňujete trochu výše, napsal by jste na vztah kněz a žena i pohled z druhé strany.... směle do toho a díky.

Zdravím v diskuzi. Jsem katolickým duchovním a na diskuzi jsem přišel při zpracovávání tématu kněz a žena. Nebudu-li rušivým elementem dámské jízdy rád poskytnu pohled ze strany kněze na lásku a přátelství k ženě.

Pěkným dárkem může být kniha I láska má svá pravidla, Blízkost a odstup v pastoraci, Wunibald Müller. http://www.ikarmel.cz/kniha/I-laska-ma-sva-pravidla_10897.html

Nalézt správnou rovnováhu mezi blízkostí a odstupem je důležitou bází pro pomáhající vztahy pomoci a pro pastoraci. Autor v této knize probírá lidské a profesní předpoklady, které jsou nezbytné, aby dynamika vznikající z lidské a psychické blízkosti byla těm, kdo hledají pomoc, ku prospěchu. Popisuje, jak je zdařilým nalezením vlastní identity a schopností důvěrnosti umožněn odstup od druhé osoby a respekt k ní.

Ahoj, myslim, ze treba nejake pekne pero by mohlo byt dobrym darkem pro kneze.

Holky, tak nám ta diskuze nějak vázne. Jak se máte? Co děláte? Co nového? Vánoce se blíží... Poraďte dárek pro kněze... Po těch letech přátelství mám trošku pocit, že už ho ničím nepřekvapím...