Podvazky a punčochy

Punčochy jako erotické prádlo? Podle toho, co si pod tím kdo představuje. Žena by měla nosit punčochy stejně tak jako nosí kvalitní a krásné prádlo. Tak, aby nebylo prvoplánově vidět, že je má oblečené a zárověň tak aby podporovalo její sexualitu, přitažlivost, erotické vyzařování. Punčochy jsu jedním z nástrojů, jak k sobě žena upoutá pozornost a zároveň jejím usmívajícím se tajemstvím.

Opravdu diskuze na úrovni. Přeji Vám to všem. A divím se, proč si nevytvoříte email pouze pro tyto účely? Milování ve vyšším věku není hřích. Tak třeba Přemku: 2020 př[email protected] a je to.
Přeji štěstí všm. Jednou bude pozdě, vím o čem píši. Martin.

Ja už 15 rokov presviedčam manželku nech si to z času na čas oblečie , ale márne. Kúpil som jej tých vecí za vagón "top značky " Škoda asi to dám takej čo to bude nosiť.

Já jsem mladší než paní Helena a Karolína, ale padesátku mám na krku. Punčochy jsem začala nosit v půlce 80. let do tanečních, protože se nosily sukně pod kolena a já měla štíhlá lýtka, na kterých byly tehdejší krepsilonové punčocháče strašné, kolem lýtek se krabatily a byly tlusté. Měla jsem takový vykrojený podvazkový pás Triola vzadu na 2 háčky, z větší části byl z pevného silonu a dobře držel tehdejší silonky. Přes velký stud mě mamka utvrdila, že to stejně nikdo nemůže vidět pod dlouhou sukní a ještě spodničkou. Punčochy byly tvarované, jmenovaly se Elite Katarica, nahoře měly jemný pružný lem a opravdu vypadaly na noze pěkně, jen se dole trochu dělaly varhánky, ale u vyšších podpatků tolik ne. Do školy jsem chodila v punčocháčích, ale když jsem nastoupila do zaměstnání, už jen v punčochách.
O té erotice: To že jsou podvazky tak muži považovány, je naším studem. Asi mi dámy které punčochy nosí mi dají za pravdu, že pokud by se měly někde převléknout, tak mnohým z nás nedělá problém si sundat svetr nebo kalhoty, sukni a ukázat se v podprsence nebo i kalhotkách. Když mám podvazky, tak v kabince si sakra dávám pozor - dřív kabinky jen se závěsem- aby tam nebylo vidět. Ještě příklad mého manžela. Doma mohu chodit v prádle a ni si mne nevšimne, když si ale ráno oblékám podvazky, vždycky zbystří. Nejlépe když k němu nastupuji do auta, což opravdu v sukni moc neumím a vyhrne se mi, že vykoukne lem punčochy, vždycky civí jako malý Jarda, protože ví, že jsem to nechtěla. Kdybych - což opravdu nedělám, vyšla v podvazcích večer z koupelny, řekne mi, že jsem se na stará kolena úplně zbláznila. Je to o tom studu.

