Trestání kluků

Ten můj má necelých 13 a přehnu ho taky, ale přes širší opěradlo křesla. Je hlavou dolů a to má taky svůj význam. Stáhnu mu kraťasy a slipy a nechám mu jen tričko. Začínám nejprve dlaní a výprask dokončuji velkou vařechou. Tím, že je přehnut do úhlu tak má dokonale našpulenej zadeček a pěkně mu na něj hlavně ta vařeka dopadá a zpracovává jej. Zabírám mu i mírně stehna pod zadkem. Tam to dlouho pálí a svědí, takže ať si to užije do syta.

OPRAVA: ... ABY BYL BIT ...

A sami by se nepřehnuli, když by jste jim to nařídila, stáhnout kalhoty a přehnout přes koleno? A ty kalhoty musí úplně dolů, nebo jenom stáhnout pod zadek? A drží kluci, když jsou biti, nebo uhýbají a kopou?

Z

Musím obvykle použít větší sílu a využít toho, že zatím ještě vážím o dost víc než oni. Sami by si kalhoty nestáhli a nepřehnuli se. I tak ještě uhýbají a kopou...

A když jim nasekáte a pustíte je, tak si hned natahují kalhoty a utíkají? Brečí při tom, křičí, když dostávají?

Když na ruku přitlačím, tak brečí. Pak si natáhne kalhoty a uteče

A jsou kluci zutí, bez pantoflí, když dostávají?

Proč by se měli zouvat? Je mi jedno, co mají na nohách. Stáhnu jím kalhoty pod zadek a dostanou....

No, můj brácha, když trestá svého neposlušného syna, tak tam to probíhá tak že se před bitím musí i zout, tím příprava na trest začíná. Párkrát jsem u potrestání kluka byl přítomen. Je mu teď deset a ten se svléká před bitím sám. Taky nechce, ale musí. Dostal by pak navíc. Ten je bit řemenem. Taky nemá modřiny, ani jelita, ale zadek má pořádně červený. Naposledy dostal kluk v neděli, když jsem u nich byl. Rodičům lhal, hrál na počítači a tvrdil, že má hotové úkoly, ale neměl. Potrestání se konalo v obýváku, kde jsem seděl i já. Martin si musel na sebe přinést řemen a podat ho tátovi. Pak se musel zout, bačkory i ponožky šly dolů. Pak si svlékl tepláky, a nakonec si musel sundat i trencle. Pak se musel přehnout ze strany přes křeslo. Povytáhl si ještě tričko, bylo dost dlouhé, sahalo až na ten jeho zadek. A ten byl teď úplně holý, vystrčený, připravený na výprask. A pak byl bit. Řemen pleskal o ten jeho ubohý, nahý zadek, kluk za chvíli brečel a křičel. Trochu se taky při tom hýbe, ale uhýbat ani kopat si netroufne, dostal by víc. Po výprasku měl zadek pořádně červený. Sebral si věci a s brekem utekl.

Když si vybírá řemen sám, tak si může vybrat nějaký, kterým to méně bolí

Z

To je morbidní až perverz

Proč? Že se sám svléká před bitím? To musí dělat spousta kluků. Nebo že jsem to barvitě vylíčil? Mě bylo kluka i dost líto, zase tak nic hrozného neudělal,proto tam píšu jeho ubohý zadeček... Brácha je na něj tvrdej, no.

ja tiež musím pri výprasku do naha

Netvrdím, že výprask který nezraňuje je vždy jen mírný. I ten umí bolet tak, že bude dítě plakat. Pokud už však dítě pláče, je tím přerušena komunikace. Nebo tedy přesněji - rodič komunikuje k dítěti, dítě k rodiči, ale rodič v tu chvíli na dítě nereaguje, jeho pláč ignoruje a "jede si po svém". Za nějaké závažnější prohřešky toto lze asi připustit, opravdu však jen za ty závažné, nemělo by k tomu docházet nijak pravidelně ale opravdu jen výjimečně. Na zadečku dítěte však ani v tomto případě nesmí způsobit žádné šrámy. Je potřeba být opatrný, protože už se k tomu může blížit. A to by žádný rodič neměl chtít. Zde už by to přecházelo v ubližování. Takže opravdu jen v odůvodnělých případech a s rozumem! S dětmi se máme mít především rádi a pomáhat si. Pro jejich prohřešky je potřeba mít i pochopení, protože víme - děti jinak nemohou. Sami nejsme dokonalí, nemůžeme to tedy vyžadovat ani po nich. Se studem je to velmi rozdílné. Záleží na co jsou v rodině zvyklí a jak to mají nastavené. Pro dítě je dost nevýhodné, pokud to mají nastavené tak, že se před rodiči stydí i jen svléct.
Nikde jsem nepsal, že klečení je špatné. Je to stydlivější obdoba stání někde v koutě, na hanbě, ale nemělo by být bolestivé. Kolena jsou přece jen klouby a není dobré je ničit.
Pokud člověku "vyletí ruka", neovládl se, taky není dokonalý, ale měl by se pak omluvit. A taky se z toho poučit, nemělo by to být často. Rodiče se často bojí, že přiznáním chyby nebo omluvou ztratí pred dítětem autoritu. Dítě ji před rodiči ztrácí s každým novým prohřeškem. Nebuďte srabi. Nijak závažně to vaši autoritu nenaruší, s dítětem se více spřátelíte, případně udobříte, za dobré vztahy to rozhodně stojí. Kousíček autority který jste pro to obětovali si zase rychle vybudujete zpět. Když to umí děti, proč byste to nedali vy. Jen se taky cvičte. Jinak zatvrdnete, a to vůbec není dobré. Ukřivdit dítěti, nechat to tak, a s tím pocitem žít, to není dobrá cesta. Škodí to jemu i vám.
Cvičení za trest se použít dá, ale dítě nijak neotvírá. Proto je vhodnější do společností, kde už nejsou tak otevřené vztahy. Třeba do té školy, na tábor a podobně.
Když jsme se dostali až sem, zmíním jak by to mělo být se školou a tělesnými tresty. Pozice dnešních učitelů je nyní opravdu nezáviděníhodná. V minulosti naopak byla nezáviděníhodná pozice žáků vůči učitelům. Pravděpodobně proto se to přehouplo z jednoho extrému do druhého. Učitelé by měli mít možnost fyzicky trestat ty žáky, kteří je mají rádi. Na první pohled se může zdát, že žáci, kteří by učitele rádi neměli by byli ve výhodě, ale není to tak. Za chvíli by ho měli rádi všichni. Samozřejmě za předpokladu, že by ten učitel byl normální a ne nějaký sadista. Některé děti by však měly problém svou náklonnost k učiteli přiznat. Snažily by se ji dát najevo, ale tak, aby tuto skutečnost za ně vyslovil někdo jiný, nejčastěji rodič.