Jsem ročník 1952, tedy jsem už bába, ale snažím se aspoň to nevzdávat. Vždycky jsem se ráda hezky oblékala a nosila sukně, bohužel, teď se přistihuji, že kalhoty taky u mne převládly. Nákupy, vnoučata... na šaty je méně příležitostí.
Ale abych začala, co chci napsat. V roce 1964 jsem šla do 7. třídy. Nosila jsem skládané sukně nad kolena a když se ochladilo, strašné tlusté vroubkované punčocháče, vylepšené dětské bavlnáče, byly modré nebo růžové. Jenže v té době už některé holky ve třídě začaly nosit delší sukně a pod nimi pravé nylonky. Moc jsem si je přála a prosila maminu ať mi ty svoje půjčí. Smála se, jak by mi asi držely. Ale dočkala jsem se. K vánocům jsem dostala první podprsenku, podvazkový pás, kombiné a dvoje punčochy. Nikdy jsem snad neměla větší radost z dárků, hned jsem si to oblékla(mamka mi musela pomoct jak zapnout podvazky a podprsenku) a já nechtěla se ani večer svléknout. Do Nového roku mi musela doplést šaty - tehdy se to pletlo na takovém pletacím stroji a upravila mi jednu svou sukni, abych jí měla na kolena. Nemohla jsem dospat, jak jsem se těšila do školy - do roku 1965. Podvazkům se říkalo dívčí, jenom pruh v pase a od toho 4 prádlové gumy, punčochy byly docela krátké, moc to nedrželo a punčochy se krabatily. V 15 letech jsem nosila do tanečních už dámský podvazkový pás, který byl vyšší, z krajkového pevného silonu, krásně vykrojený mezi podvazky a vzadu se zapínal na sponku jako u plavek. Na obrázkách ze západu slečny už nosily kratičké sukně a my to chtěly taky. Tajně jsem si zkracovala večer sukně abych se opět vyrovnala spolužačkám. Nechtěla jsem nosit kombine, protože nebyly k sehnání krátké a ty moje vykukovaly pod sukní. Na střední škole se spolužačky předháněly, jak ještě jde nosit kratší sukně, aby z pod ní nebyly vidět lemy punčoch. Maturovala jsem na jaře 1971 a to spousta holek začala nosit punčocháče. Za 6 let co silonové punčochy pro mne byly chloubou se rázem staly něčím, za co jsem se strašně styděla. Jenže - první punčocháče byly strašně drahé, stály 60 Kč, později asi 45, což si vynásobte k dnešním platům 10-15x! Mamka byla neoblomná, prostě řekla ne, navíc bych nosila ještě kratší sukně. Když jsem nastoupila do práce, byla jsem tam samozřejmě nejmladší a zjistila jsem, že tam nosí všechny ženy punčochy a utrácet za punčocháče je zbytečné. Nikdy jsem nenosila kratičké sukně, ale si do půlky stehen, tehdy byly k mání i velmi dlouhé punčochy, což se dalo nosit. Na rande jsem si pak punčocháče pořídila a když ten můj zjistil náhodně, že jinak nosím punčochy, tak mi žárlivě vyčetl, že do práce nosím punčochy a s ním tenhle prezervativ na ženskou. Ve 20 letech jsem teprve přišla na to, že podvazky nejsou tou nemoderní nepříjemností, která drží punčochy a já žiju ve strachu, by si toho někdo nevšiml, ale že se to může i líbit. Za dva roky jsem se vdávala a přišla na svět dvojčata. Když jsem nastupovala v roce 1976 na podzim do práce, první co bylo nutné, našít si dlouhé sukně, protože to móda přikazovala. Bylo mi 24 let a ani mi nenapadlo si pod dlouhou sukni pořídit punčocháče, přesto že byly mnohem levnější, tuším asi za 25Kč, ovšem proti punčochám za 8Kč, které se daly ještě párovat při zatržení. Punčochy na lýtkách byly mnohem hezčí a kolikrát se mi stalo, že se mi kamarádky ptaly, kde beru tak jemné punčocháče. Pak přišly 9, léta, mě se přehoupla čtyřicítka, manžel se mnou rozvedl, děti byly velké a já si chtěla užít, zkrátily se sukně přišly jemné strečové punčocháče a já dala podvazkům vale. Jenže po pár letech se objevil nový pric ne na bílém koni ale v bílé audině a sice o 10 let starší. Slovo dalo slovo a za půl roku, jako čerstvá pětačtyřicítka jsem se k němu stěhovala. Na spodu šuplíku objevil krabici silonových Elitek a několik podvazkových pásů, vyletěl na mě proč to nenosím. Moc jsem se nasmála, protože se mi to stalo už podruhé v životě. Tak jsem se navlíkla večer do podvazků, to už jsem měla spíš bokovky, které nejsou zas tak rajcovní, ale to mu nevadilo, šli jsme na večeři. Do 61 let jsem chodila do práce tedy do roku 2013 a punčocháče jsem nenosila. Pravda, hodně jsem přešla na kalhoty, skoro si neumím představit, že dřív jsem každý den si do práce oblékala spodní prádlo, spodničky podvazky a punčochy. Nyní jsme spíš na zahrádce, užíváme si důchod, manželovi táhne na 80 ale když jdeme na návštěvu, nebo do divadla vytáhnu podvazkový pás a jemné punčochy.
Jako dodatek píšu panu Přemkovi, že my sice ne už mladé ale určitě krásné punčochové dámy ještě existujeme